Dobrodružství, které tě čeká
9. května 2022:
Q: Dneska Interrail slaví 50. narozeniny, tak je za půlku ceny. Co takhle vyrazit na delší cestu vlakem?
A: Jasný, kam vyrazíme?
Q: Co třeba projet skoro celou Evropu?
A: Na měsíc?
Q: Kupujem'! A hned dva, každý rovnou na dva měsíce!
17. srpna 2022:
A: Bude něco? Pojedeme?
Rychlej call, navrhnout kostru cesty, zjistit, s jakými kolegy a přáteli se můžeme kde cestou potkat, a zbytek dořešíme za jízdy.
4. září 2022:
Pobalit krosnu na měsíc a už zbývá jen zaktivovat náš Interrail Global Pass a můžeme nastoupit do prvního vlaku.
Během následujícího měsíce se povezeme v nejméně sto různých vlacích různé kvality v mnoha zemích EU, ujedeme tisíce kilometrů, navštívíme desítky míst Evropy a potkáme mnoho kolegů a přátel. Náš první vlak už stojí na nástupišti, tak tedy nastupme, bude to jízda! (A taky trochu plavba.:)
Vyrážíme brzy ráno z pražského hlavního nádraží. Vlak nám jede až do Berlína, cestou ale musíme popojet výlukovým autobusem z Ústí do Drážďan.
Na nádraží v Berlíně máme asi hodinu na přestup na další vlak do Hamburku, kam přijíždíme navečer po 9 hodinách jízdy.
Večer se potkáváme s kolegou, u kterého dnes budeme bydlet, a vyrážíme společně na večeři a několik piv do centra.
Dopoledne si prohlédneme část Hamburku a odpoledne se přesuneme dále do Dánska.
Hamburk je druhé největší město v Německu a má významný přístav, který patří mezi největší přístavy v Evropě. Je také známý pro svou architekturu, kulturu a vynikající gastronomii. Takže si hned ráno dáváme v rybím bufetu u přístavu rybí matjesy v housce k snídani, což je velmi chutná místní specialitka, která po včerejší párty bodne, a opodál si prohlížíme muzeum ve formě ponorky a další lodě zde kotvící. Velmi zajímavou je zde i historická technická památka St. Pauli tunel pod Labem spojující oba břehy řeky. Procházkou podél nábřeží dojdeme až k HafenCity, což je obrovský rozvojový projekt v centru Hamburku, který transformuje bývalé přístavní území na moderní čtvrť s kancelářskými budovami, obchody, kulturou a bydlením. Před odjezdem z nádraží do Kodaně se také nesmíme nezastavit na Poggenmühlenbrücke, odkud se fotí ikonické fotky z Hamburku.
Tentokrát byl skoro pětihodinový spoj do Kodaně vcelku v klidu, je pozdní léto a lidí na cestách očividně ubylo.
Do Kodaně přijíždíme opět navečer. Máme zde domluvené ubytování u kolegů (mladé rodiny) prakticky v centru města, tentokrát na dvě noci. Večer strávíme procházkou po centru a večeří v jedné tacos restauraci. Ceny jsou zde velmi vysoké, za menší porci tacos člověk zaplatí cca 500 CZK, za sklenici piva kolem 300 CZK.
Celý den máme vyhrazený na prohlídku krás Kodaně. A odpoledne si dojedeme dát šálek kávy ve Švédsku.
Ráno vyrážíme do města. Jdeme asi moc brzy, protože kavárny na snídani ještě neotevřely. Přesto jednu nacházíme a plánujeme, co bychom rádi dnes viděli.
Prohlídku města začínáme u Christiansborgu. Christiansborg je bývalý královský palác na poloostrově paláců (Slotsholmen) a do roku 1794 královská rezidence dánských králů v Kodani, v současnosti pak sídlo dánského parlamentu, Úřadu vlády a muzea. Od něj se kolem četných kanálů a vodních cest, přes které zase vedou silnice a cyklostezky intenzivně využívané obyvateli města, dostáváme do Christianie. Ta je nezávislým autonomním územím uznávaným dánskou vládou a má vlastní pravidla a zákony. A co by to bylo za alternativní centrum, kdyby zde nebyla cítit a vidět marjánka. Po mostě Inderhavnsbroen se vracíme do Nyhavnu. Nyhavn je historické přístaviště, které se stalo turistickou atrakcí díky svým malebným domům, restauracím a kavárnám, které se táhnou podél kanálu. Zdejší budovy pocházejí ze 17. a 18. století a dříve sloužily jako obytné domy, sklady a dílny pro loděnice. Zamíříme dále na sever a kolem kostela Marmorkirken, který leží nedaleko od sídla dánské královské rodiny Amalienborg, dojdeme až do Kastelletu. Kastellet je pevnost a bývalá vojenská základna, postavená v 17. století. Dnes slouží jako park a turistická atrakce s výhledem na přístav a město. Prakticky na okraji Kastelletu stojí i známá socha Malé mořské víly, která je permanentně obsypána turisty. Následně se přes park Østre a zámek Rosenborg vracíme zpět do centra.
Odpoledne v centru bereme vlak do švédského Malmö, abychom si mohli po pár minutách v tunelu pod mořem užít i jízdu po mostě Øresundsbron nad mořem mezi Dánskem a Švédskem s výhledem třeba i na větné farmy, kterých je zde požehnaně.
V Malmö jsme si došli dát šálek dobré kávy na hrad a pevnost Malmöhus, který je nedaleko od nádraží a dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum.
Po návratu ze Švédska jsme si s kolegy došli na večeři. Zbytek večera pak probíráme všechno možné u piva v dalším podniku v celkem liduprázdném centru.
Přesun z Kodaně do Brém, kde na nás čeká další kolega. Prakticky celodenní cestování.
Vyrážíme brzy ráno, ale místo aby byl vlak prázdnější, je opět natolik přeplněný, že prakticky celou cestu sedíme s dalšími cestujícími bez místenek na schodech u dveří. Je to trochu punkové, ale snad by právě toto měl být nejhorší úsek celého našeho měsíčního cestování.
Navečer se potkáváme s kolegou, u kterého budeme dvě noci bydlet, a vyrážíme na společnou obědo-večeři do centra, na čínské nudle a thajské pivo. Večer nás kolega ještě vezme se podívat do jeho laboratoří na Max Planck a zbytek dne odpočíváme.
Dnes budeme poznávat historické Brémy a odpoledne se dojedeme podívat i do Bremerhavenu, jednoho z nejvýznamnějších evropských přístavů.
Jako vždy, naši dnešní prohlídku města začneme na vlakovém nádraží, odkud dojdeme omrknout brémský Central park Bürgerpark s Parkhotelem a dál pokračujeme do historického centra. Po ranní kávě ve starém větrném mlýnu Herdentorswallmühle se projdeme po poloostrově kolem řeky Weser s klasickými cihlovými domy a zamíříme do úzkých uliček kolem ulice Schnoor. Je zde plno malých krámků, kavárniček a barevných domků. Samotné centrum starého města si necháváme na konec. Altstadt je nejstarší částí města a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde řada monumentálních historických budov a památek, jako je gotická radnice, brémská katedrála nebo socha rytíře Rolanda. Nedaleko odsud je i památkově chráněná ulice Böttcherstraße, která je jednou z mála ukázek expresionismu v architektuře. Zdejší cihlové budovy pochází z let 1922–1931.
Centrum Brém lze projít za dopoledne. Času máme dostatek, tak se dojedeme podívat ještě do blízkého Bremerhavenu.
V Bremerhavenu jsme se došli podívat k moři do přístavu, který je ohromně rozlehlý. Takže jen procházka kolem malého přístavu Neuer Hafen byla asi na dvě hodiny. Každopádně k vidění je toho zde hodně, od barevných lodí, U-boot muzea, hotelu ve tvaru plachetnice až po velké nákladní lodě, malé plachetnice, plavební komory nebo zvedací mosty. Povečeřeli jsme v místní malé restauraci v Zollhausu, tradičně: vynikající čerstvé ryby.
ponor
zvedací most v Neuer Hafen
Návrat do Brém a večer plánování zítřejšího celodenního přejezdu do Belgie.
Dnes nás čeká jeden z nejnáročnějších přejezdů Eurotripu, z Brém do belgického Gentu, kde na nás bude čekat kolegyně. Vyrážíme brzy ráno, v Osnabrücku přestoupíme na lokálku do Hengelo. V plánu bylo pokračovat přímým spojem až do Amsterdamu na krátkou mezizastávku.
V Hengelo však nastaly první problémy. Začaly se objevovat první zrušené vlaky kvůli nizozemským stávkám na železnici, takže jsme v reálném čase přeplánovávali další spoje. Vzhledem k provinčnosti zdejšího kraje tu byly vlakové spoje navíc docela špatné, takže jsme ztratili krátkými přestupy docela dost času a ve Zwolle nakonec přehodnotili situaci a místo do Amsterdamu se horko těžko totálně přecpaným vlakem jako v plechovce sardinek, ale přeci, dostali aspoň do Rotterdamu.
Takže jsme si krátkou zastávku udělali místo v Amstru v Rotterdamu. To je přesně to kouzlo Interrail Global pasu!
Rotterdam je druhé největší město Nizozemska. Na Rotterdam nám zbyly asi 3 hodiny, což je dostatečný čas na krátkou, leč památkami nabitou procházku od nádraží k mostu Erasmusbrug, kde mají stanoviště lodě na vyhlídkovou plavbu po řece. Tak se svezeme, ne?
Loď odjíždí od Erasmusbrug po řece do překladišť a doků s nákladními loděmi u městské části Pernis a vrací se kolem bývalé zaoceánské lodě SS Rotterdam, která zde trvale stojí, zpět k mostu Erasmusbrug. Okružní plavba zabere asi hodinu a čtvrt.
Cestou od lodě zpátky na nádraží se rozhodně musíme zastavit i ve velkém moderním obchodním středisku Markthal, velké prosklené haly barevným stropem s mnoha malými krámky. Ochutnáme jedno Leffe a pokračujeme vlakem do Antverp.
doky a překladiště
V Antverpách pouze krátce přesedáme na poslední dnešní spoj do Gentu, tak máme čas si prohlédnout alespoň impozantní historické nádraží, které je kromě historické a umělecké hodnoty unikátní i vertikálním uspořádáním nástupišť nad sebou.
Příjezd do Gentu v nočních hodinách a ubytování u kolegyně.
Dnes se podíváme do Bruselu a hned nato na belgický venkov.
Brusel je hlavní město Belgie a zároveň jedno z nejvýznamnějších center Evropské unie. Má bohatou historii, což se odráží v jeho architektuře a kulturním dědictví. Z Gentu je to sem kousek. Procházku po městě tak začneme nedaleko nádraží, na pozlaceném Grand Place, které je považováno za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Pokračujeme místy i nelibě páchnoucími uličkami k soše Čůrajícího chlapečka Manneken pis, který je zrovna vandalsky posprejován žlutou barvou, možná ve vztahu k válce v Ukrajině. Méně známou je pak socha Čůrající holčičky Jaenneke pis, která je celkem dobře schovaná mezi restauracemi, kavárnami a bary s všudypřítomným belgickým pivem.
Procházkou kolem katedrály jsme se došli podívat do moderní čtvrti, druhé tváře Bruselu blízko Leopoldova parku, kde v komplexu Parliamentarium sídlí Evropský Parlament. Vše ve skle, moderní budovy, mramor. A v parku sochy pštrosů s hlavami v písku. Cestou zpět na nádraží jsme si pak prohlédli ještě belgický královský palác a přilehlé kostely a parky na prostranství Mont des Arts.
Odpoledne jsme vyrazili za dalším kolegou, který bydlí na belgickém venkově u Court St Étienne. Zrovna se zde konají několikadenní oslavy, tak jsme strávili večer ve vesnici na pouti, na autíčkách a střelnici jako bývá na českém venkově. Večerní program pak zahrnoval zajímavou soutěž v improvizačním rétorickém souboji dvou týmů, které bavily diváky profesionálně improvizovanými scénkami na zadaná témata.
Dnes prozkoumáme historické město Brugge a odpoledne se vrátíme opět do univerzitního města Gent.
Bruggy je historické město, které se jako Benátky severu pyšní nádhernými středověkými budovami a vodními kanály. V minulosti bylo významným obchodním centrem a v současnosti je populárním turistickým cílem. Mezi nejvýznamnější památky patří gotická radnice s věží Belfried, bazilika Svaté Krve, kde se uchovávají ostatky Ježíše Krista, a jedno z největších náměstí v Belgii, hektarové náměstí Markt.
Do centra vyrážíme z nádraží, projdeme Minnewaterparkem až ke Dvoru Bekyní, Begijnhof Ten Wijngaerde. Jde o bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, patřící v současné době ženskému klášteru benediktinek a nacházející se v klidném zákoutí jednoho z vodních kanálů. Kolem významného cihlového kostela Panny Marie se dostaneme až do samého srdce Brugg, na náměstí Markt. Dominantou náměstí je zde především zmíněná gotická radnice s vysokou věží a také barevné cihlové domky. Procházkou dále se pak dostáváme na severovýchodní okraj historického centra k Dampoortu a vnějšímu kanálu, okolo kterého je v přilehlém parku na návrší řada několika starých větrných mlýnů. Jedná se o větrné mlýny z 18. století, které kdysi sloužily ke zpracování obilí.
větrné mlýny
Prohlédnout si historické centrum Brugg zabere asi půl dne. Přesouváme se tedy znovu přes centrum na nádraží a pokračujeme do Gentu.
Gent, nacházející se v belgické oblasti Východní Flandry, je jedním z nejkrásnějších měst v Belgii. Má bohatou historii, kterou lze vidět při procházení úzkými uličkami historického centra města. Na mnoha místech lze spatřit středověkou architekturu, včetně kostelů, katedrál a hradů. Gent je také nazýván jako město tří věží, protože dominantami centra jsou velké věže Belfort (zvonice), Sint-Baafskathedraal (katedrála Sv. Bavona) a Sint-Niklaaskerk (kostel Sv. Mikuláše). Zajímavou památkou je i středověký hrad Gravensteen, který byl postaven ve 12. století a sloužil jako sídlo hrabat a později jako vězení. Gent je samozřejmě také známý i svou bohatou kulinářskou scénou, nabízející mnoho druhů belgických piv.
Po podvečerní procházce po centru a večeři s kolegy se setmělo. Gent se tak proměnil v osvětlený belgický klenot, a tak jsme si noční Gent prošli velmi rádi znovu. Tedy projeli na kole, tato doprava je zde velmi oblíbená.
Ubytování opět u kolegyně, zítra brzy ráno odjezd dále do Francie.
Přejezd z Gentu do Órleans s krátkou zastávkou a přestupem v Paříži.
Pomocí několika lokálek se dostáváme do Lille, odtud rychlíkem do Amiens a nakonec dalším do Paříže na nádraží Paris Nord.
Vlak do Órleans nám pojede z nádraží Paris Austerlitz, což je na opačném konci centra Paříže. Na přestup máme asi 4 hodiny, tak se rozhodneme i s batožinou projít skrz centrum pěšky. Po cestě máme hned několik zajímavých památek. Hned první nedaleko od nádraží je kostel Sv. Vincence. Proplétáme se ulicemi přeplněnými auty a lidmi mezi činžáky v pravidelné a jednolité zástavbě severní části centra Paříže. Dalším místem na trase pak je park Jardin du Palais-Royal, a přilehlý zámek Palais Royal, od kterého už je jen kousek k dominantě celé Paříže, slavnému Louvre. Projdeme se Tuilerijskými zahradami k Malému a Velkému paláci, odkud je na dohled Invalidovna a další dominanta Paříže, Eiffelova věž. Dále tímto směrem se nám už nechce, protože nádraží Austerlitz leží na opačné straně. Pokračujeme tedy podél Seiny kolem katedrály Notre Dame, která se stále opravuje po požáru v roce 2019.
4 hodiny jsou na Paříž samozřejmě ukrutně málo, sotva člověk zvládne přejít z jednoho nádraží na druhé přes celé centrum a přitom aspoň kouknout na pár dominant centra. Ale v Paříži jsme byli už několikrát, takže to není náš dnešní hlavní cíl, pouze přestupujeme. Cílem je Órleans, kde se máme potkat s naším dnešním hostitelem, kterého jsme si našli a domluvili přes Couchsurfing.
Órleans je vcelku malé, ale o to hezčí historické město. Náš hostitel bydlí prakticky v centru. Ubytujeme se a pak vyrazíme společně na večeři a drink do rušné třídy Rue de Bourgogne, kam je soustředěna většina místních nejlepších kaváren, restaurací, barů a dalších podniků pro noční život. To aby se zbytek města nenechal v noci rušit.
Po několika dnech dnes ráno nemusíme nikam chvátat, dopoledne je tak především odpočinkové, s dobrým brunchem po procházce centrem. Odpoledne Órleans opouštíme a pokračujeme podél řeky Loiry do Tours, kde už na nás čekají další hostitelé z Couchsurfingu. Mezitím se cestou ještě zastavíme na dvou zámcích na Loiře, v městečkách Blois a Amboise.
Órleans leží na řece Loiře. Město je známé především svým historickým významem během stoleté války. Nejznámější událostí, spojenou s městem, je záchrana Órleansu francouzskou národní hrdinkou, Johankou z Arku, v roce 1429. Místní jsou na ni očividně velmi hrdí, symboly a zmínky kolem Johanky jsou ve městě na každém kroku. Architektonickou dominantou města je pak katedrála svatého Kříže, jedna z největších katedrál ve Francii.
Popojedeme do Blois. Nádraží leží prakticky v centru městečka, takže nám bude stačit cca hodina na prohlídku okolí, abychom mohli pokračovat včas dál. Na potenciální prohlídku místního zámku (jakožto všech zámků na Loiře) by bylo potřeba přičíst aspoň další jednu až dvě hodiny navíc.
Blois je malebné město v údolí Loiry, na svou malost rozlohou známé svou krásnou architekturou a historickými památkami. V centru města se nachází impozantní zámek Blois, který byl postaven v 16. století a sloužil jako sídlo králů Francie. Díky tomu se stal významným centrem umění a kultury, kde se setkávali mnozí významní umělci, spisovatelé a intelektuálové. Vedle zámku se nachází také malebné uličky se středověkými domky a historický mramorový kostel sv. Vincence.
Bereme další lokálku, která zrovna jede, a vystupujeme v dalším městečku na našich hop-on : hop-off hodinových cestách po zdejších zámcích, v Amboise. V Amboise leží nádraží na jedné straně široké Loiry, zatímco centrum města na druhé. Tak se do centra na otočku projdeme po historickém mostě.
Amboise je další malebné město ležící na břehu řeky Loiry. Je známé svým renesančním zámkem, který se vypíná nad městem a nabízí pěkný výhled na okolní krajinu. Také tento zámek byl v 16. století oblíbeným sídlem francouzských králů. Historické centrum je zde opravdu malinké, prakticky jen několik ulic kolem zámku.
Hodina v Amboise nám na prohlídku opět stačí. Tours bude zajímavější, tak popojedeme.
Tours je jedno z větších měst na Loiře. Město má dlouhou historii a je plné architektonických památek, jako jsou gotické katedrály, románské kostely a renesanční paláce. Nejvýznamnější památkou je středověká katedrála svatého Gatiena, která je známá svými vitrážemi a mohutnou zvonicí. Dalšími významnými památkami jsou například gotický kostel svatého Martina nebo renesanční Palác biskupů z Tours. Historické centrum Vieux Tours je samo o sobě klenotem plným křivolakých úzkých uliček s jemně hrázděnými domy. Noční procházkou projdeme celé centrum a na břehu Loiry posedíme ve větší zahrádce na nějaké veřejné akci převážně místních u osvětleného mostu.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
I dnes budeme přespávat v Tours u naší rodiny z Couchsurfingu. Využijeme tak naplno náš Interrail Global pas. Brzy ráno dojedeme do dalšího města patřící mezi zámky a hrady na Loiře a v širším okolí, do Angers, a cestou zpět do Tours navštívíme další menší, v Saumuru a Langeais, ke kterým je vynikající spojení vlakem.
Angers leží na řece Maine, ale prakticky na okraji města protéká Loira, do které Maine ústí. Je to hlavní město regionu Maine-et-Loire. Je známé především díky svému hradu, Château d'Angers, který byl postaven v 9. století a sloužil jako královská rezidence. Dnes je hrad turistickou atrakcí a sídlem muzea. Za zmínku zde stojí ještě katedrála Sv. Mořice, ve které byly nedávno objeveny vzácné polychromy, které se aktuálně rekonstruují. Jinak je Angers také městem vinařství, kde se pěstuje odrůda hroznu Chenin blanc, která se používá při výrobě slavného vína z oblasti Anjou, Coteaux du Layon a Saumur.
Dvě hodiny na Angers bohatě stačí, přesouváme se do Saumuru.
Saumur je asi nejmalebnější město na Loiře, které jsme tu navštívili. Dominantou města je zámek Saumur, který se tyčí na vrcholu kopce nad městem. Tento impozantní zámek byl postaven v 10. století a byl později přestavěn v renesančním stylu. Historická čtvrť s úzkými uličkami a domy pochází z 16. a 17. století. Saumur je také známý svými koňskými školami, kde se vyučuje klasické ježdění a tradiční francouzské jezdecké umění.
Langeais je malé městečko, možná snad až vesnice s výbornou vlakovou dostupností, kterou by člověk na mapě skoro i přehlédl. Přesto zdejší hrad, postavený v 15. století, patří k nejzachovalejším hradům v údolí Loiry. Je to jeden z mála hradů v této oblasti, který nebyl zcela zničen během francouzské revoluce. Možná proto, že ho na mapě přehlédli i revolucionáři a vojáci.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
Je před námi víkend, který hodláme strávit u kolegů a s kolegy v okolí Morbihanského zálivu a na moři na plachetnici. Cíl dnešní cesty je tedy malé město Sarzeau, kde se postupně večer se všemi potkáme. Z Tours tak vyrážíme brzy ráno do Vannes vlakem, cestou se přes poledne zastavíme na oběd a prohlídku krásného centra v Nantes, hlavním městě regionu Pays de la Loire.
Z Tours odjíždíme brzy ráno, s přestupem v Angers.
Po příjezdu do Nantes nás jako první uvítá Jardin des Plantes hned naproti vlakovému nádraží, botanická zahrada s více než 11 000 druhy rostlin z celého světa, která slouží jako výzkumné a vzdělávací centrum. Kolem katolického kostela Sv. Clémenta pokračujeme až na ostrov Versailles na řece Erdre, na kterém se nachází park a muzeum v japonském stylu. Jako bych se vrátil zpátky do Japonska, park je opravdu přesvědčivý. Projdeme okolo malé vodní plochy Bassin de Ceineray, odkud mizí celá řeka Erdre do tunelu pod centrem, kudy se menší plavidla mohou dostat do Loiry - počkají-li si na zelenou na semaforu. Před obědem dojdeme i do jedné z nejhezčích francouzských bazilik, baziliky Sv. Mikuláše. Mezi další významné památky Nantes patří gotická katedrála Sv. Petra a Pavla, která se zrovna opravuje po požáru v roce 2020. Perlu města jsme si nechali na konec, a to zámek Château des ducs de Bretagne z 15. století, který byl kdysi sídlem bretaňských vévodů Anny Bretaňské a jejího otce Františka II.
Z dalších zajímavých míst města, které už jsme dnes nestihli, ale stojí za to, je třeba vojenské muzeum Maillé-Brézé ve formě trvale kotvící vojenské lodě nebo umělecký, kulturní a turistický projekt Les Machines des Nantes. Projekt vytvořila umělecká skupina La Machine jako součást regenerace bývalé průmyslové oblasti na břehu Loiry. Interaktivní projekt se skládá z obrovských steampunkových mechanických strojů, které jsou poháněny hydraulikou a elektromotory. Nejznámější z těchto strojů je asi Velký slon. V bývalé průmyslové oblasti je pak také velký steampunkový kolotoč nebo jedna z ikon Nantes, starý žlutý jeřáb Titan.
japonské zahrady
říční tunel
Navečer odjíždíme vlakem z Nantes do Vannes, kde nás jeden kolega vyzvedne autem a dojedeme na ubytování společně.
Vlak vyměníme na celý víkend za loď, malou plachetnici. Dnes se doplujeme podívat do Quiberonu, kde si dáme něco dobrého na zub.
Dotankujeme nádrž a vyrážíme z přístavu v Arzonu. Část cesty do Quiberonu plachtíme na motýlka, část na boční vítr, ale protože bohužel moc nefouká, nakonec plachty sbalíme a do přístavu v Quiberonu jen bubláme na motor.
Na pohodě na palubě to ale naštěstí nic neubírá.
Kotvíme v přístavu a jdeme se po něm projít. Vnitřní přístav je při odlivu prakticky nedostupný.
Po kávě a tradiční bretaňské palačince se vracíme zpět do Arzonu. Tentokrát už plachty ani nevytahujeme a jedeme na motor.
Navečer se ještě zastavíme u hradu Suscinio, který se poslední roky opravuje a dostává tak svou původní podobu. Hrad byl postaven ve 13. století a sloužil jako letní sídlo bretaňských vévodů.
Dnes si přivstaneme, abychom s východem slunce mohli vyrazit do Morbihanského zálivu, do kterého se lze nejlépe dostat jen v určité hodiny podle přílivu a odlivu. Tyto fenomény jsou zde velmi intenzivní a kvůli velmi složité geografii celé oblasti s jediným průlivem z moře do zálivu je zde mnoho zrádných vodních proudů, které se velmi mění v čase právě podle přílivu a odlivu. V určitě hodiny tak není možno se na některá místa ani dostat, když proti lodi místo klidného moře teče řeka, jak se voda přesouvá z moře do rozlehlého zálivu nebo naopak. Případně dočasně místo několika stop vody pod kýlem zrovna trčí z vody skály. Na palubě máme ale místních poměrů znalého mořského vlka, tak si bez problémů troufneme dojet až na ostrov Île-aux-Moines, největší ostrov v Morbihanu, který je cílem dnešní cesty.
Svítání v přístavu v Arzonu. Nikde nikdo. Klidnou hladinu čeří jen hladoví racci.
Prokličkovali jsme všemi proudy a víry, kolem kterých je ráno docela dost rybářských loděk se sportovními rybáři. Ryby asi berou.
Ostrov mnichů je obklopen malými skalnatými ostrůvky a stále se měnícími zátokami a je oblíben pro svou malebnou přírodu a pláže. Na ostrově se nachází několik starých kostelů a kaplí, povětšinou s námořní výzdobou, což je v Bretani všeobecně běžný jev. Je zde také muzeum a archeologické naleziště, které dokumentují historii ostrova od pravěku až po současnost. Turisté se sem rádi vydávají na jednodenní pěší turistiku nebo cyklistiku nejlépe asi velmi krátkým přívozem z Port Blanc, aby si užili místní přírodu a výhledy na okolní krajinu. Po prohlídce městečka na ostrově jsme nesměli vynechat možnost dát si i zde tradiční bretaňskou specialitu, pohankové galettes. Jsou to palačinkové placky s typickými náplněmi jako je sýr, šunka, vejce, zelenina, mořské plody nebo houby v různých kombinacích.
Následně opouštíme přístav a okolo celého ostrova se vracíme zpět do Arzonu.
Víkend na moři je za námi, loď zakotvená v domácím přístavu, tak pobalíme věci a s kolegy pokračujeme autem do Rennes.
Ubytování u jednoho z kolegů, odkud zítra brzy ráno vyrazíme dál na jih Francie. Náš poslední společný večer, tak celý víkend zhodnotíme u dobrého vína. Povedl se, jen mohlo víc foukat.
Celodenní přejezd jihozápadní Francií z Rennes do Bordeaux.
Přestup v Nantes, odtud až do Bordeaux francouzským ICčkem.
Kraj dobrého červeného vína už se hlásí o slovo.
Příjezd v odpoledních hodinách, ubytování u kolegů na dvě noci.
Celodenní prohlídka Bordeaux.
Bordeaux je proslulé svými vinařskými oblastmi i historickým centrem. Centrum města, které bylo v roce 2007 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, nabízí řadu historických památek.
My dnešní den začneme u historické brány Dijeaux se symboly města (lev, leopard, zvon, srpy), která slouží jako vstup do obchodních ulic v centru města. Kolem velkého knihkupectví Mollat a Velkého divadla naproti prominentnímu hotelu Intercontinental se dostaneme až na náměstí Place des Quinconces. To je jedním z největších náměstí v Evropě s rozlohou kolem 25 hektarů. Na náměstí se nacházejí dvě velké fontány, sochy významných francouzských osobností a sloup Monument aux Girondins na památku girondistických poslanců, kteří se stali oběťmi jakobínského teroru. Pokračujeme kolem řeky Garonne, která je dnes jako vždy hnědě zbarvená jemným bahnem. Naplavená jemná jílovitější zemina je v celém okolí Bordeaux všudypřítomná a dává místním vínům jejich unikátní charakter. Více se o nich můžeme dozvědět v muzeu Cité du vin, které sídlí v moderní budově ve tvaru karafy na víno, hned naproti unikátnímu mostu Jacques Chaban-Delmas, který se zvedá vertikálně a je největším svého druhu v Evropě.
Po obědě v nově otevřeném trhu s restauracemi na Esplanade de Pontac poblíž starých loděnic a ponorkových doků, které mají své kouzlo rzi, hnědého bahna a kotvících plavidel, se vracíme zpět do centra. Procházíme honosné uličky plné života, restaurací a kaváren, kde opět něco málo musíme ochutnat - je libo cheesecake, kávu nebo sklenku růžového? Kolem brány Grosse cloche (Velký zvon) pak pokračujeme ke katedrále. Bohatě zdobená katedrála Sv. Ondřeje je jednou z největších románských budov ve Francii. Hned naproti ní nakoukneme do Hotel de ville, radnice města. Na večeři si dojdeme s kolegy na co jiného než na místní tradiční specialitu, maso s omáčkou bordelaise, což je omáčka z červeného vína s cibulí, petrželkou, bobkovým listem a pepřem. Toto jídlo se často podává s hranolky a místním vínem. Den pak zakončíme procházkou nočním Bordeaux.
Ubytování u kolegů, zítra brzy ráno odjezd dále na jih.
Celodenní přesun z Bordeaux do Barcelony.
Brzy ráno vyrážíme do Narbonne, kde máme asi 2 hodiny času na zběžnou procházku po městě.
Na to, jak malé Narbonne je, je historicky vcelku významné a po turistické stránce zajímavé. Bylo založeno Římany jako přístav na Středozemním moři a v době svého největšího rozmachu bylo jedním z nejdůležitějších měst v oblasti. V centru města se nachází několik památek jako biskupský palác, románský kostel Sv. Pavla, ale především gotická konkatedrála Sv. Justa a Sv. Pastora. Původně ze 13. století, stavba však zůstala od středověku nedostavěna a původní dokončený chór s ochozem je využíván jako kostel. Se svými 41 metry patří mezi nejvyšší ve Francii.
římské archeologické památky
Dalším vlakem pokračujeme do Perpignan skoro na hranicích se Španělskem. Chceme pokračovat přes Port Bou podél pobřeží až do Barcelony, ale navazující vlak v Perpignanu je zrušený a nejede. Že by stávky ve Španělsku? Nebo prostě jen španělská maňána? Každopádně kvůli neshodám jízdního řádu s realitou ztrácíme několik hodin řešením náhradního spoje. Nakonec se po několikahodinovém čekání s ostatními na přepážkách a debatách o jízdenkách rozhodujeme vzít za příplatek asi 12 EUR aspoň poslední dnešní volný TGV rychlík do Barcelony. Takže do Barcelony přijíždíme až kolem 22 hodiny, vyzvedává nás kolega na velkém hlavním nádraží Sants a před půlnocí stihneme tak akorát pozdně povečeřet v tradiční španělské restauraci a dát si společně jedno pivo.
Ubytování u kolegy, ráno pokračování dále do Valencie jako naší aktuálně hlavní destinace - Barcelonou jen projíždíme.
Přesun z Barcelony do Valencie. Ale když už jsme v Barceloně, tak se na otočku dojedeme podívat aspoň na Sagradu Familiu. Zbytek jistě pěkné Barcelony si necháme na jindy.
Sagrada Familia je nejvýznamnější stavbou Barcelony a nejznámějším dílem španělského architekta Antoni Gaudího. Stavba se nachází v centru města a její stavění bylo zahájeno v roce 1882, ale dodnes není dokončena. Chrám je velkolepý, vyznačuje se především zdobnými věžemi a fasádou plnou sochařských detailů, které Gaudí vyjádřil v organickém stylu. Sagrada Familia se stala symbolem Barcelony. A my pokračujeme dál.
Z metra vystoupáme po mnoha a mnoha eskalátorech z nitra Země na nádraží Sants a s přestupem v Aldea-Amposta (což je nádražíčko a kolem nikde nic) jsme poloprázdnými vlaky odpoledne ve Valencii. Škoda že jezdí tak málo často (jen párkrát za den), když jsou celkem prostorné, pohodlné a člověk se může místy kochat pohledem na moře.
Také Valencie nás přivítá pěkným počasím. Projdeme se krásně uklizeným a čistým historickým centrem, kam nás dnes nohy zanesou (všude je to blízko, centrum je pěkně kompaktní), nakoupíme potraviny a s jedním z kolegů, u kterých tu budeme bydlet, si později dojdeme společně na večeři. Pořádnou prohlídku města necháme na další dny, budeme zde tři noci, takže času bude dost.
historické centrum města
Ubytování u kolegů.
Jsme přes dva týdny na cestách, takže dnešní den bude totálně odpočinkový, je nejvyšší čas se trochu zastavit. Ráno jsme si v jedné z mnoha půjčoven půjčili na celý den jízdní kola a dojedeme až na jednu z městských písečných pláží, klidnou pláž Malvarrosa, kde strávíme prakticky celý den nicneděláním. I to je občas třeba.
Začínáme v centru nedaleko vlakového nádraží, kde si půjčíme kola. Přes střed Valencie, který leží v bývalém záhybu ramene řeky Turia, dojedeme na sever centra do velkého parku Jardín del Túria, který se táhne v délce přes 9 km v původním korytu řeky. Toto původní říční koryto totiž bylo ve druhé polovině dvacátého století přeloženo jižně od města po tragických povodních a záplavách roku 1957, které si vyžádaly kolem tisíce obětí. Park Jardín del Túria, který takto vzniknul a přes který stále vedou všechny mosty, je tak jedním z největších městských parků v Evropě, ideální na projížďku na kole, případně na jiné sporty, které zde mnozí rádi praktikují. Na východním konci parku ve Městě umění a věd pak stojí Oceanárium, největší veřejné akvárium v Evropě, kolem kterého pokračujeme dál na pláže Malvarrosa a Playa de las Arenas a budeme se tudy navečer i vracet.
park po přeložené řece okolo centra města
Ubytování u kolegů.
Je sobota, čas na pořádnou prohlídku města. Dost jsme toho už viděli, ale dnes objevíme další zajímavá místa s naším kolegou, který to tu výborně zná a bude se nám celý den věnovat.
Začneme v zahradách Jardins del Real, kde nad námi poletují a štěbetají volně žijící papoušci. Popojdeme do dalšího parku del Parterre, kde uprostřed stojí socha Jaume I, Jakuba I. Aragonského, a několik prastarých rozložitých fíkovníků. Odtud projdeme do centra, kde na jednom z domů je vidět i netopýr, jeden ze znaků Valencie. Za povšimnutí cestou určitě stojí i rokokový palác del Marqués de Dos Aguas s expozicemi keramik. Nedaleko odsud je pak náměstí Redona, což je kulaté prostranství s několika stánky tvořící příjemný, malý trh. Naproti malebnému gotickému kostelu Santa Catalina stojí dům, jenž byl kdysi samostatnou domovní jednotkou a který se může pyšnit nejužší fasádou v Evropě. Dnes je však součástí domu vedlejšího. My se zde zastavíme v horchaterii Santa Catalina, vyhlášeném tradičním podniku za jediným cílem - ochutnat místní pochoutky horchatu a farton. Horchata je nápoj podobný mléku s chutí po mrkvi, který se ale vyrábí z tygřích ořechů. A farton je podlouhlé sladké pečivo, který se do horchaty namáčí. Po svačině pokračujeme dál na Centrální tržiště, kde lze sehnat prakticky jakékoliv lokální potraviny. Hned naproti tržišti je Llotja de la Seda, což je gotická UNESCO památka s volným vstupem, ve které dříve vzkvétal především obchod s hedvábím, končila zde Hedvábná stezka. Vyjímečná je zdejší velká síň s vysokými sloupy a úchvatným stropem, na kterém dříve bývaly vymalované hvězdy. Dál se projdeme až k bráně Quart a později k bráně Serranos, které sloužívaly jako vězení, a proto byly v době demolice opevnění města zbourání ušetřeny. Na obě brány lze vystoupat (vstup volný) a rozhlédnout se po celé Valencii.
park Parterre se sochou Jaume I
kostel, dům s nejužší fasádou a horchaterie
Navečer potkáváme kolegyni a vydáváme se autem na jih od Valencie do oblasti přírodní rezervace Albufera. Kolem několika jezer a jezírek se dojdeme podívat ke zvláštně žlutému moři a západ slunce nad Valencií pak sledujeme z místními oblíbené vyhlídky de la Gola del Pujol na břehu jezera Albufera.
pláže na Albufeře
malé přístaviště a vyhlídka
Ubytování u kolegů, od zítra se začínáme vracet do Česka.
Vzdálenostně nás dnes čeká asi nejdelší přejezd, celodenní přesun z Valencie co nejvíce na sever. Máme domluvené ubytování přes Couchsurfing v Nîmes, ale to padne už v poledne, protože v Barceloně se nám na rozdíl od rána nepodaří sehnat rezervace na poslední chvíli do rychlíku, takže naši domluvenou večeři s hostitelkou nestíháme a přijedeme do Nîmes regionálními vlaky až pozdě v noci. Holt ne vždy risk vyjde - španělské dráhy nejsou úplně organizačně a systémově přátelské. Shánět rezervace ve španělském systému vlaků je o něco složitější než v bezproblémových online rezervačních systémech Francie a dalších zemích středo-západní Evropy.
Brzký odjezd rychlovlakem, kterým jsme v Barceloně za asi 3 hodiny. Povinnou rezervaci jsme bez problému vyřídili těsně před odjezdem na nádraží za několik EUR.
Na nádraží Sants je však frmol a skoro všechny rychlíky vyprodané, takže jsme nuceni jet regionálními spoji místo plánovaného rychlovlaku. Aspoň že tu jde odbavování na přepážkách rychle a pracovníci drah jsou milí. Přesouváme se tedy metrem na nádraží San Andres a odtud pokračujeme už pomalejším tempem do Port Bou.
Když jsme se nedostali do Port Bou cestou na jih, tak se sem dostáváme aspoň cestou zpátky na sever, i když tentokrát nedobrovolně. Mýtické Port Bou tak tedy bylo pokořeno a na oslavu vítězství nad španělským vlakovým systémem (který z celé Evropy na našem Eurotripu nejméně fungoval právě ve Španělsku) a z radosti toho, že se zase vracíme do normálně fungující Francie, si v městečku mezi přestupy dáváme jedno dobré pivo Estrela od cesty - to je totiž jedna z mála věcí, která Španělům funguje docela dobře.
A ano, ještě jsou tu ty pěkné výhledy na moře, když se trať přiblíží na dohled pobřeží. Úsek mezi Llançà a Cerbere je tak v zapadajícím slunci velmi malebný.
Z Port Bou pak večer odjíždí už francouzský vlak, kterým se za 3,5 hodiny pohodově dostaneme až do Nîmes.
Vzhledem k pozdní hodině se ubytováváme hned přes ulici naproti vlakovému nádraží, což je na přespání ideální volba (a nečekaně i cenově výhodná oproti dalším místním ubytovacím kapacitám), kor když zítra brzy ráno pokračujeme podél Azurového pobřeží hned dále.
Dnešek bude nabitý k prasknutí, podél Azurového pobřeží se dojedeme podívat do italského městečka Ventimiglia, projdeme si přímořské a zároveň podhorské knížectví Monako a večer strávíme ve francouzském Nice.
Z Nîmes vyrážíme brzy ráno a s přestupem v Marseille jsme v Nice na oběd.
Batožinu si necháme na dnešním ubytování nedaleko od vlakového nádraží a dále podél pobřeží jedeme jen nalehko, s návratem někdy v noci.
Azurové pobřeží, často označované také jako Francouzská Riviéra, se táhne od Marseille až k italským hranicím. Vlaková trať z Nice do Itálie se zde vine mezi skálami, prochází malými i většími tunely a z vlaku je často vidět na moře. Člověk si tak může vychutnat krásné pobřeží, azurově modré moře a sluneční paprsky i z vlaku. Místy to dokonce vypadá, jako by se vlak vznášel přímo nad mořem.
Prvním dnešním větším cílem je městečko Ventimiglia prakticky hned za hranicemi s Francií na jižním konci Alp. Historické centrum na vršku na západním břehu řeky Roia vlévající se do moře tvoří kompaktní zástavba barevných domů, jejímuž středu vévodí románská katedrála Sv. Marie Assunta z 11. století. Z tohoto vrchu je pěkný výhled na celé město, pobřeží s plážemi a přístavy nebo hory, které se nad městem tyčí. A i v takto provinčním městě tu dělají výbornou zmrzlinu. Holt Itálie!
Po dvou hodinách ve Vemtimiglii, během kterých se dá celé město v klidu projít, se vracíme stejnou cestou vlakem zpět do Francie. Obvykle nerad jezdím dvakrát stejnou cestou, ale tyto výhledy na moře se neomrzí. Kor když zrovna pomalu začíná zapadat slunce.
I pomalejšími lokálními vlaky je to tu vše blízko u sebe, během pár minut jsme v jediné vlakové stanici Monaka. A to člověk pozná hned, jakmile vykoukne z okna vlaku - na rozdíl od ostatních stanic je Monaco - Monte Carlo celé ve skále a na první pohled je honosné a luxusní, čisté a uklizené, z moderních materiálů.
Monako se rozkládá na ploše pouhých 2,02 km², takže nám nedělá problém ho většinu projít za necelé dvě hodiny. Luxus, kasina a drahost je zde vidět a cítit na každém kroku. Zamíříme přímo na skalní vyvýšeninu, kde se nachází ty největší perly Monaka, královský palác, katedrála Sv. Mikuláše nebo Oceanografické muzeum. A samozřejmě úchvatné výhledy na okolí plné honosných budov a jachet. Navíc jsme chytli západ slunce ideálně, takže jde o parádní podívanou jak na podvečerní, tak i noční Monako. Přes přístav Hercules tak můžeme pozorovat například i rozzářené budovy kasin v Monte Carlu.
Zbytek večera pak strávíme už opět v Nice. Projdeme si centrum, kolem sochy Apollona na náměstí Masséna dojdeme k dlouhé městské pláži Opera a podél ní se dopromenádujeme až pod vrcholek s parkem na místě bývalého hradu. Protouláme se i uličkami starého města Vieux Nice.
promenáda kolem pláže
uličky starého města
Ubytování přes Booking nedaleko vlakového nádraží.
Celodenní přejezd z Nice do Lausanne.
Krátký přestup v Marseille, přímý spoj do Lyonu.
Z Lyonu pokračujeme přímým vlakem do Ženevy.
Ve Švýcarsku nám končí letní teplé a pěkné počasí, Ženeva nás přivítá zataženou oblohou. Přestup na vlak do Laussane, ve které už i prší. A podle počasí bude pršet celé další dny, během kterých máme v plánu ve Švýcarsku zůstat. Přímo skvělé.
Ubytování u kolegů v Laussane na další tři noci.
Když už tedy prší, má pršet a pršet nakonec bude celý náš pobyt ve Švýcarsku, využijeme následující dny ani ne tak na courání se v dešti po městech (nebo jen vyjímečně), jako k projetí co největší části švýcarských hor vlakem, když už máme náš Interrail Global pas. Do vlaku totiž neprší (a obzvlášť do komfortních švýcarských), a tak v nich strávíme následující dny prakticky celé.
Vyrážíme brzy ráno, čeká nás velký okruh z Lausanne přes Sion, Brig, Andermatt, Luzern a Bern zpět do Lausanne.
V Brig přesedáme z běžného rychlíku na regionální turistický vlak, který je určen do složitého horského terénu a ze kterého je možno v úseku až do Andermattu pozorovat zajímavé švýcarské hory. Jezdí tu také jeden z více známých vlaků, Glacier Express, který je na rozdíl od běžných regionálních vlaků za výrazně větší cenu, s povinnými rezervacemi či možností dát si za jízdy jídlo, ale z tohoto vlaku je vidět prakticky to samé jako z běžného vlaku.
V Andermattu přesedáme na jiný regionální vlak, který nás sveze během několika minut do blízkého Göschenenu.
Cesta je to velmi příkrá, jako na mnoha jiných horských úsecích je sjízdnost zajištěna použitím zubačky na vlaku. Až se člověk diví, kam se tu může vlak dostat.
V Göschenenu počkáme na rychlík, který právě přijíždí a vyjíždí z patnáctikilometrového tunelu pod horskými masivy. Technické provedení švýcarských drah je opravdu obdivuhodné. S dalším přestupem v Altdorfu se dostaneme do Luzernu.
Až do Luzernu bylo počasí celý den celkem umoudřené a maximálně poprchávalo. V Luzernu byl však jako na potvoru slejvák, že by psa nevyhnal. Ale to bychom nebyli my, abychom do centra tohoto historického města nenakoukli aspoň na chvilku, i přes nepřízeň počasí.
Luzern leží na břehu jezera Luzernsee, ze kterého vytéká středem města řeka Reuss. Její voda je neskutečně čistá a ledovcově modrá. Přes řeku v nádherné historické části města leží i několik významných starých dřevěných mostů, zvláště pak most Kapellbrücke, který je nejstarším dřevěným mostem v Evropě a významnou turistickou atrakcí.
Po rychlé prohlídce Luzernu pak pokračujeme rychlíkem zpátky do Lausanne, kde opět večer dost vydatně lije.
Ubytování u kolegů.
Dnešní okruh Švýcarskem bude o poznání menší než ten včerejší. Zjistili jsme totiž, že v rámci platnosti Interrail Global pasu je i jízdenka na vybrané lodní spoje na některých švýcarských jezerech. A protože jedním z těchto jezer je i Thunersee, navíc s doporučením od našich hostitelů, je rozhodnuto. Vyrazíme se projet po jezeře, prozkomáme město Thun a dojedeme se podívat dalším regionálním turistickým vlakem do zimního střediska Zermatt, třeba uvidíme Matterhorn. Dobrá, ano, neuvidíme, prší, je a bude zataženo... ¯\_(ツ)_/¯
Přestup v Bernu a další v Thunu.
Sem se vrátíme cestou zpátky z Interlakenu, teď jen projíždíme.
Během několika dalších desítek minut vystupujeme v Interlakenu West. Město je pojmenováno podle své polohy, nachází se mezi dvěma jezery - Brienzersee a Thunersee. My se nalodíme v přístavišti prakticky hned vedle nádraží a během chvíle s námi loď vycouvává na Thunersee a vyrážíme na plavbu po zastávkách na obou stranách břehu jezera.
Thunersee je jedno z nejkrásnějších švýcarských jezer. Má délku 17 km a šířku až 3,5 km. Jezero je obklopeno nádhernou krajinou, horami a kopci, vesničkami i městy. Je hojně využíváno k vodním sportům a rekreaci. Kromě toho je Thunersee oblíbenou turistickou destinací pro krásné výhledy na malebnou horskou krajinu, které nabízí jak ze břehu, tak právě z místy neskutečně modré hladiny jezera. Pendlujeme v čerstvém studeném větru mezi oběma malebnými břehy, tu kapitán zastaví na levém, tu na pravém břehu, přirazí ke břehu, posádka přikotví, nastoupí a vystoupí pasažéři a během pár minut zase odjíždíme svižným tempem zase k další zastávce.
Vystupujeme ve Spiezu, kde si cestou na nádraží ještě prohlédneme místní středověký hrad.
Ze Spiezu jsme opět v Thunu vlakem za pár minut. Stejně jako Interlaken, i město Thun leží na řece Aare, která teče i skrz Thunské jezero. Ve městě je pěkné historické centrum se středověkými budovami a mnoha muzei. Dominantou viditelnou z daleka je pak hrad Thun, původně z 12. století. Hrad byl postaven na kopci nad městem a nabízí nádherný výhled na okolní krajinu, včetně blízkého jezera.
Z Thunu bereme italský rychlík a během necelé hodiny vystupujeme ve Vispu. Vlak jede velkou část cesty dlouhým tunelem pod Alpami, tzv. Lötschberg tunelem. Ten je jedním z nejdelších železničních tunelů nejen v Evropě. Měří 35 km a byl otevřen teprve v roce 2007 jako součást nového úseku vysokorychlostní trati mezi Německem a Itálií. V tunelu se nachází dvě samostatné železniční trasy, které vedou každá jedním směrem, a umožňují tak průjezd velkého množství nákladních i osobních vlaků mezi severní a jižní Evropou. Konstrukce tunelu byla velmi náročná a stála více než 4 miliardy švýcarských franků, ale díky ní se velmi výrazně zkrátily časy přepravy. Další důkaz o technické pokročilosti švýcarských drah.
Z Vispu přesedáme do dalšího regionálního turistického vlaku až na konečnou tohoto úseku, do Zermattu. Při pohledu na skalní masivy všude kolem a dopadová pole suti z těchto masivů vypadají stromy v nich rostoucí spíš jako třísky než vzrostlí obři.
Zermatt samotný je malebné švýcarské horské městečko v údolí Mattertal pod slavnou horou Matterhorn, který pro zataženou oblohu bohužel nevidíme. Město je každopádně známé svými lyžařskými středisky a nabízí mnoho luxusních hotelů a restaurací, stejně jako turistických aktivit v letních i zimních měsících. Zatím tu sníh není, ale už se na něj chystají, mezi bytelnými dřevěnými budovami jezdí elektrická vozítka silničářů, policie, obchodníků...
Stejnou cestou se vracíme do Vispu a po přestupu ve Vispu dál do Lausanne přímým rychlíkem.
Lausanne nás večer opět přivítá lijákem. Naštěstí není trvalý, tak nám dovolí se dojít podívat aspoň na vyhlídku u katedrály Notre Dame. Je odsud pěkný výhled na celou noční Lausanne.
Ubytování u kolegů. A zítra odjezd dále do Německa.
S Lausanne se loučíme opět v dešti brzy ráno. Dnešní panoramatická cesta švýcarskými horami povede z Montreux přes planiny a údolíčka kolem Château-d’Oex a Gstaadu, do Zweisimmenu a dál údolím Simmental do Spiezu. Odtud už pojedeme rychlíky do Curychu a dál až do Mnichova. Běží totiž Oktoberfest, tak náš Eurotrip zakončíme u dalšího kolegy v Mnichově právě na Oktoberfestu.
V Montreux přestoupíme do regionálního turistického vlaku, který nás doveze až do Zweisimmenu. Tedy rád by nás asi dovezl, ale na švýcarskou přesnost a dochvilnost asi dost netypicky stojíme několik desítek minut zbytečně někde na začátku trati z technických důvodů. Technika na tomto úseku nevypadá zrovna v dobrém stavu. Každopádně i přes velké zpoždění se však nějak pohybujeme vpřed a do Zweisimmenu nakonec dojedeme.
Odměnou za trpělivost nám pak jsou opět výhledy na okolní hory, louky a rozeseté usedlosti po kopcích.
Zbytek cesty až do Mnichova je už bez problémů, jen jsme mohli jet z Curychu přímým spojem do Mnichova a nepřestupovat zbytečně navíc v St. Gallenu, kde se nám pak hůře hledalo volné místo v rychlíku, který byl dost vytížený.
Příjezd do Mnichova ve večerních hodinách, společná večeře ve městě a ubytování u kolegy.
Je poslední víkend Oktoberfestu. Celý den strávíme ve městě, převážně tedy na Oktoberfestu, který se koná v Theresienwiese. Pivní stany jsou nejen kvůli poprchávání nacpané k prasknutí. Je třeba vyrazit včas, třeba na desátou dopoledne, jinak se dovnitř dostává už velmi složitě. Kdo přišel pozdě, stojí frontu i několik desítek minut, než ho do nějakého stanu pustí.
Party all day all night s několika dalšími přáteli, ubytování opět u kolegy.
Poslední den Eurotripu, už je třeba se jen dostat domů, jednoduše jihem přes Linz.
Co říct závěrem?
Až se vlastně divím, že organizace celého tohoto podniku nám zabrala před odjezdem pouze několik hodin, v průběhu celého měsíce klaply kromě pár drobností prakticky všechny původní plány a finančně by se takto zrealizovaný Eurotrip dal považovat za lowcost. Však jen na jízdném bychom za klasické jízdenky projeli asi tak 5x více než stál náš Interrail Global Pass. Byla to opravdu intenzivní jízda, tisíce ujetých kilometrů, celé dny čistého času v často rozmanitých vlacích, desítky navštívených krásných míst Evropy ve 12 státech, mimořádné vzpomínky s mimořádnými přáteli a kolegy a objevená další velká část našeho krásného kontinentu.
A to ještě nekončíme, druhý měsíc na menší cesty ještě zbývá... :)
9. května 2022:
Q: Dneska Interrail slaví 50. narozeniny, tak je za půlku ceny. Co takhle vyrazit na delší cestu vlakem?
A: Jasný, kam vyrazíme?
Q: Co třeba projet skoro celou Evropu?
A: Na měsíc?
Q: Kupujem'! A hned dva, každý rovnou na dva měsíce!
17. srpna 2022:
A: Bude něco? Pojedeme?
Rychlej call, navrhnout kostru cesty, zjistit, s jakými kolegy a přáteli se můžeme kde cestou potkat, a zbytek dořešíme za jízdy.
4. září 2022:
Pobalit krosnu na měsíc a už zbývá jen zaktivovat náš Interrail Global Pass a můžeme nastoupit do prvního vlaku.
Během následujícího měsíce se povezeme v nejméně sto různých vlacích různé kvality v mnoha zemích EU, ujedeme tisíce kilometrů, navštívíme desítky míst Evropy a potkáme mnoho kolegů a přátel. Náš první vlak už stojí na nástupišti, tak tedy nastupme, bude to jízda! (A taky trochu plavba.:)
Vyrážíme brzy ráno z pražského hlavního nádraží. Vlak nám jede až do Berlína, cestou ale musíme popojet výlukovým autobusem z Ústí do Drážďan.
Na nádraží v Berlíně máme asi hodinu na přestup na další vlak do Hamburku, kam přijíždíme navečer po 9 hodinách jízdy.
Večer se potkáváme s kolegou, u kterého dnes budeme bydlet, a vyrážíme společně na večeři a několik piv do centra.
Dopoledne si prohlédneme část Hamburku a odpoledne se přesuneme dále do Dánska.
Hamburk je druhé největší město v Německu a má významný přístav, který patří mezi největší přístavy v Evropě. Je také známý pro svou architekturu, kulturu a vynikající gastronomii. Takže si hned ráno dáváme v rybím bufetu u přístavu rybí matjesy v housce k snídani, což je velmi chutná místní specialitka, která po včerejší párty bodne, a opodál si prohlížíme muzeum ve formě ponorky a další lodě zde kotvící. Velmi zajímavou je zde i historická technická památka St. Pauli tunel pod Labem spojující oba břehy řeky. Procházkou podél nábřeží dojdeme až k HafenCity, což je obrovský rozvojový projekt v centru Hamburku, který transformuje bývalé přístavní území na moderní čtvrť s kancelářskými budovami, obchody, kulturou a bydlením. Před odjezdem z nádraží do Kodaně se také nesmíme nezastavit na Poggenmühlenbrücke, odkud se fotí ikonické fotky z Hamburku.
Tentokrát byl skoro pětihodinový spoj do Kodaně vcelku v klidu, je pozdní léto a lidí na cestách očividně ubylo.
Do Kodaně přijíždíme opět navečer. Máme zde domluvené ubytování u kolegů (mladé rodiny) prakticky v centru města, tentokrát na dvě noci. Večer strávíme procházkou po centru a večeří v jedné tacos restauraci. Ceny jsou zde velmi vysoké, za menší porci tacos člověk zaplatí cca 500 CZK, za sklenici piva kolem 300 CZK.
Celý den máme vyhrazený na prohlídku krás Kodaně. A odpoledne si dojedeme dát šálek kávy ve Švédsku.
Ráno vyrážíme do města. Jdeme asi moc brzy, protože kavárny na snídani ještě neotevřely. Přesto jednu nacházíme a plánujeme, co bychom rádi dnes viděli.
Prohlídku města začínáme u Christiansborgu. Christiansborg je bývalý královský palác na poloostrově paláců (Slotsholmen) a do roku 1794 královská rezidence dánských králů v Kodani, v současnosti pak sídlo dánského parlamentu, Úřadu vlády a muzea. Od něj se kolem četných kanálů a vodních cest, přes které zase vedou silnice a cyklostezky intenzivně využívané obyvateli města, dostáváme do Christianie. Ta je nezávislým autonomním územím uznávaným dánskou vládou a má vlastní pravidla a zákony. A co by to bylo za alternativní centrum, kdyby zde nebyla cítit a vidět marjánka. Po mostě Inderhavnsbroen se vracíme do Nyhavnu. Nyhavn je historické přístaviště, které se stalo turistickou atrakcí díky svým malebným domům, restauracím a kavárnám, které se táhnou podél kanálu. Zdejší budovy pocházejí ze 17. a 18. století a dříve sloužily jako obytné domy, sklady a dílny pro loděnice. Zamíříme dále na sever a kolem kostela Marmorkirken, který leží nedaleko od sídla dánské královské rodiny Amalienborg, dojdeme až do Kastelletu. Kastellet je pevnost a bývalá vojenská základna, postavená v 17. století. Dnes slouží jako park a turistická atrakce s výhledem na přístav a město. Prakticky na okraji Kastelletu stojí i známá socha Malé mořské víly, která je permanentně obsypána turisty. Následně se přes park Østre a zámek Rosenborg vracíme zpět do centra.
Odpoledne v centru bereme vlak do švédského Malmö, abychom si mohli po pár minutách v tunelu pod mořem užít i jízdu po mostě Øresundsbron nad mořem mezi Dánskem a Švédskem s výhledem třeba i na větné farmy, kterých je zde požehnaně.
V Malmö jsme si došli dát šálek dobré kávy na hrad a pevnost Malmöhus, který je nedaleko od nádraží a dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum.
Po návratu ze Švédska jsme si s kolegy došli na večeři. Zbytek večera pak probíráme všechno možné u piva v dalším podniku v celkem liduprázdném centru.
Přesun z Kodaně do Brém, kde na nás čeká další kolega. Prakticky celodenní cestování.
Vyrážíme brzy ráno, ale místo aby byl vlak prázdnější, je opět natolik přeplněný, že prakticky celou cestu sedíme s dalšími cestujícími bez místenek na schodech u dveří. Je to trochu punkové, ale snad by právě toto měl být nejhorší úsek celého našeho měsíčního cestování.
Navečer se potkáváme s kolegou, u kterého budeme dvě noci bydlet, a vyrážíme na společnou obědo-večeři do centra, na čínské nudle a thajské pivo. Večer nás kolega ještě vezme se podívat do jeho laboratoří na Max Planck a zbytek dne odpočíváme.
Dnes budeme poznávat historické Brémy a odpoledne se dojedeme podívat i do Bremerhavenu, jednoho z nejvýznamnějších evropských přístavů.
Jako vždy, naši dnešní prohlídku města začneme na vlakovém nádraží, odkud dojdeme omrknout brémský Central park Bürgerpark s Parkhotelem a dál pokračujeme do historického centra. Po ranní kávě ve starém větrném mlýnu Herdentorswallmühle se projdeme po poloostrově kolem řeky Weser s klasickými cihlovými domy a zamíříme do úzkých uliček kolem ulice Schnoor. Je zde plno malých krámků, kavárniček a barevných domků. Samotné centrum starého města si necháváme na konec. Altstadt je nejstarší částí města a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde řada monumentálních historických budov a památek, jako je gotická radnice, brémská katedrála nebo socha rytíře Rolanda. Nedaleko odsud je i památkově chráněná ulice Böttcherstraße, která je jednou z mála ukázek expresionismu v architektuře. Zdejší cihlové budovy pochází z let 1922–1931.
Centrum Brém lze projít za dopoledne. Času máme dostatek, tak se dojedeme podívat ještě do blízkého Bremerhavenu.
V Bremerhavenu jsme se došli podívat k moři do přístavu, který je ohromně rozlehlý. Takže jen procházka kolem malého přístavu Neuer Hafen byla asi na dvě hodiny. Každopádně k vidění je toho zde hodně, od barevných lodí, U-boot muzea, hotelu ve tvaru plachetnice až po velké nákladní lodě, malé plachetnice, plavební komory nebo zvedací mosty. Povečeřeli jsme v místní malé restauraci v Zollhausu, tradičně: vynikající čerstvé ryby.
ponor
zvedací most v Neuer Hafen
Návrat do Brém a večer plánování zítřejšího celodenního přejezdu do Belgie.
Dnes nás čeká jeden z nejnáročnějších přejezdů Eurotripu, z Brém do belgického Gentu, kde na nás bude čekat kolegyně. Vyrážíme brzy ráno, v Osnabrücku přestoupíme na lokálku do Hengelo. V plánu bylo pokračovat přímým spojem až do Amsterdamu na krátkou mezizastávku.
V Hengelo však nastaly první problémy. Začaly se objevovat první zrušené vlaky kvůli nizozemským stávkám na železnici, takže jsme v reálném čase přeplánovávali další spoje. Vzhledem k provinčnosti zdejšího kraje tu byly vlakové spoje navíc docela špatné, takže jsme ztratili krátkými přestupy docela dost času a ve Zwolle nakonec přehodnotili situaci a místo do Amsterdamu se horko těžko totálně přecpaným vlakem jako v plechovce sardinek, ale přeci, dostali aspoň do Rotterdamu.
Takže jsme si krátkou zastávku udělali místo v Amstru v Rotterdamu. To je přesně to kouzlo Interrail Global pasu!
Rotterdam je druhé největší město Nizozemska. Na Rotterdam nám zbyly asi 3 hodiny, což je dostatečný čas na krátkou, leč památkami nabitou procházku od nádraží k mostu Erasmusbrug, kde mají stanoviště lodě na vyhlídkovou plavbu po řece. Tak se svezeme, ne?
Loď odjíždí od Erasmusbrug po řece do překladišť a doků s nákladními loděmi u městské části Pernis a vrací se kolem bývalé zaoceánské lodě SS Rotterdam, která zde trvale stojí, zpět k mostu Erasmusbrug. Okružní plavba zabere asi hodinu a čtvrt.
Cestou od lodě zpátky na nádraží se rozhodně musíme zastavit i ve velkém moderním obchodním středisku Markthal, velké prosklené haly barevným stropem s mnoha malými krámky. Ochutnáme jedno Leffe a pokračujeme vlakem do Antverp.
doky a překladiště
V Antverpách pouze krátce přesedáme na poslední dnešní spoj do Gentu, tak máme čas si prohlédnout alespoň impozantní historické nádraží, které je kromě historické a umělecké hodnoty unikátní i vertikálním uspořádáním nástupišť nad sebou.
Příjezd do Gentu v nočních hodinách a ubytování u kolegyně.
Dnes se podíváme do Bruselu a hned nato na belgický venkov.
Brusel je hlavní město Belgie a zároveň jedno z nejvýznamnějších center Evropské unie. Má bohatou historii, což se odráží v jeho architektuře a kulturním dědictví. Z Gentu je to sem kousek. Procházku po městě tak začneme nedaleko nádraží, na pozlaceném Grand Place, které je považováno za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Pokračujeme místy i nelibě páchnoucími uličkami k soše Čůrajícího chlapečka Manneken pis, který je zrovna vandalsky posprejován žlutou barvou, možná ve vztahu k válce v Ukrajině. Méně známou je pak socha Čůrající holčičky Jaenneke pis, která je celkem dobře schovaná mezi restauracemi, kavárnami a bary s všudypřítomným belgickým pivem.
Procházkou kolem katedrály jsme se došli podívat do moderní čtvrti, druhé tváře Bruselu blízko Leopoldova parku, kde v komplexu Parliamentarium sídlí Evropský Parlament. Vše ve skle, moderní budovy, mramor. A v parku sochy pštrosů s hlavami v písku. Cestou zpět na nádraží jsme si pak prohlédli ještě belgický královský palác a přilehlé kostely a parky na prostranství Mont des Arts.
Odpoledne jsme vyrazili za dalším kolegou, který bydlí na belgickém venkově u Court St Étienne. Zrovna se zde konají několikadenní oslavy, tak jsme strávili večer ve vesnici na pouti, na autíčkách a střelnici jako bývá na českém venkově. Večerní program pak zahrnoval zajímavou soutěž v improvizačním rétorickém souboji dvou týmů, které bavily diváky profesionálně improvizovanými scénkami na zadaná témata.
Dnes prozkoumáme historické město Brugge a odpoledne se vrátíme opět do univerzitního města Gent.
Bruggy je historické město, které se jako Benátky severu pyšní nádhernými středověkými budovami a vodními kanály. V minulosti bylo významným obchodním centrem a v současnosti je populárním turistickým cílem. Mezi nejvýznamnější památky patří gotická radnice s věží Belfried, bazilika Svaté Krve, kde se uchovávají ostatky Ježíše Krista, a jedno z největších náměstí v Belgii, hektarové náměstí Markt.
Do centra vyrážíme z nádraží, projdeme Minnewaterparkem až ke Dvoru Bekyní, Begijnhof Ten Wijngaerde. Jde o bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, patřící v současné době ženskému klášteru benediktinek a nacházející se v klidném zákoutí jednoho z vodních kanálů. Kolem významného cihlového kostela Panny Marie se dostaneme až do samého srdce Brugg, na náměstí Markt. Dominantou náměstí je zde především zmíněná gotická radnice s vysokou věží a také barevné cihlové domky. Procházkou dále se pak dostáváme na severovýchodní okraj historického centra k Dampoortu a vnějšímu kanálu, okolo kterého je v přilehlém parku na návrší řada několika starých větrných mlýnů. Jedná se o větrné mlýny z 18. století, které kdysi sloužily ke zpracování obilí.
větrné mlýny
Prohlédnout si historické centrum Brugg zabere asi půl dne. Přesouváme se tedy znovu přes centrum na nádraží a pokračujeme do Gentu.
Gent, nacházející se v belgické oblasti Východní Flandry, je jedním z nejkrásnějších měst v Belgii. Má bohatou historii, kterou lze vidět při procházení úzkými uličkami historického centra města. Na mnoha místech lze spatřit středověkou architekturu, včetně kostelů, katedrál a hradů. Gent je také nazýván jako město tří věží, protože dominantami centra jsou velké věže Belfort (zvonice), Sint-Baafskathedraal (katedrála Sv. Bavona) a Sint-Niklaaskerk (kostel Sv. Mikuláše). Zajímavou památkou je i středověký hrad Gravensteen, který byl postaven ve 12. století a sloužil jako sídlo hrabat a později jako vězení. Gent je samozřejmě také známý i svou bohatou kulinářskou scénou, nabízející mnoho druhů belgických piv.
Po podvečerní procházce po centru a večeři s kolegy se setmělo. Gent se tak proměnil v osvětlený belgický klenot, a tak jsme si noční Gent prošli velmi rádi znovu. Tedy projeli na kole, tato doprava je zde velmi oblíbená.
Ubytování opět u kolegyně, zítra brzy ráno odjezd dále do Francie.
Přejezd z Gentu do Órleans s krátkou zastávkou a přestupem v Paříži.
Pomocí několika lokálek se dostáváme do Lille, odtud rychlíkem do Amiens a nakonec dalším do Paříže na nádraží Paris Nord.
Vlak do Órleans nám pojede z nádraží Paris Austerlitz, což je na opačném konci centra Paříže. Na přestup máme asi 4 hodiny, tak se rozhodneme i s batožinou projít skrz centrum pěšky. Po cestě máme hned několik zajímavých památek. Hned první nedaleko od nádraží je kostel Sv. Vincence. Proplétáme se ulicemi přeplněnými auty a lidmi mezi činžáky v pravidelné a jednolité zástavbě severní části centra Paříže. Dalším místem na trase pak je park Jardin du Palais-Royal, a přilehlý zámek Palais Royal, od kterého už je jen kousek k dominantě celé Paříže, slavnému Louvre. Projdeme se Tuilerijskými zahradami k Malému a Velkému paláci, odkud je na dohled Invalidovna a další dominanta Paříže, Eiffelova věž. Dále tímto směrem se nám už nechce, protože nádraží Austerlitz leží na opačné straně. Pokračujeme tedy podél Seiny kolem katedrály Notre Dame, která se stále opravuje po požáru v roce 2019.
4 hodiny jsou na Paříž samozřejmě ukrutně málo, sotva člověk zvládne přejít z jednoho nádraží na druhé přes celé centrum a přitom aspoň kouknout na pár dominant centra. Ale v Paříži jsme byli už několikrát, takže to není náš dnešní hlavní cíl, pouze přestupujeme. Cílem je Órleans, kde se máme potkat s naším dnešním hostitelem, kterého jsme si našli a domluvili přes Couchsurfing.
Órleans je vcelku malé, ale o to hezčí historické město. Náš hostitel bydlí prakticky v centru. Ubytujeme se a pak vyrazíme společně na večeři a drink do rušné třídy Rue de Bourgogne, kam je soustředěna většina místních nejlepších kaváren, restaurací, barů a dalších podniků pro noční život. To aby se zbytek města nenechal v noci rušit.
Po několika dnech dnes ráno nemusíme nikam chvátat, dopoledne je tak především odpočinkové, s dobrým brunchem po procházce centrem. Odpoledne Órleans opouštíme a pokračujeme podél řeky Loiry do Tours, kde už na nás čekají další hostitelé z Couchsurfingu. Mezitím se cestou ještě zastavíme na dvou zámcích na Loiře, v městečkách Blois a Amboise.
Órleans leží na řece Loiře. Město je známé především svým historickým významem během stoleté války. Nejznámější událostí, spojenou s městem, je záchrana Órleansu francouzskou národní hrdinkou, Johankou z Arku, v roce 1429. Místní jsou na ni očividně velmi hrdí, symboly a zmínky kolem Johanky jsou ve městě na každém kroku. Architektonickou dominantou města je pak katedrála svatého Kříže, jedna z největších katedrál ve Francii.
Popojedeme do Blois. Nádraží leží prakticky v centru městečka, takže nám bude stačit cca hodina na prohlídku okolí, abychom mohli pokračovat včas dál. Na potenciální prohlídku místního zámku (jakožto všech zámků na Loiře) by bylo potřeba přičíst aspoň další jednu až dvě hodiny navíc.
Blois je malebné město v údolí Loiry, na svou malost rozlohou známé svou krásnou architekturou a historickými památkami. V centru města se nachází impozantní zámek Blois, který byl postaven v 16. století a sloužil jako sídlo králů Francie. Díky tomu se stal významným centrem umění a kultury, kde se setkávali mnozí významní umělci, spisovatelé a intelektuálové. Vedle zámku se nachází také malebné uličky se středověkými domky a historický mramorový kostel sv. Vincence.
Bereme další lokálku, která zrovna jede, a vystupujeme v dalším městečku na našich hop-on : hop-off hodinových cestách po zdejších zámcích, v Amboise. V Amboise leží nádraží na jedné straně široké Loiry, zatímco centrum města na druhé. Tak se do centra na otočku projdeme po historickém mostě.
Amboise je další malebné město ležící na břehu řeky Loiry. Je známé svým renesančním zámkem, který se vypíná nad městem a nabízí pěkný výhled na okolní krajinu. Také tento zámek byl v 16. století oblíbeným sídlem francouzských králů. Historické centrum je zde opravdu malinké, prakticky jen několik ulic kolem zámku.
Hodina v Amboise nám na prohlídku opět stačí. Tours bude zajímavější, tak popojedeme.
Tours je jedno z větších měst na Loiře. Město má dlouhou historii a je plné architektonických památek, jako jsou gotické katedrály, románské kostely a renesanční paláce. Nejvýznamnější památkou je středověká katedrála svatého Gatiena, která je známá svými vitrážemi a mohutnou zvonicí. Dalšími významnými památkami jsou například gotický kostel svatého Martina nebo renesanční Palác biskupů z Tours. Historické centrum Vieux Tours je samo o sobě klenotem plným křivolakých úzkých uliček s jemně hrázděnými domy. Noční procházkou projdeme celé centrum a na břehu Loiry posedíme ve větší zahrádce na nějaké veřejné akci převážně místních u osvětleného mostu.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
I dnes budeme přespávat v Tours u naší rodiny z Couchsurfingu. Využijeme tak naplno náš Interrail Global pas. Brzy ráno dojedeme do dalšího města patřící mezi zámky a hrady na Loiře a v širším okolí, do Angers, a cestou zpět do Tours navštívíme další menší, v Saumuru a Langeais, ke kterým je vynikající spojení vlakem.
Angers leží na řece Maine, ale prakticky na okraji města protéká Loira, do které Maine ústí. Je to hlavní město regionu Maine-et-Loire. Je známé především díky svému hradu, Château d'Angers, který byl postaven v 9. století a sloužil jako královská rezidence. Dnes je hrad turistickou atrakcí a sídlem muzea. Za zmínku zde stojí ještě katedrála Sv. Mořice, ve které byly nedávno objeveny vzácné polychromy, které se aktuálně rekonstruují. Jinak je Angers také městem vinařství, kde se pěstuje odrůda hroznu Chenin blanc, která se používá při výrobě slavného vína z oblasti Anjou, Coteaux du Layon a Saumur.
Dvě hodiny na Angers bohatě stačí, přesouváme se do Saumuru.
Saumur je asi nejmalebnější město na Loiře, které jsme tu navštívili. Dominantou města je zámek Saumur, který se tyčí na vrcholu kopce nad městem. Tento impozantní zámek byl postaven v 10. století a byl později přestavěn v renesančním stylu. Historická čtvrť s úzkými uličkami a domy pochází z 16. a 17. století. Saumur je také známý svými koňskými školami, kde se vyučuje klasické ježdění a tradiční francouzské jezdecké umění.
Langeais je malé městečko, možná snad až vesnice s výbornou vlakovou dostupností, kterou by člověk na mapě skoro i přehlédl. Přesto zdejší hrad, postavený v 15. století, patří k nejzachovalejším hradům v údolí Loiry. Je to jeden z mála hradů v této oblasti, který nebyl zcela zničen během francouzské revoluce. Možná proto, že ho na mapě přehlédli i revolucionáři a vojáci.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
Je před námi víkend, který hodláme strávit u kolegů a s kolegy v okolí Morbihanského zálivu a na moři na plachetnici. Cíl dnešní cesty je tedy malé město Sarzeau, kde se postupně večer se všemi potkáme. Z Tours tak vyrážíme brzy ráno do Vannes vlakem, cestou se přes poledne zastavíme na oběd a prohlídku krásného centra v Nantes, hlavním městě regionu Pays de la Loire.
Z Tours odjíždíme brzy ráno, s přestupem v Angers.
Po příjezdu do Nantes nás jako první uvítá Jardin des Plantes hned naproti vlakovému nádraží, botanická zahrada s více než 11 000 druhy rostlin z celého světa, která slouží jako výzkumné a vzdělávací centrum. Kolem katolického kostela Sv. Clémenta pokračujeme až na ostrov Versailles na řece Erdre, na kterém se nachází park a muzeum v japonském stylu. Jako bych se vrátil zpátky do Japonska, park je opravdu přesvědčivý. Projdeme okolo malé vodní plochy Bassin de Ceineray, odkud mizí celá řeka Erdre do tunelu pod centrem, kudy se menší plavidla mohou dostat do Loiry - počkají-li si na zelenou na semaforu. Před obědem dojdeme i do jedné z nejhezčích francouzských bazilik, baziliky Sv. Mikuláše. Mezi další významné památky Nantes patří gotická katedrála Sv. Petra a Pavla, která se zrovna opravuje po požáru v roce 2020. Perlu města jsme si nechali na konec, a to zámek Château des ducs de Bretagne z 15. století, který byl kdysi sídlem bretaňských vévodů Anny Bretaňské a jejího otce Františka II.
Z dalších zajímavých míst města, které už jsme dnes nestihli, ale stojí za to, je třeba vojenské muzeum Maillé-Brézé ve formě trvale kotvící vojenské lodě nebo umělecký, kulturní a turistický projekt Les Machines des Nantes. Projekt vytvořila umělecká skupina La Machine jako součást regenerace bývalé průmyslové oblasti na břehu Loiry. Interaktivní projekt se skládá z obrovských steampunkových mechanických strojů, které jsou poháněny hydraulikou a elektromotory. Nejznámější z těchto strojů je asi Velký slon. V bývalé průmyslové oblasti je pak také velký steampunkový kolotoč nebo jedna z ikon Nantes, starý žlutý jeřáb Titan.
japonské zahrady
říční tunel
Navečer odjíždíme vlakem z Nantes do Vannes, kde nás jeden kolega vyzvedne autem a dojedeme na ubytování společně.
Vlak vyměníme na celý víkend za loď, malou plachetnici. Dnes se doplujeme podívat do Quiberonu, kde si dáme něco dobrého na zub.
Dotankujeme nádrž a vyrážíme z přístavu v Arzonu. Část cesty do Quiberonu plachtíme na motýlka, část na boční vítr, ale protože bohužel moc nefouká, nakonec plachty sbalíme a do přístavu v Quiberonu jen bubláme na motor.
Na pohodě na palubě to ale naštěstí nic neubírá.
Kotvíme v přístavu a jdeme se po něm projít. Vnitřní přístav je při odlivu prakticky nedostupný.
Po kávě a tradiční bretaňské palačince se vracíme zpět do Arzonu. Tentokrát už plachty ani nevytahujeme a jedeme na motor.
Navečer se ještě zastavíme u hradu Suscinio, který se poslední roky opravuje a dostává tak svou původní podobu. Hrad byl postaven ve 13. století a sloužil jako letní sídlo bretaňských vévodů.
Dnes si přivstaneme, abychom s východem slunce mohli vyrazit do Morbihanského zálivu, do kterého se lze nejlépe dostat jen v určité hodiny podle přílivu a odlivu. Tyto fenomény jsou zde velmi intenzivní a kvůli velmi složité geografii celé oblasti s jediným průlivem z moře do zálivu je zde mnoho zrádných vodních proudů, které se velmi mění v čase právě podle přílivu a odlivu. V určitě hodiny tak není možno se na některá místa ani dostat, když proti lodi místo klidného moře teče řeka, jak se voda přesouvá z moře do rozlehlého zálivu nebo naopak. Případně dočasně místo několika stop vody pod kýlem zrovna trčí z vody skály. Na palubě máme ale místních poměrů znalého mořského vlka, tak si bez problémů troufneme dojet až na ostrov Île-aux-Moines, největší ostrov v Morbihanu, který je cílem dnešní cesty.
Svítání v přístavu v Arzonu. Nikde nikdo. Klidnou hladinu čeří jen hladoví racci.
Prokličkovali jsme všemi proudy a víry, kolem kterých je ráno docela dost rybářských loděk se sportovními rybáři. Ryby asi berou.
Ostrov mnichů je obklopen malými skalnatými ostrůvky a stále se měnícími zátokami a je oblíben pro svou malebnou přírodu a pláže. Na ostrově se nachází několik starých kostelů a kaplí, povětšinou s námořní výzdobou, což je v Bretani všeobecně běžný jev. Je zde také muzeum a archeologické naleziště, které dokumentují historii ostrova od pravěku až po současnost. Turisté se sem rádi vydávají na jednodenní pěší turistiku nebo cyklistiku nejlépe asi velmi krátkým přívozem z Port Blanc, aby si užili místní přírodu a výhledy na okolní krajinu. Po prohlídce městečka na ostrově jsme nesměli vynechat možnost dát si i zde tradiční bretaňskou specialitu, pohankové galettes. Jsou to palačinkové placky s typickými náplněmi jako je sýr, šunka, vejce, zelenina, mořské plody nebo houby v různých kombinacích.
Následně opouštíme přístav a okolo celého ostrova se vracíme zpět do Arzonu.
Víkend na moři je za námi, loď zakotvená v domácím přístavu, tak pobalíme věci a s kolegy pokračujeme autem do Rennes.
Ubytování u jednoho z kolegů, odkud zítra brzy ráno vyrazíme dál na jih Francie. Náš poslední společný večer, tak celý víkend zhodnotíme u dobrého vína. Povedl se, jen mohlo víc foukat.
Celodenní přejezd jihozápadní Francií z Rennes do Bordeaux.
Přestup v Nantes, odtud až do Bordeaux francouzským ICčkem.
Kraj dobrého červeného vína už se hlásí o slovo.
Příjezd v odpoledních hodinách, ubytování u kolegů na dvě noci.
Celodenní prohlídka Bordeaux.
Bordeaux je proslulé svými vinařskými oblastmi i historickým centrem. Centrum města, které bylo v roce 2007 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, nabízí řadu historických památek.
My dnešní den začneme u historické brány Dijeaux se symboly města (lev, leopard, zvon, srpy), která slouží jako vstup do obchodních ulic v centru města. Kolem velkého knihkupectví Mollat a Velkého divadla naproti prominentnímu hotelu Intercontinental se dostaneme až na náměstí Place des Quinconces. To je jedním z největších náměstí v Evropě s rozlohou kolem 25 hektarů. Na náměstí se nacházejí dvě velké fontány, sochy významných francouzských osobností a sloup Monument aux Girondins na památku girondistických poslanců, kteří se stali oběťmi jakobínského teroru. Pokračujeme kolem řeky Garonne, která je dnes jako vždy hnědě zbarvená jemným bahnem. Naplavená jemná jílovitější zemina je v celém okolí Bordeaux všudypřítomná a dává místním vínům jejich unikátní charakter. Více se o nich můžeme dozvědět v muzeu Cité du vin, které sídlí v moderní budově ve tvaru karafy na víno, hned naproti unikátnímu mostu Jacques Chaban-Delmas, který se zvedá vertikálně a je největším svého druhu v Evropě.
Po obědě v nově otevřeném trhu s restauracemi na Esplanade de Pontac poblíž starých loděnic a ponorkových doků, které mají své kouzlo rzi, hnědého bahna a kotvících plavidel, se vracíme zpět do centra. Procházíme honosné uličky plné života, restaurací a kaváren, kde opět něco málo musíme ochutnat - je libo cheesecake, kávu nebo sklenku růžového? Kolem brány Grosse cloche (Velký zvon) pak pokračujeme ke katedrále. Bohatě zdobená katedrála Sv. Ondřeje je jednou z největších románských budov ve Francii. Hned naproti ní nakoukneme do Hotel de ville, radnice města. Na večeři si dojdeme s kolegy na co jiného než na místní tradiční specialitu, maso s omáčkou bordelaise, což je omáčka z červeného vína s cibulí, petrželkou, bobkovým listem a pepřem. Toto jídlo se často podává s hranolky a místním vínem. Den pak zakončíme procházkou nočním Bordeaux.
Ubytování u kolegů, zítra brzy ráno odjezd dále na jih.
Celodenní přesun z Bordeaux do Barcelony.
Brzy ráno vyrážíme do Narbonne, kde máme asi 2 hodiny času na zběžnou procházku po městě.
Na to, jak malé Narbonne je, je historicky vcelku významné a po turistické stránce zajímavé. Bylo založeno Římany jako přístav na Středozemním moři a v době svého největšího rozmachu bylo jedním z nejdůležitějších měst v oblasti. V centru města se nachází několik památek jako biskupský palác, románský kostel Sv. Pavla, ale především gotická konkatedrála Sv. Justa a Sv. Pastora. Původně ze 13. století, stavba však zůstala od středověku nedostavěna a původní dokončený chór s ochozem je využíván jako kostel. Se svými 41 metry patří mezi nejvyšší ve Francii.
římské archeologické památky
Dalším vlakem pokračujeme do Perpignan skoro na hranicích se Španělskem. Chceme pokračovat přes Port Bou podél pobřeží až do Barcelony, ale navazující vlak v Perpignanu je zrušený a nejede. Že by stávky ve Španělsku? Nebo prostě jen španělská maňána? Každopádně kvůli neshodám jízdního řádu s realitou ztrácíme několik hodin řešením náhradního spoje. Nakonec se po několikahodinovém čekání s ostatními na přepážkách a debatách o jízdenkách rozhodujeme vzít za příplatek asi 12 EUR aspoň poslední dnešní volný TGV rychlík do Barcelony. Takže do Barcelony přijíždíme až kolem 22 hodiny, vyzvedává nás kolega na velkém hlavním nádraží Sants a před půlnocí stihneme tak akorát pozdně povečeřet v tradiční španělské restauraci a dát si společně jedno pivo.
Ubytování u kolegy, ráno pokračování dále do Valencie jako naší aktuálně hlavní destinace - Barcelonou jen projíždíme.
Přesun z Barcelony do Valencie. Ale když už jsme v Barceloně, tak se na otočku dojedeme podívat aspoň na Sagradu Familiu. Zbytek jistě pěkné Barcelony si necháme na jindy.
Sagrada Familia je nejvýznamnější stavbou Barcelony a nejznámějším dílem španělského architekta Antoni Gaudího. Stavba se nachází v centru města a její stavění bylo zahájeno v roce 1882, ale dodnes není dokončena. Chrám je velkolepý, vyznačuje se především zdobnými věžemi a fasádou plnou sochařských detailů, které Gaudí vyjádřil v organickém stylu. Sagrada Familia se stala symbolem Barcelony. A my pokračujeme dál.
Z metra vystoupáme po mnoha a mnoha eskalátorech z nitra Země na nádraží Sants a s přestupem v Aldea-Amposta (což je nádražíčko a kolem nikde nic) jsme poloprázdnými vlaky odpoledne ve Valencii. Škoda že jezdí tak málo často (jen párkrát za den), když jsou celkem prostorné, pohodlné a člověk se může místy kochat pohledem na moře.
Také Valencie nás přivítá pěkným počasím. Projdeme se krásně uklizeným a čistým historickým centrem, kam nás dnes nohy zanesou (všude je to blízko, centrum je pěkně kompaktní), nakoupíme potraviny a s jedním z kolegů, u kterých tu budeme bydlet, si později dojdeme společně na večeři. Pořádnou prohlídku města necháme na další dny, budeme zde tři noci, takže času bude dost.
historické centrum města
Ubytování u kolegů.
Jsme přes dva týdny na cestách, takže dnešní den bude totálně odpočinkový, je nejvyšší čas se trochu zastavit. Ráno jsme si v jedné z mnoha půjčoven půjčili na celý den jízdní kola a dojedeme až na jednu z městských písečných pláží, klidnou pláž Malvarrosa, kde strávíme prakticky celý den nicneděláním. I to je občas třeba.
Začínáme v centru nedaleko vlakového nádraží, kde si půjčíme kola. Přes střed Valencie, který leží v bývalém záhybu ramene řeky Turia, dojedeme na sever centra do velkého parku Jardín del Túria, který se táhne v délce přes 9 km v původním korytu řeky. Toto původní říční koryto totiž bylo ve druhé polovině dvacátého století přeloženo jižně od města po tragických povodních a záplavách roku 1957, které si vyžádaly kolem tisíce obětí. Park Jardín del Túria, který takto vzniknul a přes který stále vedou všechny mosty, je tak jedním z největších městských parků v Evropě, ideální na projížďku na kole, případně na jiné sporty, které zde mnozí rádi praktikují. Na východním konci parku ve Městě umění a věd pak stojí Oceanárium, největší veřejné akvárium v Evropě, kolem kterého pokračujeme dál na pláže Malvarrosa a Playa de las Arenas a budeme se tudy navečer i vracet.
park po přeložené řece okolo centra města
Ubytování u kolegů.
Je sobota, čas na pořádnou prohlídku města. Dost jsme toho už viděli, ale dnes objevíme další zajímavá místa s naším kolegou, který to tu výborně zná a bude se nám celý den věnovat.
Začneme v zahradách Jardins del Real, kde nad námi poletují a štěbetají volně žijící papoušci. Popojdeme do dalšího parku del Parterre, kde uprostřed stojí socha Jaume I, Jakuba I. Aragonského, a několik prastarých rozložitých fíkovníků. Odtud projdeme do centra, kde na jednom z domů je vidět i netopýr, jeden ze znaků Valencie. Za povšimnutí cestou určitě stojí i rokokový palác del Marqués de Dos Aguas s expozicemi keramik. Nedaleko odsud je pak náměstí Redona, což je kulaté prostranství s několika stánky tvořící příjemný, malý trh. Naproti malebnému gotickému kostelu Santa Catalina stojí dům, jenž byl kdysi samostatnou domovní jednotkou a který se může pyšnit nejužší fasádou v Evropě. Dnes je však součástí domu vedlejšího. My se zde zastavíme v horchaterii Santa Catalina, vyhlášeném tradičním podniku za jediným cílem - ochutnat místní pochoutky horchatu a farton. Horchata je nápoj podobný mléku s chutí po mrkvi, který se ale vyrábí z tygřích ořechů. A farton je podlouhlé sladké pečivo, který se do horchaty namáčí. Po svačině pokračujeme dál na Centrální tržiště, kde lze sehnat prakticky jakékoliv lokální potraviny. Hned naproti tržišti je Llotja de la Seda, což je gotická UNESCO památka s volným vstupem, ve které dříve vzkvétal především obchod s hedvábím, končila zde Hedvábná stezka. Vyjímečná je zdejší velká síň s vysokými sloupy a úchvatným stropem, na kterém dříve bývaly vymalované hvězdy. Dál se projdeme až k bráně Quart a později k bráně Serranos, které sloužívaly jako vězení, a proto byly v době demolice opevnění města zbourání ušetřeny. Na obě brány lze vystoupat (vstup volný) a rozhlédnout se po celé Valencii.
park Parterre se sochou Jaume I
kostel, dům s nejužší fasádou a horchaterie
Navečer potkáváme kolegyni a vydáváme se autem na jih od Valencie do oblasti přírodní rezervace Albufera. Kolem několika jezer a jezírek se dojdeme podívat ke zvláštně žlutému moři a západ slunce nad Valencií pak sledujeme z místními oblíbené vyhlídky de la Gola del Pujol na břehu jezera Albufera.
pláže na Albufeře
malé přístaviště a vyhlídka
Ubytování u kolegů, od zítra se začínáme vracet do Česka.
Vzdálenostně nás dnes čeká asi nejdelší přejezd, celodenní přesun z Valencie co nejvíce na sever. Máme domluvené ubytování přes Couchsurfing v Nîmes, ale to padne už v poledne, protože v Barceloně se nám na rozdíl od rána nepodaří sehnat rezervace na poslední chvíli do rychlíku, takže naši domluvenou večeři s hostitelkou nestíháme a přijedeme do Nîmes regionálními vlaky až pozdě v noci. Holt ne vždy risk vyjde - španělské dráhy nejsou úplně organizačně a systémově přátelské. Shánět rezervace ve španělském systému vlaků je o něco složitější než v bezproblémových online rezervačních systémech Francie a dalších zemích středo-západní Evropy.
Brzký odjezd rychlovlakem, kterým jsme v Barceloně za asi 3 hodiny. Povinnou rezervaci jsme bez problému vyřídili těsně před odjezdem na nádraží za několik EUR.
Na nádraží Sants je však frmol a skoro všechny rychlíky vyprodané, takže jsme nuceni jet regionálními spoji místo plánovaného rychlovlaku. Aspoň že tu jde odbavování na přepážkách rychle a pracovníci drah jsou milí. Přesouváme se tedy metrem na nádraží San Andres a odtud pokračujeme už pomalejším tempem do Port Bou.
Když jsme se nedostali do Port Bou cestou na jih, tak se sem dostáváme aspoň cestou zpátky na sever, i když tentokrát nedobrovolně. Mýtické Port Bou tak tedy bylo pokořeno a na oslavu vítězství nad španělským vlakovým systémem (který z celé Evropy na našem Eurotripu nejméně fungoval právě ve Španělsku) a z radosti toho, že se zase vracíme do normálně fungující Francie, si v městečku mezi přestupy dáváme jedno dobré pivo Estrela od cesty - to je totiž jedna z mála věcí, která Španělům funguje docela dobře.
A ano, ještě jsou tu ty pěkné výhledy na moře, když se trať přiblíží na dohled pobřeží. Úsek mezi Llançà a Cerbere je tak v zapadajícím slunci velmi malebný.
Z Port Bou pak večer odjíždí už francouzský vlak, kterým se za 3,5 hodiny pohodově dostaneme až do Nîmes.
Vzhledem k pozdní hodině se ubytováváme hned přes ulici naproti vlakovému nádraží, což je na přespání ideální volba (a nečekaně i cenově výhodná oproti dalším místním ubytovacím kapacitám), kor když zítra brzy ráno pokračujeme podél Azurového pobřeží hned dále.
Dnešek bude nabitý k prasknutí, podél Azurového pobřeží se dojedeme podívat do italského městečka Ventimiglia, projdeme si přímořské a zároveň podhorské knížectví Monako a večer strávíme ve francouzském Nice.
Z Nîmes vyrážíme brzy ráno a s přestupem v Marseille jsme v Nice na oběd.
Batožinu si necháme na dnešním ubytování nedaleko od vlakového nádraží a dále podél pobřeží jedeme jen nalehko, s návratem někdy v noci.
Azurové pobřeží, často označované také jako Francouzská Riviéra, se táhne od Marseille až k italským hranicím. Vlaková trať z Nice do Itálie se zde vine mezi skálami, prochází malými i většími tunely a z vlaku je často vidět na moře. Člověk si tak může vychutnat krásné pobřeží, azurově modré moře a sluneční paprsky i z vlaku. Místy to dokonce vypadá, jako by se vlak vznášel přímo nad mořem.
Prvním dnešním větším cílem je městečko Ventimiglia prakticky hned za hranicemi s Francií na jižním konci Alp. Historické centrum na vršku na západním břehu řeky Roia vlévající se do moře tvoří kompaktní zástavba barevných domů, jejímuž středu vévodí románská katedrála Sv. Marie Assunta z 11. století. Z tohoto vrchu je pěkný výhled na celé město, pobřeží s plážemi a přístavy nebo hory, které se nad městem tyčí. A i v takto provinčním městě tu dělají výbornou zmrzlinu. Holt Itálie!
Po dvou hodinách ve Vemtimiglii, během kterých se dá celé město v klidu projít, se vracíme stejnou cestou vlakem zpět do Francie. Obvykle nerad jezdím dvakrát stejnou cestou, ale tyto výhledy na moře se neomrzí. Kor když zrovna pomalu začíná zapadat slunce.
I pomalejšími lokálními vlaky je to tu vše blízko u sebe, během pár minut jsme v jediné vlakové stanici Monaka. A to člověk pozná hned, jakmile vykoukne z okna vlaku - na rozdíl od ostatních stanic je Monaco - Monte Carlo celé ve skále a na první pohled je honosné a luxusní, čisté a uklizené, z moderních materiálů.
Monako se rozkládá na ploše pouhých 2,02 km², takže nám nedělá problém ho většinu projít za necelé dvě hodiny. Luxus, kasina a drahost je zde vidět a cítit na každém kroku. Zamíříme přímo na skalní vyvýšeninu, kde se nachází ty největší perly Monaka, královský palác, katedrála Sv. Mikuláše nebo Oceanografické muzeum. A samozřejmě úchvatné výhledy na okolí plné honosných budov a jachet. Navíc jsme chytli západ slunce ideálně, takže jde o parádní podívanou jak na podvečerní, tak i noční Monako. Přes přístav Hercules tak můžeme pozorovat například i rozzářené budovy kasin v Monte Carlu.
Zbytek večera pak strávíme už opět v Nice. Projdeme si centrum, kolem sochy Apollona na náměstí Masséna dojdeme k dlouhé městské pláži Opera a podél ní se dopromenádujeme až pod vrcholek s parkem na místě bývalého hradu. Protouláme se i uličkami starého města Vieux Nice.
promenáda kolem pláže
uličky starého města
Ubytování přes Booking nedaleko vlakového nádraží.
Celodenní přejezd z Nice do Lausanne.
Krátký přestup v Marseille, přímý spoj do Lyonu.
Z Lyonu pokračujeme přímým vlakem do Ženevy.
Ve Švýcarsku nám končí letní teplé a pěkné počasí, Ženeva nás přivítá zataženou oblohou. Přestup na vlak do Laussane, ve které už i prší. A podle počasí bude pršet celé další dny, během kterých máme v plánu ve Švýcarsku zůstat. Přímo skvělé.
Ubytování u kolegů v Laussane na další tři noci.
Když už tedy prší, má pršet a pršet nakonec bude celý náš pobyt ve Švýcarsku, využijeme následující dny ani ne tak na courání se v dešti po městech (nebo jen vyjímečně), jako k projetí co největší části švýcarských hor vlakem, když už máme náš Interrail Global pas. Do vlaku totiž neprší (a obzvlášť do komfortních švýcarských), a tak v nich strávíme následující dny prakticky celé.
Vyrážíme brzy ráno, čeká nás velký okruh z Lausanne přes Sion, Brig, Andermatt, Luzern a Bern zpět do Lausanne.
V Brig přesedáme z běžného rychlíku na regionální turistický vlak, který je určen do složitého horského terénu a ze kterého je možno v úseku až do Andermattu pozorovat zajímavé švýcarské hory. Jezdí tu také jeden z více známých vlaků, Glacier Express, který je na rozdíl od běžných regionálních vlaků za výrazně větší cenu, s povinnými rezervacemi či možností dát si za jízdy jídlo, ale z tohoto vlaku je vidět prakticky to samé jako z běžného vlaku.
V Andermattu přesedáme na jiný regionální vlak, který nás sveze během několika minut do blízkého Göschenenu.
Cesta je to velmi příkrá, jako na mnoha jiných horských úsecích je sjízdnost zajištěna použitím zubačky na vlaku. Až se člověk diví, kam se tu může vlak dostat.
V Göschenenu počkáme na rychlík, který právě přijíždí a vyjíždí z patnáctikilometrového tunelu pod horskými masivy. Technické provedení švýcarských drah je opravdu obdivuhodné. S dalším přestupem v Altdorfu se dostaneme do Luzernu.
Až do Luzernu bylo počasí celý den celkem umoudřené a maximálně poprchávalo. V Luzernu byl však jako na potvoru slejvák, že by psa nevyhnal. Ale to bychom nebyli my, abychom do centra tohoto historického města nenakoukli aspoň na chvilku, i přes nepřízeň počasí.
Luzern leží na břehu jezera Luzernsee, ze kterého vytéká středem města řeka Reuss. Její voda je neskutečně čistá a ledovcově modrá. Přes řeku v nádherné historické části města leží i několik významných starých dřevěných mostů, zvláště pak most Kapellbrücke, který je nejstarším dřevěným mostem v Evropě a významnou turistickou atrakcí.
Po rychlé prohlídce Luzernu pak pokračujeme rychlíkem zpátky do Lausanne, kde opět večer dost vydatně lije.
Ubytování u kolegů.
Dnešní okruh Švýcarskem bude o poznání menší než ten včerejší. Zjistili jsme totiž, že v rámci platnosti Interrail Global pasu je i jízdenka na vybrané lodní spoje na některých švýcarských jezerech. A protože jedním z těchto jezer je i Thunersee, navíc s doporučením od našich hostitelů, je rozhodnuto. Vyrazíme se projet po jezeře, prozkomáme město Thun a dojedeme se podívat dalším regionálním turistickým vlakem do zimního střediska Zermatt, třeba uvidíme Matterhorn. Dobrá, ano, neuvidíme, prší, je a bude zataženo... ¯\_(ツ)_/¯
Přestup v Bernu a další v Thunu.
Sem se vrátíme cestou zpátky z Interlakenu, teď jen projíždíme.
Během několika dalších desítek minut vystupujeme v Interlakenu West. Město je pojmenováno podle své polohy, nachází se mezi dvěma jezery - Brienzersee a Thunersee. My se nalodíme v přístavišti prakticky hned vedle nádraží a během chvíle s námi loď vycouvává na Thunersee a vyrážíme na plavbu po zastávkách na obou stranách břehu jezera.
Thunersee je jedno z nejkrásnějších švýcarských jezer. Má délku 17 km a šířku až 3,5 km. Jezero je obklopeno nádhernou krajinou, horami a kopci, vesničkami i městy. Je hojně využíváno k vodním sportům a rekreaci. Kromě toho je Thunersee oblíbenou turistickou destinací pro krásné výhledy na malebnou horskou krajinu, které nabízí jak ze břehu, tak právě z místy neskutečně modré hladiny jezera. Pendlujeme v čerstvém studeném větru mezi oběma malebnými břehy, tu kapitán zastaví na levém, tu na pravém břehu, přirazí ke břehu, posádka přikotví, nastoupí a vystoupí pasažéři a během pár minut zase odjíždíme svižným tempem zase k další zastávce.
Vystupujeme ve Spiezu, kde si cestou na nádraží ještě prohlédneme místní středověký hrad.
Ze Spiezu jsme opět v Thunu vlakem za pár minut. Stejně jako Interlaken, i město Thun leží na řece Aare, která teče i skrz Thunské jezero. Ve městě je pěkné historické centrum se středověkými budovami a mnoha muzei. Dominantou viditelnou z daleka je pak hrad Thun, původně z 12. století. Hrad byl postaven na kopci nad městem a nabízí nádherný výhled na okolní krajinu, včetně blízkého jezera.
Z Thunu bereme italský rychlík a během necelé hodiny vystupujeme ve Vispu. Vlak jede velkou část cesty dlouhým tunelem pod Alpami, tzv. Lötschberg tunelem. Ten je jedním z nejdelších železničních tunelů nejen v Evropě. Měří 35 km a byl otevřen teprve v roce 2007 jako součást nového úseku vysokorychlostní trati mezi Německem a Itálií. V tunelu se nachází dvě samostatné železniční trasy, které vedou každá jedním směrem, a umožňují tak průjezd velkého množství nákladních i osobních vlaků mezi severní a jižní Evropou. Konstrukce tunelu byla velmi náročná a stála více než 4 miliardy švýcarských franků, ale díky ní se velmi výrazně zkrátily časy přepravy. Další důkaz o technické pokročilosti švýcarských drah.
Z Vispu přesedáme do dalšího regionálního turistického vlaku až na konečnou tohoto úseku, do Zermattu. Při pohledu na skalní masivy všude kolem a dopadová pole suti z těchto masivů vypadají stromy v nich rostoucí spíš jako třísky než vzrostlí obři.
Zermatt samotný je malebné švýcarské horské městečko v údolí Mattertal pod slavnou horou Matterhorn, který pro zataženou oblohu bohužel nevidíme. Město je každopádně známé svými lyžařskými středisky a nabízí mnoho luxusních hotelů a restaurací, stejně jako turistických aktivit v letních i zimních měsících. Zatím tu sníh není, ale už se na něj chystají, mezi bytelnými dřevěnými budovami jezdí elektrická vozítka silničářů, policie, obchodníků...
Stejnou cestou se vracíme do Vispu a po přestupu ve Vispu dál do Lausanne přímým rychlíkem.
Lausanne nás večer opět přivítá lijákem. Naštěstí není trvalý, tak nám dovolí se dojít podívat aspoň na vyhlídku u katedrály Notre Dame. Je odsud pěkný výhled na celou noční Lausanne.
Ubytování u kolegů. A zítra odjezd dále do Německa.
S Lausanne se loučíme opět v dešti brzy ráno. Dnešní panoramatická cesta švýcarskými horami povede z Montreux přes planiny a údolíčka kolem Château-d’Oex a Gstaadu, do Zweisimmenu a dál údolím Simmental do Spiezu. Odtud už pojedeme rychlíky do Curychu a dál až do Mnichova. Běží totiž Oktoberfest, tak náš Eurotrip zakončíme u dalšího kolegy v Mnichově právě na Oktoberfestu.
V Montreux přestoupíme do regionálního turistického vlaku, který nás doveze až do Zweisimmenu. Tedy rád by nás asi dovezl, ale na švýcarskou přesnost a dochvilnost asi dost netypicky stojíme několik desítek minut zbytečně někde na začátku trati z technických důvodů. Technika na tomto úseku nevypadá zrovna v dobrém stavu. Každopádně i přes velké zpoždění se však nějak pohybujeme vpřed a do Zweisimmenu nakonec dojedeme.
Odměnou za trpělivost nám pak jsou opět výhledy na okolní hory, louky a rozeseté usedlosti po kopcích.
Zbytek cesty až do Mnichova je už bez problémů, jen jsme mohli jet z Curychu přímým spojem do Mnichova a nepřestupovat zbytečně navíc v St. Gallenu, kde se nám pak hůře hledalo volné místo v rychlíku, který byl dost vytížený.
Příjezd do Mnichova ve večerních hodinách, společná večeře ve městě a ubytování u kolegy.
Je poslední víkend Oktoberfestu. Celý den strávíme ve městě, převážně tedy na Oktoberfestu, který se koná v Theresienwiese. Pivní stany jsou nejen kvůli poprchávání nacpané k prasknutí. Je třeba vyrazit včas, třeba na desátou dopoledne, jinak se dovnitř dostává už velmi složitě. Kdo přišel pozdě, stojí frontu i několik desítek minut, než ho do nějakého stanu pustí.
Party all day all night s několika dalšími přáteli, ubytování opět u kolegy.
Poslední den Eurotripu, už je třeba se jen dostat domů, jednoduše jihem přes Linz.
Co říct závěrem?
Až se vlastně divím, že organizace celého tohoto podniku nám zabrala před odjezdem pouze několik hodin, v průběhu celého měsíce klaply kromě pár drobností prakticky všechny původní plány a finančně by se takto zrealizovaný Eurotrip dal považovat za lowcost. Však jen na jízdném bychom za klasické jízdenky projeli asi tak 5x více než stál náš Interrail Global Pass. Byla to opravdu intenzivní jízda, tisíce ujetých kilometrů, celé dny čistého času v často rozmanitých vlacích, desítky navštívených krásných míst Evropy ve 12 státech, mimořádné vzpomínky s mimořádnými přáteli a kolegy a objevená další velká část našeho krásného kontinentu.
A to ještě nekončíme, druhý měsíc na menší cesty ještě zbývá... :)
Jsme česká firmaJsme česká firma
plán cesty od Martin Konhefr
Dobrodružství, které tě čeká
9. května 2022:
Q: Dneska Interrail slaví 50. narozeniny, tak je za půlku ceny. Co takhle vyrazit na delší cestu vlakem?
A: Jasný, kam vyrazíme?
Q: Co třeba projet skoro celou Evropu?
A: Na měsíc?
Q: Kupujem'! A hned dva, každý rovnou na dva měsíce!
17. srpna 2022:
A: Bude něco? Pojedeme?
Rychlej call, navrhnout kostru cesty, zjistit, s jakými kolegy a přáteli se můžeme kde cestou potkat, a zbytek dořešíme za jízdy.
4. září 2022:
Pobalit krosnu na měsíc a už zbývá jen zaktivovat náš Interrail Global Pass a můžeme nastoupit do prvního vlaku.
Během následujícího měsíce se povezeme v nejméně sto různých vlacích různé kvality v mnoha zemích EU, ujedeme tisíce kilometrů, navštívíme desítky míst Evropy a potkáme mnoho kolegů a přátel. Náš první vlak už stojí na nástupišti, tak tedy nastupme, bude to jízda! (A taky trochu plavba.:)
Vyrážíme brzy ráno z pražského hlavního nádraží. Vlak nám jede až do Berlína, cestou ale musíme popojet výlukovým autobusem z Ústí do Drážďan.
Na nádraží v Berlíně máme asi hodinu na přestup na další vlak do Hamburku, kam přijíždíme navečer po 9 hodinách jízdy.
Večer se potkáváme s kolegou, u kterého dnes budeme bydlet, a vyrážíme společně na večeři a několik piv do centra.
Dopoledne si prohlédneme část Hamburku a odpoledne se přesuneme dále do Dánska.
Hamburk je druhé největší město v Německu a má významný přístav, který patří mezi největší přístavy v Evropě. Je také známý pro svou architekturu, kulturu a vynikající gastronomii. Takže si hned ráno dáváme v rybím bufetu u přístavu rybí matjesy v housce k snídani, což je velmi chutná místní specialitka, která po včerejší párty bodne, a opodál si prohlížíme muzeum ve formě ponorky a další lodě zde kotvící. Velmi zajímavou je zde i historická technická památka St. Pauli tunel pod Labem spojující oba břehy řeky. Procházkou podél nábřeží dojdeme až k HafenCity, což je obrovský rozvojový projekt v centru Hamburku, který transformuje bývalé přístavní území na moderní čtvrť s kancelářskými budovami, obchody, kulturou a bydlením. Před odjezdem z nádraží do Kodaně se také nesmíme nezastavit na Poggenmühlenbrücke, odkud se fotí ikonické fotky z Hamburku.
Tentokrát byl skoro pětihodinový spoj do Kodaně vcelku v klidu, je pozdní léto a lidí na cestách očividně ubylo.
Do Kodaně přijíždíme opět navečer. Máme zde domluvené ubytování u kolegů (mladé rodiny) prakticky v centru města, tentokrát na dvě noci. Večer strávíme procházkou po centru a večeří v jedné tacos restauraci. Ceny jsou zde velmi vysoké, za menší porci tacos člověk zaplatí cca 500 CZK, za sklenici piva kolem 300 CZK.
Celý den máme vyhrazený na prohlídku krás Kodaně. A odpoledne si dojedeme dát šálek kávy ve Švédsku.
Ráno vyrážíme do města. Jdeme asi moc brzy, protože kavárny na snídani ještě neotevřely. Přesto jednu nacházíme a plánujeme, co bychom rádi dnes viděli.
Prohlídku města začínáme u Christiansborgu. Christiansborg je bývalý královský palác na poloostrově paláců (Slotsholmen) a do roku 1794 královská rezidence dánských králů v Kodani, v současnosti pak sídlo dánského parlamentu, Úřadu vlády a muzea. Od něj se kolem četných kanálů a vodních cest, přes které zase vedou silnice a cyklostezky intenzivně využívané obyvateli města, dostáváme do Christianie. Ta je nezávislým autonomním územím uznávaným dánskou vládou a má vlastní pravidla a zákony. A co by to bylo za alternativní centrum, kdyby zde nebyla cítit a vidět marjánka. Po mostě Inderhavnsbroen se vracíme do Nyhavnu. Nyhavn je historické přístaviště, které se stalo turistickou atrakcí díky svým malebným domům, restauracím a kavárnám, které se táhnou podél kanálu. Zdejší budovy pocházejí ze 17. a 18. století a dříve sloužily jako obytné domy, sklady a dílny pro loděnice. Zamíříme dále na sever a kolem kostela Marmorkirken, který leží nedaleko od sídla dánské královské rodiny Amalienborg, dojdeme až do Kastelletu. Kastellet je pevnost a bývalá vojenská základna, postavená v 17. století. Dnes slouží jako park a turistická atrakce s výhledem na přístav a město. Prakticky na okraji Kastelletu stojí i známá socha Malé mořské víly, která je permanentně obsypána turisty. Následně se přes park Østre a zámek Rosenborg vracíme zpět do centra.
Odpoledne v centru bereme vlak do švédského Malmö, abychom si mohli po pár minutách v tunelu pod mořem užít i jízdu po mostě Øresundsbron nad mořem mezi Dánskem a Švédskem s výhledem třeba i na větné farmy, kterých je zde požehnaně.
V Malmö jsme si došli dát šálek dobré kávy na hrad a pevnost Malmöhus, který je nedaleko od nádraží a dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum.
Po návratu ze Švédska jsme si s kolegy došli na večeři. Zbytek večera pak probíráme všechno možné u piva v dalším podniku v celkem liduprázdném centru.
Přesun z Kodaně do Brém, kde na nás čeká další kolega. Prakticky celodenní cestování.
Vyrážíme brzy ráno, ale místo aby byl vlak prázdnější, je opět natolik přeplněný, že prakticky celou cestu sedíme s dalšími cestujícími bez místenek na schodech u dveří. Je to trochu punkové, ale snad by právě toto měl být nejhorší úsek celého našeho měsíčního cestování.
Navečer se potkáváme s kolegou, u kterého budeme dvě noci bydlet, a vyrážíme na společnou obědo-večeři do centra, na čínské nudle a thajské pivo. Večer nás kolega ještě vezme se podívat do jeho laboratoří na Max Planck a zbytek dne odpočíváme.
Dnes budeme poznávat historické Brémy a odpoledne se dojedeme podívat i do Bremerhavenu, jednoho z nejvýznamnějších evropských přístavů.
Jako vždy, naši dnešní prohlídku města začneme na vlakovém nádraží, odkud dojdeme omrknout brémský Central park Bürgerpark s Parkhotelem a dál pokračujeme do historického centra. Po ranní kávě ve starém větrném mlýnu Herdentorswallmühle se projdeme po poloostrově kolem řeky Weser s klasickými cihlovými domy a zamíříme do úzkých uliček kolem ulice Schnoor. Je zde plno malých krámků, kavárniček a barevných domků. Samotné centrum starého města si necháváme na konec. Altstadt je nejstarší částí města a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde řada monumentálních historických budov a památek, jako je gotická radnice, brémská katedrála nebo socha rytíře Rolanda. Nedaleko odsud je i památkově chráněná ulice Böttcherstraße, která je jednou z mála ukázek expresionismu v architektuře. Zdejší cihlové budovy pochází z let 1922–1931.
Centrum Brém lze projít za dopoledne. Času máme dostatek, tak se dojedeme podívat ještě do blízkého Bremerhavenu.
V Bremerhavenu jsme se došli podívat k moři do přístavu, který je ohromně rozlehlý. Takže jen procházka kolem malého přístavu Neuer Hafen byla asi na dvě hodiny. Každopádně k vidění je toho zde hodně, od barevných lodí, U-boot muzea, hotelu ve tvaru plachetnice až po velké nákladní lodě, malé plachetnice, plavební komory nebo zvedací mosty. Povečeřeli jsme v místní malé restauraci v Zollhausu, tradičně: vynikající čerstvé ryby.
ponor
zvedací most v Neuer Hafen
Návrat do Brém a večer plánování zítřejšího celodenního přejezdu do Belgie.
Dnes nás čeká jeden z nejnáročnějších přejezdů Eurotripu, z Brém do belgického Gentu, kde na nás bude čekat kolegyně. Vyrážíme brzy ráno, v Osnabrücku přestoupíme na lokálku do Hengelo. V plánu bylo pokračovat přímým spojem až do Amsterdamu na krátkou mezizastávku.
V Hengelo však nastaly první problémy. Začaly se objevovat první zrušené vlaky kvůli nizozemským stávkám na železnici, takže jsme v reálném čase přeplánovávali další spoje. Vzhledem k provinčnosti zdejšího kraje tu byly vlakové spoje navíc docela špatné, takže jsme ztratili krátkými přestupy docela dost času a ve Zwolle nakonec přehodnotili situaci a místo do Amsterdamu se horko těžko totálně přecpaným vlakem jako v plechovce sardinek, ale přeci, dostali aspoň do Rotterdamu.
Takže jsme si krátkou zastávku udělali místo v Amstru v Rotterdamu. To je přesně to kouzlo Interrail Global pasu!
Rotterdam je druhé největší město Nizozemska. Na Rotterdam nám zbyly asi 3 hodiny, což je dostatečný čas na krátkou, leč památkami nabitou procházku od nádraží k mostu Erasmusbrug, kde mají stanoviště lodě na vyhlídkovou plavbu po řece. Tak se svezeme, ne?
Loď odjíždí od Erasmusbrug po řece do překladišť a doků s nákladními loděmi u městské části Pernis a vrací se kolem bývalé zaoceánské lodě SS Rotterdam, která zde trvale stojí, zpět k mostu Erasmusbrug. Okružní plavba zabere asi hodinu a čtvrt.
Cestou od lodě zpátky na nádraží se rozhodně musíme zastavit i ve velkém moderním obchodním středisku Markthal, velké prosklené haly barevným stropem s mnoha malými krámky. Ochutnáme jedno Leffe a pokračujeme vlakem do Antverp.
doky a překladiště
V Antverpách pouze krátce přesedáme na poslední dnešní spoj do Gentu, tak máme čas si prohlédnout alespoň impozantní historické nádraží, které je kromě historické a umělecké hodnoty unikátní i vertikálním uspořádáním nástupišť nad sebou.
Příjezd do Gentu v nočních hodinách a ubytování u kolegyně.
Dnes se podíváme do Bruselu a hned nato na belgický venkov.
Brusel je hlavní město Belgie a zároveň jedno z nejvýznamnějších center Evropské unie. Má bohatou historii, což se odráží v jeho architektuře a kulturním dědictví. Z Gentu je to sem kousek. Procházku po městě tak začneme nedaleko nádraží, na pozlaceném Grand Place, které je považováno za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Pokračujeme místy i nelibě páchnoucími uličkami k soše Čůrajícího chlapečka Manneken pis, který je zrovna vandalsky posprejován žlutou barvou, možná ve vztahu k válce v Ukrajině. Méně známou je pak socha Čůrající holčičky Jaenneke pis, která je celkem dobře schovaná mezi restauracemi, kavárnami a bary s všudypřítomným belgickým pivem.
Procházkou kolem katedrály jsme se došli podívat do moderní čtvrti, druhé tváře Bruselu blízko Leopoldova parku, kde v komplexu Parliamentarium sídlí Evropský Parlament. Vše ve skle, moderní budovy, mramor. A v parku sochy pštrosů s hlavami v písku. Cestou zpět na nádraží jsme si pak prohlédli ještě belgický královský palác a přilehlé kostely a parky na prostranství Mont des Arts.
Odpoledne jsme vyrazili za dalším kolegou, který bydlí na belgickém venkově u Court St Étienne. Zrovna se zde konají několikadenní oslavy, tak jsme strávili večer ve vesnici na pouti, na autíčkách a střelnici jako bývá na českém venkově. Večerní program pak zahrnoval zajímavou soutěž v improvizačním rétorickém souboji dvou týmů, které bavily diváky profesionálně improvizovanými scénkami na zadaná témata.
Dnes prozkoumáme historické město Brugge a odpoledne se vrátíme opět do univerzitního města Gent.
Bruggy je historické město, které se jako Benátky severu pyšní nádhernými středověkými budovami a vodními kanály. V minulosti bylo významným obchodním centrem a v současnosti je populárním turistickým cílem. Mezi nejvýznamnější památky patří gotická radnice s věží Belfried, bazilika Svaté Krve, kde se uchovávají ostatky Ježíše Krista, a jedno z největších náměstí v Belgii, hektarové náměstí Markt.
Do centra vyrážíme z nádraží, projdeme Minnewaterparkem až ke Dvoru Bekyní, Begijnhof Ten Wijngaerde. Jde o bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, patřící v současné době ženskému klášteru benediktinek a nacházející se v klidném zákoutí jednoho z vodních kanálů. Kolem významného cihlového kostela Panny Marie se dostaneme až do samého srdce Brugg, na náměstí Markt. Dominantou náměstí je zde především zmíněná gotická radnice s vysokou věží a také barevné cihlové domky. Procházkou dále se pak dostáváme na severovýchodní okraj historického centra k Dampoortu a vnějšímu kanálu, okolo kterého je v přilehlém parku na návrší řada několika starých větrných mlýnů. Jedná se o větrné mlýny z 18. století, které kdysi sloužily ke zpracování obilí.
větrné mlýny
Prohlédnout si historické centrum Brugg zabere asi půl dne. Přesouváme se tedy znovu přes centrum na nádraží a pokračujeme do Gentu.
Gent, nacházející se v belgické oblasti Východní Flandry, je jedním z nejkrásnějších měst v Belgii. Má bohatou historii, kterou lze vidět při procházení úzkými uličkami historického centra města. Na mnoha místech lze spatřit středověkou architekturu, včetně kostelů, katedrál a hradů. Gent je také nazýván jako město tří věží, protože dominantami centra jsou velké věže Belfort (zvonice), Sint-Baafskathedraal (katedrála Sv. Bavona) a Sint-Niklaaskerk (kostel Sv. Mikuláše). Zajímavou památkou je i středověký hrad Gravensteen, který byl postaven ve 12. století a sloužil jako sídlo hrabat a později jako vězení. Gent je samozřejmě také známý i svou bohatou kulinářskou scénou, nabízející mnoho druhů belgických piv.
Po podvečerní procházce po centru a večeři s kolegy se setmělo. Gent se tak proměnil v osvětlený belgický klenot, a tak jsme si noční Gent prošli velmi rádi znovu. Tedy projeli na kole, tato doprava je zde velmi oblíbená.
Ubytování opět u kolegyně, zítra brzy ráno odjezd dále do Francie.
Přejezd z Gentu do Órleans s krátkou zastávkou a přestupem v Paříži.
Pomocí několika lokálek se dostáváme do Lille, odtud rychlíkem do Amiens a nakonec dalším do Paříže na nádraží Paris Nord.
Vlak do Órleans nám pojede z nádraží Paris Austerlitz, což je na opačném konci centra Paříže. Na přestup máme asi 4 hodiny, tak se rozhodneme i s batožinou projít skrz centrum pěšky. Po cestě máme hned několik zajímavých památek. Hned první nedaleko od nádraží je kostel Sv. Vincence. Proplétáme se ulicemi přeplněnými auty a lidmi mezi činžáky v pravidelné a jednolité zástavbě severní části centra Paříže. Dalším místem na trase pak je park Jardin du Palais-Royal, a přilehlý zámek Palais Royal, od kterého už je jen kousek k dominantě celé Paříže, slavnému Louvre. Projdeme se Tuilerijskými zahradami k Malému a Velkému paláci, odkud je na dohled Invalidovna a další dominanta Paříže, Eiffelova věž. Dále tímto směrem se nám už nechce, protože nádraží Austerlitz leží na opačné straně. Pokračujeme tedy podél Seiny kolem katedrály Notre Dame, která se stále opravuje po požáru v roce 2019.
4 hodiny jsou na Paříž samozřejmě ukrutně málo, sotva člověk zvládne přejít z jednoho nádraží na druhé přes celé centrum a přitom aspoň kouknout na pár dominant centra. Ale v Paříži jsme byli už několikrát, takže to není náš dnešní hlavní cíl, pouze přestupujeme. Cílem je Órleans, kde se máme potkat s naším dnešním hostitelem, kterého jsme si našli a domluvili přes Couchsurfing.
Órleans je vcelku malé, ale o to hezčí historické město. Náš hostitel bydlí prakticky v centru. Ubytujeme se a pak vyrazíme společně na večeři a drink do rušné třídy Rue de Bourgogne, kam je soustředěna většina místních nejlepších kaváren, restaurací, barů a dalších podniků pro noční život. To aby se zbytek města nenechal v noci rušit.
Po několika dnech dnes ráno nemusíme nikam chvátat, dopoledne je tak především odpočinkové, s dobrým brunchem po procházce centrem. Odpoledne Órleans opouštíme a pokračujeme podél řeky Loiry do Tours, kde už na nás čekají další hostitelé z Couchsurfingu. Mezitím se cestou ještě zastavíme na dvou zámcích na Loiře, v městečkách Blois a Amboise.
Órleans leží na řece Loiře. Město je známé především svým historickým významem během stoleté války. Nejznámější událostí, spojenou s městem, je záchrana Órleansu francouzskou národní hrdinkou, Johankou z Arku, v roce 1429. Místní jsou na ni očividně velmi hrdí, symboly a zmínky kolem Johanky jsou ve městě na každém kroku. Architektonickou dominantou města je pak katedrála svatého Kříže, jedna z největších katedrál ve Francii.
Popojedeme do Blois. Nádraží leží prakticky v centru městečka, takže nám bude stačit cca hodina na prohlídku okolí, abychom mohli pokračovat včas dál. Na potenciální prohlídku místního zámku (jakožto všech zámků na Loiře) by bylo potřeba přičíst aspoň další jednu až dvě hodiny navíc.
Blois je malebné město v údolí Loiry, na svou malost rozlohou známé svou krásnou architekturou a historickými památkami. V centru města se nachází impozantní zámek Blois, který byl postaven v 16. století a sloužil jako sídlo králů Francie. Díky tomu se stal významným centrem umění a kultury, kde se setkávali mnozí významní umělci, spisovatelé a intelektuálové. Vedle zámku se nachází také malebné uličky se středověkými domky a historický mramorový kostel sv. Vincence.
Bereme další lokálku, která zrovna jede, a vystupujeme v dalším městečku na našich hop-on : hop-off hodinových cestách po zdejších zámcích, v Amboise. V Amboise leží nádraží na jedné straně široké Loiry, zatímco centrum města na druhé. Tak se do centra na otočku projdeme po historickém mostě.
Amboise je další malebné město ležící na břehu řeky Loiry. Je známé svým renesančním zámkem, který se vypíná nad městem a nabízí pěkný výhled na okolní krajinu. Také tento zámek byl v 16. století oblíbeným sídlem francouzských králů. Historické centrum je zde opravdu malinké, prakticky jen několik ulic kolem zámku.
Hodina v Amboise nám na prohlídku opět stačí. Tours bude zajímavější, tak popojedeme.
Tours je jedno z větších měst na Loiře. Město má dlouhou historii a je plné architektonických památek, jako jsou gotické katedrály, románské kostely a renesanční paláce. Nejvýznamnější památkou je středověká katedrála svatého Gatiena, která je známá svými vitrážemi a mohutnou zvonicí. Dalšími významnými památkami jsou například gotický kostel svatého Martina nebo renesanční Palác biskupů z Tours. Historické centrum Vieux Tours je samo o sobě klenotem plným křivolakých úzkých uliček s jemně hrázděnými domy. Noční procházkou projdeme celé centrum a na břehu Loiry posedíme ve větší zahrádce na nějaké veřejné akci převážně místních u osvětleného mostu.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
I dnes budeme přespávat v Tours u naší rodiny z Couchsurfingu. Využijeme tak naplno náš Interrail Global pas. Brzy ráno dojedeme do dalšího města patřící mezi zámky a hrady na Loiře a v širším okolí, do Angers, a cestou zpět do Tours navštívíme další menší, v Saumuru a Langeais, ke kterým je vynikající spojení vlakem.
Angers leží na řece Maine, ale prakticky na okraji města protéká Loira, do které Maine ústí. Je to hlavní město regionu Maine-et-Loire. Je známé především díky svému hradu, Château d'Angers, který byl postaven v 9. století a sloužil jako královská rezidence. Dnes je hrad turistickou atrakcí a sídlem muzea. Za zmínku zde stojí ještě katedrála Sv. Mořice, ve které byly nedávno objeveny vzácné polychromy, které se aktuálně rekonstruují. Jinak je Angers také městem vinařství, kde se pěstuje odrůda hroznu Chenin blanc, která se používá při výrobě slavného vína z oblasti Anjou, Coteaux du Layon a Saumur.
Dvě hodiny na Angers bohatě stačí, přesouváme se do Saumuru.
Saumur je asi nejmalebnější město na Loiře, které jsme tu navštívili. Dominantou města je zámek Saumur, který se tyčí na vrcholu kopce nad městem. Tento impozantní zámek byl postaven v 10. století a byl později přestavěn v renesančním stylu. Historická čtvrť s úzkými uličkami a domy pochází z 16. a 17. století. Saumur je také známý svými koňskými školami, kde se vyučuje klasické ježdění a tradiční francouzské jezdecké umění.
Langeais je malé městečko, možná snad až vesnice s výbornou vlakovou dostupností, kterou by člověk na mapě skoro i přehlédl. Přesto zdejší hrad, postavený v 15. století, patří k nejzachovalejším hradům v údolí Loiry. Je to jeden z mála hradů v této oblasti, který nebyl zcela zničen během francouzské revoluce. Možná proto, že ho na mapě přehlédli i revolucionáři a vojáci.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
Je před námi víkend, který hodláme strávit u kolegů a s kolegy v okolí Morbihanského zálivu a na moři na plachetnici. Cíl dnešní cesty je tedy malé město Sarzeau, kde se postupně večer se všemi potkáme. Z Tours tak vyrážíme brzy ráno do Vannes vlakem, cestou se přes poledne zastavíme na oběd a prohlídku krásného centra v Nantes, hlavním městě regionu Pays de la Loire.
Z Tours odjíždíme brzy ráno, s přestupem v Angers.
Po příjezdu do Nantes nás jako první uvítá Jardin des Plantes hned naproti vlakovému nádraží, botanická zahrada s více než 11 000 druhy rostlin z celého světa, která slouží jako výzkumné a vzdělávací centrum. Kolem katolického kostela Sv. Clémenta pokračujeme až na ostrov Versailles na řece Erdre, na kterém se nachází park a muzeum v japonském stylu. Jako bych se vrátil zpátky do Japonska, park je opravdu přesvědčivý. Projdeme okolo malé vodní plochy Bassin de Ceineray, odkud mizí celá řeka Erdre do tunelu pod centrem, kudy se menší plavidla mohou dostat do Loiry - počkají-li si na zelenou na semaforu. Před obědem dojdeme i do jedné z nejhezčích francouzských bazilik, baziliky Sv. Mikuláše. Mezi další významné památky Nantes patří gotická katedrála Sv. Petra a Pavla, která se zrovna opravuje po požáru v roce 2020. Perlu města jsme si nechali na konec, a to zámek Château des ducs de Bretagne z 15. století, který byl kdysi sídlem bretaňských vévodů Anny Bretaňské a jejího otce Františka II.
Z dalších zajímavých míst města, které už jsme dnes nestihli, ale stojí za to, je třeba vojenské muzeum Maillé-Brézé ve formě trvale kotvící vojenské lodě nebo umělecký, kulturní a turistický projekt Les Machines des Nantes. Projekt vytvořila umělecká skupina La Machine jako součást regenerace bývalé průmyslové oblasti na břehu Loiry. Interaktivní projekt se skládá z obrovských steampunkových mechanických strojů, které jsou poháněny hydraulikou a elektromotory. Nejznámější z těchto strojů je asi Velký slon. V bývalé průmyslové oblasti je pak také velký steampunkový kolotoč nebo jedna z ikon Nantes, starý žlutý jeřáb Titan.
japonské zahrady
říční tunel
Navečer odjíždíme vlakem z Nantes do Vannes, kde nás jeden kolega vyzvedne autem a dojedeme na ubytování společně.
Vlak vyměníme na celý víkend za loď, malou plachetnici. Dnes se doplujeme podívat do Quiberonu, kde si dáme něco dobrého na zub.
Dotankujeme nádrž a vyrážíme z přístavu v Arzonu. Část cesty do Quiberonu plachtíme na motýlka, část na boční vítr, ale protože bohužel moc nefouká, nakonec plachty sbalíme a do přístavu v Quiberonu jen bubláme na motor.
Na pohodě na palubě to ale naštěstí nic neubírá.
Kotvíme v přístavu a jdeme se po něm projít. Vnitřní přístav je při odlivu prakticky nedostupný.
Po kávě a tradiční bretaňské palačince se vracíme zpět do Arzonu. Tentokrát už plachty ani nevytahujeme a jedeme na motor.
Navečer se ještě zastavíme u hradu Suscinio, který se poslední roky opravuje a dostává tak svou původní podobu. Hrad byl postaven ve 13. století a sloužil jako letní sídlo bretaňských vévodů.
Dnes si přivstaneme, abychom s východem slunce mohli vyrazit do Morbihanského zálivu, do kterého se lze nejlépe dostat jen v určité hodiny podle přílivu a odlivu. Tyto fenomény jsou zde velmi intenzivní a kvůli velmi složité geografii celé oblasti s jediným průlivem z moře do zálivu je zde mnoho zrádných vodních proudů, které se velmi mění v čase právě podle přílivu a odlivu. V určitě hodiny tak není možno se na některá místa ani dostat, když proti lodi místo klidného moře teče řeka, jak se voda přesouvá z moře do rozlehlého zálivu nebo naopak. Případně dočasně místo několika stop vody pod kýlem zrovna trčí z vody skály. Na palubě máme ale místních poměrů znalého mořského vlka, tak si bez problémů troufneme dojet až na ostrov Île-aux-Moines, největší ostrov v Morbihanu, který je cílem dnešní cesty.
Svítání v přístavu v Arzonu. Nikde nikdo. Klidnou hladinu čeří jen hladoví racci.
Prokličkovali jsme všemi proudy a víry, kolem kterých je ráno docela dost rybářských loděk se sportovními rybáři. Ryby asi berou.
Ostrov mnichů je obklopen malými skalnatými ostrůvky a stále se měnícími zátokami a je oblíben pro svou malebnou přírodu a pláže. Na ostrově se nachází několik starých kostelů a kaplí, povětšinou s námořní výzdobou, což je v Bretani všeobecně běžný jev. Je zde také muzeum a archeologické naleziště, které dokumentují historii ostrova od pravěku až po současnost. Turisté se sem rádi vydávají na jednodenní pěší turistiku nebo cyklistiku nejlépe asi velmi krátkým přívozem z Port Blanc, aby si užili místní přírodu a výhledy na okolní krajinu. Po prohlídce městečka na ostrově jsme nesměli vynechat možnost dát si i zde tradiční bretaňskou specialitu, pohankové galettes. Jsou to palačinkové placky s typickými náplněmi jako je sýr, šunka, vejce, zelenina, mořské plody nebo houby v různých kombinacích.
Následně opouštíme přístav a okolo celého ostrova se vracíme zpět do Arzonu.
Víkend na moři je za námi, loď zakotvená v domácím přístavu, tak pobalíme věci a s kolegy pokračujeme autem do Rennes.
Ubytování u jednoho z kolegů, odkud zítra brzy ráno vyrazíme dál na jih Francie. Náš poslední společný večer, tak celý víkend zhodnotíme u dobrého vína. Povedl se, jen mohlo víc foukat.
Celodenní přejezd jihozápadní Francií z Rennes do Bordeaux.
Přestup v Nantes, odtud až do Bordeaux francouzským ICčkem.
Kraj dobrého červeného vína už se hlásí o slovo.
Příjezd v odpoledních hodinách, ubytování u kolegů na dvě noci.
Celodenní prohlídka Bordeaux.
Bordeaux je proslulé svými vinařskými oblastmi i historickým centrem. Centrum města, které bylo v roce 2007 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, nabízí řadu historických památek.
My dnešní den začneme u historické brány Dijeaux se symboly města (lev, leopard, zvon, srpy), která slouží jako vstup do obchodních ulic v centru města. Kolem velkého knihkupectví Mollat a Velkého divadla naproti prominentnímu hotelu Intercontinental se dostaneme až na náměstí Place des Quinconces. To je jedním z největších náměstí v Evropě s rozlohou kolem 25 hektarů. Na náměstí se nacházejí dvě velké fontány, sochy významných francouzských osobností a sloup Monument aux Girondins na památku girondistických poslanců, kteří se stali oběťmi jakobínského teroru. Pokračujeme kolem řeky Garonne, která je dnes jako vždy hnědě zbarvená jemným bahnem. Naplavená jemná jílovitější zemina je v celém okolí Bordeaux všudypřítomná a dává místním vínům jejich unikátní charakter. Více se o nich můžeme dozvědět v muzeu Cité du vin, které sídlí v moderní budově ve tvaru karafy na víno, hned naproti unikátnímu mostu Jacques Chaban-Delmas, který se zvedá vertikálně a je největším svého druhu v Evropě.
Po obědě v nově otevřeném trhu s restauracemi na Esplanade de Pontac poblíž starých loděnic a ponorkových doků, které mají své kouzlo rzi, hnědého bahna a kotvících plavidel, se vracíme zpět do centra. Procházíme honosné uličky plné života, restaurací a kaváren, kde opět něco málo musíme ochutnat - je libo cheesecake, kávu nebo sklenku růžového? Kolem brány Grosse cloche (Velký zvon) pak pokračujeme ke katedrále. Bohatě zdobená katedrála Sv. Ondřeje je jednou z největších románských budov ve Francii. Hned naproti ní nakoukneme do Hotel de ville, radnice města. Na večeři si dojdeme s kolegy na co jiného než na místní tradiční specialitu, maso s omáčkou bordelaise, což je omáčka z červeného vína s cibulí, petrželkou, bobkovým listem a pepřem. Toto jídlo se často podává s hranolky a místním vínem. Den pak zakončíme procházkou nočním Bordeaux.
Ubytování u kolegů, zítra brzy ráno odjezd dále na jih.
Celodenní přesun z Bordeaux do Barcelony.
Brzy ráno vyrážíme do Narbonne, kde máme asi 2 hodiny času na zběžnou procházku po městě.
Na to, jak malé Narbonne je, je historicky vcelku významné a po turistické stránce zajímavé. Bylo založeno Římany jako přístav na Středozemním moři a v době svého největšího rozmachu bylo jedním z nejdůležitějších měst v oblasti. V centru města se nachází několik památek jako biskupský palác, románský kostel Sv. Pavla, ale především gotická konkatedrála Sv. Justa a Sv. Pastora. Původně ze 13. století, stavba však zůstala od středověku nedostavěna a původní dokončený chór s ochozem je využíván jako kostel. Se svými 41 metry patří mezi nejvyšší ve Francii.
římské archeologické památky
Dalším vlakem pokračujeme do Perpignan skoro na hranicích se Španělskem. Chceme pokračovat přes Port Bou podél pobřeží až do Barcelony, ale navazující vlak v Perpignanu je zrušený a nejede. Že by stávky ve Španělsku? Nebo prostě jen španělská maňána? Každopádně kvůli neshodám jízdního řádu s realitou ztrácíme několik hodin řešením náhradního spoje. Nakonec se po několikahodinovém čekání s ostatními na přepážkách a debatách o jízdenkách rozhodujeme vzít za příplatek asi 12 EUR aspoň poslední dnešní volný TGV rychlík do Barcelony. Takže do Barcelony přijíždíme až kolem 22 hodiny, vyzvedává nás kolega na velkém hlavním nádraží Sants a před půlnocí stihneme tak akorát pozdně povečeřet v tradiční španělské restauraci a dát si společně jedno pivo.
Ubytování u kolegy, ráno pokračování dále do Valencie jako naší aktuálně hlavní destinace - Barcelonou jen projíždíme.
Přesun z Barcelony do Valencie. Ale když už jsme v Barceloně, tak se na otočku dojedeme podívat aspoň na Sagradu Familiu. Zbytek jistě pěkné Barcelony si necháme na jindy.
Sagrada Familia je nejvýznamnější stavbou Barcelony a nejznámějším dílem španělského architekta Antoni Gaudího. Stavba se nachází v centru města a její stavění bylo zahájeno v roce 1882, ale dodnes není dokončena. Chrám je velkolepý, vyznačuje se především zdobnými věžemi a fasádou plnou sochařských detailů, které Gaudí vyjádřil v organickém stylu. Sagrada Familia se stala symbolem Barcelony. A my pokračujeme dál.
Z metra vystoupáme po mnoha a mnoha eskalátorech z nitra Země na nádraží Sants a s přestupem v Aldea-Amposta (což je nádražíčko a kolem nikde nic) jsme poloprázdnými vlaky odpoledne ve Valencii. Škoda že jezdí tak málo často (jen párkrát za den), když jsou celkem prostorné, pohodlné a člověk se může místy kochat pohledem na moře.
Také Valencie nás přivítá pěkným počasím. Projdeme se krásně uklizeným a čistým historickým centrem, kam nás dnes nohy zanesou (všude je to blízko, centrum je pěkně kompaktní), nakoupíme potraviny a s jedním z kolegů, u kterých tu budeme bydlet, si později dojdeme společně na večeři. Pořádnou prohlídku města necháme na další dny, budeme zde tři noci, takže času bude dost.
historické centrum města
Ubytování u kolegů.
Jsme přes dva týdny na cestách, takže dnešní den bude totálně odpočinkový, je nejvyšší čas se trochu zastavit. Ráno jsme si v jedné z mnoha půjčoven půjčili na celý den jízdní kola a dojedeme až na jednu z městských písečných pláží, klidnou pláž Malvarrosa, kde strávíme prakticky celý den nicneděláním. I to je občas třeba.
Začínáme v centru nedaleko vlakového nádraží, kde si půjčíme kola. Přes střed Valencie, který leží v bývalém záhybu ramene řeky Turia, dojedeme na sever centra do velkého parku Jardín del Túria, který se táhne v délce přes 9 km v původním korytu řeky. Toto původní říční koryto totiž bylo ve druhé polovině dvacátého století přeloženo jižně od města po tragických povodních a záplavách roku 1957, které si vyžádaly kolem tisíce obětí. Park Jardín del Túria, který takto vzniknul a přes který stále vedou všechny mosty, je tak jedním z největších městských parků v Evropě, ideální na projížďku na kole, případně na jiné sporty, které zde mnozí rádi praktikují. Na východním konci parku ve Městě umění a věd pak stojí Oceanárium, největší veřejné akvárium v Evropě, kolem kterého pokračujeme dál na pláže Malvarrosa a Playa de las Arenas a budeme se tudy navečer i vracet.
park po přeložené řece okolo centra města
Ubytování u kolegů.
Je sobota, čas na pořádnou prohlídku města. Dost jsme toho už viděli, ale dnes objevíme další zajímavá místa s naším kolegou, který to tu výborně zná a bude se nám celý den věnovat.
Začneme v zahradách Jardins del Real, kde nad námi poletují a štěbetají volně žijící papoušci. Popojdeme do dalšího parku del Parterre, kde uprostřed stojí socha Jaume I, Jakuba I. Aragonského, a několik prastarých rozložitých fíkovníků. Odtud projdeme do centra, kde na jednom z domů je vidět i netopýr, jeden ze znaků Valencie. Za povšimnutí cestou určitě stojí i rokokový palác del Marqués de Dos Aguas s expozicemi keramik. Nedaleko odsud je pak náměstí Redona, což je kulaté prostranství s několika stánky tvořící příjemný, malý trh. Naproti malebnému gotickému kostelu Santa Catalina stojí dům, jenž byl kdysi samostatnou domovní jednotkou a který se může pyšnit nejužší fasádou v Evropě. Dnes je však součástí domu vedlejšího. My se zde zastavíme v horchaterii Santa Catalina, vyhlášeném tradičním podniku za jediným cílem - ochutnat místní pochoutky horchatu a farton. Horchata je nápoj podobný mléku s chutí po mrkvi, který se ale vyrábí z tygřích ořechů. A farton je podlouhlé sladké pečivo, který se do horchaty namáčí. Po svačině pokračujeme dál na Centrální tržiště, kde lze sehnat prakticky jakékoliv lokální potraviny. Hned naproti tržišti je Llotja de la Seda, což je gotická UNESCO památka s volným vstupem, ve které dříve vzkvétal především obchod s hedvábím, končila zde Hedvábná stezka. Vyjímečná je zdejší velká síň s vysokými sloupy a úchvatným stropem, na kterém dříve bývaly vymalované hvězdy. Dál se projdeme až k bráně Quart a později k bráně Serranos, které sloužívaly jako vězení, a proto byly v době demolice opevnění města zbourání ušetřeny. Na obě brány lze vystoupat (vstup volný) a rozhlédnout se po celé Valencii.
park Parterre se sochou Jaume I
kostel, dům s nejužší fasádou a horchaterie
Navečer potkáváme kolegyni a vydáváme se autem na jih od Valencie do oblasti přírodní rezervace Albufera. Kolem několika jezer a jezírek se dojdeme podívat ke zvláštně žlutému moři a západ slunce nad Valencií pak sledujeme z místními oblíbené vyhlídky de la Gola del Pujol na břehu jezera Albufera.
pláže na Albufeře
malé přístaviště a vyhlídka
Ubytování u kolegů, od zítra se začínáme vracet do Česka.
Vzdálenostně nás dnes čeká asi nejdelší přejezd, celodenní přesun z Valencie co nejvíce na sever. Máme domluvené ubytování přes Couchsurfing v Nîmes, ale to padne už v poledne, protože v Barceloně se nám na rozdíl od rána nepodaří sehnat rezervace na poslední chvíli do rychlíku, takže naši domluvenou večeři s hostitelkou nestíháme a přijedeme do Nîmes regionálními vlaky až pozdě v noci. Holt ne vždy risk vyjde - španělské dráhy nejsou úplně organizačně a systémově přátelské. Shánět rezervace ve španělském systému vlaků je o něco složitější než v bezproblémových online rezervačních systémech Francie a dalších zemích středo-západní Evropy.
Brzký odjezd rychlovlakem, kterým jsme v Barceloně za asi 3 hodiny. Povinnou rezervaci jsme bez problému vyřídili těsně před odjezdem na nádraží za několik EUR.
Na nádraží Sants je však frmol a skoro všechny rychlíky vyprodané, takže jsme nuceni jet regionálními spoji místo plánovaného rychlovlaku. Aspoň že tu jde odbavování na přepážkách rychle a pracovníci drah jsou milí. Přesouváme se tedy metrem na nádraží San Andres a odtud pokračujeme už pomalejším tempem do Port Bou.
Když jsme se nedostali do Port Bou cestou na jih, tak se sem dostáváme aspoň cestou zpátky na sever, i když tentokrát nedobrovolně. Mýtické Port Bou tak tedy bylo pokořeno a na oslavu vítězství nad španělským vlakovým systémem (který z celé Evropy na našem Eurotripu nejméně fungoval právě ve Španělsku) a z radosti toho, že se zase vracíme do normálně fungující Francie, si v městečku mezi přestupy dáváme jedno dobré pivo Estrela od cesty - to je totiž jedna z mála věcí, která Španělům funguje docela dobře.
A ano, ještě jsou tu ty pěkné výhledy na moře, když se trať přiblíží na dohled pobřeží. Úsek mezi Llançà a Cerbere je tak v zapadajícím slunci velmi malebný.
Z Port Bou pak večer odjíždí už francouzský vlak, kterým se za 3,5 hodiny pohodově dostaneme až do Nîmes.
Vzhledem k pozdní hodině se ubytováváme hned přes ulici naproti vlakovému nádraží, což je na přespání ideální volba (a nečekaně i cenově výhodná oproti dalším místním ubytovacím kapacitám), kor když zítra brzy ráno pokračujeme podél Azurového pobřeží hned dále.
Dnešek bude nabitý k prasknutí, podél Azurového pobřeží se dojedeme podívat do italského městečka Ventimiglia, projdeme si přímořské a zároveň podhorské knížectví Monako a večer strávíme ve francouzském Nice.
Z Nîmes vyrážíme brzy ráno a s přestupem v Marseille jsme v Nice na oběd.
Batožinu si necháme na dnešním ubytování nedaleko od vlakového nádraží a dále podél pobřeží jedeme jen nalehko, s návratem někdy v noci.
Azurové pobřeží, často označované také jako Francouzská Riviéra, se táhne od Marseille až k italským hranicím. Vlaková trať z Nice do Itálie se zde vine mezi skálami, prochází malými i většími tunely a z vlaku je často vidět na moře. Člověk si tak může vychutnat krásné pobřeží, azurově modré moře a sluneční paprsky i z vlaku. Místy to dokonce vypadá, jako by se vlak vznášel přímo nad mořem.
Prvním dnešním větším cílem je městečko Ventimiglia prakticky hned za hranicemi s Francií na jižním konci Alp. Historické centrum na vršku na západním břehu řeky Roia vlévající se do moře tvoří kompaktní zástavba barevných domů, jejímuž středu vévodí románská katedrála Sv. Marie Assunta z 11. století. Z tohoto vrchu je pěkný výhled na celé město, pobřeží s plážemi a přístavy nebo hory, které se nad městem tyčí. A i v takto provinčním městě tu dělají výbornou zmrzlinu. Holt Itálie!
Po dvou hodinách ve Vemtimiglii, během kterých se dá celé město v klidu projít, se vracíme stejnou cestou vlakem zpět do Francie. Obvykle nerad jezdím dvakrát stejnou cestou, ale tyto výhledy na moře se neomrzí. Kor když zrovna pomalu začíná zapadat slunce.
I pomalejšími lokálními vlaky je to tu vše blízko u sebe, během pár minut jsme v jediné vlakové stanici Monaka. A to člověk pozná hned, jakmile vykoukne z okna vlaku - na rozdíl od ostatních stanic je Monaco - Monte Carlo celé ve skále a na první pohled je honosné a luxusní, čisté a uklizené, z moderních materiálů.
Monako se rozkládá na ploše pouhých 2,02 km², takže nám nedělá problém ho většinu projít za necelé dvě hodiny. Luxus, kasina a drahost je zde vidět a cítit na každém kroku. Zamíříme přímo na skalní vyvýšeninu, kde se nachází ty největší perly Monaka, královský palác, katedrála Sv. Mikuláše nebo Oceanografické muzeum. A samozřejmě úchvatné výhledy na okolí plné honosných budov a jachet. Navíc jsme chytli západ slunce ideálně, takže jde o parádní podívanou jak na podvečerní, tak i noční Monako. Přes přístav Hercules tak můžeme pozorovat například i rozzářené budovy kasin v Monte Carlu.
Zbytek večera pak strávíme už opět v Nice. Projdeme si centrum, kolem sochy Apollona na náměstí Masséna dojdeme k dlouhé městské pláži Opera a podél ní se dopromenádujeme až pod vrcholek s parkem na místě bývalého hradu. Protouláme se i uličkami starého města Vieux Nice.
promenáda kolem pláže
uličky starého města
Ubytování přes Booking nedaleko vlakového nádraží.
Celodenní přejezd z Nice do Lausanne.
Krátký přestup v Marseille, přímý spoj do Lyonu.
Z Lyonu pokračujeme přímým vlakem do Ženevy.
Ve Švýcarsku nám končí letní teplé a pěkné počasí, Ženeva nás přivítá zataženou oblohou. Přestup na vlak do Laussane, ve které už i prší. A podle počasí bude pršet celé další dny, během kterých máme v plánu ve Švýcarsku zůstat. Přímo skvělé.
Ubytování u kolegů v Laussane na další tři noci.
Když už tedy prší, má pršet a pršet nakonec bude celý náš pobyt ve Švýcarsku, využijeme následující dny ani ne tak na courání se v dešti po městech (nebo jen vyjímečně), jako k projetí co největší části švýcarských hor vlakem, když už máme náš Interrail Global pas. Do vlaku totiž neprší (a obzvlášť do komfortních švýcarských), a tak v nich strávíme následující dny prakticky celé.
Vyrážíme brzy ráno, čeká nás velký okruh z Lausanne přes Sion, Brig, Andermatt, Luzern a Bern zpět do Lausanne.
V Brig přesedáme z běžného rychlíku na regionální turistický vlak, který je určen do složitého horského terénu a ze kterého je možno v úseku až do Andermattu pozorovat zajímavé švýcarské hory. Jezdí tu také jeden z více známých vlaků, Glacier Express, který je na rozdíl od běžných regionálních vlaků za výrazně větší cenu, s povinnými rezervacemi či možností dát si za jízdy jídlo, ale z tohoto vlaku je vidět prakticky to samé jako z běžného vlaku.
V Andermattu přesedáme na jiný regionální vlak, který nás sveze během několika minut do blízkého Göschenenu.
Cesta je to velmi příkrá, jako na mnoha jiných horských úsecích je sjízdnost zajištěna použitím zubačky na vlaku. Až se člověk diví, kam se tu může vlak dostat.
V Göschenenu počkáme na rychlík, který právě přijíždí a vyjíždí z patnáctikilometrového tunelu pod horskými masivy. Technické provedení švýcarských drah je opravdu obdivuhodné. S dalším přestupem v Altdorfu se dostaneme do Luzernu.
Až do Luzernu bylo počasí celý den celkem umoudřené a maximálně poprchávalo. V Luzernu byl však jako na potvoru slejvák, že by psa nevyhnal. Ale to bychom nebyli my, abychom do centra tohoto historického města nenakoukli aspoň na chvilku, i přes nepřízeň počasí.
Luzern leží na břehu jezera Luzernsee, ze kterého vytéká středem města řeka Reuss. Její voda je neskutečně čistá a ledovcově modrá. Přes řeku v nádherné historické části města leží i několik významných starých dřevěných mostů, zvláště pak most Kapellbrücke, který je nejstarším dřevěným mostem v Evropě a významnou turistickou atrakcí.
Po rychlé prohlídce Luzernu pak pokračujeme rychlíkem zpátky do Lausanne, kde opět večer dost vydatně lije.
Ubytování u kolegů.
Dnešní okruh Švýcarskem bude o poznání menší než ten včerejší. Zjistili jsme totiž, že v rámci platnosti Interrail Global pasu je i jízdenka na vybrané lodní spoje na některých švýcarských jezerech. A protože jedním z těchto jezer je i Thunersee, navíc s doporučením od našich hostitelů, je rozhodnuto. Vyrazíme se projet po jezeře, prozkomáme město Thun a dojedeme se podívat dalším regionálním turistickým vlakem do zimního střediska Zermatt, třeba uvidíme Matterhorn. Dobrá, ano, neuvidíme, prší, je a bude zataženo... ¯\_(ツ)_/¯
Přestup v Bernu a další v Thunu.
Sem se vrátíme cestou zpátky z Interlakenu, teď jen projíždíme.
Během několika dalších desítek minut vystupujeme v Interlakenu West. Město je pojmenováno podle své polohy, nachází se mezi dvěma jezery - Brienzersee a Thunersee. My se nalodíme v přístavišti prakticky hned vedle nádraží a během chvíle s námi loď vycouvává na Thunersee a vyrážíme na plavbu po zastávkách na obou stranách břehu jezera.
Thunersee je jedno z nejkrásnějších švýcarských jezer. Má délku 17 km a šířku až 3,5 km. Jezero je obklopeno nádhernou krajinou, horami a kopci, vesničkami i městy. Je hojně využíváno k vodním sportům a rekreaci. Kromě toho je Thunersee oblíbenou turistickou destinací pro krásné výhledy na malebnou horskou krajinu, které nabízí jak ze břehu, tak právě z místy neskutečně modré hladiny jezera. Pendlujeme v čerstvém studeném větru mezi oběma malebnými břehy, tu kapitán zastaví na levém, tu na pravém břehu, přirazí ke břehu, posádka přikotví, nastoupí a vystoupí pasažéři a během pár minut zase odjíždíme svižným tempem zase k další zastávce.
Vystupujeme ve Spiezu, kde si cestou na nádraží ještě prohlédneme místní středověký hrad.
Ze Spiezu jsme opět v Thunu vlakem za pár minut. Stejně jako Interlaken, i město Thun leží na řece Aare, která teče i skrz Thunské jezero. Ve městě je pěkné historické centrum se středověkými budovami a mnoha muzei. Dominantou viditelnou z daleka je pak hrad Thun, původně z 12. století. Hrad byl postaven na kopci nad městem a nabízí nádherný výhled na okolní krajinu, včetně blízkého jezera.
Z Thunu bereme italský rychlík a během necelé hodiny vystupujeme ve Vispu. Vlak jede velkou část cesty dlouhým tunelem pod Alpami, tzv. Lötschberg tunelem. Ten je jedním z nejdelších železničních tunelů nejen v Evropě. Měří 35 km a byl otevřen teprve v roce 2007 jako součást nového úseku vysokorychlostní trati mezi Německem a Itálií. V tunelu se nachází dvě samostatné železniční trasy, které vedou každá jedním směrem, a umožňují tak průjezd velkého množství nákladních i osobních vlaků mezi severní a jižní Evropou. Konstrukce tunelu byla velmi náročná a stála více než 4 miliardy švýcarských franků, ale díky ní se velmi výrazně zkrátily časy přepravy. Další důkaz o technické pokročilosti švýcarských drah.
Z Vispu přesedáme do dalšího regionálního turistického vlaku až na konečnou tohoto úseku, do Zermattu. Při pohledu na skalní masivy všude kolem a dopadová pole suti z těchto masivů vypadají stromy v nich rostoucí spíš jako třísky než vzrostlí obři.
Zermatt samotný je malebné švýcarské horské městečko v údolí Mattertal pod slavnou horou Matterhorn, který pro zataženou oblohu bohužel nevidíme. Město je každopádně známé svými lyžařskými středisky a nabízí mnoho luxusních hotelů a restaurací, stejně jako turistických aktivit v letních i zimních měsících. Zatím tu sníh není, ale už se na něj chystají, mezi bytelnými dřevěnými budovami jezdí elektrická vozítka silničářů, policie, obchodníků...
Stejnou cestou se vracíme do Vispu a po přestupu ve Vispu dál do Lausanne přímým rychlíkem.
Lausanne nás večer opět přivítá lijákem. Naštěstí není trvalý, tak nám dovolí se dojít podívat aspoň na vyhlídku u katedrály Notre Dame. Je odsud pěkný výhled na celou noční Lausanne.
Ubytování u kolegů. A zítra odjezd dále do Německa.
S Lausanne se loučíme opět v dešti brzy ráno. Dnešní panoramatická cesta švýcarskými horami povede z Montreux přes planiny a údolíčka kolem Château-d’Oex a Gstaadu, do Zweisimmenu a dál údolím Simmental do Spiezu. Odtud už pojedeme rychlíky do Curychu a dál až do Mnichova. Běží totiž Oktoberfest, tak náš Eurotrip zakončíme u dalšího kolegy v Mnichově právě na Oktoberfestu.
V Montreux přestoupíme do regionálního turistického vlaku, který nás doveze až do Zweisimmenu. Tedy rád by nás asi dovezl, ale na švýcarskou přesnost a dochvilnost asi dost netypicky stojíme několik desítek minut zbytečně někde na začátku trati z technických důvodů. Technika na tomto úseku nevypadá zrovna v dobrém stavu. Každopádně i přes velké zpoždění se však nějak pohybujeme vpřed a do Zweisimmenu nakonec dojedeme.
Odměnou za trpělivost nám pak jsou opět výhledy na okolní hory, louky a rozeseté usedlosti po kopcích.
Zbytek cesty až do Mnichova je už bez problémů, jen jsme mohli jet z Curychu přímým spojem do Mnichova a nepřestupovat zbytečně navíc v St. Gallenu, kde se nám pak hůře hledalo volné místo v rychlíku, který byl dost vytížený.
Příjezd do Mnichova ve večerních hodinách, společná večeře ve městě a ubytování u kolegy.
Je poslední víkend Oktoberfestu. Celý den strávíme ve městě, převážně tedy na Oktoberfestu, který se koná v Theresienwiese. Pivní stany jsou nejen kvůli poprchávání nacpané k prasknutí. Je třeba vyrazit včas, třeba na desátou dopoledne, jinak se dovnitř dostává už velmi složitě. Kdo přišel pozdě, stojí frontu i několik desítek minut, než ho do nějakého stanu pustí.
Party all day all night s několika dalšími přáteli, ubytování opět u kolegy.
Poslední den Eurotripu, už je třeba se jen dostat domů, jednoduše jihem přes Linz.
Co říct závěrem?
Až se vlastně divím, že organizace celého tohoto podniku nám zabrala před odjezdem pouze několik hodin, v průběhu celého měsíce klaply kromě pár drobností prakticky všechny původní plány a finančně by se takto zrealizovaný Eurotrip dal považovat za lowcost. Však jen na jízdném bychom za klasické jízdenky projeli asi tak 5x více než stál náš Interrail Global Pass. Byla to opravdu intenzivní jízda, tisíce ujetých kilometrů, celé dny čistého času v často rozmanitých vlacích, desítky navštívených krásných míst Evropy ve 12 státech, mimořádné vzpomínky s mimořádnými přáteli a kolegy a objevená další velká část našeho krásného kontinentu.
A to ještě nekončíme, druhý měsíc na menší cesty ještě zbývá... :)
9. května 2022:
Q: Dneska Interrail slaví 50. narozeniny, tak je za půlku ceny. Co takhle vyrazit na delší cestu vlakem?
A: Jasný, kam vyrazíme?
Q: Co třeba projet skoro celou Evropu?
A: Na měsíc?
Q: Kupujem'! A hned dva, každý rovnou na dva měsíce!
17. srpna 2022:
A: Bude něco? Pojedeme?
Rychlej call, navrhnout kostru cesty, zjistit, s jakými kolegy a přáteli se můžeme kde cestou potkat, a zbytek dořešíme za jízdy.
4. září 2022:
Pobalit krosnu na měsíc a už zbývá jen zaktivovat náš Interrail Global Pass a můžeme nastoupit do prvního vlaku.
Během následujícího měsíce se povezeme v nejméně sto různých vlacích různé kvality v mnoha zemích EU, ujedeme tisíce kilometrů, navštívíme desítky míst Evropy a potkáme mnoho kolegů a přátel. Náš první vlak už stojí na nástupišti, tak tedy nastupme, bude to jízda! (A taky trochu plavba.:)
Vyrážíme brzy ráno z pražského hlavního nádraží. Vlak nám jede až do Berlína, cestou ale musíme popojet výlukovým autobusem z Ústí do Drážďan.
Na nádraží v Berlíně máme asi hodinu na přestup na další vlak do Hamburku, kam přijíždíme navečer po 9 hodinách jízdy.
Večer se potkáváme s kolegou, u kterého dnes budeme bydlet, a vyrážíme společně na večeři a několik piv do centra.
Dopoledne si prohlédneme část Hamburku a odpoledne se přesuneme dále do Dánska.
Hamburk je druhé největší město v Německu a má významný přístav, který patří mezi největší přístavy v Evropě. Je také známý pro svou architekturu, kulturu a vynikající gastronomii. Takže si hned ráno dáváme v rybím bufetu u přístavu rybí matjesy v housce k snídani, což je velmi chutná místní specialitka, která po včerejší párty bodne, a opodál si prohlížíme muzeum ve formě ponorky a další lodě zde kotvící. Velmi zajímavou je zde i historická technická památka St. Pauli tunel pod Labem spojující oba břehy řeky. Procházkou podél nábřeží dojdeme až k HafenCity, což je obrovský rozvojový projekt v centru Hamburku, který transformuje bývalé přístavní území na moderní čtvrť s kancelářskými budovami, obchody, kulturou a bydlením. Před odjezdem z nádraží do Kodaně se také nesmíme nezastavit na Poggenmühlenbrücke, odkud se fotí ikonické fotky z Hamburku.
Tentokrát byl skoro pětihodinový spoj do Kodaně vcelku v klidu, je pozdní léto a lidí na cestách očividně ubylo.
Do Kodaně přijíždíme opět navečer. Máme zde domluvené ubytování u kolegů (mladé rodiny) prakticky v centru města, tentokrát na dvě noci. Večer strávíme procházkou po centru a večeří v jedné tacos restauraci. Ceny jsou zde velmi vysoké, za menší porci tacos člověk zaplatí cca 500 CZK, za sklenici piva kolem 300 CZK.
Celý den máme vyhrazený na prohlídku krás Kodaně. A odpoledne si dojedeme dát šálek kávy ve Švédsku.
Ráno vyrážíme do města. Jdeme asi moc brzy, protože kavárny na snídani ještě neotevřely. Přesto jednu nacházíme a plánujeme, co bychom rádi dnes viděli.
Prohlídku města začínáme u Christiansborgu. Christiansborg je bývalý královský palác na poloostrově paláců (Slotsholmen) a do roku 1794 královská rezidence dánských králů v Kodani, v současnosti pak sídlo dánského parlamentu, Úřadu vlády a muzea. Od něj se kolem četných kanálů a vodních cest, přes které zase vedou silnice a cyklostezky intenzivně využívané obyvateli města, dostáváme do Christianie. Ta je nezávislým autonomním územím uznávaným dánskou vládou a má vlastní pravidla a zákony. A co by to bylo za alternativní centrum, kdyby zde nebyla cítit a vidět marjánka. Po mostě Inderhavnsbroen se vracíme do Nyhavnu. Nyhavn je historické přístaviště, které se stalo turistickou atrakcí díky svým malebným domům, restauracím a kavárnám, které se táhnou podél kanálu. Zdejší budovy pocházejí ze 17. a 18. století a dříve sloužily jako obytné domy, sklady a dílny pro loděnice. Zamíříme dále na sever a kolem kostela Marmorkirken, který leží nedaleko od sídla dánské královské rodiny Amalienborg, dojdeme až do Kastelletu. Kastellet je pevnost a bývalá vojenská základna, postavená v 17. století. Dnes slouží jako park a turistická atrakce s výhledem na přístav a město. Prakticky na okraji Kastelletu stojí i známá socha Malé mořské víly, která je permanentně obsypána turisty. Následně se přes park Østre a zámek Rosenborg vracíme zpět do centra.
Odpoledne v centru bereme vlak do švédského Malmö, abychom si mohli po pár minutách v tunelu pod mořem užít i jízdu po mostě Øresundsbron nad mořem mezi Dánskem a Švédskem s výhledem třeba i na větné farmy, kterých je zde požehnaně.
V Malmö jsme si došli dát šálek dobré kávy na hrad a pevnost Malmöhus, který je nedaleko od nádraží a dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum.
Po návratu ze Švédska jsme si s kolegy došli na večeři. Zbytek večera pak probíráme všechno možné u piva v dalším podniku v celkem liduprázdném centru.
Přesun z Kodaně do Brém, kde na nás čeká další kolega. Prakticky celodenní cestování.
Vyrážíme brzy ráno, ale místo aby byl vlak prázdnější, je opět natolik přeplněný, že prakticky celou cestu sedíme s dalšími cestujícími bez místenek na schodech u dveří. Je to trochu punkové, ale snad by právě toto měl být nejhorší úsek celého našeho měsíčního cestování.
Navečer se potkáváme s kolegou, u kterého budeme dvě noci bydlet, a vyrážíme na společnou obědo-večeři do centra, na čínské nudle a thajské pivo. Večer nás kolega ještě vezme se podívat do jeho laboratoří na Max Planck a zbytek dne odpočíváme.
Dnes budeme poznávat historické Brémy a odpoledne se dojedeme podívat i do Bremerhavenu, jednoho z nejvýznamnějších evropských přístavů.
Jako vždy, naši dnešní prohlídku města začneme na vlakovém nádraží, odkud dojdeme omrknout brémský Central park Bürgerpark s Parkhotelem a dál pokračujeme do historického centra. Po ranní kávě ve starém větrném mlýnu Herdentorswallmühle se projdeme po poloostrově kolem řeky Weser s klasickými cihlovými domy a zamíříme do úzkých uliček kolem ulice Schnoor. Je zde plno malých krámků, kavárniček a barevných domků. Samotné centrum starého města si necháváme na konec. Altstadt je nejstarší částí města a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde řada monumentálních historických budov a památek, jako je gotická radnice, brémská katedrála nebo socha rytíře Rolanda. Nedaleko odsud je i památkově chráněná ulice Böttcherstraße, která je jednou z mála ukázek expresionismu v architektuře. Zdejší cihlové budovy pochází z let 1922–1931.
Centrum Brém lze projít za dopoledne. Času máme dostatek, tak se dojedeme podívat ještě do blízkého Bremerhavenu.
V Bremerhavenu jsme se došli podívat k moři do přístavu, který je ohromně rozlehlý. Takže jen procházka kolem malého přístavu Neuer Hafen byla asi na dvě hodiny. Každopádně k vidění je toho zde hodně, od barevných lodí, U-boot muzea, hotelu ve tvaru plachetnice až po velké nákladní lodě, malé plachetnice, plavební komory nebo zvedací mosty. Povečeřeli jsme v místní malé restauraci v Zollhausu, tradičně: vynikající čerstvé ryby.
ponor
zvedací most v Neuer Hafen
Návrat do Brém a večer plánování zítřejšího celodenního přejezdu do Belgie.
Dnes nás čeká jeden z nejnáročnějších přejezdů Eurotripu, z Brém do belgického Gentu, kde na nás bude čekat kolegyně. Vyrážíme brzy ráno, v Osnabrücku přestoupíme na lokálku do Hengelo. V plánu bylo pokračovat přímým spojem až do Amsterdamu na krátkou mezizastávku.
V Hengelo však nastaly první problémy. Začaly se objevovat první zrušené vlaky kvůli nizozemským stávkám na železnici, takže jsme v reálném čase přeplánovávali další spoje. Vzhledem k provinčnosti zdejšího kraje tu byly vlakové spoje navíc docela špatné, takže jsme ztratili krátkými přestupy docela dost času a ve Zwolle nakonec přehodnotili situaci a místo do Amsterdamu se horko těžko totálně přecpaným vlakem jako v plechovce sardinek, ale přeci, dostali aspoň do Rotterdamu.
Takže jsme si krátkou zastávku udělali místo v Amstru v Rotterdamu. To je přesně to kouzlo Interrail Global pasu!
Rotterdam je druhé největší město Nizozemska. Na Rotterdam nám zbyly asi 3 hodiny, což je dostatečný čas na krátkou, leč památkami nabitou procházku od nádraží k mostu Erasmusbrug, kde mají stanoviště lodě na vyhlídkovou plavbu po řece. Tak se svezeme, ne?
Loď odjíždí od Erasmusbrug po řece do překladišť a doků s nákladními loděmi u městské části Pernis a vrací se kolem bývalé zaoceánské lodě SS Rotterdam, která zde trvale stojí, zpět k mostu Erasmusbrug. Okružní plavba zabere asi hodinu a čtvrt.
Cestou od lodě zpátky na nádraží se rozhodně musíme zastavit i ve velkém moderním obchodním středisku Markthal, velké prosklené haly barevným stropem s mnoha malými krámky. Ochutnáme jedno Leffe a pokračujeme vlakem do Antverp.
doky a překladiště
V Antverpách pouze krátce přesedáme na poslední dnešní spoj do Gentu, tak máme čas si prohlédnout alespoň impozantní historické nádraží, které je kromě historické a umělecké hodnoty unikátní i vertikálním uspořádáním nástupišť nad sebou.
Příjezd do Gentu v nočních hodinách a ubytování u kolegyně.
Dnes se podíváme do Bruselu a hned nato na belgický venkov.
Brusel je hlavní město Belgie a zároveň jedno z nejvýznamnějších center Evropské unie. Má bohatou historii, což se odráží v jeho architektuře a kulturním dědictví. Z Gentu je to sem kousek. Procházku po městě tak začneme nedaleko nádraží, na pozlaceném Grand Place, které je považováno za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Pokračujeme místy i nelibě páchnoucími uličkami k soše Čůrajícího chlapečka Manneken pis, který je zrovna vandalsky posprejován žlutou barvou, možná ve vztahu k válce v Ukrajině. Méně známou je pak socha Čůrající holčičky Jaenneke pis, která je celkem dobře schovaná mezi restauracemi, kavárnami a bary s všudypřítomným belgickým pivem.
Procházkou kolem katedrály jsme se došli podívat do moderní čtvrti, druhé tváře Bruselu blízko Leopoldova parku, kde v komplexu Parliamentarium sídlí Evropský Parlament. Vše ve skle, moderní budovy, mramor. A v parku sochy pštrosů s hlavami v písku. Cestou zpět na nádraží jsme si pak prohlédli ještě belgický královský palác a přilehlé kostely a parky na prostranství Mont des Arts.
Odpoledne jsme vyrazili za dalším kolegou, který bydlí na belgickém venkově u Court St Étienne. Zrovna se zde konají několikadenní oslavy, tak jsme strávili večer ve vesnici na pouti, na autíčkách a střelnici jako bývá na českém venkově. Večerní program pak zahrnoval zajímavou soutěž v improvizačním rétorickém souboji dvou týmů, které bavily diváky profesionálně improvizovanými scénkami na zadaná témata.
Dnes prozkoumáme historické město Brugge a odpoledne se vrátíme opět do univerzitního města Gent.
Bruggy je historické město, které se jako Benátky severu pyšní nádhernými středověkými budovami a vodními kanály. V minulosti bylo významným obchodním centrem a v současnosti je populárním turistickým cílem. Mezi nejvýznamnější památky patří gotická radnice s věží Belfried, bazilika Svaté Krve, kde se uchovávají ostatky Ježíše Krista, a jedno z největších náměstí v Belgii, hektarové náměstí Markt.
Do centra vyrážíme z nádraží, projdeme Minnewaterparkem až ke Dvoru Bekyní, Begijnhof Ten Wijngaerde. Jde o bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, patřící v současné době ženskému klášteru benediktinek a nacházející se v klidném zákoutí jednoho z vodních kanálů. Kolem významného cihlového kostela Panny Marie se dostaneme až do samého srdce Brugg, na náměstí Markt. Dominantou náměstí je zde především zmíněná gotická radnice s vysokou věží a také barevné cihlové domky. Procházkou dále se pak dostáváme na severovýchodní okraj historického centra k Dampoortu a vnějšímu kanálu, okolo kterého je v přilehlém parku na návrší řada několika starých větrných mlýnů. Jedná se o větrné mlýny z 18. století, které kdysi sloužily ke zpracování obilí.
větrné mlýny
Prohlédnout si historické centrum Brugg zabere asi půl dne. Přesouváme se tedy znovu přes centrum na nádraží a pokračujeme do Gentu.
Gent, nacházející se v belgické oblasti Východní Flandry, je jedním z nejkrásnějších měst v Belgii. Má bohatou historii, kterou lze vidět při procházení úzkými uličkami historického centra města. Na mnoha místech lze spatřit středověkou architekturu, včetně kostelů, katedrál a hradů. Gent je také nazýván jako město tří věží, protože dominantami centra jsou velké věže Belfort (zvonice), Sint-Baafskathedraal (katedrála Sv. Bavona) a Sint-Niklaaskerk (kostel Sv. Mikuláše). Zajímavou památkou je i středověký hrad Gravensteen, který byl postaven ve 12. století a sloužil jako sídlo hrabat a později jako vězení. Gent je samozřejmě také známý i svou bohatou kulinářskou scénou, nabízející mnoho druhů belgických piv.
Po podvečerní procházce po centru a večeři s kolegy se setmělo. Gent se tak proměnil v osvětlený belgický klenot, a tak jsme si noční Gent prošli velmi rádi znovu. Tedy projeli na kole, tato doprava je zde velmi oblíbená.
Ubytování opět u kolegyně, zítra brzy ráno odjezd dále do Francie.
Přejezd z Gentu do Órleans s krátkou zastávkou a přestupem v Paříži.
Pomocí několika lokálek se dostáváme do Lille, odtud rychlíkem do Amiens a nakonec dalším do Paříže na nádraží Paris Nord.
Vlak do Órleans nám pojede z nádraží Paris Austerlitz, což je na opačném konci centra Paříže. Na přestup máme asi 4 hodiny, tak se rozhodneme i s batožinou projít skrz centrum pěšky. Po cestě máme hned několik zajímavých památek. Hned první nedaleko od nádraží je kostel Sv. Vincence. Proplétáme se ulicemi přeplněnými auty a lidmi mezi činžáky v pravidelné a jednolité zástavbě severní části centra Paříže. Dalším místem na trase pak je park Jardin du Palais-Royal, a přilehlý zámek Palais Royal, od kterého už je jen kousek k dominantě celé Paříže, slavnému Louvre. Projdeme se Tuilerijskými zahradami k Malému a Velkému paláci, odkud je na dohled Invalidovna a další dominanta Paříže, Eiffelova věž. Dále tímto směrem se nám už nechce, protože nádraží Austerlitz leží na opačné straně. Pokračujeme tedy podél Seiny kolem katedrály Notre Dame, která se stále opravuje po požáru v roce 2019.
4 hodiny jsou na Paříž samozřejmě ukrutně málo, sotva člověk zvládne přejít z jednoho nádraží na druhé přes celé centrum a přitom aspoň kouknout na pár dominant centra. Ale v Paříži jsme byli už několikrát, takže to není náš dnešní hlavní cíl, pouze přestupujeme. Cílem je Órleans, kde se máme potkat s naším dnešním hostitelem, kterého jsme si našli a domluvili přes Couchsurfing.
Órleans je vcelku malé, ale o to hezčí historické město. Náš hostitel bydlí prakticky v centru. Ubytujeme se a pak vyrazíme společně na večeři a drink do rušné třídy Rue de Bourgogne, kam je soustředěna většina místních nejlepších kaváren, restaurací, barů a dalších podniků pro noční život. To aby se zbytek města nenechal v noci rušit.
Po několika dnech dnes ráno nemusíme nikam chvátat, dopoledne je tak především odpočinkové, s dobrým brunchem po procházce centrem. Odpoledne Órleans opouštíme a pokračujeme podél řeky Loiry do Tours, kde už na nás čekají další hostitelé z Couchsurfingu. Mezitím se cestou ještě zastavíme na dvou zámcích na Loiře, v městečkách Blois a Amboise.
Órleans leží na řece Loiře. Město je známé především svým historickým významem během stoleté války. Nejznámější událostí, spojenou s městem, je záchrana Órleansu francouzskou národní hrdinkou, Johankou z Arku, v roce 1429. Místní jsou na ni očividně velmi hrdí, symboly a zmínky kolem Johanky jsou ve městě na každém kroku. Architektonickou dominantou města je pak katedrála svatého Kříže, jedna z největších katedrál ve Francii.
Popojedeme do Blois. Nádraží leží prakticky v centru městečka, takže nám bude stačit cca hodina na prohlídku okolí, abychom mohli pokračovat včas dál. Na potenciální prohlídku místního zámku (jakožto všech zámků na Loiře) by bylo potřeba přičíst aspoň další jednu až dvě hodiny navíc.
Blois je malebné město v údolí Loiry, na svou malost rozlohou známé svou krásnou architekturou a historickými památkami. V centru města se nachází impozantní zámek Blois, který byl postaven v 16. století a sloužil jako sídlo králů Francie. Díky tomu se stal významným centrem umění a kultury, kde se setkávali mnozí významní umělci, spisovatelé a intelektuálové. Vedle zámku se nachází také malebné uličky se středověkými domky a historický mramorový kostel sv. Vincence.
Bereme další lokálku, která zrovna jede, a vystupujeme v dalším městečku na našich hop-on : hop-off hodinových cestách po zdejších zámcích, v Amboise. V Amboise leží nádraží na jedné straně široké Loiry, zatímco centrum města na druhé. Tak se do centra na otočku projdeme po historickém mostě.
Amboise je další malebné město ležící na břehu řeky Loiry. Je známé svým renesančním zámkem, který se vypíná nad městem a nabízí pěkný výhled na okolní krajinu. Také tento zámek byl v 16. století oblíbeným sídlem francouzských králů. Historické centrum je zde opravdu malinké, prakticky jen několik ulic kolem zámku.
Hodina v Amboise nám na prohlídku opět stačí. Tours bude zajímavější, tak popojedeme.
Tours je jedno z větších měst na Loiře. Město má dlouhou historii a je plné architektonických památek, jako jsou gotické katedrály, románské kostely a renesanční paláce. Nejvýznamnější památkou je středověká katedrála svatého Gatiena, která je známá svými vitrážemi a mohutnou zvonicí. Dalšími významnými památkami jsou například gotický kostel svatého Martina nebo renesanční Palác biskupů z Tours. Historické centrum Vieux Tours je samo o sobě klenotem plným křivolakých úzkých uliček s jemně hrázděnými domy. Noční procházkou projdeme celé centrum a na břehu Loiry posedíme ve větší zahrádce na nějaké veřejné akci převážně místních u osvětleného mostu.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
I dnes budeme přespávat v Tours u naší rodiny z Couchsurfingu. Využijeme tak naplno náš Interrail Global pas. Brzy ráno dojedeme do dalšího města patřící mezi zámky a hrady na Loiře a v širším okolí, do Angers, a cestou zpět do Tours navštívíme další menší, v Saumuru a Langeais, ke kterým je vynikající spojení vlakem.
Angers leží na řece Maine, ale prakticky na okraji města protéká Loira, do které Maine ústí. Je to hlavní město regionu Maine-et-Loire. Je známé především díky svému hradu, Château d'Angers, který byl postaven v 9. století a sloužil jako královská rezidence. Dnes je hrad turistickou atrakcí a sídlem muzea. Za zmínku zde stojí ještě katedrála Sv. Mořice, ve které byly nedávno objeveny vzácné polychromy, které se aktuálně rekonstruují. Jinak je Angers také městem vinařství, kde se pěstuje odrůda hroznu Chenin blanc, která se používá při výrobě slavného vína z oblasti Anjou, Coteaux du Layon a Saumur.
Dvě hodiny na Angers bohatě stačí, přesouváme se do Saumuru.
Saumur je asi nejmalebnější město na Loiře, které jsme tu navštívili. Dominantou města je zámek Saumur, který se tyčí na vrcholu kopce nad městem. Tento impozantní zámek byl postaven v 10. století a byl později přestavěn v renesančním stylu. Historická čtvrť s úzkými uličkami a domy pochází z 16. a 17. století. Saumur je také známý svými koňskými školami, kde se vyučuje klasické ježdění a tradiční francouzské jezdecké umění.
Langeais je malé městečko, možná snad až vesnice s výbornou vlakovou dostupností, kterou by člověk na mapě skoro i přehlédl. Přesto zdejší hrad, postavený v 15. století, patří k nejzachovalejším hradům v údolí Loiry. Je to jeden z mála hradů v této oblasti, který nebyl zcela zničen během francouzské revoluce. Možná proto, že ho na mapě přehlédli i revolucionáři a vojáci.
Ubytování skoro v centru města u rodiny přes Couchsurfing.
Je před námi víkend, který hodláme strávit u kolegů a s kolegy v okolí Morbihanského zálivu a na moři na plachetnici. Cíl dnešní cesty je tedy malé město Sarzeau, kde se postupně večer se všemi potkáme. Z Tours tak vyrážíme brzy ráno do Vannes vlakem, cestou se přes poledne zastavíme na oběd a prohlídku krásného centra v Nantes, hlavním městě regionu Pays de la Loire.
Z Tours odjíždíme brzy ráno, s přestupem v Angers.
Po příjezdu do Nantes nás jako první uvítá Jardin des Plantes hned naproti vlakovému nádraží, botanická zahrada s více než 11 000 druhy rostlin z celého světa, která slouží jako výzkumné a vzdělávací centrum. Kolem katolického kostela Sv. Clémenta pokračujeme až na ostrov Versailles na řece Erdre, na kterém se nachází park a muzeum v japonském stylu. Jako bych se vrátil zpátky do Japonska, park je opravdu přesvědčivý. Projdeme okolo malé vodní plochy Bassin de Ceineray, odkud mizí celá řeka Erdre do tunelu pod centrem, kudy se menší plavidla mohou dostat do Loiry - počkají-li si na zelenou na semaforu. Před obědem dojdeme i do jedné z nejhezčích francouzských bazilik, baziliky Sv. Mikuláše. Mezi další významné památky Nantes patří gotická katedrála Sv. Petra a Pavla, která se zrovna opravuje po požáru v roce 2020. Perlu města jsme si nechali na konec, a to zámek Château des ducs de Bretagne z 15. století, který byl kdysi sídlem bretaňských vévodů Anny Bretaňské a jejího otce Františka II.
Z dalších zajímavých míst města, které už jsme dnes nestihli, ale stojí za to, je třeba vojenské muzeum Maillé-Brézé ve formě trvale kotvící vojenské lodě nebo umělecký, kulturní a turistický projekt Les Machines des Nantes. Projekt vytvořila umělecká skupina La Machine jako součást regenerace bývalé průmyslové oblasti na břehu Loiry. Interaktivní projekt se skládá z obrovských steampunkových mechanických strojů, které jsou poháněny hydraulikou a elektromotory. Nejznámější z těchto strojů je asi Velký slon. V bývalé průmyslové oblasti je pak také velký steampunkový kolotoč nebo jedna z ikon Nantes, starý žlutý jeřáb Titan.
japonské zahrady
říční tunel
Navečer odjíždíme vlakem z Nantes do Vannes, kde nás jeden kolega vyzvedne autem a dojedeme na ubytování společně.
Vlak vyměníme na celý víkend za loď, malou plachetnici. Dnes se doplujeme podívat do Quiberonu, kde si dáme něco dobrého na zub.
Dotankujeme nádrž a vyrážíme z přístavu v Arzonu. Část cesty do Quiberonu plachtíme na motýlka, část na boční vítr, ale protože bohužel moc nefouká, nakonec plachty sbalíme a do přístavu v Quiberonu jen bubláme na motor.
Na pohodě na palubě to ale naštěstí nic neubírá.
Kotvíme v přístavu a jdeme se po něm projít. Vnitřní přístav je při odlivu prakticky nedostupný.
Po kávě a tradiční bretaňské palačince se vracíme zpět do Arzonu. Tentokrát už plachty ani nevytahujeme a jedeme na motor.
Navečer se ještě zastavíme u hradu Suscinio, který se poslední roky opravuje a dostává tak svou původní podobu. Hrad byl postaven ve 13. století a sloužil jako letní sídlo bretaňských vévodů.
Dnes si přivstaneme, abychom s východem slunce mohli vyrazit do Morbihanského zálivu, do kterého se lze nejlépe dostat jen v určité hodiny podle přílivu a odlivu. Tyto fenomény jsou zde velmi intenzivní a kvůli velmi složité geografii celé oblasti s jediným průlivem z moře do zálivu je zde mnoho zrádných vodních proudů, které se velmi mění v čase právě podle přílivu a odlivu. V určitě hodiny tak není možno se na některá místa ani dostat, když proti lodi místo klidného moře teče řeka, jak se voda přesouvá z moře do rozlehlého zálivu nebo naopak. Případně dočasně místo několika stop vody pod kýlem zrovna trčí z vody skály. Na palubě máme ale místních poměrů znalého mořského vlka, tak si bez problémů troufneme dojet až na ostrov Île-aux-Moines, největší ostrov v Morbihanu, který je cílem dnešní cesty.
Svítání v přístavu v Arzonu. Nikde nikdo. Klidnou hladinu čeří jen hladoví racci.
Prokličkovali jsme všemi proudy a víry, kolem kterých je ráno docela dost rybářských loděk se sportovními rybáři. Ryby asi berou.
Ostrov mnichů je obklopen malými skalnatými ostrůvky a stále se měnícími zátokami a je oblíben pro svou malebnou přírodu a pláže. Na ostrově se nachází několik starých kostelů a kaplí, povětšinou s námořní výzdobou, což je v Bretani všeobecně běžný jev. Je zde také muzeum a archeologické naleziště, které dokumentují historii ostrova od pravěku až po současnost. Turisté se sem rádi vydávají na jednodenní pěší turistiku nebo cyklistiku nejlépe asi velmi krátkým přívozem z Port Blanc, aby si užili místní přírodu a výhledy na okolní krajinu. Po prohlídce městečka na ostrově jsme nesměli vynechat možnost dát si i zde tradiční bretaňskou specialitu, pohankové galettes. Jsou to palačinkové placky s typickými náplněmi jako je sýr, šunka, vejce, zelenina, mořské plody nebo houby v různých kombinacích.
Následně opouštíme přístav a okolo celého ostrova se vracíme zpět do Arzonu.
Víkend na moři je za námi, loď zakotvená v domácím přístavu, tak pobalíme věci a s kolegy pokračujeme autem do Rennes.
Ubytování u jednoho z kolegů, odkud zítra brzy ráno vyrazíme dál na jih Francie. Náš poslední společný večer, tak celý víkend zhodnotíme u dobrého vína. Povedl se, jen mohlo víc foukat.
Celodenní přejezd jihozápadní Francií z Rennes do Bordeaux.
Přestup v Nantes, odtud až do Bordeaux francouzským ICčkem.
Kraj dobrého červeného vína už se hlásí o slovo.
Příjezd v odpoledních hodinách, ubytování u kolegů na dvě noci.
Celodenní prohlídka Bordeaux.
Bordeaux je proslulé svými vinařskými oblastmi i historickým centrem. Centrum města, které bylo v roce 2007 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, nabízí řadu historických památek.
My dnešní den začneme u historické brány Dijeaux se symboly města (lev, leopard, zvon, srpy), která slouží jako vstup do obchodních ulic v centru města. Kolem velkého knihkupectví Mollat a Velkého divadla naproti prominentnímu hotelu Intercontinental se dostaneme až na náměstí Place des Quinconces. To je jedním z největších náměstí v Evropě s rozlohou kolem 25 hektarů. Na náměstí se nacházejí dvě velké fontány, sochy významných francouzských osobností a sloup Monument aux Girondins na památku girondistických poslanců, kteří se stali oběťmi jakobínského teroru. Pokračujeme kolem řeky Garonne, která je dnes jako vždy hnědě zbarvená jemným bahnem. Naplavená jemná jílovitější zemina je v celém okolí Bordeaux všudypřítomná a dává místním vínům jejich unikátní charakter. Více se o nich můžeme dozvědět v muzeu Cité du vin, které sídlí v moderní budově ve tvaru karafy na víno, hned naproti unikátnímu mostu Jacques Chaban-Delmas, který se zvedá vertikálně a je největším svého druhu v Evropě.
Po obědě v nově otevřeném trhu s restauracemi na Esplanade de Pontac poblíž starých loděnic a ponorkových doků, které mají své kouzlo rzi, hnědého bahna a kotvících plavidel, se vracíme zpět do centra. Procházíme honosné uličky plné života, restaurací a kaváren, kde opět něco málo musíme ochutnat - je libo cheesecake, kávu nebo sklenku růžového? Kolem brány Grosse cloche (Velký zvon) pak pokračujeme ke katedrále. Bohatě zdobená katedrála Sv. Ondřeje je jednou z největších románských budov ve Francii. Hned naproti ní nakoukneme do Hotel de ville, radnice města. Na večeři si dojdeme s kolegy na co jiného než na místní tradiční specialitu, maso s omáčkou bordelaise, což je omáčka z červeného vína s cibulí, petrželkou, bobkovým listem a pepřem. Toto jídlo se často podává s hranolky a místním vínem. Den pak zakončíme procházkou nočním Bordeaux.
Ubytování u kolegů, zítra brzy ráno odjezd dále na jih.
Celodenní přesun z Bordeaux do Barcelony.
Brzy ráno vyrážíme do Narbonne, kde máme asi 2 hodiny času na zběžnou procházku po městě.
Na to, jak malé Narbonne je, je historicky vcelku významné a po turistické stránce zajímavé. Bylo založeno Římany jako přístav na Středozemním moři a v době svého největšího rozmachu bylo jedním z nejdůležitějších měst v oblasti. V centru města se nachází několik památek jako biskupský palác, románský kostel Sv. Pavla, ale především gotická konkatedrála Sv. Justa a Sv. Pastora. Původně ze 13. století, stavba však zůstala od středověku nedostavěna a původní dokončený chór s ochozem je využíván jako kostel. Se svými 41 metry patří mezi nejvyšší ve Francii.
římské archeologické památky
Dalším vlakem pokračujeme do Perpignan skoro na hranicích se Španělskem. Chceme pokračovat přes Port Bou podél pobřeží až do Barcelony, ale navazující vlak v Perpignanu je zrušený a nejede. Že by stávky ve Španělsku? Nebo prostě jen španělská maňána? Každopádně kvůli neshodám jízdního řádu s realitou ztrácíme několik hodin řešením náhradního spoje. Nakonec se po několikahodinovém čekání s ostatními na přepážkách a debatách o jízdenkách rozhodujeme vzít za příplatek asi 12 EUR aspoň poslední dnešní volný TGV rychlík do Barcelony. Takže do Barcelony přijíždíme až kolem 22 hodiny, vyzvedává nás kolega na velkém hlavním nádraží Sants a před půlnocí stihneme tak akorát pozdně povečeřet v tradiční španělské restauraci a dát si společně jedno pivo.
Ubytování u kolegy, ráno pokračování dále do Valencie jako naší aktuálně hlavní destinace - Barcelonou jen projíždíme.
Přesun z Barcelony do Valencie. Ale když už jsme v Barceloně, tak se na otočku dojedeme podívat aspoň na Sagradu Familiu. Zbytek jistě pěkné Barcelony si necháme na jindy.
Sagrada Familia je nejvýznamnější stavbou Barcelony a nejznámějším dílem španělského architekta Antoni Gaudího. Stavba se nachází v centru města a její stavění bylo zahájeno v roce 1882, ale dodnes není dokončena. Chrám je velkolepý, vyznačuje se především zdobnými věžemi a fasádou plnou sochařských detailů, které Gaudí vyjádřil v organickém stylu. Sagrada Familia se stala symbolem Barcelony. A my pokračujeme dál.
Z metra vystoupáme po mnoha a mnoha eskalátorech z nitra Země na nádraží Sants a s přestupem v Aldea-Amposta (což je nádražíčko a kolem nikde nic) jsme poloprázdnými vlaky odpoledne ve Valencii. Škoda že jezdí tak málo často (jen párkrát za den), když jsou celkem prostorné, pohodlné a člověk se může místy kochat pohledem na moře.
Také Valencie nás přivítá pěkným počasím. Projdeme se krásně uklizeným a čistým historickým centrem, kam nás dnes nohy zanesou (všude je to blízko, centrum je pěkně kompaktní), nakoupíme potraviny a s jedním z kolegů, u kterých tu budeme bydlet, si později dojdeme společně na večeři. Pořádnou prohlídku města necháme na další dny, budeme zde tři noci, takže času bude dost.
historické centrum města
Ubytování u kolegů.
Jsme přes dva týdny na cestách, takže dnešní den bude totálně odpočinkový, je nejvyšší čas se trochu zastavit. Ráno jsme si v jedné z mnoha půjčoven půjčili na celý den jízdní kola a dojedeme až na jednu z městských písečných pláží, klidnou pláž Malvarrosa, kde strávíme prakticky celý den nicneděláním. I to je občas třeba.
Začínáme v centru nedaleko vlakového nádraží, kde si půjčíme kola. Přes střed Valencie, který leží v bývalém záhybu ramene řeky Turia, dojedeme na sever centra do velkého parku Jardín del Túria, který se táhne v délce přes 9 km v původním korytu řeky. Toto původní říční koryto totiž bylo ve druhé polovině dvacátého století přeloženo jižně od města po tragických povodních a záplavách roku 1957, které si vyžádaly kolem tisíce obětí. Park Jardín del Túria, který takto vzniknul a přes který stále vedou všechny mosty, je tak jedním z největších městských parků v Evropě, ideální na projížďku na kole, případně na jiné sporty, které zde mnozí rádi praktikují. Na východním konci parku ve Městě umění a věd pak stojí Oceanárium, největší veřejné akvárium v Evropě, kolem kterého pokračujeme dál na pláže Malvarrosa a Playa de las Arenas a budeme se tudy navečer i vracet.
park po přeložené řece okolo centra města
Ubytování u kolegů.
Je sobota, čas na pořádnou prohlídku města. Dost jsme toho už viděli, ale dnes objevíme další zajímavá místa s naším kolegou, který to tu výborně zná a bude se nám celý den věnovat.
Začneme v zahradách Jardins del Real, kde nad námi poletují a štěbetají volně žijící papoušci. Popojdeme do dalšího parku del Parterre, kde uprostřed stojí socha Jaume I, Jakuba I. Aragonského, a několik prastarých rozložitých fíkovníků. Odtud projdeme do centra, kde na jednom z domů je vidět i netopýr, jeden ze znaků Valencie. Za povšimnutí cestou určitě stojí i rokokový palác del Marqués de Dos Aguas s expozicemi keramik. Nedaleko odsud je pak náměstí Redona, což je kulaté prostranství s několika stánky tvořící příjemný, malý trh. Naproti malebnému gotickému kostelu Santa Catalina stojí dům, jenž byl kdysi samostatnou domovní jednotkou a který se může pyšnit nejužší fasádou v Evropě. Dnes je však součástí domu vedlejšího. My se zde zastavíme v horchaterii Santa Catalina, vyhlášeném tradičním podniku za jediným cílem - ochutnat místní pochoutky horchatu a farton. Horchata je nápoj podobný mléku s chutí po mrkvi, který se ale vyrábí z tygřích ořechů. A farton je podlouhlé sladké pečivo, který se do horchaty namáčí. Po svačině pokračujeme dál na Centrální tržiště, kde lze sehnat prakticky jakékoliv lokální potraviny. Hned naproti tržišti je Llotja de la Seda, což je gotická UNESCO památka s volným vstupem, ve které dříve vzkvétal především obchod s hedvábím, končila zde Hedvábná stezka. Vyjímečná je zdejší velká síň s vysokými sloupy a úchvatným stropem, na kterém dříve bývaly vymalované hvězdy. Dál se projdeme až k bráně Quart a později k bráně Serranos, které sloužívaly jako vězení, a proto byly v době demolice opevnění města zbourání ušetřeny. Na obě brány lze vystoupat (vstup volný) a rozhlédnout se po celé Valencii.
park Parterre se sochou Jaume I
kostel, dům s nejužší fasádou a horchaterie
Navečer potkáváme kolegyni a vydáváme se autem na jih od Valencie do oblasti přírodní rezervace Albufera. Kolem několika jezer a jezírek se dojdeme podívat ke zvláštně žlutému moři a západ slunce nad Valencií pak sledujeme z místními oblíbené vyhlídky de la Gola del Pujol na břehu jezera Albufera.
pláže na Albufeře
malé přístaviště a vyhlídka
Ubytování u kolegů, od zítra se začínáme vracet do Česka.
Vzdálenostně nás dnes čeká asi nejdelší přejezd, celodenní přesun z Valencie co nejvíce na sever. Máme domluvené ubytování přes Couchsurfing v Nîmes, ale to padne už v poledne, protože v Barceloně se nám na rozdíl od rána nepodaří sehnat rezervace na poslední chvíli do rychlíku, takže naši domluvenou večeři s hostitelkou nestíháme a přijedeme do Nîmes regionálními vlaky až pozdě v noci. Holt ne vždy risk vyjde - španělské dráhy nejsou úplně organizačně a systémově přátelské. Shánět rezervace ve španělském systému vlaků je o něco složitější než v bezproblémových online rezervačních systémech Francie a dalších zemích středo-západní Evropy.
Brzký odjezd rychlovlakem, kterým jsme v Barceloně za asi 3 hodiny. Povinnou rezervaci jsme bez problému vyřídili těsně před odjezdem na nádraží za několik EUR.
Na nádraží Sants je však frmol a skoro všechny rychlíky vyprodané, takže jsme nuceni jet regionálními spoji místo plánovaného rychlovlaku. Aspoň že tu jde odbavování na přepážkách rychle a pracovníci drah jsou milí. Přesouváme se tedy metrem na nádraží San Andres a odtud pokračujeme už pomalejším tempem do Port Bou.
Když jsme se nedostali do Port Bou cestou na jih, tak se sem dostáváme aspoň cestou zpátky na sever, i když tentokrát nedobrovolně. Mýtické Port Bou tak tedy bylo pokořeno a na oslavu vítězství nad španělským vlakovým systémem (který z celé Evropy na našem Eurotripu nejméně fungoval právě ve Španělsku) a z radosti toho, že se zase vracíme do normálně fungující Francie, si v městečku mezi přestupy dáváme jedno dobré pivo Estrela od cesty - to je totiž jedna z mála věcí, která Španělům funguje docela dobře.
A ano, ještě jsou tu ty pěkné výhledy na moře, když se trať přiblíží na dohled pobřeží. Úsek mezi Llançà a Cerbere je tak v zapadajícím slunci velmi malebný.
Z Port Bou pak večer odjíždí už francouzský vlak, kterým se za 3,5 hodiny pohodově dostaneme až do Nîmes.
Vzhledem k pozdní hodině se ubytováváme hned přes ulici naproti vlakovému nádraží, což je na přespání ideální volba (a nečekaně i cenově výhodná oproti dalším místním ubytovacím kapacitám), kor když zítra brzy ráno pokračujeme podél Azurového pobřeží hned dále.
Dnešek bude nabitý k prasknutí, podél Azurového pobřeží se dojedeme podívat do italského městečka Ventimiglia, projdeme si přímořské a zároveň podhorské knížectví Monako a večer strávíme ve francouzském Nice.
Z Nîmes vyrážíme brzy ráno a s přestupem v Marseille jsme v Nice na oběd.
Batožinu si necháme na dnešním ubytování nedaleko od vlakového nádraží a dále podél pobřeží jedeme jen nalehko, s návratem někdy v noci.
Azurové pobřeží, často označované také jako Francouzská Riviéra, se táhne od Marseille až k italským hranicím. Vlaková trať z Nice do Itálie se zde vine mezi skálami, prochází malými i většími tunely a z vlaku je často vidět na moře. Člověk si tak může vychutnat krásné pobřeží, azurově modré moře a sluneční paprsky i z vlaku. Místy to dokonce vypadá, jako by se vlak vznášel přímo nad mořem.
Prvním dnešním větším cílem je městečko Ventimiglia prakticky hned za hranicemi s Francií na jižním konci Alp. Historické centrum na vršku na západním břehu řeky Roia vlévající se do moře tvoří kompaktní zástavba barevných domů, jejímuž středu vévodí románská katedrála Sv. Marie Assunta z 11. století. Z tohoto vrchu je pěkný výhled na celé město, pobřeží s plážemi a přístavy nebo hory, které se nad městem tyčí. A i v takto provinčním městě tu dělají výbornou zmrzlinu. Holt Itálie!
Po dvou hodinách ve Vemtimiglii, během kterých se dá celé město v klidu projít, se vracíme stejnou cestou vlakem zpět do Francie. Obvykle nerad jezdím dvakrát stejnou cestou, ale tyto výhledy na moře se neomrzí. Kor když zrovna pomalu začíná zapadat slunce.
I pomalejšími lokálními vlaky je to tu vše blízko u sebe, během pár minut jsme v jediné vlakové stanici Monaka. A to člověk pozná hned, jakmile vykoukne z okna vlaku - na rozdíl od ostatních stanic je Monaco - Monte Carlo celé ve skále a na první pohled je honosné a luxusní, čisté a uklizené, z moderních materiálů.
Monako se rozkládá na ploše pouhých 2,02 km², takže nám nedělá problém ho většinu projít za necelé dvě hodiny. Luxus, kasina a drahost je zde vidět a cítit na každém kroku. Zamíříme přímo na skalní vyvýšeninu, kde se nachází ty největší perly Monaka, královský palác, katedrála Sv. Mikuláše nebo Oceanografické muzeum. A samozřejmě úchvatné výhledy na okolí plné honosných budov a jachet. Navíc jsme chytli západ slunce ideálně, takže jde o parádní podívanou jak na podvečerní, tak i noční Monako. Přes přístav Hercules tak můžeme pozorovat například i rozzářené budovy kasin v Monte Carlu.
Zbytek večera pak strávíme už opět v Nice. Projdeme si centrum, kolem sochy Apollona na náměstí Masséna dojdeme k dlouhé městské pláži Opera a podél ní se dopromenádujeme až pod vrcholek s parkem na místě bývalého hradu. Protouláme se i uličkami starého města Vieux Nice.
promenáda kolem pláže
uličky starého města
Ubytování přes Booking nedaleko vlakového nádraží.
Celodenní přejezd z Nice do Lausanne.
Krátký přestup v Marseille, přímý spoj do Lyonu.
Z Lyonu pokračujeme přímým vlakem do Ženevy.
Ve Švýcarsku nám končí letní teplé a pěkné počasí, Ženeva nás přivítá zataženou oblohou. Přestup na vlak do Laussane, ve které už i prší. A podle počasí bude pršet celé další dny, během kterých máme v plánu ve Švýcarsku zůstat. Přímo skvělé.
Ubytování u kolegů v Laussane na další tři noci.
Když už tedy prší, má pršet a pršet nakonec bude celý náš pobyt ve Švýcarsku, využijeme následující dny ani ne tak na courání se v dešti po městech (nebo jen vyjímečně), jako k projetí co největší části švýcarských hor vlakem, když už máme náš Interrail Global pas. Do vlaku totiž neprší (a obzvlášť do komfortních švýcarských), a tak v nich strávíme následující dny prakticky celé.
Vyrážíme brzy ráno, čeká nás velký okruh z Lausanne přes Sion, Brig, Andermatt, Luzern a Bern zpět do Lausanne.
V Brig přesedáme z běžného rychlíku na regionální turistický vlak, který je určen do složitého horského terénu a ze kterého je možno v úseku až do Andermattu pozorovat zajímavé švýcarské hory. Jezdí tu také jeden z více známých vlaků, Glacier Express, který je na rozdíl od běžných regionálních vlaků za výrazně větší cenu, s povinnými rezervacemi či možností dát si za jízdy jídlo, ale z tohoto vlaku je vidět prakticky to samé jako z běžného vlaku.
V Andermattu přesedáme na jiný regionální vlak, který nás sveze během několika minut do blízkého Göschenenu.
Cesta je to velmi příkrá, jako na mnoha jiných horských úsecích je sjízdnost zajištěna použitím zubačky na vlaku. Až se člověk diví, kam se tu může vlak dostat.
V Göschenenu počkáme na rychlík, který právě přijíždí a vyjíždí z patnáctikilometrového tunelu pod horskými masivy. Technické provedení švýcarských drah je opravdu obdivuhodné. S dalším přestupem v Altdorfu se dostaneme do Luzernu.
Až do Luzernu bylo počasí celý den celkem umoudřené a maximálně poprchávalo. V Luzernu byl však jako na potvoru slejvák, že by psa nevyhnal. Ale to bychom nebyli my, abychom do centra tohoto historického města nenakoukli aspoň na chvilku, i přes nepřízeň počasí.
Luzern leží na břehu jezera Luzernsee, ze kterého vytéká středem města řeka Reuss. Její voda je neskutečně čistá a ledovcově modrá. Přes řeku v nádherné historické části města leží i několik významných starých dřevěných mostů, zvláště pak most Kapellbrücke, který je nejstarším dřevěným mostem v Evropě a významnou turistickou atrakcí.
Po rychlé prohlídce Luzernu pak pokračujeme rychlíkem zpátky do Lausanne, kde opět večer dost vydatně lije.
Ubytování u kolegů.
Dnešní okruh Švýcarskem bude o poznání menší než ten včerejší. Zjistili jsme totiž, že v rámci platnosti Interrail Global pasu je i jízdenka na vybrané lodní spoje na některých švýcarských jezerech. A protože jedním z těchto jezer je i Thunersee, navíc s doporučením od našich hostitelů, je rozhodnuto. Vyrazíme se projet po jezeře, prozkomáme město Thun a dojedeme se podívat dalším regionálním turistickým vlakem do zimního střediska Zermatt, třeba uvidíme Matterhorn. Dobrá, ano, neuvidíme, prší, je a bude zataženo... ¯\_(ツ)_/¯
Přestup v Bernu a další v Thunu.
Sem se vrátíme cestou zpátky z Interlakenu, teď jen projíždíme.
Během několika dalších desítek minut vystupujeme v Interlakenu West. Město je pojmenováno podle své polohy, nachází se mezi dvěma jezery - Brienzersee a Thunersee. My se nalodíme v přístavišti prakticky hned vedle nádraží a během chvíle s námi loď vycouvává na Thunersee a vyrážíme na plavbu po zastávkách na obou stranách břehu jezera.
Thunersee je jedno z nejkrásnějších švýcarských jezer. Má délku 17 km a šířku až 3,5 km. Jezero je obklopeno nádhernou krajinou, horami a kopci, vesničkami i městy. Je hojně využíváno k vodním sportům a rekreaci. Kromě toho je Thunersee oblíbenou turistickou destinací pro krásné výhledy na malebnou horskou krajinu, které nabízí jak ze břehu, tak právě z místy neskutečně modré hladiny jezera. Pendlujeme v čerstvém studeném větru mezi oběma malebnými břehy, tu kapitán zastaví na levém, tu na pravém břehu, přirazí ke břehu, posádka přikotví, nastoupí a vystoupí pasažéři a během pár minut zase odjíždíme svižným tempem zase k další zastávce.
Vystupujeme ve Spiezu, kde si cestou na nádraží ještě prohlédneme místní středověký hrad.
Ze Spiezu jsme opět v Thunu vlakem za pár minut. Stejně jako Interlaken, i město Thun leží na řece Aare, která teče i skrz Thunské jezero. Ve městě je pěkné historické centrum se středověkými budovami a mnoha muzei. Dominantou viditelnou z daleka je pak hrad Thun, původně z 12. století. Hrad byl postaven na kopci nad městem a nabízí nádherný výhled na okolní krajinu, včetně blízkého jezera.
Z Thunu bereme italský rychlík a během necelé hodiny vystupujeme ve Vispu. Vlak jede velkou část cesty dlouhým tunelem pod Alpami, tzv. Lötschberg tunelem. Ten je jedním z nejdelších železničních tunelů nejen v Evropě. Měří 35 km a byl otevřen teprve v roce 2007 jako součást nového úseku vysokorychlostní trati mezi Německem a Itálií. V tunelu se nachází dvě samostatné železniční trasy, které vedou každá jedním směrem, a umožňují tak průjezd velkého množství nákladních i osobních vlaků mezi severní a jižní Evropou. Konstrukce tunelu byla velmi náročná a stála více než 4 miliardy švýcarských franků, ale díky ní se velmi výrazně zkrátily časy přepravy. Další důkaz o technické pokročilosti švýcarských drah.
Z Vispu přesedáme do dalšího regionálního turistického vlaku až na konečnou tohoto úseku, do Zermattu. Při pohledu na skalní masivy všude kolem a dopadová pole suti z těchto masivů vypadají stromy v nich rostoucí spíš jako třísky než vzrostlí obři.
Zermatt samotný je malebné švýcarské horské městečko v údolí Mattertal pod slavnou horou Matterhorn, který pro zataženou oblohu bohužel nevidíme. Město je každopádně známé svými lyžařskými středisky a nabízí mnoho luxusních hotelů a restaurací, stejně jako turistických aktivit v letních i zimních měsících. Zatím tu sníh není, ale už se na něj chystají, mezi bytelnými dřevěnými budovami jezdí elektrická vozítka silničářů, policie, obchodníků...
Stejnou cestou se vracíme do Vispu a po přestupu ve Vispu dál do Lausanne přímým rychlíkem.
Lausanne nás večer opět přivítá lijákem. Naštěstí není trvalý, tak nám dovolí se dojít podívat aspoň na vyhlídku u katedrály Notre Dame. Je odsud pěkný výhled na celou noční Lausanne.
Ubytování u kolegů. A zítra odjezd dále do Německa.
S Lausanne se loučíme opět v dešti brzy ráno. Dnešní panoramatická cesta švýcarskými horami povede z Montreux přes planiny a údolíčka kolem Château-d’Oex a Gstaadu, do Zweisimmenu a dál údolím Simmental do Spiezu. Odtud už pojedeme rychlíky do Curychu a dál až do Mnichova. Běží totiž Oktoberfest, tak náš Eurotrip zakončíme u dalšího kolegy v Mnichově právě na Oktoberfestu.
V Montreux přestoupíme do regionálního turistického vlaku, který nás doveze až do Zweisimmenu. Tedy rád by nás asi dovezl, ale na švýcarskou přesnost a dochvilnost asi dost netypicky stojíme několik desítek minut zbytečně někde na začátku trati z technických důvodů. Technika na tomto úseku nevypadá zrovna v dobrém stavu. Každopádně i přes velké zpoždění se však nějak pohybujeme vpřed a do Zweisimmenu nakonec dojedeme.
Odměnou za trpělivost nám pak jsou opět výhledy na okolní hory, louky a rozeseté usedlosti po kopcích.
Zbytek cesty až do Mnichova je už bez problémů, jen jsme mohli jet z Curychu přímým spojem do Mnichova a nepřestupovat zbytečně navíc v St. Gallenu, kde se nám pak hůře hledalo volné místo v rychlíku, který byl dost vytížený.
Příjezd do Mnichova ve večerních hodinách, společná večeře ve městě a ubytování u kolegy.
Je poslední víkend Oktoberfestu. Celý den strávíme ve městě, převážně tedy na Oktoberfestu, který se koná v Theresienwiese. Pivní stany jsou nejen kvůli poprchávání nacpané k prasknutí. Je třeba vyrazit včas, třeba na desátou dopoledne, jinak se dovnitř dostává už velmi složitě. Kdo přišel pozdě, stojí frontu i několik desítek minut, než ho do nějakého stanu pustí.
Party all day all night s několika dalšími přáteli, ubytování opět u kolegy.
Poslední den Eurotripu, už je třeba se jen dostat domů, jednoduše jihem přes Linz.
Co říct závěrem?
Až se vlastně divím, že organizace celého tohoto podniku nám zabrala před odjezdem pouze několik hodin, v průběhu celého měsíce klaply kromě pár drobností prakticky všechny původní plány a finančně by se takto zrealizovaný Eurotrip dal považovat za lowcost. Však jen na jízdném bychom za klasické jízdenky projeli asi tak 5x více než stál náš Interrail Global Pass. Byla to opravdu intenzivní jízda, tisíce ujetých kilometrů, celé dny čistého času v často rozmanitých vlacích, desítky navštívených krásných míst Evropy ve 12 státech, mimořádné vzpomínky s mimořádnými přáteli a kolegy a objevená další velká část našeho krásného kontinentu.
A to ještě nekončíme, druhý měsíc na menší cesty ještě zbývá... :)
