Do Busanu vyrážím brzy ráno z ostrova Jeju, viz předchozí díl minisérie. Jeju a Busan jsou nedaleko sebe, takže let zabere všehovšudy jen hodinu času i s odbaveními na letištích.

Vojenské/civilní letiště Gimhae v Busanu není úplně přívětivé jako třeba japonská Narita, nebylo na něm žádné pítko, kde bych si natočil vodu, ani pořádná zásuvka, kde bych si nabil mobil. Během půl hodinky jsem vybral a zarezervoval ubytování a promyslel trasu, kudy se dnes vydám skrz město. Tak můžeme vyrazit objevovat Busan.

Gamcheon je malebná čtvrť sevřená mezi kopci, která se často přirovnává k řeckému Santorini nebo peruánskému Machu Picchu díky svým úzkým uličkám, barevným domečkům a nádhernému výhledu na okolí Busanu. Zdejší domky jsou postaveny těsně vedle sebe a každý dům je jinak barevný, což dává čtvrti jedinečný vzhled. V Gamcheonu lze najít také spoustu uměleckých děl a instalací, které byly vytvořeny umělci z celého světa. Výstup od metra pěšky je vcelku náročný, ale výhledy na Gamcheon a okolí pak stojí opravdu za to.

Každopádně projít se po pláži Seongdo v písku a vlnkách bos bylo po několika dnech chození a výšlapů pro nohy blaho. Kdyby ta pláž měla deset kilometrů, tak jdu deset kilometrů bos. Dokonce jsem si říkal, že bych se i vykoupal, voda byla svěží. Ale nakonec jsem to nechal plavat. Nikdo jiný se nikde nekoupal, jen pár děcek se cachtalo v příboji. Nemají tady ani infrastrukturu na koupání, dokonce prý Korejci ani běžně neumí plavat. Takže se tu člověk může kochat hlavně pěknými výhledy na záliv, pláž, město, lanovku nebo most.

Další zajímavá místa pak byla až v centru města, u Jagalchi kolem přístaviště. Jagalchi je největší rybí tržiště v Jižní Koreji. Tržiště je jednou z nejatraktivnějších podívaných v Busanu. V přízení velké asi osmipatrové budovy jsou pestrobarevné stánky, kde  se prodávají čerstvé ryby a plody moře. V budově je kromě rybářského managementu trhu také mnoho restaurací, stejně jako v okolí rybího trhu.  Na trhu se dá sehnat prakticky všechno, co moře nabízí – od ryb a potvor všeho druhu, které jsou pěkně roztříděné do jednotlivých akvárek, přes mušličky, mušle, škeble až po olihně a velké chobotnice nebo humry.

Procházkou jsem se dostal do Yongdusan parku k rozhledně v centru města. Nampo je docela živá čtvrť, pod víceproudovkou kolem parku je rozlehlé podzemní nákupní centrum. To je také hodně dobře vymyšlené. Jako kdyby byl celý Václavák podkopaný a uvnitř byly samé obchody a rovnou i zastávky metra.

Na ubytování jsem se přesunul po hodině cesty metrem do čtvrti Haeundae na východě Busanu. Když jsem vylezl z metra, už byla tma a celá ulice plná zábavních podniků, restaurací, barů a obchodů docela žila. Zrovna jsem narazil na vystoupení, světelnou vodní show asi největší fontány, jakou jsem kdy viděl.

Na Haeundae pláži jsem strávil velkou část dne brouzdáním se po okraji pláže v písku. V této bohaté čtvrti se staví plno mrakodrapů, na kamenech rybaří postarší dědkové a na pláži blbnou děti. Ne nadarmo se jí také říká korejská Miami beach. 

Cestou na vlakové nádraží jsem se trochu zamotal na Seomyeonu, tam to mají trošku hůř značené. Na hlavním nádraží jsem si v automatu koupil jízdenku na KTX, korejské nejrychlejší vlaky, to abych je taky vyzkoušel a porovnal s japonskými shinkanseny. Pohodlné sedačky, podobné. Zásuvky na nabíječku, na rozdíl od shinkansenů KTX má. Cena jízdenky, levnější. Rychlost, menší. Celkově, opět velmi dobrý zážitek z cesty. V Daegu jsem byl za necelou hodinu, ani jsem nestačil si pořádně odpočinout a už jsem vystupoval za západu slunce na hlavním nádraží v Daegu. Na nádraží nejsou turnikety a kontroly jako v Japonsku, takže by se ad absurdum dalo asi jet i bez lístku. Korejský systém je v tomto podobný českému.

Daegu, čtvrté největší město v Jižní Koreji s více než 2 miliony obyvatel, je víceméně především průmyslovým centrem. Vzhledem k tomu, že tudy jen projíždím, jsem měl čas si projít jen kousek města kolem nádraží a řeky Sincheon. Snažil jsem se najít centrum, ale to mi přišlo dosti neurčité, nikde není žádné jedno hlavní náměstí s památkami okolo. Je tak tvořeno především rušnými ulicemi s obchody a podniky.

Oproti Soulu a Busanu jsem tu při procházce městem vlastně žádného cizince nebo turistu nepotkal, takže tady na mě v metru očividně všichni koukali, co tu dělám a proč jedu do nějakého zapadákova na okraji města. Daegu je asi tak velké jako Praha, má podobně tři linky metra jako Praha, bude i podobně veliké, spíše lehce větší, ale na první dobrou se zdá být vcelku provinčním městem bez nějakého většího turistického ruchu.

Zajímavost: Všude kolem tu svítí na kostelích červené kříže. Červená samozřejmě symbolizuje krev Kristovu, neonové svítící provedení pak nahrazuje zvonění zvonem svolávající věřící během otevírací doby do kostela na mše.