První den mé cesty na Lofoty jsem přiletěl do Bodø a vyzvedl jsem si pronajaté auto.

Konečně mohl roadtrip opravdu začít. A my jsme si užívali každou sekundu jízdy podzimní barevnou krajinou. Počasí nám přálo a my jsme zastavovali skoro na každém rohu. Ale přesně to podle mě dělá roadtrip na Lofotech!

Když jsme dorazili do Lofoten Apartments, našeho ubytování na další dvě noci, naše štěstí bylo dokonalé. Nachází se totiž v budově bývalé továrny na zpracování ryb. Což vysvětluje polohu přímo u vody v malém fjordu. Zůstali jsme beze slov. Jako by to nemohlo být krásnější, ten samý večer jsme byli odměněni i polární září tančící po obloze. Jaké přivítání na Lofotech!

Během roadtripu po Lofotech jsme se třetí den přesvědčili, že slunce nesvítí vždycky. Pršelo. A to celý den. Nenechali jsme se tím ale odradit a v pláštěnkách jsme prozkoumali rybářskou vesnici Henningsvaer, která se rozprostírá na osmi samostatných ostrovech, které jsou navzájem propojeny mosty. Proto se jí také přezdívá „Benátky severu“. Henningsvaer je známý především svým fotbalovým hřištěm, které vypadá z ptačí/droní perspektivy bombasticky. 

Absolutní nutností v Hennigsvaeru je kavárna Klatrekafeen, kde bylo tak útulno, že jsme tam strávili půl dne. S – podle našeho názoru – nejlepším výhledem na Hennigsvaer. Poté jsme se pokusili o túru na Heiu, kterou jsme ale kvůli opravdu mokrým a kluzkým podmínkám po třech čtvrtinách cesty přerušili. Bezpečnost je na prvním místě. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u pláže Rørvikstranda, která stojí za to i za špatného počasí. Parkovací místa byla skvěle značená a snadno k nalezení.

Čtvrtý den naší cesty nám počasí opět přálo, a tak jsme se za krásného počasí – s povinnými zastávkami na focení – vydali k Vikingskému muzeu Borg. Jedná se o kombinaci vnitřního muzea s audio průvodcem a muzea v přírodě s živými aktéry, kteří vysvětlují své řemeslo a nesmírně strhujícím způsobem vyprávějí o době Vikingů. Na místě byl nalezen největší vikingský dům (83 m), který byl na místě zrekonstruován. Velmi působivé a rozhodně doporučuji! 

Poté jsme si dali kávu a lahodný kousek dortu v útulné kavárně Huset Kafé v Leknes, než jsem přesně na zlatou hodinu vyrazil na výstup na Offersøykammen. Zpětně pro mě nejkrásnější túra na Lofotech, která odměňuje útrapy výstupu neuvěřitelným 360stupňovým výhledem. Večer zakončíme těstovinami a radlerem v našem dalším ubytování, útulném Buodden Rorbuer v Sørvågen. Parkovací místa byla skvěle značená a snadno se dala najít.

Pátý den jsme dopoledne prozkoumali vesnici s pravděpodobně nejkratším názvem na světě, Å. Å je nejjižnější vesnice v Lofotách a dříve to byla důležitá rybářská vesnice, jejíž historie a kultura dodnes žije v Norském muzeu rybářských vesnic. Za vstupné si můžete prohlédnout rybářské chaty a obdivovat v nich vystavené tradiční (řemeslné) umění. My se spokojíme s pohledem na pěkné dřevěné domky zvenčí, ale nenecháme si ujít možnost otestovat v Bakeriet på Å slavné skořicové šneky, pečené jako za starých časů v peci na dřevo. Závěr: Opravdu dobré a svých téměř 5 eur (za kus) rozhodně stojí. 

Kolem poledne se vydáváme na slibnou túru: Ke pláži Kvalvika, na kterou se dá dostat pouze pěšky. Na rozdíl od některých zpráv je to dobře proveditelné, ale sestup do zátoky po částečně kluzkých kamenech vyžaduje jistotu. Vhodná obuv je proto povinností. Pláž Kvalvika je díky své poloze, obklopené vysokými horami, téměř bílému písku a tyrkysové vodě, označována za jednu z nejkrásnějších pláží v Norsku. Kromě toho je velmi oblíbená mezi surfaři. Tak oblíbená, že zde v roce 2012 strávili dva mladí Norové celou zimu v podomácku postaveném přístřešku, který připomíná hobití noru. Chata a toaleta stále stojí a lze je navštívit, případně využít. Film o pobytu chlapců v zátoce se jmenuje „Nordfor Sola“ a najdete ho na Netflixu. Kromě chaty je na pláži Kvalvika i velmi cool, podomácku vyrobená houpačka s výhledem na moře. Kromě toho slouží pláž také jako výchozí bod na horu Ryten, která nabízí nesrovnatelné výhledy. Tu jsem si nechal na příští návštěvu. Parkovací místa byla skvěle značená a snadno se našla.

Náš poslední celý den jsme si naplánovali návštěvu městečka Nusfjord, které je nejstarší a nejlépe zachovalou rybářskou vesnicí v Norsku a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Dnes je vesnice napůl hotelem, napůl muzeem, a proto má velmi omezenou otevírací dobu (12:00 – 15:00). 

Cestou se ještě zastavíme na dvou místech vhodných pro focení. První je známý „červený dům“, který je v podstatě docela zchátralá chata ve skvělé poloze na pláži Ramberg (souřadnice: 68.09808, 13.2435). Přesto je to skvělé místo pro focení.

Příště se zastavíme na silnici do Nusfjordu, která je naprosto fotogenická, protože vede k skalní stěně a je lemována pestrobarevnými stromy.

Nakonec dorazíme do bývalé rybářské vesničky Nusfjord a zaparkujeme na parkovišti nad vesnicí. Zde se vyplatí udělat si malou odbočku na kameny nahoře, odkud je krásný výhled na vesnici. Vstupné do vesnice stojí 100 NOK, za to můžeme navštívit všechny veřejně přístupné budovy. Vesnička se svými žlutými a červenými dřevěnými domky, zasazená do majestátní horské kulisy, je opravdu mimořádně fotogenická, ale osobně mi přijde kombinace hotelu a muzea trochu zvláštní. Pekařství je při naší návštěvě již pro sezónu zavřené, ale zamiluji si bývalý obchod se smíšeným zbožím Landhandleriet Café s jeho tyrkysově zelenými vestavěnými skříněmi a atmosférou dávných časů. K němu patří i malá kavárna s vintage nábytkem, ve které si dáváme super chutné vafle s marmeládou a smetanou (tak dobré, že si dokonce objednáváme přídavek). Parkovací místa byla skvěle značená a snadno se dala najít.

Poté jedeme dál do Fredvangu, výchozího bodu naší túry na Yttersandheia. Tato túra je, nepočítáme-li nadmořskou výšku, velmi snadná, ale nabízí opravdu úchvatné výhledy. Z mé strany vřele doporučuji! Poslední večer zakončíme ještě jednou u těstovinového jídla v naší rybářské chatě a pozdě večer máme dokonce štěstí a naposledy zahlédneme polární záři. Jak krásný konec naší cesty po Lofotech.

Během našeho posledního půldne na Lofotech prozkoumáme okouzlující Reine, které je často označováno jako nejkrásnější vesnice v Norsku. A ano, historické centrum s mnoha červenými dřevěnými domy je v kombinaci s vodní a horskou kulisou opravdu mimořádně fotogenické. Ale tím, že se tato část místa skládá už jen z rekreačních domů, působí taky trochu bez života. I tak ale rozhodně stojí za návštěvu! Mnozí z Reine také vyrážejí na známou túru na Reinebringen, kterou my kvůli později objednanému trajektu odložíme na příště. 

Pokračujeme do Sakrisøy, průjezdné vesnice s typickými žlutými domy. Přímo vedle „žlutého domu“ v Sakrisøy, který se proslavil na Instagramu, se nachází pravděpodobně nejznámější rybí restaurace na Lofotech: Anita’s Sjømat. Zde můžete ochutnat speciality jako velryba nebo sušená treska, koupit si lahůdky a suvenýry nebo si dát „Signature Dish“ podniku: rybí burger. Burger „Winnie The Pooh“ obsahuje kromě rybího řízku také krevety a uzeného lososa. Ačkoli se normálně stravuji vegetariánsky, v tomto případě udělám rybí výjimku. A musím přiznat, že to stojí za to! Dokonce i za ty opravdu mastné ceny. Příjemným bonusem je navíc výhled na vodu, hory a žlutý dům. 

S plnými břichy jedeme k trajektovému terminálu v Moskenes, kde se zařadíme do fronty a po zhruba 3,5 hodinách plavby trajektem bezpečně dorazíme do Bodø. Ubytujeme se v našem moderním a krásně u přístavu umístěném Thon Hotel Nordlys a zakončíme náš poslední večer lahodnou pizzou all-you-can-eat v Egonu. Hotel je mimochodem mega doporučení nejen kvůli svým skvělým pokojům s výhledem na polární záři, ale také kvůli vynikající snídani, kterou si před odletem ještě dopřeji.  Parkovací místa byla skvěle značená a snadno se hledala.

Poslední den jsme vrátili naše pronajaté auto a vydali se z letiště na cestu domů.