Praha - Vídeň - Toronto - San Juan

Vstáváme v 2,45 ráno, rychlý start, převlečení dětí, abychom 3,15 vyrazili autem směr letiště Vídeň. Venku kosa -4°C jako kdyby nemohlo mrznout o víkendu, když jsme byli na horách, aby bylo toho technického sněhu více.

Naše cestovatelské tripy asi nikdy neměly takový drive jako tento s číslem 5. Dost si uvědomujeme, že cestovat s větším počtem dětí není takový adrenalin jako mít s sebou čtyřleťáka na spektru. Srovnání z našich minulých let máme bohaté a dost se tomu smějem. Každopádně je to výzva. Ne, tohle je mega challange a asi by do toho každej nešel, ale my to cestování milujeme, holt do toho jdeme po hlavě. 

Objevuješ věci, co tě nenapadnou, jako když mu podáš v letadle láhev kanadské vody a slyšíš není. Co není? Až zjistíš, že řeší, že na té láhvi není víčko. Během cesty uvede spoustu lidí do situací, které nečekají ani ty. Kontrola bot a hodinek u mužů celou cestu pokračuje. Tedy všichni piloti, stverardi, zaměstnani za přepážkou odbavení kufrů či kontroly letenek, číšníci, uklízeči odpadků, prodavači a hlavně kuchaři jsou podrobeni těmto netradičním praktikám a hlavně je potřeba si s nima plácnout. 

Za celou cestu 26h přesunu jsme ho ztratili jen jednou, neb nás zabavila paní na kontrole zavazadel a nevšimli jsme si, že bleskurychle sbalil příruční kufr a vrátil se znovu na pás na opětovnou kontrolu s kufrem. Toto naše pochybení považujeme za úspěch neb se snaží zdrhnout při každé příležitosti. 

Slovo pááán zní letadlem tak nějak zvučněji a hlasitěji než by kdo čekal a jeho radostné ííí, že letííí letadlem je taky dost pronikavé. No nic. Vídeň-Toronto 7h55min let z toho 2,5h spánek zbytek dost akční, ale nikdo nás neukamenoval za živa. Přestup, čekačka 5h a další let do San Juan něco přes 5h, byl zvučnější při startu neb se zrovna rozhodl, že sedět připoutanej rozhodně nebude, ale táta a mlíko byla záruka 4h spánku takže nám to spolucestující snad odpustili neb pak ječelo jiné dítě na palubě letadla😅 Tímto se upřímně ospravedlňuji té ženě, že jsem z toho měla takovou radost. Na letišti nás vyzvedl řidič, co nás odvezl na nocleh neb byla půlnoc, čas se konečně osprchovat a natáhnout. Samo na recepci 5 prohnal kočku, zkontroloval odpadkové koše🤣

San Juan - Quepos

Díky časovému posunu vstáváme v šest tedy přečkat hodinku než začne snídaně. Přečkat neznamená, že si budeš válet šunky v posteli, to znamená odklonit pokusy o útěk z pokoje, vybrakování kufrů a hlasité protesty, že chce naše nejmenší robě dělat něco úplně jiného než ležet, číst či si hrát s hračkami, které jsem s sebou přivezla. 7h už pádíme jíst. Než snídani v kuchyni připraví, zvládneme procházku kolem ubytka, lelkovat na parkovišti u obchoďáku naproti, mávat na projíždějící náklaďáky tak zběsile, že jako odezva všichni troubí takže jsme zase středem pozornosti🤦‍♀️.

K snídani zde servírují v mističkách ananas a meloun. Dostáváme palačinky, vajíčka a panini s místním pomerančovým džusem.

Výprava na Crocodilebridge (vstup zdarma) - most s výhledem na krokodýly není takovým zážitkem jako pozorovat díry po sloupech v mostní konstrukci a strkat do nich nohu. Highlight výletu je ovšem spící miminko v sedačce, co nese páán a projíždějící autobusy na které je třeba nekontrolovaně křičet, aby řidič zamával zpátky. Skupinu krokodýlů jsme viděli, prej má velký zuby. Cesta pokračuje velmi pomalu asi 8km za 50min ....takže víc stojíme než jedem a poplatky za tuhle prima příplatkovou silnici tomu odpovídají 17,20 a 34,-Kč. Mé strachy o chladnější deštivé počasí na Kostarice jsou zcela mimo neb z nás leje pot. Tedy místních 27°C pocitově je rozhodně více, a to po pražské měsíční šedi a mlze rozhodně vítám. Cestou pozorujeme místní mini příbytky sestavené z plechu, ale i honosnější vilky či dokonce velké farmy.

Po 5h dojíždíme na novou lokaci pro ubytko. Poněkud neodpovídá tomu, co jsme čekali. Točité schody jak do nebe a vedle hned minidžungle. Vzhledem k bezpečnostním důvodům a obavě o útěk č.5 z ubytka bez dveří, jdeme hledat něco jiného. Přeci jen nechceš honit pětku nonstop po baráku či rovnou v přírodě. Čelovky jsem nesbalila. 4km nedaleko u místního gymu na nás čeká prima resinedce s bazénem, kde mají volný pokoj. Sice jim prý dnes neteče teplá voda, ale ta v bazénu je teplejší než vzduch. Odhazujeme kufry, berem plavky a skáčem do bazénu. V 17,30 je tu už tma jak v pytli, ve které bliká vánoční osvětlení. Místní nám k večeři uvaří krevety s rýží a těstoviny s brokolicí, které před tím jede kuchař někam "koupit" na motorce🤣.

Časná rána budou asi naše. Budíme se lehce po páté, děti kolem 6h. Do snídaně opět hodinka času, trošku lituji sousedy neb č.5 bydlí ve skříni, ze které si imaginárně vytvořil auto, takže neustále otvírá a zavírá vrzající dveře, nosí věci z kufru do skříně neb nakládá a někam jede.

Snídaně ananas, meloun,pomerančový džusík, vajíčka a toasty. Č.5 atakuje kuchyň, neb je třeba sledovat kuchařky při práci a když už asi po osmé šplhá na výdejní okýnko do kuchyně dostane od personálu pomeranč. Trošku vzpomínka na kubánské pomeranče za socíku, když ho chceš oloupat, ale byl od pána (rozuměj kuchařky, jeho slovník má asi 10slov a pár zvuků, což často vede k tomu, že s ním hraješ šarádu, kdy ty hádáš slova, který se ti snaží říct a dokud to neuhodneš tak zvyšuje hlasitost řvu, což snižuje tvoji výkonnost při odhadování dalších slov) takže tu snědl svůj první pomeranč.

V 9h nás Jožka vyhání z pokoje neb se jede na výlet. Cestou vyřizujeme návštěvu místní banky, kde konečně obstaráme kostarickou měnu zvanou colón. Jsou z nás "milionáři". Kurz přepočtu na Kč zhruba děleno 25. Z krásných 10000 máš zhruba 400,- Kč. Banku hlídá ozbrojená ochranka. Jinak hlídači jsou zde na všech parkovištích u větších obchůdků, ale již bez zbraní.

Jede se na pláž Playa Biesanz trošku dobrodružnější úzká klikatá cesta a parkovačka na listí v bahnité příkopě za korytem samo zpoplatněná. U přestříkané cedule v místním pralesíku se vydáváme kamenitou stezkou někam k vodě.

To bys v 5 hvězdičkovém hotelu nezažila. Slyším. Měl jsem vybranou jinou pláž, ale tam bylo napsáno, že posledních 5 metrů je po provazu tak jsem to zavrhl. Oddechnu si, že je to vlastně prima blátivá cesta, která zas až tak moc neklouže a že zpátky č.5 potáhnu jistě na zádech je jen drobná berlička, kterou zvládnu. S pocitem radosti cupitám, že nemusím v závěru slaňovat.

Na pláži středoamerický vibe, hudba hlasitě hraje, místňáci grilují, míchají drinky a my se tu necháme hýčkat. Přeci jen dnes mám svátek, a tak oslava na pláži s drinkem je to pravé ořechové, co víc si přát. Sice u toho trošku sprintuji k vodě a zpátky, aby pětka při skocích do vody přežil neb zdrhá nekontrolovaně bez vesty a plavek. V zadních řadách u pralesa ho zase místní bouřlivě vítají potleskem a křikem kdykoliv běží kolem do lesa kontrolovat pytel s plechovkami. Pár fanoušků tu už má a s každým dalším výběhem přibývají. Běhám poctivě za ním. Naštěstí máme s sebou i č.4 která mě v tom běhání střídá. Trošku to připomíná štafetu. Jožka z grilu vybral parádní rybu na oběd. Dnes je to krásný beach day.

Quepos 

Kde to tedy cestujeme? Kostarika, plným názvem Kostarická republika, je republika ve Střední Americe. Sousedními státy jsou na severu Nikaragua a na jihu Panama. Západní pobřeží Kostariky omývají vody Tichého oceánu, východní Karibské moře. 

Cíl dnešního výletu je želví farma. Cesta spíš připomíná tankodrom. Sledujeme život místních a když už se navigace odklonila od cesty udržuje Jožka směr, kam zhruba potřebujeme jet. Přiznám se, že v okamžiku, kdy jsme dojeli na pláž, cestu po písku v našem půjčeném autě Suzuki jsem zamítla neb v autě není lopata, pražce ani jiné vybavení, jak auto dostat ven a shánět tu někoho, kdo nás bude vytahovat z písku nebylo úplně to co tu chci zkoušet. Ani odhodlání mého muže: hlavní je na písku nezastavovat, mě nepřesvědčí. Tedy zmařený dojezd na želvičky jde za mnou. No nic zajímavé je to tu dost, takže pozorujeme kohouty, krávy, koně, kozy, husy, co tu místní pěstují, jak žijí. Cestou lehce sprchne. Je tu parno. Kostarika má po celý rok tropické podnebí. Existují zde dvě roční období. Suché období trvá od prosince do dubna a období dešťů od května do listopadu. Březen a duben jsou nejteplejší měsíce v roce, zatímco prosinec a leden jsou nejchladnější. Nejde to poznat.

Nakupujeme v místním "supermarketu" je v něm pod tou plechovou střechou na padnutí. Kupujeme ovoce, sýr, který je v plechovce, pravděpodobně, aby zvládl transport z fabriky do obchodu, jogurty na svačinu a další balenou vodu. U pokladny jsme našli kornouty ala naše cornetto tak dětem kupujeme už několik dní slíbenou zmrzku. Nabídka v obchodech je tu mimo hlavní město zatím dost omezená. Vše se točí kolem pouličního prodeje ananasů, melounů, banánů a cibule. Kostarika je zemí s nejvyšší produkcí ananasů na světě. Jsou výborné. Naše toulání místními periferiemi a systémem jednosměrek doplněnými o cedule, kam máš utéct při tsunami je u konce a dětem slibujeme oddych u bazénu.

Quepos - Puerto Jiménez

Noc dnes není úplně ideál. Č.5 má noční můry, holt je těch nových podnětů na něj přes den dost a i když usínání večer mu tady jde na jedničku dneska jsme od 1,30 na hodinku vzhůru. 

Balíme, čas na přesun na další lokaci. Tentokrát se posuneme až na poloostrov Osa, který je druhým největším poloostrovem Kostariky. 

Na snídani jedou placáky s personálem a junior dostane banán. Náš auti boj s jídlem je na každodenní bázi již několik let, každopádně se nám daří do něj dostat vajíčka, meloun, ananas, kousek banánu a 1cm toastu. To by pro nás ještě před měsícem byla zcela nepředstavitelná záležitost. Raději by "zemřel" než si nechat něco vložit do úst, a tak jsme moc rádi, že změna přišla právě v prosinci před cestováním.

Poloostrov Osa je situován v jižní části země, konkrétně v provincii Puntarenas. Břehy tohoto poloostrova jsou omílány Tichým oceánem. Španělský název poloostrova Osa je Península de Osa. Toto území se pyšní velkou biodiverzitou. Značná část území poloostrova Osa je pokryta chráněnými plochami a lesními rezervacemi. Žije zde více jak polovina všech druhů živočichů v Kostarice. Významné jsou zdejší ekosystémy, horské deštné pralesy a pobřežní mokřady. Hlavním městem poloostrova Osa je Puerto Jiménez naše finální lokace pro příštích pár dní. Cesta je dlouhá, a tak stavíme u silnice oběd. Ochunáváme místní pokrmy a bráníme č.5 v sebevražedných útěcích do silnice. Konrola kuchyně, placáky s obsluhou, zásobovačem, co přivezl pití, k vylepšení psychické pohody nejmenšího proběhly a můžeme jet dál. 

Dnes dojedeme až za tmy. Stíháme ještě pořídit nákup k večeři a potraviny na další dny.

Dnešní ráno je jak z katalogu. Slunečné počasí a já jdu připravovat snídani za štěbetání místního ptactva. Tukani, papoušci na stromech nad dřezem. Sem tam proletí přistávající letadýlko na nedalekou mini ranvej. Venkovní kuchyně a z ní výhled do zálivu tak tohle je skutečně paráda. 

Na poloostrově Osa si užíváme příjemného tropického klimatu. Průměrné denní teploty se zde pohybují nad 30 °C ty nejnižší klesají k 23°C, a to v průběhu celého roku. Rozdíl je pouze v tom, zda na poloostrov Osa vyrazíte během suchého nebo vlhkého období. Sucho je od konce prosince do přelomu března a dubna. Zbývající část roku lze považovat za deštivou. Mnohdy jsou prý deště každodenní, avšak v délce trvání jen několika desítek minut. Je však pravdou, že od července do září spadne poměrně dost dešťových srážek, a to má prý za následek, že se začnou vynořovat další živočichové, které by za normálních okolností návštěvník nespatřil.

Po snídani vyjíždíme na prohlídku okolních vesniček a pláží. Dáme si vítečný oběd v místní Osadě a jde se na krmení krokodýlů. Nejdříve tedy je potřeba obstarat kuřata, aby bylo čím naplnit bříška těchto pánů. Místní průvodce Adonis nás vede lesíkem k okraji říčky, kde chrastí a vyvolává krokodýly. Skutečně připlouvá menší kamarád a jde se krmit. Poněkud s respektem sledujeme Adonise, jak ho poplácává po hlavě. Jde se dál na druhou stranu, kde připlouvá již větší krokodýl a dvě želvičky. Skutečně zážitek. K večeru nás cesty zavedou na Playa Preciosa, kde si vychutnáme drink i když č.5 je stále v pohybu a je třeba za ním běhat neb se snaží po pláži utéct.

Poslední den v roce travíme na poloostrově Osa. Je to doslova magické a nedotčené místo, které si zamilují obdivovatelé pestré fauny a flóry. Prozkoumávat zde můžete nejen hustý prales, ale i krásné pláže a užijete si atmosféru místních vesnic. My se dnes z hlavního města Puerto Jiménez, vydáváme po stopách blízkých plážových vesniček, kde si užíváme čisté a mělké vody. Někde kamenité, kde by se hodily boty do vody, které nemáme, a i tak se s tím srovnáme. Jožka přichází s myšlenkou vyzkoušet místní tolik oblíbený kajaking - vyplouvají nám přímo pod ubytkem. Poněkud koriguji jeho plány neb představa vyskakujícího č.5 z kajaku za jízdy mi nepřijde zcela to pravé ořechové, co chci prožívat. Když opomenu tedy pokus se nasoukat do kajaku s operovanou kyčlí. Dnes čelím několika pokusům, o to mě zamknout na ubytku a taky již proběhl útěk ven za pejskem na recepci. Nenudíme se a musíme být stále ostražití. Obrovské a nedotčené pláže nesou název Playa Preciosa neboli Playa Platanares. Na nich lze obdivovat krásný odliv nebo se věnovat surfování. My zde dnes končíme při čekání na ohňostroj s místními. V 17h místního času přejeme z roku 2025 do ČR do roku 2026, kde se již slaví příchod nového roku. Vidíme se s našimi chlapci díky videohovorům. Bohužel po setmění se č.5 domáhá návratu autem a jeho výběhy do tmy nejsou zcela bezpečné, a tak se vracíme zpátky do zátoky uvařit si večeři a za šumění vlnek si přiťuknout skleničkou ginu. 

Vítej 2026!

Puerto Jiménez - Playa Blanca - La Palma

Nový rok startujeme božským výhledem do zálivu, i když si děláme legraci, že přes noc někdo ukradl vodu neb byl odliv. Šumění, cvrlikání ptactva. Balíme. Poslední domácí snídaně. Dnes jedeme pozorovat papoušky do Lapa Rios Lodge. Je to prý místo, kde deštný prales potkal moře. 

Tím největším skvostem poloostrova Osa je bezpochyby Národní park Corcovado, který byl založen v roce 1975 a jeho celková plocha činní 425 kilometrů čtverečních. Do národního parku si lze plánovat jednodenní i vícedenní výlety. Obdivovat zde můžete velice pestrou biodiverzitu. Žijí zde živočichové jako margay, tapír, tamandua, kapucíni, pumy, pelikáni, spousta druhů opic, v moři jsou to delfíni a hromada dalších tvorů. Na poloostrově Osa jsou vidět i mangrovové bažiny Humedal Nacional Térraba- Sierpe. Oblast, kde je více jak 330 kilometrů čtverečních mokřad. Program podřizujeme č.5 i když dneska je dost hlučný, a tak je to náročné i na pláži, kde stavíme cestou. Playa Tamales místní zde chytají ryby a připravují si přivezené stolky, posezení a občerstvení k piknikům na nový rok. Také si ze zásob jeden na dece uděláme. Kdyby tu neřval junior, byl by to ráj na zemi. Odpoledne dojíždíme na ubytování do Playa Blanca - La Palma. Jsme tu sami a domácí se nám hned věnují. Sníme kuře, které jsme si přivezli z nákupu a děti skáčou do bazénu. Po setmění jdeme za muzikou do místní Brisas del mar, kde si kromě novoročního drinku dáme výbornou večeři.

Po snídani jdeme pěšky prozkoumat nedaleké Vivero mangle last, kde pěstují mangrovové rostlinky na další výsadbu.

Kostarika je známá jako světový lídr v oblasti udržitelnosti. V roce 2019 vyrobila více než 99 procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů. Je první tropickou zemí, která zastavila a zvrátila odlesňování; úspěšně obnovila své lesnictví a vyvinula ekosystémovou službu, která učí biology a ekology o jejích opatřeních na ochranu životního prostředí.

Cestou sledujeme místní rostliny a já se pokouším vyfotit motýly, kteří jsou tak rychlí, že se mi nedaří je zvěčnit. Kostarika vydělává přibližně 1 milion dolarů ročně na vývozu více než 900 000 kukel 150 druhů motýlů, jako je rod Morpho (čeleď Babočkovití) – jeden z největších motýlů s intenzivní modrou barvou.

Mangrovy jsou nádherné a děti skáčou do vody a nezastaví je ani, že nemají s sebou plavky. 

V zemi roste více než 1000 druhů orchidejí, přičemž rezervace a region Monteverde, která je naproti přes záliv je místem s nejvyšší hustotou orchidejí na planetě. Celkem Kostarika hostí více než 10 000 druhů rostlin, a tak si prohlížíme spoustu zajímavých květin, které jsme dosud neviděli.

Naše další putování vede na Playa Colibri a na lehký oběd do místní Soda La Palma, kde paní co vaří, umí jen španělsky, a tak se pomocí translatoru domlouváme, co nám zhruba připraví. Č.5 opět atakuje kuchyň, div paní nepřepočítá hrnce. Na pití si dáme místní nápoj z hrušky. V podvečer jedeme pozorovat ptactvo. Což je dost ohlušující podívaná. Večer nás cestou z večeře zastihne pravá tropická bouřka.

Časné vstavání rychlá snídaně a míříme asi hodinku cesty autem na Rancho Piro, kde nás čeká 3h vyjížďka na koních až na Playa Piro. Cesta je to z počátku pro mě dost dobrodružná neb zkušený jezdec nejsem, cítím se dost ve stresu a terén není zcela po rovince nýbrž korytem řeky, pískem.... Průvodce mluví jen španělsky a uklidňuje mě slovy mama relax😅 Cesta z pláže je, ale již za odměnu, a tak z koňského hřbetu pozorujeme papoušky a jiné ptactvo, motýly, opičky a ještěrky. Jožka jede na dvojsedle s č.5, kterej je kupodivu v pohodě a č.4 statečně s nadšením samostatně. Po návratu nám domácí připraví chutný oběd a dezert z kokosu s kostarickou kávou. Na střeše se shlukují opičky neb jim tu připravili kolečka banánů. Náš čas je u konce, loučíme se a vydáváme se na cestu do další lokace Golfito.

Golfito je malebné přístavní město ležící v Kostarice na pobřeží Golfo Dulce, situované v provincii Puntarenas. Je hodně vyhledávané kvůli jachtingu, plavbám na lodích a rybolovu. Užívat si zde je možné plážových aktivit. Jako stvořené jsou pláže Playa Zancudo, Pavones a Pilon.

V centru jsou vidět místní trhy s čerstvým ovocem a rybami.

Day off - dnes žádné přesuny, bádání po kostarických zajímavostech, fauně či flóře, dnes jen oddych, slunce, voda a děti. 

Jinak bydlíme tentokráte v dost retro ubytování, kde to jistě bylo v 90'kách divoké doupě s mnoha bary, každopádně teď tu bydlíme celkem asi tak 5 rodin z toho 3 odjíždějí neb tu byli jen na víkend🤣. O záchranu tu pravděpodobně bojují tím, že na neděli sem za malý poplatek pouští místní rodiny na nedělní výlet, což náš junior vítá a hned si s dětmi jde hrát. K tomu nám hraje místní hudba, dobré drinky a ledová tříšť nesmí chybět. Sem tam nám nad hlavami proletí letadlo či párek papoušků. Neděle jak malovaná😉

Čas na přesun, ráno využíváme, že jsme tu sami a jdeme ještě dopoledne plavat do bazénu. V poledne naložíme auto, prádlo, co nám tu stále neuschlo, budeme sušit za jízdy. Máme namířeno do Bahia Ballena Uvita. Cestou se stavíme v Rancho mi tata na oběd, kde mají připravené místní hotovky.

Uvita je známá národním parkem Marino Ballena s písečným útvarem ve tvaru velrybího ocasu, výbornými možnostmi pro pozorování velryb (zejména prosinec–březen a červenec–říjen), šnorchlování. V průvodci slibovali klidnou atmosféru, ale my jsme po poloostrovu Osa zvyklí být na místech sami či s maximálně 2 domorodými rodinami. Takže Uvitu hodnotíme dost turisticky na počet lidí a taky za výběr vstupného ve výši 7$ za 2 dospělé. Děti skáčou do vln a č.5 radostně ječí jako papoušek. Celí od písku kráčíme zpět k autu a za soumraku dojíždíme do naší dnešní cílové stanice Dominical.

Snídaně a aklimatizace s novým prostředím pro č.5 není zcela jednoduchá.

Byť je to jedno z nejhezčích ubytování, které na Kostarice máme. Zatím se nám nedaří přijít na to, co ho tu tak irituje, zda je to latinskoamerická hudba, prostředí nebo mu to tu nesedlo prostě jako celek. Bereme ho tedy na menší výlet po okolí a na zlepšení nálady do nedaleké Sody u silnice na oběd, kde může sledovat, jak mu připravují oběd a současně projíždějící autobusy. Placáky kontrola, bot, čepic proběhla, a tak je vše na pohodu. V Dominical procházíme místními obchůdky pro turisty, kde při dotazu na cenu za tričko pro č.5 a náramek pro č.4 přemýšlíme zda nás paní nechce natáhnout neb mám to přijde dost. Najednou nám prodavačka podává zabalené věci a pán u pokladny nám řekne, že nám to zaplatil, protože je dobrý člověk (USA občan žijící v Kostarice). Překvapeni děkujeme, chvíli s ním pohovoříme a odcházíme stále rozčarováni zpátky k autu z netradičního zážitku.

Vodopády Cataratas de Nauyaca jsou naším dnešním cílem.

V období dešťů působí prý mnohem impozantněji, těžko posoudit, tady ale leje kažkou noc tak snad bude podívaná stát za to. Cesta k vodopádům je poněkud delší a vede "džunglí". Jožka nám zajistil přibližovací shuttl, a tak se pevně držíme na korbě a sledujeme úchvatnou krajinu a občas i dost zničené turisty na namáhavé cestě. Dnes je vedro kolem 30 stupňů, a vysoká vlhkost. Nás tedy čeká "jen" pěší strmý sestup k Nauyaca. Prý se jedná o jedny z nejkrásnějších vodopádů v Kostarice. Dokloužeme po blátivé cestě až k vodě, kde se č.5 hned souká do plavek, vesty a jde do vody. Cesta nahoru je trošku náročnější, ale nic, co bychom v naší sestavě nezvládli.

Poslední den, kdy můžeme vyrazit na pláž. Chytat sluneční paprsky do "zásoby" než se opět vrátíme do zimy. Jedeme na nejbližší Playa Dominical, která je nádherná široká...wow ale...a to že č.5 okamžitě zdrhnul. Takže nenamazaná sprintuji po pláži na jednu stranu, na druhou stranu a zase zpátky a vzhledem k tomu, že tu není nikde stín hlásím, že tady s ním nebudu a velím k odsunu. Jedeme asi kilometr dále, parkujeme na odlehlejším místě, a když sestoupáme na pláž kromě lodi nikde nikdo. Takový malý ráj na závěr Playa Dominicalito.

Trošku jsme si přichrupli, což není zcela v konceptu, že ráno budeme balit neb potřebujeme být v 15h v San José a vrátit půjčené auto. Snídaně, naložit auto, ještě zamávat leguánovi, vyklepat všudy přítomný písek a frčíme. 4h na cestě, žadný med, dneska se to vleče. Stavíme u krokodýlů pro burgery do auta na cestu. Auto předáváme včas, bohužel přední sklo má prasklinu takže ještě nepříjemné řešení pojistek a jejich krytí. Dětem slibujeme bazénu na hotelu. Realita je to ten nejledovější, jaký si můžeme představit. Spíše bych to nazvala otužovacím bazénkem po sauně. Tedy 5min na vymrznutí stačí a jdeme zpátky na pokoj přebalit kufr na zítřejší brzký odlet.

San Jose - Toronto - Vídeň - Praha

V 5h vstáváme na cestu na letiště v San José. Tedy ostatní, já už tu koukám od 2h. Asi lehká nervozita před cestou, jak to junior dá tentokrát a hlava plná seskládání si pracovního harmonogramu s režimy dětí v novém roce. Přiznám se, že se mi do zimní reality vůbec nechce. Přeci jen objevovat nová tropická místa a poznávat kostarickou kulturu bylo skvělé, a tak nezbývá než začít plánovat opět nějaké další cestovatelské dobrodružství. Let San José - Toronto konečně bere junior s povděkem všechny hračky, které jsem zabalila a celou dobu je bojkotoval kromě medvěda a helikoptéry od Ježíška. Hrajeme si, nalepujeme, jezdíme autíčky, stavíme lego, kreslíme, celých 5h letu bez ztráty kytičky a při přistání mu začaly klesat očička, takže rychle budit. Jeho nadšení pro letištní personál nás dostal až do kabiny letadla pilotů, kterým nejdřív chválí boty🤣po prohlídce vyfasuje obrázek letadla, Sofi připínáček s leteckými křídly Air Kanada a hlavně si s ním plácnou. Čekačka 3,5h na letišti v Torontu. Letištní salonek je zavřený, a tak usedáme do restaurace neb máme hlad. Let Toronto - Vídeň máme zpožděn hned při startu. Hodinu čekáme na ranveji než ji uklidí, protože začalo sněžit, a tak letadlo opětovně ještě ostřikují. Let přes 8h opět okořeněn turbulencemi. Junior 4h chrápe...wow místo spaní koukám na F1 s Bradem Pitem a uvědomuji si jak dlouho už jsem neviděla, žádný film do konce. Sice toho budu litovat neb spánek bude v neděli chybět. Č.5 nám zdrhnul v letadle jen jednou a na letišti jsme ho taky vždycky chytli už jsme vytrénovanější🤣a nebo jsme měli kliku. V zasněžené Vídni dosedáme už jen s 35min zpožděním. 4h cesta do Prahy a naše putování je u konce. 

Pura vida 2026.