Jak to celé začalo...
Již jako malý kluk jsem obdivoval a miloval klokany a říkal jsem si, že se jednou do Austrálie podívám. V průběhu let, jenž jsem stárnul, jsem od toho sešel a strach z pavouků, hadů a dalších smrtelně či jen ohavné havěti byl větší. Každopádně až díky mé ženě Ádě jsem začal cestovat a poznávat svět. Před Oceánií jsme navštívili spoustu jiných zemí, jelikož se mnohokrát naskytla skvělá příležitost koupit letenky za akční ceny. Ovšem, po svatbě líbánky na sebe nenechaly dlouho čekat a žena přišla s návrhem na Austrálii. Nebudu vám lhát, snažil jsem se cukat, že se mi nikam nechce, že mě tam bude chtít všechno zabít a je to strašně moc drahý (a to jsme neměl ještě nic spočítané), jak člověk zkrátka ví, že z České republiky to není co by se kamenem dohodilo. Každopádně to skončilo tak, že když už poletíme k protinožcům, tak chci navštívit i Nový Zéland. Slovo dalo slovu a my si se ženou brali v listopadu 2022 poctivých 20 dní dovolené. Celkově jsme byli pryč 28 dní a to od 2.11. - 30.11.2022.
Jak jsme to plánovali?
Myslím, že někdy v únoru 2022 se hranice Austrálie začali otevírat turistům a v dubnu otevřel své hranice i Nový Zéland. Květnu jsme měli svatbu. V červnu jsme zařídili vízum a v červenci už se kupovali letenky. Řeknu vám, že letenky byly vážně boj. Věděli jsme, že chceme letět v listopadu a to buď z Čech nebo okolních zemí. A tak začalo hledání všemožných kombinací. Využíval jsem snad všechny možný vyhledávače např. Pelikána, Skyscanner, Letušku, Kiwi, Google Flights (ovšem letenky bych kupoval přímo u letecké společnosti). Zkoušel různé země a města odletů (Čechy, Polsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko) a různá města příletů (Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Darwin, Auckland-NZ), ale všechny ty nabízené lety od Emirates, Qatar, Korean Airlines a mnoho dalších byli vysoko nad 33.000,- Kč. Vejít jsem se chtěl mermomocí do 30.000,- Kč na osobu a maximálně 2 přestupů a ideálně do 30 hodin letu. Po několika probádaných nocí jsem si vzpomněl, že na Havaj jsme letěli společností FinnAir, kterou mi to ve vyhledávačích z nějakého důvodu ani nenabízelo. Podíval jsem se přímo na jejich stránky. Začal jsem s tím, že jsem vybral pro nás vhodný termín s odletem z Prahy a příletem v Austrálii do Sydney a odletem z Austrálie z Melbourne. Objevily se letenky z Prahy-Helsinky-Singapur-Sydney za 27.970,- Kč byli za nádhernou cenu. Zkusil jsem ještě kombinaci dalších měst ze sousedních zemí České republiky, ale vůbec jsem se nepřiblížil k takto nízké ceně a s dobou letou TAM 30 hodin a 25 minut a cestou ZPÁTKY 25 hodin a 45 minut byly tyhle letenky jasným výhercem. Neváhal jsem a kupoval. Let směrem Praha - Helsinky - Singapur zajišťovala společnost FinnAir a let ze Singapuru do Sydney australská společnost Qantas. Zpátky to bylo vlastně stejné, jen s rozdílem v odletu z Melbourne. Naše mapa na listopad dostala jasný začátek a konec cesty. Už zbývalo jen doladit ten zbytek. Vnitrostátní letenky, ubytování, auta, vstupy na různá místa, sim karty... Ačkoliv jsme měli od FinnAir nárok každý z nás na 23kg zavazadlo, brali jsme pouze jeden kufr do podpalubí (protože příplatek za kufr na vnitrostátních letech byl rázem x2) a obyčejné batohy. Já používám i jako svůj daily batoh The North Face Batoh Jester 28 l a Áďa měla batoh z Decathlonu NH500 30 l. Následujících několik měsíců jsem nakupoval vše potřebné a plánovali naší cestu. Strávili jsme nad itinerářem určitě přes 50 hodin čistého času a čas plynul jak voda. Ani jsme se nenadáli a 2.11.2022 v 19:35 jsme již seděli v letadle a odlétali z Prahy do Helsinek. Naše životní dobrodružství mohlo začít.
Vzlétli jsme v 19:35 místního času z Prahy do Helsinek se společností FinnAir. Let trval ~2 hodiny, přistáli jsme ve 22:50, jelikož v Helsinkách je o hodinu více.
Z Helsinek jsme bezproblému odletěli asi 20 minut po půlnoci se stejným leteckým dopravcem společností FinnAir. Let trval 12 hodin a 12 minut. Plánovaný přílet do Singapuru byl v 19:00 místního času. Mezi přistání bylo plánováno na pouhou 1 hodinu a 5 minut. Neříkám, že jsem neměl obavy, že nám letadlo uletí, proto jsme si naplánovali na Sydney 2 noci. Nakonec jsme přiletěli ještě asi o 40 minut dřív, takže úplná paráda. Ovšem, radost z toho, že navazující letadlo stihneme nás záhy přešla a tady začíná sranda. Letadlo do Sydney ze Singapuru bude mít zpoždění a plánovaný odlet je v 01:00 ráno dalšího dne. Co už, využil jsem svou Revolut kartu s plánem Metal a díky zpoždění jsme využili zadarmo solónek na letišti. Najedli se, odpočinuli a dali sprchu. Celou dobu jsem na Googlu a v aplikaci FinnAir kontroloval náš let, jestli se nečekaně něco nezměnilo. Nic. Sice jsme zbytečně čekali přes 6 hodin v salonku, ale zase to nebylo tak hrozné. Ačkoliv vstup do salonku je pouze na 3 hodiny, tak nás nikdo nevyhodil a zůstali jsme až do našeho odchodu, který nastal asi o půlnoci.
00:01 - Ze salónku jsme se přesunuli k odletovým tabulím a tady jsme marně hledali náš let a na Googlu se již neukazovala odletová brána. Šli jsme se tedy zeptat na informace. Dámy, se kterými jsem mluvil byly lehce zmatené, ale podařilo se jim po zavolání další kolegyně zjistit, že náš let již není uvedený pod číslem od FinnAir AY0131, ale pod číslem od Qantas QF82. Ok, dobře. Vše dopadlo dobře a odcházím společně s Áďou na odletovou bránu C20.
00:20 - Již z dálky vidíme, že přicházíme správně. Letiště v tuto dobu bylo vcelku prázdné a jen ~300 cestujících, kteří čekají jako my na let do Sydney. Najdeme si místo a usadíme se. Čeho jsem si tedy ihned všiml bylo, že ačkoliv za necelých 3/4 hodiny odlétáme, tak nevidím venku stát letadlo a zaměstnanci vypadají jak fretky, které pořád někam volají a zdálo se, že se něco děje. Úplně chladným mě to sice nenechalo, ale ostatně jsem stejně nemohl nic dělat. Čas do odletu ještě máme a i ostatní cestující čekají. Přibližně za 10 minut začal být jakýsi hukot mezi několika cestujícími a zaměstnanci od společnosti Qantas na přepážce. Nedalo mi to a šel jsem zjistit co se děje. Cestujícím, kteří měli aplikaci od Qantas se aktualizoval let. Letadlo nepoletí, let nabírá další zpoždění. Technická závada, kterou se nepodařilo opravit a plánovaný let je přesunut na 19:00. Takže v Singapuru strávíme ~25 hodin.
00:40 - Začala mnohojazyčná diskuze mezi cestujícími a i zaměstnanci Qantas. Situaci se snažila zklidnit manažerka Qantas, která v tento den/noc měla službu. Rázem zaměstnanci Qantas začali hledat řešení. Jiné letadlo. Jiný let například do Kuala Lumpur nebo Bangkoku a následně přestup na let směrem do Sydney. Bylo to na dlouho.
Přibližně ve 2:40 hodin ráno selhaly všechny možnosti a jsme posláni do Bussines salonku společnosti Qantas Airways, kde dostaneme jídlo, pití a bude nám zařízen hotel. Okamžitě píšu do ubytování v Sydney (kde máme zaplacené 2 noci), že dorazíme o den později. Z letiště nemá nikdo odcházet, kdyby se náhodou situace změnila a dostali jsme dřívější odlet, než v 19:00. Salonek společnosti Qantas byl oficiálně již zavřený, ale kvůli našemu zpožděnému letu a přibližně 300 čekajících cestujících jej otevřeli. Po příchodu do salónku byla k dispozici káva, čaj, voda. Žádný alkohol a na dotaz pár oslazených nápojů.
Ve 4 hodiny ráno bylo k dispozici nějaké jídlo - snídaně (vajíčka, párečky, slanina). Na dotaz (nikoliv automaticky) se rozdávaly deky a polštáře. Mezi cestujícími byli mladí, staří, děti, zkrátka všechny věkové kategorie. Každý si našel nějaký kout, sedačku, křeslo kde vyčkával. Několik z cestujících se snažilo zjistit co a jak dál na recepci do salonku Qantas s manažerkou. Bylo to vážně náročně po tolika hodinách v letadle a skoro bez spánku.
Asi v 6:00 ráno nám řekli, že nemají pokoje pro tolik lidí a jsou schopný zajistit pouze 12 pokojů pro celkem 300 cestujících. Lidi byli vyčerpaní, rozhněvaný a bylo to dost vysilující. Já sám jsem spal jen něco málo v letadle. Áďa ta byla úplně vyčerpaná, ale spát jí nešlo. S pokoji jsme se dohodli, že je dáme dětem a seniorům. Zbytek cestujících si může najít hotel až do výše 300$ na osobu a může jít ven z letiště. Letadlo dřív, než s plánovaným odletem v 19:00 nebude. Bylo nám řečeno, že v 8:00 se salónek až do odpoledních hodin zavírá, kvůli úklidu a údržbě, takže všichni budeme muset odejít. Kam? Někteří odešli z letiště, že se podívají do města, další odešli bloudit po letišti a najít si příhodnou lavičku, kde si budou moci odpočinout, někteří, odešli na Qantasem určené místo v hale, kde (jak jsem se zpětně dozvěděl) byla k dispozici voda, káva a nějaké muffiny. Než nás vyhodili ze salonku, tam jsem na Bookingu našel hotel, který je hnedka na letišti, jenom je potřeba odejít přes security. Noc (čtěte den) sice stála skoro 8.000,- Kč, ale Áďa byla vyřízená a i já se potřeboval prospat a měli jsme slíbeno, že dostaneme od Qantas na základě účtenek proplacenou částku až do výše $300. Trošku problém byl, že jsem to musel koupit jako na den příjezdu a nešlo to koupit zpětně, ale riskl jsem to. Po různých machinací a vyplnění příjezdového formuláře za doprovodu security jsme byli vyprovozeni ven z letiště. Nasměřovali jsme si to ihned do hotelu a tady jsme dostali "facku".
Bylo asi 8:30 ráno a všechny pokoje jsou plné a check-in je možný až od 14:00. Áďa si šla sednout do kuchyňky a já šel zjišťovat co dál. Opravdu žádný pokoj nebyl volný. Já už zaplatil 8.000,- Kč a snažil jsem se přemýšlet, ale asi 30 hodinách bez spánku ve stresové situaci jsem stejně nic moc nevymyslel. Áďa dostala breakdown. Vůbec jsem se jí nedivil. S milou paní recepční jsem situaci vyřešil tak, že jsem provedl storno a ona bez nároku na poplatek na storno (kde byl 100%) zrušila naší rezervaci. S Áďou jsme se dohodli, že se tedy vrátíme zpátky na letiště a půjdeme do salónku, kde se zkusíme prospat v křesle. Ovšem na check-inu jsme dostali další facku, protože naše letenky byly neplatné jelikož jsou platné ke včerejšímu datu. Podařilo se nám po různých dotázání sehnat někoho z Qantasu, ale bylo nám řečeno, že s tím nic udělat nemůže a potřebujeme nové letenky. Že check-in k našemu letu od Qantas bude otevřený až od 14:30 (bylo asi 9:20) a že musíme počkat, že systém je zamčený. Super. Co teď ? Naštěstí jsem našel jeden salonek, který byl o patro níže. Vstup na Revolut jsem oficiálně už neměl, protože 1 osoba = 1 vstup, ale v prvním salonku jsme prošli na 1 vstup 2 lidi, takže do druhého salonku prošla Áďa zadarmo na vstup z Revolutu a já si vstup zaplatil (přibližně 50$ Singapurských dolarů). Na sedačkách jsme ležet nemohli bylo to zakázané a pokud se někdo o to pokusil, byl hnedka napomenut se stylem 3x a dost. Naštěstí jsem si všiml, že v salonku je prostor se Sleeping pody za 10$ na hodinu. Měli pouze 3 a bylo asi 12:25, kdy jsem si jich vůbec všiml. Po přibližně 10 minutách odešli z této místnosti 2 lidi. Neváhal jsem a koupil jsem nám 3 hodiny. Jen co nám Sleeping pody byly připravené, tak jsme si lehli a okamžitě usnuli. Jo, tak tohle byl výborný spánek. 3 hodiny utekly jak voda a budí nás budíček. Jsme fresh. Kontroluji náš let na Googlu a vidím, že odlétáme až ve 22:00. Co už, ale pořád snad odletíme, že jo? Tak poděkujeme dámě na recepci a odcházíme ze salonku na check-in.
Přibližně v 15:40 jsme na check-inu, který proběhl vcelku rychle. A nové letenky? Žádné. Pouze jsme na ty naše dostali razítko. Nevím jestli se mi chtělo smát nebo brečet, ale prostě máme to a jdeme dovnitř a procházíme klasickou bezpečnostní kontrolou. Po příchodu do haly v 16:20 kontroluju odletovou tabuli, a náš let je označen jako QF82D a otevírá brány v 17:50. Odlet je naplánovaný na 19:00. Nevěřili jsme tomu, ale opravdu jsme z brány C22 v 19:05 odletěli. Při nástupu jsme dostali ještě papír od Qantas o technických problémech na letadlo a tedy zpoždění letu pro nárok o kompenzaci. Let QF82 byl pro cestující, kteří přiletěli (jako my původně) v ~18:30 a byl jim posunut na pozdější čas odletu. Alespoň takto nám to bylo řečeno.
Po 8 hodinách letu, ráno 7:10 jsme v Sydney! Konkrétně jsme přistáli na mezinárodním letišti Kingsforda Smithe v Sydney. Proběhnou celní úkony a jsme v zemi. Vážně jsme z toho měli obrovskou radost, takovou, že jsme to hnedka nasměrovali k McDonaldu na "číze". Po doplnění baterek jsme si to štrádovali do WHSmith (trafika) na letišti koupit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD. Dorazíme k vlaku a přímo z letiště míříme do stanice King Cross Centre, odkud to máme ani ne 5 minut do ubytování "Original Backpackers Sydney" za 214 AUD i se snídaní (na 2 noci, ale vlastně jen 1). Do ubytování jsme dorazili o 30 minut dřív, než je otevírací doba recepce. Tak jsme museli počkat. Prohodili jsme pár slov s obyvateli domu a půlhoďka byla za námi. Při check-inu jsem musel zaplatit 20 AUD depozit za klíč. Na ubytování jsem si ještě z Česka objednal simkartu od společnosti Amaysim, která byla zrovna v akci za 196,- Kč 50GB na 28 dní (pro naší cestu ideální). Ovšem, i když mi z ubytování potvrdili, že simkarta přišla, tak nikde obálka s mým jménem nebyla. No, nedalo se teďka nic dělat a šlo se na pokoj. Pokoj byl přesně jako na obrázku. Malá kóje s rozvrzanou postelí, vlastním sprcháčem a záchodem, lednice, ventilátor. V průběhu vybalování, sprchy a převlíkání jsem řešil sim kartu pomocí aplikace Amaysim a live chatu. Naštěstí mi bylo pouze řečeno to, že stačí koupit novou sim kartu za 2 AUD a spárovat číslo sim karty s telefonním číslem, které jsem již měl přidělené v aplikaci. Oddechl jsem si. Na King Cross jsem koupil novou sim kartu a mohli jsme se vydat do víru velkoměsta.
Pořídit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD.
Neděle, krásný slunečný den a my míříme autobusem k majáku Barrenjoey Lighthouse. Na 20:00 máme naplánovaný odlet do Aucklandu na Novém Zélandu. V pokoji jsme našli společníka, švába. Dal jsem mu jméno Standa. Před cestou jsme se ještě v ubytování nasnídali. K dispozici byla káva, toastový chléb, nutella, pár džemů a mléko. Low budget snídaně, ale pro nás hostina králů.
Na cestu funguje Opal Card. V sobotu a v neděli neutratíte víc, než 8.40 AUD na osobu. Autobusem cesta trvala asi 2,5hodiny do stanice Palm Beach Golf Club. Po příjezdu jsme si v kiosku koupili kávu 8 AUD a šlo se k majáku.
Jde se přes park plný papoušků, po pláži vedle zátoky a do kopce přes lehčí, ale delší cestu nebo kratší, ale náročnější cestu. Vybrali jsme tu druhou možnost a bylo to super s krásným výhledem. Nahoře u majáku je k dispozici každých +/- 30 minut možnost podívat se nahoru za 10 AUD na osobu, ale nevyužili jsme toho. I tak tam naleznete nádherné výhledy až k horizontu. Zpátky dolů jsme šli tou lehčí cestou.
Výlet nám zabral pár hodin a s vědomím toho, že zpátky pojedeme dalších 2.5 hodiny, tak chvilku po poledni už čekáme na autobus a jedeme zpátky na ubytování si vzít věci a nechat si vrátit 20 AUD depozit.
Hlavní nádraží.
Vyzvedneme kufry a pádíme na letiště.
Po příjezdu na letiště je všechno v pořádku, potřebujeme pouze ukázat víza na Nový Zéland a zpáteční letenku. Všechno se seběhlo tak rychle, že již sedíme v letadle a odlétáme do Aucklandu.
Pár minut po půlnoci místního času jsme přistáli. Měli jsme 20 minut od letiště zarezervované ubytování od Ibis Budget na noc za 144 NZ. Chvilku bloudíme. Je noc, my bez internetu, ale podařilo se. Při check-inu mi slečna podává obálku se sim kartou, kterou jsem na hotel objednal z Česka. Operátor Skinny 10GB/7dní za 317,- Kč.
Ráno po probuzení dojdu vedle do supermarketu nakoupit snídani a nějaké zásoby na cestu. V 9:30 nám z půjčovny přivezou žihadlo až k hotelu. Přes Booking.com včetně full insurance za 1743,- Kč na 24 hodin. Auto bylo Toyota Yaris. Jednalo se o moje první řízení v životě na levé straně. Byl to šok, bylo to zvláštní, ale rychle jsem tomu přišel na kloub a frčeli jsme z Aucklandu do Hobitína u města Matamata, kde jsme měli rezervaci od 12:10.
Při návštěvě Hobitína se splnil můj dětský sen. Byla to opravdu nádhera, až mi z toho i z té radosti ukápla slzička, že se nám tohle i přes předchozí komplikace podařilo navštívit.
Po návštěvě Hobitína jsme se přesunuli do Waitomo Caves, kde jsme si prošli jeskyně a projeli se po vodě na loďce a viděli světélkující červy na stropech jeskyně. Člověk viděl černočernou a koukal jak na hvězdy. Fascinující pohled. Cena pro oba za hodinu v jeskyních 122 NZD.
Z Waitamo Caves jsme si to namířili zpátky do Aucklandu na ubytování v soukromém nádherném baráčku v klidné čtvrti i se snídaní. Na Bookingu hledejte "Flat Bush Holiday Accomodation". Noc nás vyšla za 1606,-Kč.
Dopoledne jsme vrátili auto. Ve 12:00 nám letělo letadlo z Aucklandu na jižní ostrov do města Christchurch.
Po příletu jsme si vyzvedli zavazadlo z pojezdového pásu a nebylo na tom vůbec fresh. Promáčklé a nehybné kolečko. Reklamace jsem věděl, že nic nevyřeší, ale potřeboval jsem zápis a protokol pro pojišťovnu. Neměli jsme čas někde shánět nové, jedině, že by se něco naskytlo cestou.
Ve 14:15 nás vyzvedl shuttle bus z auto půjčovny přes Holiday autos - Snap rentals, 3 dny za 3700,- CZK s full insurance. Dostali jsme Toyotu Camry Hybrid. Potřebujeme nakoupit ještě nějaké zásoby a přesouváme se do Punakaiki. Cesta z Christchurch trvá 4 hodiny. Po menším zdržení ve formě bouračky mou chybou a výměně auto za Toyotu Aqua hybrid, jsme vyrazili do Punakaiki.
Měli jsme dohodnutý let hellikoptérou nad ledovec. Let byl naplánovaný na 14:00. Dorazili jsme asi o hodinu dřív a ve městě si dali oběd. Přibližně 10 minut před odletem, nám volali z odletového centra. Byli jsme kousek od něho, tak jsem tam rovnou šel. Řekli nám, že se dnes už nepoletí, že se zhoršilo počasí. Můžou nám nabídnout let další den, ale to jsme nemohli, protože jsme měli zařízené ubytování v Haastu, které bylo 3 hodiny jízdy autem daleko a opět by to byl obří zásah do itineráře. Našlo se řešení, jelikož další den budeme z druhé strany ledovce, kde se vyskytují další odletová místa. Nějak jsme se domluvili a že druhý den máme dorazit.
Na pozdní odpoledne jsme dorazili do Haastu a jen shodou náhod jsem si na recepci všiml, že další den od 8:00 je uzavřen most, který je uprostřed naší cesty. Nevšimnout si té malé cedulky, tak zůstaneme v Haastu minimálně do oběda a plány na další den padnou.
Velmi brzy ráno odjíždíme z Haastu, ať nám nezavřou silnici.
Hrozně moc otravných komárů.
Tady jsme zjistili, že se nelétá na ledovec, ale na Aoraki/Mount Cook, což je nejvyšší hora Nového Zélandu. Bylo 13:30 a letělo se ve 14:00 a my byli jediný, kdo zatím měl letět. Problém nastal, že se létá minimálně ve 4 lidech, ale je možné letět ve 2 lidech jako VIP tour, avšak cena bude jako za 3 lidi. Činilo to nějakých 13.000,- Kč, ale nemáme zoufat, je možné, že se někdo ukáže. Tak jsme čekali. Půl hodina pryč. Nikdo se neukázal a my se museli rozhodnout. No, nebudu vám lhát. Platit jsem to nechtěl. Byl to další zásah do rozpočtu a ačkoliv Áďa argumentovala tím, že to zaplatí z původního letu, jenž její částka jí bude vrácena, protože byla stornovaná, tak na mě bylo doplatit zbytek. Prekérní situace, ale stál jsem si za svým a zaplatit jsem to nechtěl. Bylo ticho. Za doprovodu cinknutí padlé jehly na zem jsme se odebrali k auto. Nastala horlivá diskuze. Áďa se rozbrečela a já stále argumentoval tím, že máme alespoň výlet v helikoptéře nad Velkým bariérovým útesem a máme celou dovolenou před sebou. Chvilku nám to trvalo, než jsem nastartoval a chystal se odjet. Řekněme, že to bylo zlatých 10 minut v autě, než jsme měli odjet a opět díkybohu za to. Už jsem se připoutal a řadím zpátečku a ve zpětném zrcátku vidím Hazel. Hazel byla mladá slečna z recepce, která běžela za námi s tím, že pokud chceme stále letět, tak právě přišli 3 další lidi a můžeme se k nim přidat. V helikoptéře bylo místo přesně pro 5 lidi + pilota. Nakouknu do auta a povídám Ádě "letíme". Adélka se na mě podívala a jen vzlykla "co? kdy?".Povídám, že hned, teď. A cestou do budovy jí v rychlosti vysvětluji situaci. Krize zažehnána, ale ne mnou. Štěstím z hůry. Musím říct, že to bylo snad ještě hezčí, než jsem si představoval. Náš první let helikoptérou. Sníh na vrškách je čistý a bílý. Pilot přistál na předem jistém místě. Po výstupu z helikoptéry jsme se ihned zabořili po kolena do sněhu. Udělali jsme krásné fotky, měli výborný výhled a ten zážitek je k nezaplacení. Cena byla cca 8500,- Kč pro dva.
Po přistání jsme se vrátili k auto a vyrazili k jezeru Pukaki, kde jsme se zastavili na nějakou dobu a hltaly tu krásnou přírodu Nového Zélandu.
Po sléze jsme si to namířili k ubytování u jezera Tekapo, které je schované uprostřed svršků okolních hor. Na večer nebo ráno vpadnete v úžasu jak je ta příroda nádherná a jak mraky obklopují vrcholky.
Odjíždíme z Tekapa zpátky do Christchurch, kde vracíme auto a přelétáme zpátky do Austrálie, do Brisbane. Cestou provedeme několik zastávek a opět se snažíme kochat přírodou. Závěrem k Novému Zélandu bych rád dodal, že zelenější trávu a modřejší nebe či jezera jsem neviděl. Tolik ovcí, krav či koní jak se pasou podél silnic v ohradnících, ale zároveň nejsou zvyklý na lidi je nepopsatelný. To člověk musí vidět na vlastní oči.
Po příletu do Brisbane se společností Qantas, tak mám ještě víc zničené zavazadlo. Opět podávám i druhou reklamace (i když k ničemu) a zjišťuji, kde mohu sehnat takhle odpoledne/večer zavazadlo. Žádné rady, které bych využil jsem nezískal. Kufr sotva jede a drží silou vůle.
Ve vlaku koukám jaké mám možnosti koupit nový kufr a tedy nic moc. Naštěstí mě napadlo zkusit použít místní marketplace na Facebooku a podařilo se mi sehnat kufr od holčiny, která bydlela 20 minut pěšky z našeho ubytování za 50 AUD. WIN WIN situace a krize zažehnána.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Vyrazili jsme do Lone Pine Koala Sanctuary, kde jsem předem vyřídil lístky na vstup a na pochování koaly. Při vstupu do útulku, jsme díky předem koupeným lístkům přeskočili celou frontu a mohli si uložit i náš kufr do uzavřeného prostoru pro zaměstnance. Při vstupu jsme obdrželi v sáčku granule pro krmení klokanů. Upřímně jsme byli velice překvapení, že v útulku lze krmit, hladit a i mazlit klokany. Výběh je obrovský, mají tam několik druhů klokanů a i děti mohou různě pobíhat. Klokani jsou velice přátelští a opravdu byl to skvělý zážitek, byl jsem hrozně moc nadšený, protože jsme cíleně jeli do útulku pouze za koaly. Pochování koaly jsme měli předem zaplacené od 11:00. Pokud si to člověk nekoupí včas do předu, tak na místě už většinou nejsou k dispozici. Mají pouze pár koal, které v ten den pracují a okna pro možnost chování jsou velice malá. Vše dopadlo dobře. Koala na mě zanechala hnědý dáreček a po umytí jsme mohli ve 12 hodin odjíždět z útulku.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Ve 13:00 nám jel autobus z nádraží v Brisbane do Gold Coast za 280,- Kč na osobu společností Premier motor service.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Z ubytování jsme vyrazili na celodenní výlet do Sea Worldu v Gold Coast. Kupovali jsme z Čech a vstup do Mořské světa včetně kelímku na neomezené pití stál 220 AUD pro oba. Část parku s dospělejšími atrakcemi zrovna rekonstruovali, ale o zážitek jsme ochuzeni nebyli. Mají nádherné obří akvárium, spoustu atrakcí a v čase krmení po zakoupení kelímku s mrtvými rybkami ( 7 AUD) jsem si nakrmil nejen rejnoky.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
V 6:45 jsme odlétali z Gold Coast do Cairns. Využili jsme Uber na letiště a cesta ve 4h ráno.
Zdarma shuttle bus od půjčovny auta.
Vrácení auta.
Vyrazili jsme na celodenní výlet na velký bariérový útes včetně 10 minutového letu helikoptérou. Áďa šnorchlovala a já si zaplatil i hloubkové potápění. Byla to moje první zkušenost a neuvěřitelný zážitek. Kupovali jsme to přes TripAdvisor.
Odpoledne kolem 15 hodiny jsme odlétali z Cairns do Darwinu. Den jsme strávili lenošením v Cairns Esplanade Lagoon. Kufry jsme nechali na hotelu. Na letiště nejezdí žádný autobus, takže jsme brali Uber.
Do Darwinu jsme se dostali asi 18:00 a z letiště jsme museli opět Uberem.
Vyzvedli jsme auto od společnosti Bargain Car Rentals.
Jeli jsme asi hodinu od města na "1 Hour Jumping Crocodile Cruise on the Adelaide River". Koupeno na TripAdvisoru.
Vracíme auto.
Na dopoledne 10 hodinu jsme měli naplánovaný Cage of Death v Crocosaurus Cove. Jediné místo na světě, kde se můžete s těmito prehistorickými plazy koupat. Prošli jsme si areál a viděli baby krokodýly, dům plazů, ve kterém měli i nejjedovatější hady světa např. Australský Taipan. Zrovna byl i čas představení plazů, tak jsem si pochoval (neblíže specifické) hada a ještěrku.
Po příletu do Perthu jsme jeli vlakem do centra města.
Po probuzení jsme si zašli na výbornou snídani do podniku Little Willy's, který se nacházel hnedka vedle našeho ubytování.
Po sléze jsme se přesunuli autobusem na Blue Boat House. Širší centrum města je označeno jako "zone free" a tedy nepotřebujete kupovat jízdenky.
Většinu dne jsme strávili na pláži Leighton Beach. Jelikož to bylo už dál od centra města, tak jsme si zakoupili jízdenku u řidiče, která platí celý den.
Brzy ráno, co jsme opustili ubytování se přesouváme do autopůjčovny "no birds".
Vyzvedávám si Toyotu Corolla hybrid za 6300,- Kč včetně full cover a nechávám depozit 5.000,- Kč.
Ubytování opouštíme brzy a míříme do Valley of the Giants Tree Top Walk. Tady se procházíme mezi korunami stromů ve výšce až 40 metrů. Lávka se trošku houpe a mám z toho respekt. Jsme opravdu vysoko. Áďa se mi směje. Vstupem za 21 AUD na osobu se dostanete i do části tzv. "the Ancient Empire", kde naleznete stromy, které mají v obvodu přes 16 metrů.
Z města Albany míříme 4 hodinovou cestou k Wave rock. Projíždíme skrz Stirling Range National Park -> Chinocup Nature Reserve -> Salt Lake, které bylo zbarvené do růžova -> až nakonec k Wave rock. Teplota z od jihu je rázem o 14°C vyšší a vlhkost žádná.
Nejhorší zážitek máme tedy z much. Jsou drzé a zalézají nám do uší, nosních dírek a odhánění nepomáhá. Bohužel klobouk se síťkou nemáme. U Wave Rock moc turistů nebylo. Projdeme si oblast a uděláme pár fotek. Vedle skalního útvaru je i nádrž se striktním zákazem vstupu. Je to pitná voda pro vedlejší město Hyden.
Od místa Wave Rock odjíždíme nedlouho poté až do západní části městečka Toodyay, kde máme zarezervované ubytování.
Ubytování je obklopené zvířectvem jako jsou ovce, koně, papoušci nebo alpacy. Je to opravdu nádhera tady zůstat. Ubytování přes booking Pecan Hill BNB.
Na odpoledne jsme měli naplánované Sandboarding a Buggy tours v Lancelinu.
Vlaková stanice.
Snídaně na letišti
Po příletu nás na letišti vyzvedává předem objednaný shuttle bus.
Z hotelu nás odvezl svoz.
Jedním z hlavních důvodů naší návštěvy Austrálie a vysněným přáním Adélky byl výlet za velkými bílými žraloky od společnosti Calypso Star Charters, která sídli v Port Lincolnu.
Na hotel nás odvezl svoz.
Shuttle busem jedeme na letiště.
Na letišti nás vyzvedává shuttle bus od auto půjčovny Bargain Car Rentals.
Ráno jsme provedli check-out z hotelu a vyrazili ke skalním úkazům.
V Port Cambell jsme se ještě mezitím zastavili na jídlo v podniku Waves Cafe, Bar and Restaurant a zanechali zde i naší Českou bankovku na památku.
Čas nás tlačil a my vyrazili zpět do Melbourne se ubytovat a navštívit město.
Ve městě funguje okružní tramvaj (jako v Praze č. 23), která je zdarma. Využili jsme a i s doprovodným komentářem za jízdy.
Let nám letěl již ve 12:50 místního času z Melbourne.
Vracíme auto.
Z autopůjčovny nás odváží na letiště.
Náklady
Letenky 135.676,-
zpáteční Austrálie: 55.940,-
Sydney - Auckland: 19.133,-
Auckland - Christchurch: 3.258,-
Christchurch - Brisbane: 9.613,-
Gold Coast - Cairns: 3.777,-
Cairns - Darwin: 5.886,-
Darwin - Perth: 9.981,-
Perth - Port Lincoln: 14.044,-
Port Lincoln - Melbourne: 14.044,-
Ubytování 40.647,-
Sydney se snídaní: 3.626,- / 2 noci
(NZ) Auckland Ibis budget: 2.141,- / 1 noc
(NZ) Auckland Flat bush se snídaní: 1.703,- / 1 noc
(NZ) Punakaiki: 1.418,- / 1 noc
(NZ) Haast: 1.737,- / 1 noc
(NZ) Tekapo: 1.630,- / 1 noc
Brisbane: 1.669,- / 1 noc
Gold Coast: 3.500,- / 2 noci
Cairns: 2.259,- / 2 noci
Darwin se snídaní: 3.549,- / 2 noci
Perth: 2.350,- / 3 noci
Pemberton: 1.798,- / 1 noc
Albany: 1.034,- / 1 noc
Pecan Hill BNB se snídaní: 2.669,- / 1 noc
Perth (přes Qantas): 1.395,- / 1 noc
Port Lincoln: 3.286,- / 2 noci
Port Cambell: 2.549,- / 1 noc
Melbourne: 2.334,- / 1 noc
Auta 20.624,-
(NZ) Auckland 1.744,-
(NZ) Christchurch 4.780,-
Cairns: 2.291,-
Darwin: 1.700,-
Perth: 6.301,-
Melbourne: 3.808,-
Celkem za benzín: 10.513,-
Potraviny: 25.424,-
Sumasumárum i s ostatními položky nás výlet do Oceánie stál 314.078,- Kč. Jednalo se zdaleka o naší nejdražší dovolenou od doby 2017 co společně cestujeme.
Závěr
Od počátku, co jsem nechtěl jet, tak jsem rád, že mám takovou ženu se kterou jsem výlet mohl podniknout. I přes nepřející první týden, kdy se nám smůla lepila na paty, vyšlo všechno perfektně. Nejvíce nás překvapilo, jak jsou lidi jak v Austrálii, tak na Novém Zélandu přátelští, milý a usměvavý, ačkoliv jsme pro ně naprostí cizinci. Byl pro nás šok vidět tady v Čechách další den po návratu, jak se všichni mračí, je zima, sněhové počasí a bylo nám z toho chmurno. Každopádně žádný den jsme neměli tak ošklivé počasí, že bychom museli zrušit plány. Menší déšť nás nezastavil. Teplotní rozdíly mezi městy a územími v Austrálii bylo znát, ale co taky čekat. Je to obrovský kontinent. V Severním teritoriu bylo vážně vedro a v Melbourne zase dost chladno a větrno. Nejvíce se nám líbila Západní Austrálie, ta měla ideální počasí a celkově jsme v ZA strávili nejvíce času. Celkově naše dovolená byla jedna velká honička a museli jsme pracovat s tím, co máme. Omezenou dovolenou v práci. Když už letíme takhle daleko, tak to prostě chceme stihnout. Kdyby znovu zavítal k protinožcům, tak už si dám oddych a navštívím třeba jen 2 státy. Itinerář bylo vážně těžké naplánovat. Všechno zaplatit předem, aby jsme měli jisté vstupenky nebo i letenky (a třeba i levnější). Kolikrát se mi stalo, že než jsem koupil nějaký let a rozhoupal se, tak už jsem jej nenašel. Nevím jestli z důvodu vyprodání nebo zrušení letu. S tím, jak jsme toho měli tolik a vše na sebe den po dni navazovalo, tak jsme dost riskovali a nebylo to snadné. Rád bych řekl, že jsem rád, že to máme za sebou, ale to bych lhal. Dal bych si to ještě jednou.
Vstříc novým objevům!
Dan
Jak to celé začalo...
Již jako malý kluk jsem obdivoval a miloval klokany a říkal jsem si, že se jednou do Austrálie podívám. V průběhu let, jenž jsem stárnul, jsem od toho sešel a strach z pavouků, hadů a dalších smrtelně či jen ohavné havěti byl větší. Každopádně až díky mé ženě Ádě jsem začal cestovat a poznávat svět. Před Oceánií jsme navštívili spoustu jiných zemí, jelikož se mnohokrát naskytla skvělá příležitost koupit letenky za akční ceny. Ovšem, po svatbě líbánky na sebe nenechaly dlouho čekat a žena přišla s návrhem na Austrálii. Nebudu vám lhát, snažil jsem se cukat, že se mi nikam nechce, že mě tam bude chtít všechno zabít a je to strašně moc drahý (a to jsme neměl ještě nic spočítané), jak člověk zkrátka ví, že z České republiky to není co by se kamenem dohodilo. Každopádně to skončilo tak, že když už poletíme k protinožcům, tak chci navštívit i Nový Zéland. Slovo dalo slovu a my si se ženou brali v listopadu 2022 poctivých 20 dní dovolené. Celkově jsme byli pryč 28 dní a to od 2.11. - 30.11.2022.
Jak jsme to plánovali?
Myslím, že někdy v únoru 2022 se hranice Austrálie začali otevírat turistům a v dubnu otevřel své hranice i Nový Zéland. Květnu jsme měli svatbu. V červnu jsme zařídili vízum a v červenci už se kupovali letenky. Řeknu vám, že letenky byly vážně boj. Věděli jsme, že chceme letět v listopadu a to buď z Čech nebo okolních zemí. A tak začalo hledání všemožných kombinací. Využíval jsem snad všechny možný vyhledávače např. Pelikána, Skyscanner, Letušku, Kiwi, Google Flights (ovšem letenky bych kupoval přímo u letecké společnosti). Zkoušel různé země a města odletů (Čechy, Polsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko) a různá města příletů (Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Darwin, Auckland-NZ), ale všechny ty nabízené lety od Emirates, Qatar, Korean Airlines a mnoho dalších byli vysoko nad 33.000,- Kč. Vejít jsem se chtěl mermomocí do 30.000,- Kč na osobu a maximálně 2 přestupů a ideálně do 30 hodin letu. Po několika probádaných nocí jsem si vzpomněl, že na Havaj jsme letěli společností FinnAir, kterou mi to ve vyhledávačích z nějakého důvodu ani nenabízelo. Podíval jsem se přímo na jejich stránky. Začal jsem s tím, že jsem vybral pro nás vhodný termín s odletem z Prahy a příletem v Austrálii do Sydney a odletem z Austrálie z Melbourne. Objevily se letenky z Prahy-Helsinky-Singapur-Sydney za 27.970,- Kč byli za nádhernou cenu. Zkusil jsem ještě kombinaci dalších měst ze sousedních zemí České republiky, ale vůbec jsem se nepřiblížil k takto nízké ceně a s dobou letou TAM 30 hodin a 25 minut a cestou ZPÁTKY 25 hodin a 45 minut byly tyhle letenky jasným výhercem. Neváhal jsem a kupoval. Let směrem Praha - Helsinky - Singapur zajišťovala společnost FinnAir a let ze Singapuru do Sydney australská společnost Qantas. Zpátky to bylo vlastně stejné, jen s rozdílem v odletu z Melbourne. Naše mapa na listopad dostala jasný začátek a konec cesty. Už zbývalo jen doladit ten zbytek. Vnitrostátní letenky, ubytování, auta, vstupy na různá místa, sim karty... Ačkoliv jsme měli od FinnAir nárok každý z nás na 23kg zavazadlo, brali jsme pouze jeden kufr do podpalubí (protože příplatek za kufr na vnitrostátních letech byl rázem x2) a obyčejné batohy. Já používám i jako svůj daily batoh The North Face Batoh Jester 28 l a Áďa měla batoh z Decathlonu NH500 30 l. Následujících několik měsíců jsem nakupoval vše potřebné a plánovali naší cestu. Strávili jsme nad itinerářem určitě přes 50 hodin čistého času a čas plynul jak voda. Ani jsme se nenadáli a 2.11.2022 v 19:35 jsme již seděli v letadle a odlétali z Prahy do Helsinek. Naše životní dobrodružství mohlo začít.
Vzlétli jsme v 19:35 místního času z Prahy do Helsinek se společností FinnAir. Let trval ~2 hodiny, přistáli jsme ve 22:50, jelikož v Helsinkách je o hodinu více.
Z Helsinek jsme bezproblému odletěli asi 20 minut po půlnoci se stejným leteckým dopravcem společností FinnAir. Let trval 12 hodin a 12 minut. Plánovaný přílet do Singapuru byl v 19:00 místního času. Mezi přistání bylo plánováno na pouhou 1 hodinu a 5 minut. Neříkám, že jsem neměl obavy, že nám letadlo uletí, proto jsme si naplánovali na Sydney 2 noci. Nakonec jsme přiletěli ještě asi o 40 minut dřív, takže úplná paráda. Ovšem, radost z toho, že navazující letadlo stihneme nás záhy přešla a tady začíná sranda. Letadlo do Sydney ze Singapuru bude mít zpoždění a plánovaný odlet je v 01:00 ráno dalšího dne. Co už, využil jsem svou Revolut kartu s plánem Metal a díky zpoždění jsme využili zadarmo solónek na letišti. Najedli se, odpočinuli a dali sprchu. Celou dobu jsem na Googlu a v aplikaci FinnAir kontroloval náš let, jestli se nečekaně něco nezměnilo. Nic. Sice jsme zbytečně čekali přes 6 hodin v salonku, ale zase to nebylo tak hrozné. Ačkoliv vstup do salonku je pouze na 3 hodiny, tak nás nikdo nevyhodil a zůstali jsme až do našeho odchodu, který nastal asi o půlnoci.
00:01 - Ze salónku jsme se přesunuli k odletovým tabulím a tady jsme marně hledali náš let a na Googlu se již neukazovala odletová brána. Šli jsme se tedy zeptat na informace. Dámy, se kterými jsem mluvil byly lehce zmatené, ale podařilo se jim po zavolání další kolegyně zjistit, že náš let již není uvedený pod číslem od FinnAir AY0131, ale pod číslem od Qantas QF82. Ok, dobře. Vše dopadlo dobře a odcházím společně s Áďou na odletovou bránu C20.
00:20 - Již z dálky vidíme, že přicházíme správně. Letiště v tuto dobu bylo vcelku prázdné a jen ~300 cestujících, kteří čekají jako my na let do Sydney. Najdeme si místo a usadíme se. Čeho jsem si tedy ihned všiml bylo, že ačkoliv za necelých 3/4 hodiny odlétáme, tak nevidím venku stát letadlo a zaměstnanci vypadají jak fretky, které pořád někam volají a zdálo se, že se něco děje. Úplně chladným mě to sice nenechalo, ale ostatně jsem stejně nemohl nic dělat. Čas do odletu ještě máme a i ostatní cestující čekají. Přibližně za 10 minut začal být jakýsi hukot mezi několika cestujícími a zaměstnanci od společnosti Qantas na přepážce. Nedalo mi to a šel jsem zjistit co se děje. Cestujícím, kteří měli aplikaci od Qantas se aktualizoval let. Letadlo nepoletí, let nabírá další zpoždění. Technická závada, kterou se nepodařilo opravit a plánovaný let je přesunut na 19:00. Takže v Singapuru strávíme ~25 hodin.
00:40 - Začala mnohojazyčná diskuze mezi cestujícími a i zaměstnanci Qantas. Situaci se snažila zklidnit manažerka Qantas, která v tento den/noc měla službu. Rázem zaměstnanci Qantas začali hledat řešení. Jiné letadlo. Jiný let například do Kuala Lumpur nebo Bangkoku a následně přestup na let směrem do Sydney. Bylo to na dlouho.
Přibližně ve 2:40 hodin ráno selhaly všechny možnosti a jsme posláni do Bussines salonku společnosti Qantas Airways, kde dostaneme jídlo, pití a bude nám zařízen hotel. Okamžitě píšu do ubytování v Sydney (kde máme zaplacené 2 noci), že dorazíme o den později. Z letiště nemá nikdo odcházet, kdyby se náhodou situace změnila a dostali jsme dřívější odlet, než v 19:00. Salonek společnosti Qantas byl oficiálně již zavřený, ale kvůli našemu zpožděnému letu a přibližně 300 čekajících cestujících jej otevřeli. Po příchodu do salónku byla k dispozici káva, čaj, voda. Žádný alkohol a na dotaz pár oslazených nápojů.
Ve 4 hodiny ráno bylo k dispozici nějaké jídlo - snídaně (vajíčka, párečky, slanina). Na dotaz (nikoliv automaticky) se rozdávaly deky a polštáře. Mezi cestujícími byli mladí, staří, děti, zkrátka všechny věkové kategorie. Každý si našel nějaký kout, sedačku, křeslo kde vyčkával. Několik z cestujících se snažilo zjistit co a jak dál na recepci do salonku Qantas s manažerkou. Bylo to vážně náročně po tolika hodinách v letadle a skoro bez spánku.
Asi v 6:00 ráno nám řekli, že nemají pokoje pro tolik lidí a jsou schopný zajistit pouze 12 pokojů pro celkem 300 cestujících. Lidi byli vyčerpaní, rozhněvaný a bylo to dost vysilující. Já sám jsem spal jen něco málo v letadle. Áďa ta byla úplně vyčerpaná, ale spát jí nešlo. S pokoji jsme se dohodli, že je dáme dětem a seniorům. Zbytek cestujících si může najít hotel až do výše 300$ na osobu a může jít ven z letiště. Letadlo dřív, než s plánovaným odletem v 19:00 nebude. Bylo nám řečeno, že v 8:00 se salónek až do odpoledních hodin zavírá, kvůli úklidu a údržbě, takže všichni budeme muset odejít. Kam? Někteří odešli z letiště, že se podívají do města, další odešli bloudit po letišti a najít si příhodnou lavičku, kde si budou moci odpočinout, někteří, odešli na Qantasem určené místo v hale, kde (jak jsem se zpětně dozvěděl) byla k dispozici voda, káva a nějaké muffiny. Než nás vyhodili ze salonku, tam jsem na Bookingu našel hotel, který je hnedka na letišti, jenom je potřeba odejít přes security. Noc (čtěte den) sice stála skoro 8.000,- Kč, ale Áďa byla vyřízená a i já se potřeboval prospat a měli jsme slíbeno, že dostaneme od Qantas na základě účtenek proplacenou částku až do výše $300. Trošku problém byl, že jsem to musel koupit jako na den příjezdu a nešlo to koupit zpětně, ale riskl jsem to. Po různých machinací a vyplnění příjezdového formuláře za doprovodu security jsme byli vyprovozeni ven z letiště. Nasměřovali jsme si to ihned do hotelu a tady jsme dostali "facku".
Bylo asi 8:30 ráno a všechny pokoje jsou plné a check-in je možný až od 14:00. Áďa si šla sednout do kuchyňky a já šel zjišťovat co dál. Opravdu žádný pokoj nebyl volný. Já už zaplatil 8.000,- Kč a snažil jsem se přemýšlet, ale asi 30 hodinách bez spánku ve stresové situaci jsem stejně nic moc nevymyslel. Áďa dostala breakdown. Vůbec jsem se jí nedivil. S milou paní recepční jsem situaci vyřešil tak, že jsem provedl storno a ona bez nároku na poplatek na storno (kde byl 100%) zrušila naší rezervaci. S Áďou jsme se dohodli, že se tedy vrátíme zpátky na letiště a půjdeme do salónku, kde se zkusíme prospat v křesle. Ovšem na check-inu jsme dostali další facku, protože naše letenky byly neplatné jelikož jsou platné ke včerejšímu datu. Podařilo se nám po různých dotázání sehnat někoho z Qantasu, ale bylo nám řečeno, že s tím nic udělat nemůže a potřebujeme nové letenky. Že check-in k našemu letu od Qantas bude otevřený až od 14:30 (bylo asi 9:20) a že musíme počkat, že systém je zamčený. Super. Co teď ? Naštěstí jsem našel jeden salonek, který byl o patro níže. Vstup na Revolut jsem oficiálně už neměl, protože 1 osoba = 1 vstup, ale v prvním salonku jsme prošli na 1 vstup 2 lidi, takže do druhého salonku prošla Áďa zadarmo na vstup z Revolutu a já si vstup zaplatil (přibližně 50$ Singapurských dolarů). Na sedačkách jsme ležet nemohli bylo to zakázané a pokud se někdo o to pokusil, byl hnedka napomenut se stylem 3x a dost. Naštěstí jsem si všiml, že v salonku je prostor se Sleeping pody za 10$ na hodinu. Měli pouze 3 a bylo asi 12:25, kdy jsem si jich vůbec všiml. Po přibližně 10 minutách odešli z této místnosti 2 lidi. Neváhal jsem a koupil jsem nám 3 hodiny. Jen co nám Sleeping pody byly připravené, tak jsme si lehli a okamžitě usnuli. Jo, tak tohle byl výborný spánek. 3 hodiny utekly jak voda a budí nás budíček. Jsme fresh. Kontroluji náš let na Googlu a vidím, že odlétáme až ve 22:00. Co už, ale pořád snad odletíme, že jo? Tak poděkujeme dámě na recepci a odcházíme ze salonku na check-in.
Přibližně v 15:40 jsme na check-inu, který proběhl vcelku rychle. A nové letenky? Žádné. Pouze jsme na ty naše dostali razítko. Nevím jestli se mi chtělo smát nebo brečet, ale prostě máme to a jdeme dovnitř a procházíme klasickou bezpečnostní kontrolou. Po příchodu do haly v 16:20 kontroluju odletovou tabuli, a náš let je označen jako QF82D a otevírá brány v 17:50. Odlet je naplánovaný na 19:00. Nevěřili jsme tomu, ale opravdu jsme z brány C22 v 19:05 odletěli. Při nástupu jsme dostali ještě papír od Qantas o technických problémech na letadlo a tedy zpoždění letu pro nárok o kompenzaci. Let QF82 byl pro cestující, kteří přiletěli (jako my původně) v ~18:30 a byl jim posunut na pozdější čas odletu. Alespoň takto nám to bylo řečeno.
Po 8 hodinách letu, ráno 7:10 jsme v Sydney! Konkrétně jsme přistáli na mezinárodním letišti Kingsforda Smithe v Sydney. Proběhnou celní úkony a jsme v zemi. Vážně jsme z toho měli obrovskou radost, takovou, že jsme to hnedka nasměrovali k McDonaldu na "číze". Po doplnění baterek jsme si to štrádovali do WHSmith (trafika) na letišti koupit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD. Dorazíme k vlaku a přímo z letiště míříme do stanice King Cross Centre, odkud to máme ani ne 5 minut do ubytování "Original Backpackers Sydney" za 214 AUD i se snídaní (na 2 noci, ale vlastně jen 1). Do ubytování jsme dorazili o 30 minut dřív, než je otevírací doba recepce. Tak jsme museli počkat. Prohodili jsme pár slov s obyvateli domu a půlhoďka byla za námi. Při check-inu jsem musel zaplatit 20 AUD depozit za klíč. Na ubytování jsem si ještě z Česka objednal simkartu od společnosti Amaysim, která byla zrovna v akci za 196,- Kč 50GB na 28 dní (pro naší cestu ideální). Ovšem, i když mi z ubytování potvrdili, že simkarta přišla, tak nikde obálka s mým jménem nebyla. No, nedalo se teďka nic dělat a šlo se na pokoj. Pokoj byl přesně jako na obrázku. Malá kóje s rozvrzanou postelí, vlastním sprcháčem a záchodem, lednice, ventilátor. V průběhu vybalování, sprchy a převlíkání jsem řešil sim kartu pomocí aplikace Amaysim a live chatu. Naštěstí mi bylo pouze řečeno to, že stačí koupit novou sim kartu za 2 AUD a spárovat číslo sim karty s telefonním číslem, které jsem již měl přidělené v aplikaci. Oddechl jsem si. Na King Cross jsem koupil novou sim kartu a mohli jsme se vydat do víru velkoměsta.
Pořídit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD.
Neděle, krásný slunečný den a my míříme autobusem k majáku Barrenjoey Lighthouse. Na 20:00 máme naplánovaný odlet do Aucklandu na Novém Zélandu. V pokoji jsme našli společníka, švába. Dal jsem mu jméno Standa. Před cestou jsme se ještě v ubytování nasnídali. K dispozici byla káva, toastový chléb, nutella, pár džemů a mléko. Low budget snídaně, ale pro nás hostina králů.
Na cestu funguje Opal Card. V sobotu a v neděli neutratíte víc, než 8.40 AUD na osobu. Autobusem cesta trvala asi 2,5hodiny do stanice Palm Beach Golf Club. Po příjezdu jsme si v kiosku koupili kávu 8 AUD a šlo se k majáku.
Jde se přes park plný papoušků, po pláži vedle zátoky a do kopce přes lehčí, ale delší cestu nebo kratší, ale náročnější cestu. Vybrali jsme tu druhou možnost a bylo to super s krásným výhledem. Nahoře u majáku je k dispozici každých +/- 30 minut možnost podívat se nahoru za 10 AUD na osobu, ale nevyužili jsme toho. I tak tam naleznete nádherné výhledy až k horizontu. Zpátky dolů jsme šli tou lehčí cestou.
Výlet nám zabral pár hodin a s vědomím toho, že zpátky pojedeme dalších 2.5 hodiny, tak chvilku po poledni už čekáme na autobus a jedeme zpátky na ubytování si vzít věci a nechat si vrátit 20 AUD depozit.
Hlavní nádraží.
Vyzvedneme kufry a pádíme na letiště.
Po příjezdu na letiště je všechno v pořádku, potřebujeme pouze ukázat víza na Nový Zéland a zpáteční letenku. Všechno se seběhlo tak rychle, že již sedíme v letadle a odlétáme do Aucklandu.
Pár minut po půlnoci místního času jsme přistáli. Měli jsme 20 minut od letiště zarezervované ubytování od Ibis Budget na noc za 144 NZ. Chvilku bloudíme. Je noc, my bez internetu, ale podařilo se. Při check-inu mi slečna podává obálku se sim kartou, kterou jsem na hotel objednal z Česka. Operátor Skinny 10GB/7dní za 317,- Kč.
Ráno po probuzení dojdu vedle do supermarketu nakoupit snídani a nějaké zásoby na cestu. V 9:30 nám z půjčovny přivezou žihadlo až k hotelu. Přes Booking.com včetně full insurance za 1743,- Kč na 24 hodin. Auto bylo Toyota Yaris. Jednalo se o moje první řízení v životě na levé straně. Byl to šok, bylo to zvláštní, ale rychle jsem tomu přišel na kloub a frčeli jsme z Aucklandu do Hobitína u města Matamata, kde jsme měli rezervaci od 12:10.
Při návštěvě Hobitína se splnil můj dětský sen. Byla to opravdu nádhera, až mi z toho i z té radosti ukápla slzička, že se nám tohle i přes předchozí komplikace podařilo navštívit.
Po návštěvě Hobitína jsme se přesunuli do Waitomo Caves, kde jsme si prošli jeskyně a projeli se po vodě na loďce a viděli světélkující červy na stropech jeskyně. Člověk viděl černočernou a koukal jak na hvězdy. Fascinující pohled. Cena pro oba za hodinu v jeskyních 122 NZD.
Z Waitamo Caves jsme si to namířili zpátky do Aucklandu na ubytování v soukromém nádherném baráčku v klidné čtvrti i se snídaní. Na Bookingu hledejte "Flat Bush Holiday Accomodation". Noc nás vyšla za 1606,-Kč.
Dopoledne jsme vrátili auto. Ve 12:00 nám letělo letadlo z Aucklandu na jižní ostrov do města Christchurch.
Po příletu jsme si vyzvedli zavazadlo z pojezdového pásu a nebylo na tom vůbec fresh. Promáčklé a nehybné kolečko. Reklamace jsem věděl, že nic nevyřeší, ale potřeboval jsem zápis a protokol pro pojišťovnu. Neměli jsme čas někde shánět nové, jedině, že by se něco naskytlo cestou.
Ve 14:15 nás vyzvedl shuttle bus z auto půjčovny přes Holiday autos - Snap rentals, 3 dny za 3700,- CZK s full insurance. Dostali jsme Toyotu Camry Hybrid. Potřebujeme nakoupit ještě nějaké zásoby a přesouváme se do Punakaiki. Cesta z Christchurch trvá 4 hodiny. Po menším zdržení ve formě bouračky mou chybou a výměně auto za Toyotu Aqua hybrid, jsme vyrazili do Punakaiki.
Měli jsme dohodnutý let hellikoptérou nad ledovec. Let byl naplánovaný na 14:00. Dorazili jsme asi o hodinu dřív a ve městě si dali oběd. Přibližně 10 minut před odletem, nám volali z odletového centra. Byli jsme kousek od něho, tak jsem tam rovnou šel. Řekli nám, že se dnes už nepoletí, že se zhoršilo počasí. Můžou nám nabídnout let další den, ale to jsme nemohli, protože jsme měli zařízené ubytování v Haastu, které bylo 3 hodiny jízdy autem daleko a opět by to byl obří zásah do itineráře. Našlo se řešení, jelikož další den budeme z druhé strany ledovce, kde se vyskytují další odletová místa. Nějak jsme se domluvili a že druhý den máme dorazit.
Na pozdní odpoledne jsme dorazili do Haastu a jen shodou náhod jsem si na recepci všiml, že další den od 8:00 je uzavřen most, který je uprostřed naší cesty. Nevšimnout si té malé cedulky, tak zůstaneme v Haastu minimálně do oběda a plány na další den padnou.
Velmi brzy ráno odjíždíme z Haastu, ať nám nezavřou silnici.
Hrozně moc otravných komárů.
Tady jsme zjistili, že se nelétá na ledovec, ale na Aoraki/Mount Cook, což je nejvyšší hora Nového Zélandu. Bylo 13:30 a letělo se ve 14:00 a my byli jediný, kdo zatím měl letět. Problém nastal, že se létá minimálně ve 4 lidech, ale je možné letět ve 2 lidech jako VIP tour, avšak cena bude jako za 3 lidi. Činilo to nějakých 13.000,- Kč, ale nemáme zoufat, je možné, že se někdo ukáže. Tak jsme čekali. Půl hodina pryč. Nikdo se neukázal a my se museli rozhodnout. No, nebudu vám lhát. Platit jsem to nechtěl. Byl to další zásah do rozpočtu a ačkoliv Áďa argumentovala tím, že to zaplatí z původního letu, jenž její částka jí bude vrácena, protože byla stornovaná, tak na mě bylo doplatit zbytek. Prekérní situace, ale stál jsem si za svým a zaplatit jsem to nechtěl. Bylo ticho. Za doprovodu cinknutí padlé jehly na zem jsme se odebrali k auto. Nastala horlivá diskuze. Áďa se rozbrečela a já stále argumentoval tím, že máme alespoň výlet v helikoptéře nad Velkým bariérovým útesem a máme celou dovolenou před sebou. Chvilku nám to trvalo, než jsem nastartoval a chystal se odjet. Řekněme, že to bylo zlatých 10 minut v autě, než jsme měli odjet a opět díkybohu za to. Už jsem se připoutal a řadím zpátečku a ve zpětném zrcátku vidím Hazel. Hazel byla mladá slečna z recepce, která běžela za námi s tím, že pokud chceme stále letět, tak právě přišli 3 další lidi a můžeme se k nim přidat. V helikoptéře bylo místo přesně pro 5 lidi + pilota. Nakouknu do auta a povídám Ádě "letíme". Adélka se na mě podívala a jen vzlykla "co? kdy?".Povídám, že hned, teď. A cestou do budovy jí v rychlosti vysvětluji situaci. Krize zažehnána, ale ne mnou. Štěstím z hůry. Musím říct, že to bylo snad ještě hezčí, než jsem si představoval. Náš první let helikoptérou. Sníh na vrškách je čistý a bílý. Pilot přistál na předem jistém místě. Po výstupu z helikoptéry jsme se ihned zabořili po kolena do sněhu. Udělali jsme krásné fotky, měli výborný výhled a ten zážitek je k nezaplacení. Cena byla cca 8500,- Kč pro dva.
Po přistání jsme se vrátili k auto a vyrazili k jezeru Pukaki, kde jsme se zastavili na nějakou dobu a hltaly tu krásnou přírodu Nového Zélandu.
Po sléze jsme si to namířili k ubytování u jezera Tekapo, které je schované uprostřed svršků okolních hor. Na večer nebo ráno vpadnete v úžasu jak je ta příroda nádherná a jak mraky obklopují vrcholky.
Odjíždíme z Tekapa zpátky do Christchurch, kde vracíme auto a přelétáme zpátky do Austrálie, do Brisbane. Cestou provedeme několik zastávek a opět se snažíme kochat přírodou. Závěrem k Novému Zélandu bych rád dodal, že zelenější trávu a modřejší nebe či jezera jsem neviděl. Tolik ovcí, krav či koní jak se pasou podél silnic v ohradnících, ale zároveň nejsou zvyklý na lidi je nepopsatelný. To člověk musí vidět na vlastní oči.
Po příletu do Brisbane se společností Qantas, tak mám ještě víc zničené zavazadlo. Opět podávám i druhou reklamace (i když k ničemu) a zjišťuji, kde mohu sehnat takhle odpoledne/večer zavazadlo. Žádné rady, které bych využil jsem nezískal. Kufr sotva jede a drží silou vůle.
Ve vlaku koukám jaké mám možnosti koupit nový kufr a tedy nic moc. Naštěstí mě napadlo zkusit použít místní marketplace na Facebooku a podařilo se mi sehnat kufr od holčiny, která bydlela 20 minut pěšky z našeho ubytování za 50 AUD. WIN WIN situace a krize zažehnána.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Vyrazili jsme do Lone Pine Koala Sanctuary, kde jsem předem vyřídil lístky na vstup a na pochování koaly. Při vstupu do útulku, jsme díky předem koupeným lístkům přeskočili celou frontu a mohli si uložit i náš kufr do uzavřeného prostoru pro zaměstnance. Při vstupu jsme obdrželi v sáčku granule pro krmení klokanů. Upřímně jsme byli velice překvapení, že v útulku lze krmit, hladit a i mazlit klokany. Výběh je obrovský, mají tam několik druhů klokanů a i děti mohou různě pobíhat. Klokani jsou velice přátelští a opravdu byl to skvělý zážitek, byl jsem hrozně moc nadšený, protože jsme cíleně jeli do útulku pouze za koaly. Pochování koaly jsme měli předem zaplacené od 11:00. Pokud si to člověk nekoupí včas do předu, tak na místě už většinou nejsou k dispozici. Mají pouze pár koal, které v ten den pracují a okna pro možnost chování jsou velice malá. Vše dopadlo dobře. Koala na mě zanechala hnědý dáreček a po umytí jsme mohli ve 12 hodin odjíždět z útulku.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Ve 13:00 nám jel autobus z nádraží v Brisbane do Gold Coast za 280,- Kč na osobu společností Premier motor service.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Z ubytování jsme vyrazili na celodenní výlet do Sea Worldu v Gold Coast. Kupovali jsme z Čech a vstup do Mořské světa včetně kelímku na neomezené pití stál 220 AUD pro oba. Část parku s dospělejšími atrakcemi zrovna rekonstruovali, ale o zážitek jsme ochuzeni nebyli. Mají nádherné obří akvárium, spoustu atrakcí a v čase krmení po zakoupení kelímku s mrtvými rybkami ( 7 AUD) jsem si nakrmil nejen rejnoky.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
V 6:45 jsme odlétali z Gold Coast do Cairns. Využili jsme Uber na letiště a cesta ve 4h ráno.
Zdarma shuttle bus od půjčovny auta.
Vrácení auta.
Vyrazili jsme na celodenní výlet na velký bariérový útes včetně 10 minutového letu helikoptérou. Áďa šnorchlovala a já si zaplatil i hloubkové potápění. Byla to moje první zkušenost a neuvěřitelný zážitek. Kupovali jsme to přes TripAdvisor.
Odpoledne kolem 15 hodiny jsme odlétali z Cairns do Darwinu. Den jsme strávili lenošením v Cairns Esplanade Lagoon. Kufry jsme nechali na hotelu. Na letiště nejezdí žádný autobus, takže jsme brali Uber.
Do Darwinu jsme se dostali asi 18:00 a z letiště jsme museli opět Uberem.
Vyzvedli jsme auto od společnosti Bargain Car Rentals.
Jeli jsme asi hodinu od města na "1 Hour Jumping Crocodile Cruise on the Adelaide River". Koupeno na TripAdvisoru.
Vracíme auto.
Na dopoledne 10 hodinu jsme měli naplánovaný Cage of Death v Crocosaurus Cove. Jediné místo na světě, kde se můžete s těmito prehistorickými plazy koupat. Prošli jsme si areál a viděli baby krokodýly, dům plazů, ve kterém měli i nejjedovatější hady světa např. Australský Taipan. Zrovna byl i čas představení plazů, tak jsem si pochoval (neblíže specifické) hada a ještěrku.
Po příletu do Perthu jsme jeli vlakem do centra města.
Po probuzení jsme si zašli na výbornou snídani do podniku Little Willy's, který se nacházel hnedka vedle našeho ubytování.
Po sléze jsme se přesunuli autobusem na Blue Boat House. Širší centrum města je označeno jako "zone free" a tedy nepotřebujete kupovat jízdenky.
Většinu dne jsme strávili na pláži Leighton Beach. Jelikož to bylo už dál od centra města, tak jsme si zakoupili jízdenku u řidiče, která platí celý den.
Brzy ráno, co jsme opustili ubytování se přesouváme do autopůjčovny "no birds".
Vyzvedávám si Toyotu Corolla hybrid za 6300,- Kč včetně full cover a nechávám depozit 5.000,- Kč.
Ubytování opouštíme brzy a míříme do Valley of the Giants Tree Top Walk. Tady se procházíme mezi korunami stromů ve výšce až 40 metrů. Lávka se trošku houpe a mám z toho respekt. Jsme opravdu vysoko. Áďa se mi směje. Vstupem za 21 AUD na osobu se dostanete i do části tzv. "the Ancient Empire", kde naleznete stromy, které mají v obvodu přes 16 metrů.
Z města Albany míříme 4 hodinovou cestou k Wave rock. Projíždíme skrz Stirling Range National Park -> Chinocup Nature Reserve -> Salt Lake, které bylo zbarvené do růžova -> až nakonec k Wave rock. Teplota z od jihu je rázem o 14°C vyšší a vlhkost žádná.
Nejhorší zážitek máme tedy z much. Jsou drzé a zalézají nám do uší, nosních dírek a odhánění nepomáhá. Bohužel klobouk se síťkou nemáme. U Wave Rock moc turistů nebylo. Projdeme si oblast a uděláme pár fotek. Vedle skalního útvaru je i nádrž se striktním zákazem vstupu. Je to pitná voda pro vedlejší město Hyden.
Od místa Wave Rock odjíždíme nedlouho poté až do západní části městečka Toodyay, kde máme zarezervované ubytování.
Ubytování je obklopené zvířectvem jako jsou ovce, koně, papoušci nebo alpacy. Je to opravdu nádhera tady zůstat. Ubytování přes booking Pecan Hill BNB.
Na odpoledne jsme měli naplánované Sandboarding a Buggy tours v Lancelinu.
Vlaková stanice.
Snídaně na letišti
Po příletu nás na letišti vyzvedává předem objednaný shuttle bus.
Z hotelu nás odvezl svoz.
Jedním z hlavních důvodů naší návštěvy Austrálie a vysněným přáním Adélky byl výlet za velkými bílými žraloky od společnosti Calypso Star Charters, která sídli v Port Lincolnu.
Na hotel nás odvezl svoz.
Shuttle busem jedeme na letiště.
Na letišti nás vyzvedává shuttle bus od auto půjčovny Bargain Car Rentals.
Ráno jsme provedli check-out z hotelu a vyrazili ke skalním úkazům.
V Port Cambell jsme se ještě mezitím zastavili na jídlo v podniku Waves Cafe, Bar and Restaurant a zanechali zde i naší Českou bankovku na památku.
Čas nás tlačil a my vyrazili zpět do Melbourne se ubytovat a navštívit město.
Ve městě funguje okružní tramvaj (jako v Praze č. 23), která je zdarma. Využili jsme a i s doprovodným komentářem za jízdy.
Let nám letěl již ve 12:50 místního času z Melbourne.
Vracíme auto.
Z autopůjčovny nás odváží na letiště.
Náklady
Letenky 135.676,-
zpáteční Austrálie: 55.940,-
Sydney - Auckland: 19.133,-
Auckland - Christchurch: 3.258,-
Christchurch - Brisbane: 9.613,-
Gold Coast - Cairns: 3.777,-
Cairns - Darwin: 5.886,-
Darwin - Perth: 9.981,-
Perth - Port Lincoln: 14.044,-
Port Lincoln - Melbourne: 14.044,-
Ubytování 40.647,-
Sydney se snídaní: 3.626,- / 2 noci
(NZ) Auckland Ibis budget: 2.141,- / 1 noc
(NZ) Auckland Flat bush se snídaní: 1.703,- / 1 noc
(NZ) Punakaiki: 1.418,- / 1 noc
(NZ) Haast: 1.737,- / 1 noc
(NZ) Tekapo: 1.630,- / 1 noc
Brisbane: 1.669,- / 1 noc
Gold Coast: 3.500,- / 2 noci
Cairns: 2.259,- / 2 noci
Darwin se snídaní: 3.549,- / 2 noci
Perth: 2.350,- / 3 noci
Pemberton: 1.798,- / 1 noc
Albany: 1.034,- / 1 noc
Pecan Hill BNB se snídaní: 2.669,- / 1 noc
Perth (přes Qantas): 1.395,- / 1 noc
Port Lincoln: 3.286,- / 2 noci
Port Cambell: 2.549,- / 1 noc
Melbourne: 2.334,- / 1 noc
Auta 20.624,-
(NZ) Auckland 1.744,-
(NZ) Christchurch 4.780,-
Cairns: 2.291,-
Darwin: 1.700,-
Perth: 6.301,-
Melbourne: 3.808,-
Celkem za benzín: 10.513,-
Potraviny: 25.424,-
Sumasumárum i s ostatními položky nás výlet do Oceánie stál 314.078,- Kč. Jednalo se zdaleka o naší nejdražší dovolenou od doby 2017 co společně cestujeme.
Závěr
Od počátku, co jsem nechtěl jet, tak jsem rád, že mám takovou ženu se kterou jsem výlet mohl podniknout. I přes nepřející první týden, kdy se nám smůla lepila na paty, vyšlo všechno perfektně. Nejvíce nás překvapilo, jak jsou lidi jak v Austrálii, tak na Novém Zélandu přátelští, milý a usměvavý, ačkoliv jsme pro ně naprostí cizinci. Byl pro nás šok vidět tady v Čechách další den po návratu, jak se všichni mračí, je zima, sněhové počasí a bylo nám z toho chmurno. Každopádně žádný den jsme neměli tak ošklivé počasí, že bychom museli zrušit plány. Menší déšť nás nezastavil. Teplotní rozdíly mezi městy a územími v Austrálii bylo znát, ale co taky čekat. Je to obrovský kontinent. V Severním teritoriu bylo vážně vedro a v Melbourne zase dost chladno a větrno. Nejvíce se nám líbila Západní Austrálie, ta měla ideální počasí a celkově jsme v ZA strávili nejvíce času. Celkově naše dovolená byla jedna velká honička a museli jsme pracovat s tím, co máme. Omezenou dovolenou v práci. Když už letíme takhle daleko, tak to prostě chceme stihnout. Kdyby znovu zavítal k protinožcům, tak už si dám oddych a navštívím třeba jen 2 státy. Itinerář bylo vážně těžké naplánovat. Všechno zaplatit předem, aby jsme měli jisté vstupenky nebo i letenky (a třeba i levnější). Kolikrát se mi stalo, že než jsem koupil nějaký let a rozhoupal se, tak už jsem jej nenašel. Nevím jestli z důvodu vyprodání nebo zrušení letu. S tím, jak jsme toho měli tolik a vše na sebe den po dni navazovalo, tak jsme dost riskovali a nebylo to snadné. Rád bych řekl, že jsem rád, že to máme za sebou, ale to bych lhal. Dal bych si to ještě jednou.
Vstříc novým objevům!
Dan
plán cesty od Daniel K.
Jak to celé začalo...
Již jako malý kluk jsem obdivoval a miloval klokany a říkal jsem si, že se jednou do Austrálie podívám. V průběhu let, jenž jsem stárnul, jsem od toho sešel a strach z pavouků, hadů a dalších smrtelně či jen ohavné havěti byl větší. Každopádně až díky mé ženě Ádě jsem začal cestovat a poznávat svět. Před Oceánií jsme navštívili spoustu jiných zemí, jelikož se mnohokrát naskytla skvělá příležitost koupit letenky za akční ceny. Ovšem, po svatbě líbánky na sebe nenechaly dlouho čekat a žena přišla s návrhem na Austrálii. Nebudu vám lhát, snažil jsem se cukat, že se mi nikam nechce, že mě tam bude chtít všechno zabít a je to strašně moc drahý (a to jsme neměl ještě nic spočítané), jak člověk zkrátka ví, že z České republiky to není co by se kamenem dohodilo. Každopádně to skončilo tak, že když už poletíme k protinožcům, tak chci navštívit i Nový Zéland. Slovo dalo slovu a my si se ženou brali v listopadu 2022 poctivých 20 dní dovolené. Celkově jsme byli pryč 28 dní a to od 2.11. - 30.11.2022.
Jak jsme to plánovali?
Myslím, že někdy v únoru 2022 se hranice Austrálie začali otevírat turistům a v dubnu otevřel své hranice i Nový Zéland. Květnu jsme měli svatbu. V červnu jsme zařídili vízum a v červenci už se kupovali letenky. Řeknu vám, že letenky byly vážně boj. Věděli jsme, že chceme letět v listopadu a to buď z Čech nebo okolních zemí. A tak začalo hledání všemožných kombinací. Využíval jsem snad všechny možný vyhledávače např. Pelikána, Skyscanner, Letušku, Kiwi, Google Flights (ovšem letenky bych kupoval přímo u letecké společnosti). Zkoušel různé země a města odletů (Čechy, Polsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko) a různá města příletů (Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Darwin, Auckland-NZ), ale všechny ty nabízené lety od Emirates, Qatar, Korean Airlines a mnoho dalších byli vysoko nad 33.000,- Kč. Vejít jsem se chtěl mermomocí do 30.000,- Kč na osobu a maximálně 2 přestupů a ideálně do 30 hodin letu. Po několika probádaných nocí jsem si vzpomněl, že na Havaj jsme letěli společností FinnAir, kterou mi to ve vyhledávačích z nějakého důvodu ani nenabízelo. Podíval jsem se přímo na jejich stránky. Začal jsem s tím, že jsem vybral pro nás vhodný termín s odletem z Prahy a příletem v Austrálii do Sydney a odletem z Austrálie z Melbourne. Objevily se letenky z Prahy-Helsinky-Singapur-Sydney za 27.970,- Kč byli za nádhernou cenu. Zkusil jsem ještě kombinaci dalších měst ze sousedních zemí České republiky, ale vůbec jsem se nepřiblížil k takto nízké ceně a s dobou letou TAM 30 hodin a 25 minut a cestou ZPÁTKY 25 hodin a 45 minut byly tyhle letenky jasným výhercem. Neváhal jsem a kupoval. Let směrem Praha - Helsinky - Singapur zajišťovala společnost FinnAir a let ze Singapuru do Sydney australská společnost Qantas. Zpátky to bylo vlastně stejné, jen s rozdílem v odletu z Melbourne. Naše mapa na listopad dostala jasný začátek a konec cesty. Už zbývalo jen doladit ten zbytek. Vnitrostátní letenky, ubytování, auta, vstupy na různá místa, sim karty... Ačkoliv jsme měli od FinnAir nárok každý z nás na 23kg zavazadlo, brali jsme pouze jeden kufr do podpalubí (protože příplatek za kufr na vnitrostátních letech byl rázem x2) a obyčejné batohy. Já používám i jako svůj daily batoh The North Face Batoh Jester 28 l a Áďa měla batoh z Decathlonu NH500 30 l. Následujících několik měsíců jsem nakupoval vše potřebné a plánovali naší cestu. Strávili jsme nad itinerářem určitě přes 50 hodin čistého času a čas plynul jak voda. Ani jsme se nenadáli a 2.11.2022 v 19:35 jsme již seděli v letadle a odlétali z Prahy do Helsinek. Naše životní dobrodružství mohlo začít.
Vzlétli jsme v 19:35 místního času z Prahy do Helsinek se společností FinnAir. Let trval ~2 hodiny, přistáli jsme ve 22:50, jelikož v Helsinkách je o hodinu více.
Z Helsinek jsme bezproblému odletěli asi 20 minut po půlnoci se stejným leteckým dopravcem společností FinnAir. Let trval 12 hodin a 12 minut. Plánovaný přílet do Singapuru byl v 19:00 místního času. Mezi přistání bylo plánováno na pouhou 1 hodinu a 5 minut. Neříkám, že jsem neměl obavy, že nám letadlo uletí, proto jsme si naplánovali na Sydney 2 noci. Nakonec jsme přiletěli ještě asi o 40 minut dřív, takže úplná paráda. Ovšem, radost z toho, že navazující letadlo stihneme nás záhy přešla a tady začíná sranda. Letadlo do Sydney ze Singapuru bude mít zpoždění a plánovaný odlet je v 01:00 ráno dalšího dne. Co už, využil jsem svou Revolut kartu s plánem Metal a díky zpoždění jsme využili zadarmo solónek na letišti. Najedli se, odpočinuli a dali sprchu. Celou dobu jsem na Googlu a v aplikaci FinnAir kontroloval náš let, jestli se nečekaně něco nezměnilo. Nic. Sice jsme zbytečně čekali přes 6 hodin v salonku, ale zase to nebylo tak hrozné. Ačkoliv vstup do salonku je pouze na 3 hodiny, tak nás nikdo nevyhodil a zůstali jsme až do našeho odchodu, který nastal asi o půlnoci.
00:01 - Ze salónku jsme se přesunuli k odletovým tabulím a tady jsme marně hledali náš let a na Googlu se již neukazovala odletová brána. Šli jsme se tedy zeptat na informace. Dámy, se kterými jsem mluvil byly lehce zmatené, ale podařilo se jim po zavolání další kolegyně zjistit, že náš let již není uvedený pod číslem od FinnAir AY0131, ale pod číslem od Qantas QF82. Ok, dobře. Vše dopadlo dobře a odcházím společně s Áďou na odletovou bránu C20.
00:20 - Již z dálky vidíme, že přicházíme správně. Letiště v tuto dobu bylo vcelku prázdné a jen ~300 cestujících, kteří čekají jako my na let do Sydney. Najdeme si místo a usadíme se. Čeho jsem si tedy ihned všiml bylo, že ačkoliv za necelých 3/4 hodiny odlétáme, tak nevidím venku stát letadlo a zaměstnanci vypadají jak fretky, které pořád někam volají a zdálo se, že se něco děje. Úplně chladným mě to sice nenechalo, ale ostatně jsem stejně nemohl nic dělat. Čas do odletu ještě máme a i ostatní cestující čekají. Přibližně za 10 minut začal být jakýsi hukot mezi několika cestujícími a zaměstnanci od společnosti Qantas na přepážce. Nedalo mi to a šel jsem zjistit co se děje. Cestujícím, kteří měli aplikaci od Qantas se aktualizoval let. Letadlo nepoletí, let nabírá další zpoždění. Technická závada, kterou se nepodařilo opravit a plánovaný let je přesunut na 19:00. Takže v Singapuru strávíme ~25 hodin.
00:40 - Začala mnohojazyčná diskuze mezi cestujícími a i zaměstnanci Qantas. Situaci se snažila zklidnit manažerka Qantas, která v tento den/noc měla službu. Rázem zaměstnanci Qantas začali hledat řešení. Jiné letadlo. Jiný let například do Kuala Lumpur nebo Bangkoku a následně přestup na let směrem do Sydney. Bylo to na dlouho.
Přibližně ve 2:40 hodin ráno selhaly všechny možnosti a jsme posláni do Bussines salonku společnosti Qantas Airways, kde dostaneme jídlo, pití a bude nám zařízen hotel. Okamžitě píšu do ubytování v Sydney (kde máme zaplacené 2 noci), že dorazíme o den později. Z letiště nemá nikdo odcházet, kdyby se náhodou situace změnila a dostali jsme dřívější odlet, než v 19:00. Salonek společnosti Qantas byl oficiálně již zavřený, ale kvůli našemu zpožděnému letu a přibližně 300 čekajících cestujících jej otevřeli. Po příchodu do salónku byla k dispozici káva, čaj, voda. Žádný alkohol a na dotaz pár oslazených nápojů.
Ve 4 hodiny ráno bylo k dispozici nějaké jídlo - snídaně (vajíčka, párečky, slanina). Na dotaz (nikoliv automaticky) se rozdávaly deky a polštáře. Mezi cestujícími byli mladí, staří, děti, zkrátka všechny věkové kategorie. Každý si našel nějaký kout, sedačku, křeslo kde vyčkával. Několik z cestujících se snažilo zjistit co a jak dál na recepci do salonku Qantas s manažerkou. Bylo to vážně náročně po tolika hodinách v letadle a skoro bez spánku.
Asi v 6:00 ráno nám řekli, že nemají pokoje pro tolik lidí a jsou schopný zajistit pouze 12 pokojů pro celkem 300 cestujících. Lidi byli vyčerpaní, rozhněvaný a bylo to dost vysilující. Já sám jsem spal jen něco málo v letadle. Áďa ta byla úplně vyčerpaná, ale spát jí nešlo. S pokoji jsme se dohodli, že je dáme dětem a seniorům. Zbytek cestujících si může najít hotel až do výše 300$ na osobu a může jít ven z letiště. Letadlo dřív, než s plánovaným odletem v 19:00 nebude. Bylo nám řečeno, že v 8:00 se salónek až do odpoledních hodin zavírá, kvůli úklidu a údržbě, takže všichni budeme muset odejít. Kam? Někteří odešli z letiště, že se podívají do města, další odešli bloudit po letišti a najít si příhodnou lavičku, kde si budou moci odpočinout, někteří, odešli na Qantasem určené místo v hale, kde (jak jsem se zpětně dozvěděl) byla k dispozici voda, káva a nějaké muffiny. Než nás vyhodili ze salonku, tam jsem na Bookingu našel hotel, který je hnedka na letišti, jenom je potřeba odejít přes security. Noc (čtěte den) sice stála skoro 8.000,- Kč, ale Áďa byla vyřízená a i já se potřeboval prospat a měli jsme slíbeno, že dostaneme od Qantas na základě účtenek proplacenou částku až do výše $300. Trošku problém byl, že jsem to musel koupit jako na den příjezdu a nešlo to koupit zpětně, ale riskl jsem to. Po různých machinací a vyplnění příjezdového formuláře za doprovodu security jsme byli vyprovozeni ven z letiště. Nasměřovali jsme si to ihned do hotelu a tady jsme dostali "facku".
Bylo asi 8:30 ráno a všechny pokoje jsou plné a check-in je možný až od 14:00. Áďa si šla sednout do kuchyňky a já šel zjišťovat co dál. Opravdu žádný pokoj nebyl volný. Já už zaplatil 8.000,- Kč a snažil jsem se přemýšlet, ale asi 30 hodinách bez spánku ve stresové situaci jsem stejně nic moc nevymyslel. Áďa dostala breakdown. Vůbec jsem se jí nedivil. S milou paní recepční jsem situaci vyřešil tak, že jsem provedl storno a ona bez nároku na poplatek na storno (kde byl 100%) zrušila naší rezervaci. S Áďou jsme se dohodli, že se tedy vrátíme zpátky na letiště a půjdeme do salónku, kde se zkusíme prospat v křesle. Ovšem na check-inu jsme dostali další facku, protože naše letenky byly neplatné jelikož jsou platné ke včerejšímu datu. Podařilo se nám po různých dotázání sehnat někoho z Qantasu, ale bylo nám řečeno, že s tím nic udělat nemůže a potřebujeme nové letenky. Že check-in k našemu letu od Qantas bude otevřený až od 14:30 (bylo asi 9:20) a že musíme počkat, že systém je zamčený. Super. Co teď ? Naštěstí jsem našel jeden salonek, který byl o patro níže. Vstup na Revolut jsem oficiálně už neměl, protože 1 osoba = 1 vstup, ale v prvním salonku jsme prošli na 1 vstup 2 lidi, takže do druhého salonku prošla Áďa zadarmo na vstup z Revolutu a já si vstup zaplatil (přibližně 50$ Singapurských dolarů). Na sedačkách jsme ležet nemohli bylo to zakázané a pokud se někdo o to pokusil, byl hnedka napomenut se stylem 3x a dost. Naštěstí jsem si všiml, že v salonku je prostor se Sleeping pody za 10$ na hodinu. Měli pouze 3 a bylo asi 12:25, kdy jsem si jich vůbec všiml. Po přibližně 10 minutách odešli z této místnosti 2 lidi. Neváhal jsem a koupil jsem nám 3 hodiny. Jen co nám Sleeping pody byly připravené, tak jsme si lehli a okamžitě usnuli. Jo, tak tohle byl výborný spánek. 3 hodiny utekly jak voda a budí nás budíček. Jsme fresh. Kontroluji náš let na Googlu a vidím, že odlétáme až ve 22:00. Co už, ale pořád snad odletíme, že jo? Tak poděkujeme dámě na recepci a odcházíme ze salonku na check-in.
Přibližně v 15:40 jsme na check-inu, který proběhl vcelku rychle. A nové letenky? Žádné. Pouze jsme na ty naše dostali razítko. Nevím jestli se mi chtělo smát nebo brečet, ale prostě máme to a jdeme dovnitř a procházíme klasickou bezpečnostní kontrolou. Po příchodu do haly v 16:20 kontroluju odletovou tabuli, a náš let je označen jako QF82D a otevírá brány v 17:50. Odlet je naplánovaný na 19:00. Nevěřili jsme tomu, ale opravdu jsme z brány C22 v 19:05 odletěli. Při nástupu jsme dostali ještě papír od Qantas o technických problémech na letadlo a tedy zpoždění letu pro nárok o kompenzaci. Let QF82 byl pro cestující, kteří přiletěli (jako my původně) v ~18:30 a byl jim posunut na pozdější čas odletu. Alespoň takto nám to bylo řečeno.
Po 8 hodinách letu, ráno 7:10 jsme v Sydney! Konkrétně jsme přistáli na mezinárodním letišti Kingsforda Smithe v Sydney. Proběhnou celní úkony a jsme v zemi. Vážně jsme z toho měli obrovskou radost, takovou, že jsme to hnedka nasměrovali k McDonaldu na "číze". Po doplnění baterek jsme si to štrádovali do WHSmith (trafika) na letišti koupit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD. Dorazíme k vlaku a přímo z letiště míříme do stanice King Cross Centre, odkud to máme ani ne 5 minut do ubytování "Original Backpackers Sydney" za 214 AUD i se snídaní (na 2 noci, ale vlastně jen 1). Do ubytování jsme dorazili o 30 minut dřív, než je otevírací doba recepce. Tak jsme museli počkat. Prohodili jsme pár slov s obyvateli domu a půlhoďka byla za námi. Při check-inu jsem musel zaplatit 20 AUD depozit za klíč. Na ubytování jsem si ještě z Česka objednal simkartu od společnosti Amaysim, která byla zrovna v akci za 196,- Kč 50GB na 28 dní (pro naší cestu ideální). Ovšem, i když mi z ubytování potvrdili, že simkarta přišla, tak nikde obálka s mým jménem nebyla. No, nedalo se teďka nic dělat a šlo se na pokoj. Pokoj byl přesně jako na obrázku. Malá kóje s rozvrzanou postelí, vlastním sprcháčem a záchodem, lednice, ventilátor. V průběhu vybalování, sprchy a převlíkání jsem řešil sim kartu pomocí aplikace Amaysim a live chatu. Naštěstí mi bylo pouze řečeno to, že stačí koupit novou sim kartu za 2 AUD a spárovat číslo sim karty s telefonním číslem, které jsem již měl přidělené v aplikaci. Oddechl jsem si. Na King Cross jsem koupil novou sim kartu a mohli jsme se vydat do víru velkoměsta.
Pořídit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD.
Neděle, krásný slunečný den a my míříme autobusem k majáku Barrenjoey Lighthouse. Na 20:00 máme naplánovaný odlet do Aucklandu na Novém Zélandu. V pokoji jsme našli společníka, švába. Dal jsem mu jméno Standa. Před cestou jsme se ještě v ubytování nasnídali. K dispozici byla káva, toastový chléb, nutella, pár džemů a mléko. Low budget snídaně, ale pro nás hostina králů.
Na cestu funguje Opal Card. V sobotu a v neděli neutratíte víc, než 8.40 AUD na osobu. Autobusem cesta trvala asi 2,5hodiny do stanice Palm Beach Golf Club. Po příjezdu jsme si v kiosku koupili kávu 8 AUD a šlo se k majáku.
Jde se přes park plný papoušků, po pláži vedle zátoky a do kopce přes lehčí, ale delší cestu nebo kratší, ale náročnější cestu. Vybrali jsme tu druhou možnost a bylo to super s krásným výhledem. Nahoře u majáku je k dispozici každých +/- 30 minut možnost podívat se nahoru za 10 AUD na osobu, ale nevyužili jsme toho. I tak tam naleznete nádherné výhledy až k horizontu. Zpátky dolů jsme šli tou lehčí cestou.
Výlet nám zabral pár hodin a s vědomím toho, že zpátky pojedeme dalších 2.5 hodiny, tak chvilku po poledni už čekáme na autobus a jedeme zpátky na ubytování si vzít věci a nechat si vrátit 20 AUD depozit.
Hlavní nádraží.
Vyzvedneme kufry a pádíme na letiště.
Po příjezdu na letiště je všechno v pořádku, potřebujeme pouze ukázat víza na Nový Zéland a zpáteční letenku. Všechno se seběhlo tak rychle, že již sedíme v letadle a odlétáme do Aucklandu.
Pár minut po půlnoci místního času jsme přistáli. Měli jsme 20 minut od letiště zarezervované ubytování od Ibis Budget na noc za 144 NZ. Chvilku bloudíme. Je noc, my bez internetu, ale podařilo se. Při check-inu mi slečna podává obálku se sim kartou, kterou jsem na hotel objednal z Česka. Operátor Skinny 10GB/7dní za 317,- Kč.
Ráno po probuzení dojdu vedle do supermarketu nakoupit snídani a nějaké zásoby na cestu. V 9:30 nám z půjčovny přivezou žihadlo až k hotelu. Přes Booking.com včetně full insurance za 1743,- Kč na 24 hodin. Auto bylo Toyota Yaris. Jednalo se o moje první řízení v životě na levé straně. Byl to šok, bylo to zvláštní, ale rychle jsem tomu přišel na kloub a frčeli jsme z Aucklandu do Hobitína u města Matamata, kde jsme měli rezervaci od 12:10.
Při návštěvě Hobitína se splnil můj dětský sen. Byla to opravdu nádhera, až mi z toho i z té radosti ukápla slzička, že se nám tohle i přes předchozí komplikace podařilo navštívit.
Po návštěvě Hobitína jsme se přesunuli do Waitomo Caves, kde jsme si prošli jeskyně a projeli se po vodě na loďce a viděli světélkující červy na stropech jeskyně. Člověk viděl černočernou a koukal jak na hvězdy. Fascinující pohled. Cena pro oba za hodinu v jeskyních 122 NZD.
Z Waitamo Caves jsme si to namířili zpátky do Aucklandu na ubytování v soukromém nádherném baráčku v klidné čtvrti i se snídaní. Na Bookingu hledejte "Flat Bush Holiday Accomodation". Noc nás vyšla za 1606,-Kč.
Dopoledne jsme vrátili auto. Ve 12:00 nám letělo letadlo z Aucklandu na jižní ostrov do města Christchurch.
Po příletu jsme si vyzvedli zavazadlo z pojezdového pásu a nebylo na tom vůbec fresh. Promáčklé a nehybné kolečko. Reklamace jsem věděl, že nic nevyřeší, ale potřeboval jsem zápis a protokol pro pojišťovnu. Neměli jsme čas někde shánět nové, jedině, že by se něco naskytlo cestou.
Ve 14:15 nás vyzvedl shuttle bus z auto půjčovny přes Holiday autos - Snap rentals, 3 dny za 3700,- CZK s full insurance. Dostali jsme Toyotu Camry Hybrid. Potřebujeme nakoupit ještě nějaké zásoby a přesouváme se do Punakaiki. Cesta z Christchurch trvá 4 hodiny. Po menším zdržení ve formě bouračky mou chybou a výměně auto za Toyotu Aqua hybrid, jsme vyrazili do Punakaiki.
Měli jsme dohodnutý let hellikoptérou nad ledovec. Let byl naplánovaný na 14:00. Dorazili jsme asi o hodinu dřív a ve městě si dali oběd. Přibližně 10 minut před odletem, nám volali z odletového centra. Byli jsme kousek od něho, tak jsem tam rovnou šel. Řekli nám, že se dnes už nepoletí, že se zhoršilo počasí. Můžou nám nabídnout let další den, ale to jsme nemohli, protože jsme měli zařízené ubytování v Haastu, které bylo 3 hodiny jízdy autem daleko a opět by to byl obří zásah do itineráře. Našlo se řešení, jelikož další den budeme z druhé strany ledovce, kde se vyskytují další odletová místa. Nějak jsme se domluvili a že druhý den máme dorazit.
Na pozdní odpoledne jsme dorazili do Haastu a jen shodou náhod jsem si na recepci všiml, že další den od 8:00 je uzavřen most, který je uprostřed naší cesty. Nevšimnout si té malé cedulky, tak zůstaneme v Haastu minimálně do oběda a plány na další den padnou.
Velmi brzy ráno odjíždíme z Haastu, ať nám nezavřou silnici.
Hrozně moc otravných komárů.
Tady jsme zjistili, že se nelétá na ledovec, ale na Aoraki/Mount Cook, což je nejvyšší hora Nového Zélandu. Bylo 13:30 a letělo se ve 14:00 a my byli jediný, kdo zatím měl letět. Problém nastal, že se létá minimálně ve 4 lidech, ale je možné letět ve 2 lidech jako VIP tour, avšak cena bude jako za 3 lidi. Činilo to nějakých 13.000,- Kč, ale nemáme zoufat, je možné, že se někdo ukáže. Tak jsme čekali. Půl hodina pryč. Nikdo se neukázal a my se museli rozhodnout. No, nebudu vám lhát. Platit jsem to nechtěl. Byl to další zásah do rozpočtu a ačkoliv Áďa argumentovala tím, že to zaplatí z původního letu, jenž její částka jí bude vrácena, protože byla stornovaná, tak na mě bylo doplatit zbytek. Prekérní situace, ale stál jsem si za svým a zaplatit jsem to nechtěl. Bylo ticho. Za doprovodu cinknutí padlé jehly na zem jsme se odebrali k auto. Nastala horlivá diskuze. Áďa se rozbrečela a já stále argumentoval tím, že máme alespoň výlet v helikoptéře nad Velkým bariérovým útesem a máme celou dovolenou před sebou. Chvilku nám to trvalo, než jsem nastartoval a chystal se odjet. Řekněme, že to bylo zlatých 10 minut v autě, než jsme měli odjet a opět díkybohu za to. Už jsem se připoutal a řadím zpátečku a ve zpětném zrcátku vidím Hazel. Hazel byla mladá slečna z recepce, která běžela za námi s tím, že pokud chceme stále letět, tak právě přišli 3 další lidi a můžeme se k nim přidat. V helikoptéře bylo místo přesně pro 5 lidi + pilota. Nakouknu do auta a povídám Ádě "letíme". Adélka se na mě podívala a jen vzlykla "co? kdy?".Povídám, že hned, teď. A cestou do budovy jí v rychlosti vysvětluji situaci. Krize zažehnána, ale ne mnou. Štěstím z hůry. Musím říct, že to bylo snad ještě hezčí, než jsem si představoval. Náš první let helikoptérou. Sníh na vrškách je čistý a bílý. Pilot přistál na předem jistém místě. Po výstupu z helikoptéry jsme se ihned zabořili po kolena do sněhu. Udělali jsme krásné fotky, měli výborný výhled a ten zážitek je k nezaplacení. Cena byla cca 8500,- Kč pro dva.
Po přistání jsme se vrátili k auto a vyrazili k jezeru Pukaki, kde jsme se zastavili na nějakou dobu a hltaly tu krásnou přírodu Nového Zélandu.
Po sléze jsme si to namířili k ubytování u jezera Tekapo, které je schované uprostřed svršků okolních hor. Na večer nebo ráno vpadnete v úžasu jak je ta příroda nádherná a jak mraky obklopují vrcholky.
Odjíždíme z Tekapa zpátky do Christchurch, kde vracíme auto a přelétáme zpátky do Austrálie, do Brisbane. Cestou provedeme několik zastávek a opět se snažíme kochat přírodou. Závěrem k Novému Zélandu bych rád dodal, že zelenější trávu a modřejší nebe či jezera jsem neviděl. Tolik ovcí, krav či koní jak se pasou podél silnic v ohradnících, ale zároveň nejsou zvyklý na lidi je nepopsatelný. To člověk musí vidět na vlastní oči.
Po příletu do Brisbane se společností Qantas, tak mám ještě víc zničené zavazadlo. Opět podávám i druhou reklamace (i když k ničemu) a zjišťuji, kde mohu sehnat takhle odpoledne/večer zavazadlo. Žádné rady, které bych využil jsem nezískal. Kufr sotva jede a drží silou vůle.
Ve vlaku koukám jaké mám možnosti koupit nový kufr a tedy nic moc. Naštěstí mě napadlo zkusit použít místní marketplace na Facebooku a podařilo se mi sehnat kufr od holčiny, která bydlela 20 minut pěšky z našeho ubytování za 50 AUD. WIN WIN situace a krize zažehnána.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Vyrazili jsme do Lone Pine Koala Sanctuary, kde jsem předem vyřídil lístky na vstup a na pochování koaly. Při vstupu do útulku, jsme díky předem koupeným lístkům přeskočili celou frontu a mohli si uložit i náš kufr do uzavřeného prostoru pro zaměstnance. Při vstupu jsme obdrželi v sáčku granule pro krmení klokanů. Upřímně jsme byli velice překvapení, že v útulku lze krmit, hladit a i mazlit klokany. Výběh je obrovský, mají tam několik druhů klokanů a i děti mohou různě pobíhat. Klokani jsou velice přátelští a opravdu byl to skvělý zážitek, byl jsem hrozně moc nadšený, protože jsme cíleně jeli do útulku pouze za koaly. Pochování koaly jsme měli předem zaplacené od 11:00. Pokud si to člověk nekoupí včas do předu, tak na místě už většinou nejsou k dispozici. Mají pouze pár koal, které v ten den pracují a okna pro možnost chování jsou velice malá. Vše dopadlo dobře. Koala na mě zanechala hnědý dáreček a po umytí jsme mohli ve 12 hodin odjíždět z útulku.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Ve 13:00 nám jel autobus z nádraží v Brisbane do Gold Coast za 280,- Kč na osobu společností Premier motor service.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Z ubytování jsme vyrazili na celodenní výlet do Sea Worldu v Gold Coast. Kupovali jsme z Čech a vstup do Mořské světa včetně kelímku na neomezené pití stál 220 AUD pro oba. Část parku s dospělejšími atrakcemi zrovna rekonstruovali, ale o zážitek jsme ochuzeni nebyli. Mají nádherné obří akvárium, spoustu atrakcí a v čase krmení po zakoupení kelímku s mrtvými rybkami ( 7 AUD) jsem si nakrmil nejen rejnoky.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
V 6:45 jsme odlétali z Gold Coast do Cairns. Využili jsme Uber na letiště a cesta ve 4h ráno.
Zdarma shuttle bus od půjčovny auta.
Vrácení auta.
Vyrazili jsme na celodenní výlet na velký bariérový útes včetně 10 minutového letu helikoptérou. Áďa šnorchlovala a já si zaplatil i hloubkové potápění. Byla to moje první zkušenost a neuvěřitelný zážitek. Kupovali jsme to přes TripAdvisor.
Odpoledne kolem 15 hodiny jsme odlétali z Cairns do Darwinu. Den jsme strávili lenošením v Cairns Esplanade Lagoon. Kufry jsme nechali na hotelu. Na letiště nejezdí žádný autobus, takže jsme brali Uber.
Do Darwinu jsme se dostali asi 18:00 a z letiště jsme museli opět Uberem.
Vyzvedli jsme auto od společnosti Bargain Car Rentals.
Jeli jsme asi hodinu od města na "1 Hour Jumping Crocodile Cruise on the Adelaide River". Koupeno na TripAdvisoru.
Vracíme auto.
Na dopoledne 10 hodinu jsme měli naplánovaný Cage of Death v Crocosaurus Cove. Jediné místo na světě, kde se můžete s těmito prehistorickými plazy koupat. Prošli jsme si areál a viděli baby krokodýly, dům plazů, ve kterém měli i nejjedovatější hady světa např. Australský Taipan. Zrovna byl i čas představení plazů, tak jsem si pochoval (neblíže specifické) hada a ještěrku.
Po příletu do Perthu jsme jeli vlakem do centra města.
Po probuzení jsme si zašli na výbornou snídani do podniku Little Willy's, který se nacházel hnedka vedle našeho ubytování.
Po sléze jsme se přesunuli autobusem na Blue Boat House. Širší centrum města je označeno jako "zone free" a tedy nepotřebujete kupovat jízdenky.
Většinu dne jsme strávili na pláži Leighton Beach. Jelikož to bylo už dál od centra města, tak jsme si zakoupili jízdenku u řidiče, která platí celý den.
Brzy ráno, co jsme opustili ubytování se přesouváme do autopůjčovny "no birds".
Vyzvedávám si Toyotu Corolla hybrid za 6300,- Kč včetně full cover a nechávám depozit 5.000,- Kč.
Ubytování opouštíme brzy a míříme do Valley of the Giants Tree Top Walk. Tady se procházíme mezi korunami stromů ve výšce až 40 metrů. Lávka se trošku houpe a mám z toho respekt. Jsme opravdu vysoko. Áďa se mi směje. Vstupem za 21 AUD na osobu se dostanete i do části tzv. "the Ancient Empire", kde naleznete stromy, které mají v obvodu přes 16 metrů.
Z města Albany míříme 4 hodinovou cestou k Wave rock. Projíždíme skrz Stirling Range National Park -> Chinocup Nature Reserve -> Salt Lake, které bylo zbarvené do růžova -> až nakonec k Wave rock. Teplota z od jihu je rázem o 14°C vyšší a vlhkost žádná.
Nejhorší zážitek máme tedy z much. Jsou drzé a zalézají nám do uší, nosních dírek a odhánění nepomáhá. Bohužel klobouk se síťkou nemáme. U Wave Rock moc turistů nebylo. Projdeme si oblast a uděláme pár fotek. Vedle skalního útvaru je i nádrž se striktním zákazem vstupu. Je to pitná voda pro vedlejší město Hyden.
Od místa Wave Rock odjíždíme nedlouho poté až do západní části městečka Toodyay, kde máme zarezervované ubytování.
Ubytování je obklopené zvířectvem jako jsou ovce, koně, papoušci nebo alpacy. Je to opravdu nádhera tady zůstat. Ubytování přes booking Pecan Hill BNB.
Na odpoledne jsme měli naplánované Sandboarding a Buggy tours v Lancelinu.
Vlaková stanice.
Snídaně na letišti
Po příletu nás na letišti vyzvedává předem objednaný shuttle bus.
Z hotelu nás odvezl svoz.
Jedním z hlavních důvodů naší návštěvy Austrálie a vysněným přáním Adélky byl výlet za velkými bílými žraloky od společnosti Calypso Star Charters, která sídli v Port Lincolnu.
Na hotel nás odvezl svoz.
Shuttle busem jedeme na letiště.
Na letišti nás vyzvedává shuttle bus od auto půjčovny Bargain Car Rentals.
Ráno jsme provedli check-out z hotelu a vyrazili ke skalním úkazům.
V Port Cambell jsme se ještě mezitím zastavili na jídlo v podniku Waves Cafe, Bar and Restaurant a zanechali zde i naší Českou bankovku na památku.
Čas nás tlačil a my vyrazili zpět do Melbourne se ubytovat a navštívit město.
Ve městě funguje okružní tramvaj (jako v Praze č. 23), která je zdarma. Využili jsme a i s doprovodným komentářem za jízdy.
Let nám letěl již ve 12:50 místního času z Melbourne.
Vracíme auto.
Z autopůjčovny nás odváží na letiště.
Náklady
Letenky 135.676,-
zpáteční Austrálie: 55.940,-
Sydney - Auckland: 19.133,-
Auckland - Christchurch: 3.258,-
Christchurch - Brisbane: 9.613,-
Gold Coast - Cairns: 3.777,-
Cairns - Darwin: 5.886,-
Darwin - Perth: 9.981,-
Perth - Port Lincoln: 14.044,-
Port Lincoln - Melbourne: 14.044,-
Ubytování 40.647,-
Sydney se snídaní: 3.626,- / 2 noci
(NZ) Auckland Ibis budget: 2.141,- / 1 noc
(NZ) Auckland Flat bush se snídaní: 1.703,- / 1 noc
(NZ) Punakaiki: 1.418,- / 1 noc
(NZ) Haast: 1.737,- / 1 noc
(NZ) Tekapo: 1.630,- / 1 noc
Brisbane: 1.669,- / 1 noc
Gold Coast: 3.500,- / 2 noci
Cairns: 2.259,- / 2 noci
Darwin se snídaní: 3.549,- / 2 noci
Perth: 2.350,- / 3 noci
Pemberton: 1.798,- / 1 noc
Albany: 1.034,- / 1 noc
Pecan Hill BNB se snídaní: 2.669,- / 1 noc
Perth (přes Qantas): 1.395,- / 1 noc
Port Lincoln: 3.286,- / 2 noci
Port Cambell: 2.549,- / 1 noc
Melbourne: 2.334,- / 1 noc
Auta 20.624,-
(NZ) Auckland 1.744,-
(NZ) Christchurch 4.780,-
Cairns: 2.291,-
Darwin: 1.700,-
Perth: 6.301,-
Melbourne: 3.808,-
Celkem za benzín: 10.513,-
Potraviny: 25.424,-
Sumasumárum i s ostatními položky nás výlet do Oceánie stál 314.078,- Kč. Jednalo se zdaleka o naší nejdražší dovolenou od doby 2017 co společně cestujeme.
Závěr
Od počátku, co jsem nechtěl jet, tak jsem rád, že mám takovou ženu se kterou jsem výlet mohl podniknout. I přes nepřející první týden, kdy se nám smůla lepila na paty, vyšlo všechno perfektně. Nejvíce nás překvapilo, jak jsou lidi jak v Austrálii, tak na Novém Zélandu přátelští, milý a usměvavý, ačkoliv jsme pro ně naprostí cizinci. Byl pro nás šok vidět tady v Čechách další den po návratu, jak se všichni mračí, je zima, sněhové počasí a bylo nám z toho chmurno. Každopádně žádný den jsme neměli tak ošklivé počasí, že bychom museli zrušit plány. Menší déšť nás nezastavil. Teplotní rozdíly mezi městy a územími v Austrálii bylo znát, ale co taky čekat. Je to obrovský kontinent. V Severním teritoriu bylo vážně vedro a v Melbourne zase dost chladno a větrno. Nejvíce se nám líbila Západní Austrálie, ta měla ideální počasí a celkově jsme v ZA strávili nejvíce času. Celkově naše dovolená byla jedna velká honička a museli jsme pracovat s tím, co máme. Omezenou dovolenou v práci. Když už letíme takhle daleko, tak to prostě chceme stihnout. Kdyby znovu zavítal k protinožcům, tak už si dám oddych a navštívím třeba jen 2 státy. Itinerář bylo vážně těžké naplánovat. Všechno zaplatit předem, aby jsme měli jisté vstupenky nebo i letenky (a třeba i levnější). Kolikrát se mi stalo, že než jsem koupil nějaký let a rozhoupal se, tak už jsem jej nenašel. Nevím jestli z důvodu vyprodání nebo zrušení letu. S tím, jak jsme toho měli tolik a vše na sebe den po dni navazovalo, tak jsme dost riskovali a nebylo to snadné. Rád bych řekl, že jsem rád, že to máme za sebou, ale to bych lhal. Dal bych si to ještě jednou.
Vstříc novým objevům!
Dan
Jak to celé začalo...
Již jako malý kluk jsem obdivoval a miloval klokany a říkal jsem si, že se jednou do Austrálie podívám. V průběhu let, jenž jsem stárnul, jsem od toho sešel a strach z pavouků, hadů a dalších smrtelně či jen ohavné havěti byl větší. Každopádně až díky mé ženě Ádě jsem začal cestovat a poznávat svět. Před Oceánií jsme navštívili spoustu jiných zemí, jelikož se mnohokrát naskytla skvělá příležitost koupit letenky za akční ceny. Ovšem, po svatbě líbánky na sebe nenechaly dlouho čekat a žena přišla s návrhem na Austrálii. Nebudu vám lhát, snažil jsem se cukat, že se mi nikam nechce, že mě tam bude chtít všechno zabít a je to strašně moc drahý (a to jsme neměl ještě nic spočítané), jak člověk zkrátka ví, že z České republiky to není co by se kamenem dohodilo. Každopádně to skončilo tak, že když už poletíme k protinožcům, tak chci navštívit i Nový Zéland. Slovo dalo slovu a my si se ženou brali v listopadu 2022 poctivých 20 dní dovolené. Celkově jsme byli pryč 28 dní a to od 2.11. - 30.11.2022.
Jak jsme to plánovali?
Myslím, že někdy v únoru 2022 se hranice Austrálie začali otevírat turistům a v dubnu otevřel své hranice i Nový Zéland. Květnu jsme měli svatbu. V červnu jsme zařídili vízum a v červenci už se kupovali letenky. Řeknu vám, že letenky byly vážně boj. Věděli jsme, že chceme letět v listopadu a to buď z Čech nebo okolních zemí. A tak začalo hledání všemožných kombinací. Využíval jsem snad všechny možný vyhledávače např. Pelikána, Skyscanner, Letušku, Kiwi, Google Flights (ovšem letenky bych kupoval přímo u letecké společnosti). Zkoušel různé země a města odletů (Čechy, Polsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko) a různá města příletů (Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Darwin, Auckland-NZ), ale všechny ty nabízené lety od Emirates, Qatar, Korean Airlines a mnoho dalších byli vysoko nad 33.000,- Kč. Vejít jsem se chtěl mermomocí do 30.000,- Kč na osobu a maximálně 2 přestupů a ideálně do 30 hodin letu. Po několika probádaných nocí jsem si vzpomněl, že na Havaj jsme letěli společností FinnAir, kterou mi to ve vyhledávačích z nějakého důvodu ani nenabízelo. Podíval jsem se přímo na jejich stránky. Začal jsem s tím, že jsem vybral pro nás vhodný termín s odletem z Prahy a příletem v Austrálii do Sydney a odletem z Austrálie z Melbourne. Objevily se letenky z Prahy-Helsinky-Singapur-Sydney za 27.970,- Kč byli za nádhernou cenu. Zkusil jsem ještě kombinaci dalších měst ze sousedních zemí České republiky, ale vůbec jsem se nepřiblížil k takto nízké ceně a s dobou letou TAM 30 hodin a 25 minut a cestou ZPÁTKY 25 hodin a 45 minut byly tyhle letenky jasným výhercem. Neváhal jsem a kupoval. Let směrem Praha - Helsinky - Singapur zajišťovala společnost FinnAir a let ze Singapuru do Sydney australská společnost Qantas. Zpátky to bylo vlastně stejné, jen s rozdílem v odletu z Melbourne. Naše mapa na listopad dostala jasný začátek a konec cesty. Už zbývalo jen doladit ten zbytek. Vnitrostátní letenky, ubytování, auta, vstupy na různá místa, sim karty... Ačkoliv jsme měli od FinnAir nárok každý z nás na 23kg zavazadlo, brali jsme pouze jeden kufr do podpalubí (protože příplatek za kufr na vnitrostátních letech byl rázem x2) a obyčejné batohy. Já používám i jako svůj daily batoh The North Face Batoh Jester 28 l a Áďa měla batoh z Decathlonu NH500 30 l. Následujících několik měsíců jsem nakupoval vše potřebné a plánovali naší cestu. Strávili jsme nad itinerářem určitě přes 50 hodin čistého času a čas plynul jak voda. Ani jsme se nenadáli a 2.11.2022 v 19:35 jsme již seděli v letadle a odlétali z Prahy do Helsinek. Naše životní dobrodružství mohlo začít.
Vzlétli jsme v 19:35 místního času z Prahy do Helsinek se společností FinnAir. Let trval ~2 hodiny, přistáli jsme ve 22:50, jelikož v Helsinkách je o hodinu více.
Z Helsinek jsme bezproblému odletěli asi 20 minut po půlnoci se stejným leteckým dopravcem společností FinnAir. Let trval 12 hodin a 12 minut. Plánovaný přílet do Singapuru byl v 19:00 místního času. Mezi přistání bylo plánováno na pouhou 1 hodinu a 5 minut. Neříkám, že jsem neměl obavy, že nám letadlo uletí, proto jsme si naplánovali na Sydney 2 noci. Nakonec jsme přiletěli ještě asi o 40 minut dřív, takže úplná paráda. Ovšem, radost z toho, že navazující letadlo stihneme nás záhy přešla a tady začíná sranda. Letadlo do Sydney ze Singapuru bude mít zpoždění a plánovaný odlet je v 01:00 ráno dalšího dne. Co už, využil jsem svou Revolut kartu s plánem Metal a díky zpoždění jsme využili zadarmo solónek na letišti. Najedli se, odpočinuli a dali sprchu. Celou dobu jsem na Googlu a v aplikaci FinnAir kontroloval náš let, jestli se nečekaně něco nezměnilo. Nic. Sice jsme zbytečně čekali přes 6 hodin v salonku, ale zase to nebylo tak hrozné. Ačkoliv vstup do salonku je pouze na 3 hodiny, tak nás nikdo nevyhodil a zůstali jsme až do našeho odchodu, který nastal asi o půlnoci.
00:01 - Ze salónku jsme se přesunuli k odletovým tabulím a tady jsme marně hledali náš let a na Googlu se již neukazovala odletová brána. Šli jsme se tedy zeptat na informace. Dámy, se kterými jsem mluvil byly lehce zmatené, ale podařilo se jim po zavolání další kolegyně zjistit, že náš let již není uvedený pod číslem od FinnAir AY0131, ale pod číslem od Qantas QF82. Ok, dobře. Vše dopadlo dobře a odcházím společně s Áďou na odletovou bránu C20.
00:20 - Již z dálky vidíme, že přicházíme správně. Letiště v tuto dobu bylo vcelku prázdné a jen ~300 cestujících, kteří čekají jako my na let do Sydney. Najdeme si místo a usadíme se. Čeho jsem si tedy ihned všiml bylo, že ačkoliv za necelých 3/4 hodiny odlétáme, tak nevidím venku stát letadlo a zaměstnanci vypadají jak fretky, které pořád někam volají a zdálo se, že se něco děje. Úplně chladným mě to sice nenechalo, ale ostatně jsem stejně nemohl nic dělat. Čas do odletu ještě máme a i ostatní cestující čekají. Přibližně za 10 minut začal být jakýsi hukot mezi několika cestujícími a zaměstnanci od společnosti Qantas na přepážce. Nedalo mi to a šel jsem zjistit co se děje. Cestujícím, kteří měli aplikaci od Qantas se aktualizoval let. Letadlo nepoletí, let nabírá další zpoždění. Technická závada, kterou se nepodařilo opravit a plánovaný let je přesunut na 19:00. Takže v Singapuru strávíme ~25 hodin.
00:40 - Začala mnohojazyčná diskuze mezi cestujícími a i zaměstnanci Qantas. Situaci se snažila zklidnit manažerka Qantas, která v tento den/noc měla službu. Rázem zaměstnanci Qantas začali hledat řešení. Jiné letadlo. Jiný let například do Kuala Lumpur nebo Bangkoku a následně přestup na let směrem do Sydney. Bylo to na dlouho.
Přibližně ve 2:40 hodin ráno selhaly všechny možnosti a jsme posláni do Bussines salonku společnosti Qantas Airways, kde dostaneme jídlo, pití a bude nám zařízen hotel. Okamžitě píšu do ubytování v Sydney (kde máme zaplacené 2 noci), že dorazíme o den později. Z letiště nemá nikdo odcházet, kdyby se náhodou situace změnila a dostali jsme dřívější odlet, než v 19:00. Salonek společnosti Qantas byl oficiálně již zavřený, ale kvůli našemu zpožděnému letu a přibližně 300 čekajících cestujících jej otevřeli. Po příchodu do salónku byla k dispozici káva, čaj, voda. Žádný alkohol a na dotaz pár oslazených nápojů.
Ve 4 hodiny ráno bylo k dispozici nějaké jídlo - snídaně (vajíčka, párečky, slanina). Na dotaz (nikoliv automaticky) se rozdávaly deky a polštáře. Mezi cestujícími byli mladí, staří, děti, zkrátka všechny věkové kategorie. Každý si našel nějaký kout, sedačku, křeslo kde vyčkával. Několik z cestujících se snažilo zjistit co a jak dál na recepci do salonku Qantas s manažerkou. Bylo to vážně náročně po tolika hodinách v letadle a skoro bez spánku.
Asi v 6:00 ráno nám řekli, že nemají pokoje pro tolik lidí a jsou schopný zajistit pouze 12 pokojů pro celkem 300 cestujících. Lidi byli vyčerpaní, rozhněvaný a bylo to dost vysilující. Já sám jsem spal jen něco málo v letadle. Áďa ta byla úplně vyčerpaná, ale spát jí nešlo. S pokoji jsme se dohodli, že je dáme dětem a seniorům. Zbytek cestujících si může najít hotel až do výše 300$ na osobu a může jít ven z letiště. Letadlo dřív, než s plánovaným odletem v 19:00 nebude. Bylo nám řečeno, že v 8:00 se salónek až do odpoledních hodin zavírá, kvůli úklidu a údržbě, takže všichni budeme muset odejít. Kam? Někteří odešli z letiště, že se podívají do města, další odešli bloudit po letišti a najít si příhodnou lavičku, kde si budou moci odpočinout, někteří, odešli na Qantasem určené místo v hale, kde (jak jsem se zpětně dozvěděl) byla k dispozici voda, káva a nějaké muffiny. Než nás vyhodili ze salonku, tam jsem na Bookingu našel hotel, který je hnedka na letišti, jenom je potřeba odejít přes security. Noc (čtěte den) sice stála skoro 8.000,- Kč, ale Áďa byla vyřízená a i já se potřeboval prospat a měli jsme slíbeno, že dostaneme od Qantas na základě účtenek proplacenou částku až do výše $300. Trošku problém byl, že jsem to musel koupit jako na den příjezdu a nešlo to koupit zpětně, ale riskl jsem to. Po různých machinací a vyplnění příjezdového formuláře za doprovodu security jsme byli vyprovozeni ven z letiště. Nasměřovali jsme si to ihned do hotelu a tady jsme dostali "facku".
Bylo asi 8:30 ráno a všechny pokoje jsou plné a check-in je možný až od 14:00. Áďa si šla sednout do kuchyňky a já šel zjišťovat co dál. Opravdu žádný pokoj nebyl volný. Já už zaplatil 8.000,- Kč a snažil jsem se přemýšlet, ale asi 30 hodinách bez spánku ve stresové situaci jsem stejně nic moc nevymyslel. Áďa dostala breakdown. Vůbec jsem se jí nedivil. S milou paní recepční jsem situaci vyřešil tak, že jsem provedl storno a ona bez nároku na poplatek na storno (kde byl 100%) zrušila naší rezervaci. S Áďou jsme se dohodli, že se tedy vrátíme zpátky na letiště a půjdeme do salónku, kde se zkusíme prospat v křesle. Ovšem na check-inu jsme dostali další facku, protože naše letenky byly neplatné jelikož jsou platné ke včerejšímu datu. Podařilo se nám po různých dotázání sehnat někoho z Qantasu, ale bylo nám řečeno, že s tím nic udělat nemůže a potřebujeme nové letenky. Že check-in k našemu letu od Qantas bude otevřený až od 14:30 (bylo asi 9:20) a že musíme počkat, že systém je zamčený. Super. Co teď ? Naštěstí jsem našel jeden salonek, který byl o patro níže. Vstup na Revolut jsem oficiálně už neměl, protože 1 osoba = 1 vstup, ale v prvním salonku jsme prošli na 1 vstup 2 lidi, takže do druhého salonku prošla Áďa zadarmo na vstup z Revolutu a já si vstup zaplatil (přibližně 50$ Singapurských dolarů). Na sedačkách jsme ležet nemohli bylo to zakázané a pokud se někdo o to pokusil, byl hnedka napomenut se stylem 3x a dost. Naštěstí jsem si všiml, že v salonku je prostor se Sleeping pody za 10$ na hodinu. Měli pouze 3 a bylo asi 12:25, kdy jsem si jich vůbec všiml. Po přibližně 10 minutách odešli z této místnosti 2 lidi. Neváhal jsem a koupil jsem nám 3 hodiny. Jen co nám Sleeping pody byly připravené, tak jsme si lehli a okamžitě usnuli. Jo, tak tohle byl výborný spánek. 3 hodiny utekly jak voda a budí nás budíček. Jsme fresh. Kontroluji náš let na Googlu a vidím, že odlétáme až ve 22:00. Co už, ale pořád snad odletíme, že jo? Tak poděkujeme dámě na recepci a odcházíme ze salonku na check-in.
Přibližně v 15:40 jsme na check-inu, který proběhl vcelku rychle. A nové letenky? Žádné. Pouze jsme na ty naše dostali razítko. Nevím jestli se mi chtělo smát nebo brečet, ale prostě máme to a jdeme dovnitř a procházíme klasickou bezpečnostní kontrolou. Po příchodu do haly v 16:20 kontroluju odletovou tabuli, a náš let je označen jako QF82D a otevírá brány v 17:50. Odlet je naplánovaný na 19:00. Nevěřili jsme tomu, ale opravdu jsme z brány C22 v 19:05 odletěli. Při nástupu jsme dostali ještě papír od Qantas o technických problémech na letadlo a tedy zpoždění letu pro nárok o kompenzaci. Let QF82 byl pro cestující, kteří přiletěli (jako my původně) v ~18:30 a byl jim posunut na pozdější čas odletu. Alespoň takto nám to bylo řečeno.
Po 8 hodinách letu, ráno 7:10 jsme v Sydney! Konkrétně jsme přistáli na mezinárodním letišti Kingsforda Smithe v Sydney. Proběhnou celní úkony a jsme v zemi. Vážně jsme z toho měli obrovskou radost, takovou, že jsme to hnedka nasměrovali k McDonaldu na "číze". Po doplnění baterek jsme si to štrádovali do WHSmith (trafika) na letišti koupit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD. Dorazíme k vlaku a přímo z letiště míříme do stanice King Cross Centre, odkud to máme ani ne 5 minut do ubytování "Original Backpackers Sydney" za 214 AUD i se snídaní (na 2 noci, ale vlastně jen 1). Do ubytování jsme dorazili o 30 minut dřív, než je otevírací doba recepce. Tak jsme museli počkat. Prohodili jsme pár slov s obyvateli domu a půlhoďka byla za námi. Při check-inu jsem musel zaplatit 20 AUD depozit za klíč. Na ubytování jsem si ještě z Česka objednal simkartu od společnosti Amaysim, která byla zrovna v akci za 196,- Kč 50GB na 28 dní (pro naší cestu ideální). Ovšem, i když mi z ubytování potvrdili, že simkarta přišla, tak nikde obálka s mým jménem nebyla. No, nedalo se teďka nic dělat a šlo se na pokoj. Pokoj byl přesně jako na obrázku. Malá kóje s rozvrzanou postelí, vlastním sprcháčem a záchodem, lednice, ventilátor. V průběhu vybalování, sprchy a převlíkání jsem řešil sim kartu pomocí aplikace Amaysim a live chatu. Naštěstí mi bylo pouze řečeno to, že stačí koupit novou sim kartu za 2 AUD a spárovat číslo sim karty s telefonním číslem, které jsem již měl přidělené v aplikaci. Oddechl jsem si. Na King Cross jsem koupil novou sim kartu a mohli jsme se vydat do víru velkoměsta.
Pořídit Opal card (lítačka/tramvajenka pro Sydney). Kupuji dvě a nabíjím každou za 60 AUD.
Neděle, krásný slunečný den a my míříme autobusem k majáku Barrenjoey Lighthouse. Na 20:00 máme naplánovaný odlet do Aucklandu na Novém Zélandu. V pokoji jsme našli společníka, švába. Dal jsem mu jméno Standa. Před cestou jsme se ještě v ubytování nasnídali. K dispozici byla káva, toastový chléb, nutella, pár džemů a mléko. Low budget snídaně, ale pro nás hostina králů.
Na cestu funguje Opal Card. V sobotu a v neděli neutratíte víc, než 8.40 AUD na osobu. Autobusem cesta trvala asi 2,5hodiny do stanice Palm Beach Golf Club. Po příjezdu jsme si v kiosku koupili kávu 8 AUD a šlo se k majáku.
Jde se přes park plný papoušků, po pláži vedle zátoky a do kopce přes lehčí, ale delší cestu nebo kratší, ale náročnější cestu. Vybrali jsme tu druhou možnost a bylo to super s krásným výhledem. Nahoře u majáku je k dispozici každých +/- 30 minut možnost podívat se nahoru za 10 AUD na osobu, ale nevyužili jsme toho. I tak tam naleznete nádherné výhledy až k horizontu. Zpátky dolů jsme šli tou lehčí cestou.
Výlet nám zabral pár hodin a s vědomím toho, že zpátky pojedeme dalších 2.5 hodiny, tak chvilku po poledni už čekáme na autobus a jedeme zpátky na ubytování si vzít věci a nechat si vrátit 20 AUD depozit.
Hlavní nádraží.
Vyzvedneme kufry a pádíme na letiště.
Po příjezdu na letiště je všechno v pořádku, potřebujeme pouze ukázat víza na Nový Zéland a zpáteční letenku. Všechno se seběhlo tak rychle, že již sedíme v letadle a odlétáme do Aucklandu.
Pár minut po půlnoci místního času jsme přistáli. Měli jsme 20 minut od letiště zarezervované ubytování od Ibis Budget na noc za 144 NZ. Chvilku bloudíme. Je noc, my bez internetu, ale podařilo se. Při check-inu mi slečna podává obálku se sim kartou, kterou jsem na hotel objednal z Česka. Operátor Skinny 10GB/7dní za 317,- Kč.
Ráno po probuzení dojdu vedle do supermarketu nakoupit snídani a nějaké zásoby na cestu. V 9:30 nám z půjčovny přivezou žihadlo až k hotelu. Přes Booking.com včetně full insurance za 1743,- Kč na 24 hodin. Auto bylo Toyota Yaris. Jednalo se o moje první řízení v životě na levé straně. Byl to šok, bylo to zvláštní, ale rychle jsem tomu přišel na kloub a frčeli jsme z Aucklandu do Hobitína u města Matamata, kde jsme měli rezervaci od 12:10.
Při návštěvě Hobitína se splnil můj dětský sen. Byla to opravdu nádhera, až mi z toho i z té radosti ukápla slzička, že se nám tohle i přes předchozí komplikace podařilo navštívit.
Po návštěvě Hobitína jsme se přesunuli do Waitomo Caves, kde jsme si prošli jeskyně a projeli se po vodě na loďce a viděli světélkující červy na stropech jeskyně. Člověk viděl černočernou a koukal jak na hvězdy. Fascinující pohled. Cena pro oba za hodinu v jeskyních 122 NZD.
Z Waitamo Caves jsme si to namířili zpátky do Aucklandu na ubytování v soukromém nádherném baráčku v klidné čtvrti i se snídaní. Na Bookingu hledejte "Flat Bush Holiday Accomodation". Noc nás vyšla za 1606,-Kč.
Dopoledne jsme vrátili auto. Ve 12:00 nám letělo letadlo z Aucklandu na jižní ostrov do města Christchurch.
Po příletu jsme si vyzvedli zavazadlo z pojezdového pásu a nebylo na tom vůbec fresh. Promáčklé a nehybné kolečko. Reklamace jsem věděl, že nic nevyřeší, ale potřeboval jsem zápis a protokol pro pojišťovnu. Neměli jsme čas někde shánět nové, jedině, že by se něco naskytlo cestou.
Ve 14:15 nás vyzvedl shuttle bus z auto půjčovny přes Holiday autos - Snap rentals, 3 dny za 3700,- CZK s full insurance. Dostali jsme Toyotu Camry Hybrid. Potřebujeme nakoupit ještě nějaké zásoby a přesouváme se do Punakaiki. Cesta z Christchurch trvá 4 hodiny. Po menším zdržení ve formě bouračky mou chybou a výměně auto za Toyotu Aqua hybrid, jsme vyrazili do Punakaiki.
Měli jsme dohodnutý let hellikoptérou nad ledovec. Let byl naplánovaný na 14:00. Dorazili jsme asi o hodinu dřív a ve městě si dali oběd. Přibližně 10 minut před odletem, nám volali z odletového centra. Byli jsme kousek od něho, tak jsem tam rovnou šel. Řekli nám, že se dnes už nepoletí, že se zhoršilo počasí. Můžou nám nabídnout let další den, ale to jsme nemohli, protože jsme měli zařízené ubytování v Haastu, které bylo 3 hodiny jízdy autem daleko a opět by to byl obří zásah do itineráře. Našlo se řešení, jelikož další den budeme z druhé strany ledovce, kde se vyskytují další odletová místa. Nějak jsme se domluvili a že druhý den máme dorazit.
Na pozdní odpoledne jsme dorazili do Haastu a jen shodou náhod jsem si na recepci všiml, že další den od 8:00 je uzavřen most, který je uprostřed naší cesty. Nevšimnout si té malé cedulky, tak zůstaneme v Haastu minimálně do oběda a plány na další den padnou.
Velmi brzy ráno odjíždíme z Haastu, ať nám nezavřou silnici.
Hrozně moc otravných komárů.
Tady jsme zjistili, že se nelétá na ledovec, ale na Aoraki/Mount Cook, což je nejvyšší hora Nového Zélandu. Bylo 13:30 a letělo se ve 14:00 a my byli jediný, kdo zatím měl letět. Problém nastal, že se létá minimálně ve 4 lidech, ale je možné letět ve 2 lidech jako VIP tour, avšak cena bude jako za 3 lidi. Činilo to nějakých 13.000,- Kč, ale nemáme zoufat, je možné, že se někdo ukáže. Tak jsme čekali. Půl hodina pryč. Nikdo se neukázal a my se museli rozhodnout. No, nebudu vám lhát. Platit jsem to nechtěl. Byl to další zásah do rozpočtu a ačkoliv Áďa argumentovala tím, že to zaplatí z původního letu, jenž její částka jí bude vrácena, protože byla stornovaná, tak na mě bylo doplatit zbytek. Prekérní situace, ale stál jsem si za svým a zaplatit jsem to nechtěl. Bylo ticho. Za doprovodu cinknutí padlé jehly na zem jsme se odebrali k auto. Nastala horlivá diskuze. Áďa se rozbrečela a já stále argumentoval tím, že máme alespoň výlet v helikoptéře nad Velkým bariérovým útesem a máme celou dovolenou před sebou. Chvilku nám to trvalo, než jsem nastartoval a chystal se odjet. Řekněme, že to bylo zlatých 10 minut v autě, než jsme měli odjet a opět díkybohu za to. Už jsem se připoutal a řadím zpátečku a ve zpětném zrcátku vidím Hazel. Hazel byla mladá slečna z recepce, která běžela za námi s tím, že pokud chceme stále letět, tak právě přišli 3 další lidi a můžeme se k nim přidat. V helikoptéře bylo místo přesně pro 5 lidi + pilota. Nakouknu do auta a povídám Ádě "letíme". Adélka se na mě podívala a jen vzlykla "co? kdy?".Povídám, že hned, teď. A cestou do budovy jí v rychlosti vysvětluji situaci. Krize zažehnána, ale ne mnou. Štěstím z hůry. Musím říct, že to bylo snad ještě hezčí, než jsem si představoval. Náš první let helikoptérou. Sníh na vrškách je čistý a bílý. Pilot přistál na předem jistém místě. Po výstupu z helikoptéry jsme se ihned zabořili po kolena do sněhu. Udělali jsme krásné fotky, měli výborný výhled a ten zážitek je k nezaplacení. Cena byla cca 8500,- Kč pro dva.
Po přistání jsme se vrátili k auto a vyrazili k jezeru Pukaki, kde jsme se zastavili na nějakou dobu a hltaly tu krásnou přírodu Nového Zélandu.
Po sléze jsme si to namířili k ubytování u jezera Tekapo, které je schované uprostřed svršků okolních hor. Na večer nebo ráno vpadnete v úžasu jak je ta příroda nádherná a jak mraky obklopují vrcholky.
Odjíždíme z Tekapa zpátky do Christchurch, kde vracíme auto a přelétáme zpátky do Austrálie, do Brisbane. Cestou provedeme několik zastávek a opět se snažíme kochat přírodou. Závěrem k Novému Zélandu bych rád dodal, že zelenější trávu a modřejší nebe či jezera jsem neviděl. Tolik ovcí, krav či koní jak se pasou podél silnic v ohradnících, ale zároveň nejsou zvyklý na lidi je nepopsatelný. To člověk musí vidět na vlastní oči.
Po příletu do Brisbane se společností Qantas, tak mám ještě víc zničené zavazadlo. Opět podávám i druhou reklamace (i když k ničemu) a zjišťuji, kde mohu sehnat takhle odpoledne/večer zavazadlo. Žádné rady, které bych využil jsem nezískal. Kufr sotva jede a drží silou vůle.
Ve vlaku koukám jaké mám možnosti koupit nový kufr a tedy nic moc. Naštěstí mě napadlo zkusit použít místní marketplace na Facebooku a podařilo se mi sehnat kufr od holčiny, která bydlela 20 minut pěšky z našeho ubytování za 50 AUD. WIN WIN situace a krize zažehnána.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Vyrazili jsme do Lone Pine Koala Sanctuary, kde jsem předem vyřídil lístky na vstup a na pochování koaly. Při vstupu do útulku, jsme díky předem koupeným lístkům přeskočili celou frontu a mohli si uložit i náš kufr do uzavřeného prostoru pro zaměstnance. Při vstupu jsme obdrželi v sáčku granule pro krmení klokanů. Upřímně jsme byli velice překvapení, že v útulku lze krmit, hladit a i mazlit klokany. Výběh je obrovský, mají tam několik druhů klokanů a i děti mohou různě pobíhat. Klokani jsou velice přátelští a opravdu byl to skvělý zážitek, byl jsem hrozně moc nadšený, protože jsme cíleně jeli do útulku pouze za koaly. Pochování koaly jsme měli předem zaplacené od 11:00. Pokud si to člověk nekoupí včas do předu, tak na místě už většinou nejsou k dispozici. Mají pouze pár koal, které v ten den pracují a okna pro možnost chování jsou velice malá. Vše dopadlo dobře. Koala na mě zanechala hnědý dáreček a po umytí jsme mohli ve 12 hodin odjíždět z útulku.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Ve 13:00 nám jel autobus z nádraží v Brisbane do Gold Coast za 280,- Kč na osobu společností Premier motor service.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
Z ubytování jsme vyrazili na celodenní výlet do Sea Worldu v Gold Coast. Kupovali jsme z Čech a vstup do Mořské světa včetně kelímku na neomezené pití stál 220 AUD pro oba. Část parku s dospělejšími atrakcemi zrovna rekonstruovali, ale o zážitek jsme ochuzeni nebyli. Mají nádherné obří akvárium, spoustu atrakcí a v čase krmení po zakoupení kelímku s mrtvými rybkami ( 7 AUD) jsem si nakrmil nejen rejnoky.
Jízdenku jsme neměli. Koupit se u řidiče nedala. Jeli jsme zdarma.
V 6:45 jsme odlétali z Gold Coast do Cairns. Využili jsme Uber na letiště a cesta ve 4h ráno.
Zdarma shuttle bus od půjčovny auta.
Vrácení auta.
Vyrazili jsme na celodenní výlet na velký bariérový útes včetně 10 minutového letu helikoptérou. Áďa šnorchlovala a já si zaplatil i hloubkové potápění. Byla to moje první zkušenost a neuvěřitelný zážitek. Kupovali jsme to přes TripAdvisor.
Odpoledne kolem 15 hodiny jsme odlétali z Cairns do Darwinu. Den jsme strávili lenošením v Cairns Esplanade Lagoon. Kufry jsme nechali na hotelu. Na letiště nejezdí žádný autobus, takže jsme brali Uber.
Do Darwinu jsme se dostali asi 18:00 a z letiště jsme museli opět Uberem.
Vyzvedli jsme auto od společnosti Bargain Car Rentals.
Jeli jsme asi hodinu od města na "1 Hour Jumping Crocodile Cruise on the Adelaide River". Koupeno na TripAdvisoru.
Vracíme auto.
Na dopoledne 10 hodinu jsme měli naplánovaný Cage of Death v Crocosaurus Cove. Jediné místo na světě, kde se můžete s těmito prehistorickými plazy koupat. Prošli jsme si areál a viděli baby krokodýly, dům plazů, ve kterém měli i nejjedovatější hady světa např. Australský Taipan. Zrovna byl i čas představení plazů, tak jsem si pochoval (neblíže specifické) hada a ještěrku.
Po příletu do Perthu jsme jeli vlakem do centra města.
Po probuzení jsme si zašli na výbornou snídani do podniku Little Willy's, který se nacházel hnedka vedle našeho ubytování.
Po sléze jsme se přesunuli autobusem na Blue Boat House. Širší centrum města je označeno jako "zone free" a tedy nepotřebujete kupovat jízdenky.
Většinu dne jsme strávili na pláži Leighton Beach. Jelikož to bylo už dál od centra města, tak jsme si zakoupili jízdenku u řidiče, která platí celý den.
Brzy ráno, co jsme opustili ubytování se přesouváme do autopůjčovny "no birds".
Vyzvedávám si Toyotu Corolla hybrid za 6300,- Kč včetně full cover a nechávám depozit 5.000,- Kč.
Ubytování opouštíme brzy a míříme do Valley of the Giants Tree Top Walk. Tady se procházíme mezi korunami stromů ve výšce až 40 metrů. Lávka se trošku houpe a mám z toho respekt. Jsme opravdu vysoko. Áďa se mi směje. Vstupem za 21 AUD na osobu se dostanete i do části tzv. "the Ancient Empire", kde naleznete stromy, které mají v obvodu přes 16 metrů.
Z města Albany míříme 4 hodinovou cestou k Wave rock. Projíždíme skrz Stirling Range National Park -> Chinocup Nature Reserve -> Salt Lake, které bylo zbarvené do růžova -> až nakonec k Wave rock. Teplota z od jihu je rázem o 14°C vyšší a vlhkost žádná.
Nejhorší zážitek máme tedy z much. Jsou drzé a zalézají nám do uší, nosních dírek a odhánění nepomáhá. Bohužel klobouk se síťkou nemáme. U Wave Rock moc turistů nebylo. Projdeme si oblast a uděláme pár fotek. Vedle skalního útvaru je i nádrž se striktním zákazem vstupu. Je to pitná voda pro vedlejší město Hyden.
Od místa Wave Rock odjíždíme nedlouho poté až do západní části městečka Toodyay, kde máme zarezervované ubytování.
Ubytování je obklopené zvířectvem jako jsou ovce, koně, papoušci nebo alpacy. Je to opravdu nádhera tady zůstat. Ubytování přes booking Pecan Hill BNB.
Na odpoledne jsme měli naplánované Sandboarding a Buggy tours v Lancelinu.
Vlaková stanice.
Snídaně na letišti
Po příletu nás na letišti vyzvedává předem objednaný shuttle bus.
Z hotelu nás odvezl svoz.
Jedním z hlavních důvodů naší návštěvy Austrálie a vysněným přáním Adélky byl výlet za velkými bílými žraloky od společnosti Calypso Star Charters, která sídli v Port Lincolnu.
Na hotel nás odvezl svoz.
Shuttle busem jedeme na letiště.
Na letišti nás vyzvedává shuttle bus od auto půjčovny Bargain Car Rentals.
Ráno jsme provedli check-out z hotelu a vyrazili ke skalním úkazům.
V Port Cambell jsme se ještě mezitím zastavili na jídlo v podniku Waves Cafe, Bar and Restaurant a zanechali zde i naší Českou bankovku na památku.
Čas nás tlačil a my vyrazili zpět do Melbourne se ubytovat a navštívit město.
Ve městě funguje okružní tramvaj (jako v Praze č. 23), která je zdarma. Využili jsme a i s doprovodným komentářem za jízdy.
Let nám letěl již ve 12:50 místního času z Melbourne.
Vracíme auto.
Z autopůjčovny nás odváží na letiště.
Náklady
Letenky 135.676,-
zpáteční Austrálie: 55.940,-
Sydney - Auckland: 19.133,-
Auckland - Christchurch: 3.258,-
Christchurch - Brisbane: 9.613,-
Gold Coast - Cairns: 3.777,-
Cairns - Darwin: 5.886,-
Darwin - Perth: 9.981,-
Perth - Port Lincoln: 14.044,-
Port Lincoln - Melbourne: 14.044,-
Ubytování 40.647,-
Sydney se snídaní: 3.626,- / 2 noci
(NZ) Auckland Ibis budget: 2.141,- / 1 noc
(NZ) Auckland Flat bush se snídaní: 1.703,- / 1 noc
(NZ) Punakaiki: 1.418,- / 1 noc
(NZ) Haast: 1.737,- / 1 noc
(NZ) Tekapo: 1.630,- / 1 noc
Brisbane: 1.669,- / 1 noc
Gold Coast: 3.500,- / 2 noci
Cairns: 2.259,- / 2 noci
Darwin se snídaní: 3.549,- / 2 noci
Perth: 2.350,- / 3 noci
Pemberton: 1.798,- / 1 noc
Albany: 1.034,- / 1 noc
Pecan Hill BNB se snídaní: 2.669,- / 1 noc
Perth (přes Qantas): 1.395,- / 1 noc
Port Lincoln: 3.286,- / 2 noci
Port Cambell: 2.549,- / 1 noc
Melbourne: 2.334,- / 1 noc
Auta 20.624,-
(NZ) Auckland 1.744,-
(NZ) Christchurch 4.780,-
Cairns: 2.291,-
Darwin: 1.700,-
Perth: 6.301,-
Melbourne: 3.808,-
Celkem za benzín: 10.513,-
Potraviny: 25.424,-
Sumasumárum i s ostatními položky nás výlet do Oceánie stál 314.078,- Kč. Jednalo se zdaleka o naší nejdražší dovolenou od doby 2017 co společně cestujeme.
Závěr
Od počátku, co jsem nechtěl jet, tak jsem rád, že mám takovou ženu se kterou jsem výlet mohl podniknout. I přes nepřející první týden, kdy se nám smůla lepila na paty, vyšlo všechno perfektně. Nejvíce nás překvapilo, jak jsou lidi jak v Austrálii, tak na Novém Zélandu přátelští, milý a usměvavý, ačkoliv jsme pro ně naprostí cizinci. Byl pro nás šok vidět tady v Čechách další den po návratu, jak se všichni mračí, je zima, sněhové počasí a bylo nám z toho chmurno. Každopádně žádný den jsme neměli tak ošklivé počasí, že bychom museli zrušit plány. Menší déšť nás nezastavil. Teplotní rozdíly mezi městy a územími v Austrálii bylo znát, ale co taky čekat. Je to obrovský kontinent. V Severním teritoriu bylo vážně vedro a v Melbourne zase dost chladno a větrno. Nejvíce se nám líbila Západní Austrálie, ta měla ideální počasí a celkově jsme v ZA strávili nejvíce času. Celkově naše dovolená byla jedna velká honička a museli jsme pracovat s tím, co máme. Omezenou dovolenou v práci. Když už letíme takhle daleko, tak to prostě chceme stihnout. Kdyby znovu zavítal k protinožcům, tak už si dám oddych a navštívím třeba jen 2 státy. Itinerář bylo vážně těžké naplánovat. Všechno zaplatit předem, aby jsme měli jisté vstupenky nebo i letenky (a třeba i levnější). Kolikrát se mi stalo, že než jsem koupil nějaký let a rozhoupal se, tak už jsem jej nenašel. Nevím jestli z důvodu vyprodání nebo zrušení letu. S tím, jak jsme toho měli tolik a vše na sebe den po dni navazovalo, tak jsme dost riskovali a nebylo to snadné. Rád bych řekl, že jsem rád, že to máme za sebou, ale to bych lhal. Dal bych si to ještě jednou.
Vstříc novým objevům!
Dan
