I s miminem se dá vyrazit na roadtrip :-)
Zde několik typů od nás:
- dětská postýlka - ve spoustě hotelů mají postálek nedostatek, případně nejsou vůbec levné (nabízeli nám 10 - 30 USD za noc). Některé letecké společnosti nabízejí společně s kočárkem odbavení i postýlky, či sedačky do auta v ceně infantí letenky. My jsme letěli s American Airlines a ti umožńují dvě takováto zavazadla. Rozhodli jsme se vzít sebou sedačku a postýlku koupili v nejbliždím Targetu (60-100 USD).
- v Targetu mívají často i lékárnu, včetně léků pro děti.
- do letadla můžete nastupovat s kojencem přednostně.
- kojenec nemá nárok na vlastní sedadlo v letadle. Ještě před startem požádejte letušky, ať Vám řeknou, jestli bude nějaké místo v letadle volné. Kdo cestuje s vámi si pak může přesednout a budete mít víc prostoru pro prcka. Vždy se nám personál snažil vyjít vstříc.
- do letadla se také hodí nosička. My používáme manduku a někdy je pro personál v letadle dostatečná a nebudou Vám dávat ani bezpečností pás.
- do letadla můžete mít pro mimino i vodu či různé kaše, jen počítejte s důkladnější kontrolou.
- v NY používejte autobusy, cestování s prckem je mnohem příjemnější než metrem. V létě je v tunelech strašné vedro a málokde jsou eskalátory. Výtahl zde také moc není.
- téměř ve všech hotelech měli na pokojích kávovar, ve které se dala připravit voda na mléko. A pokud tam není, tak pomůžou na recepci. Mikrovlnka pro ohřev až tak častá není.
Cestopis k naší výpravě napsala moje drahá manželka ...
Let do Dallasu zhruba 10h okořeněn mým 4 násobným poblitím a útrpnými pohledy Sofinky nad matkou.
Jinak ❌️ne nečekáme dalšího člena gangu
✅️ pravděpodobně mi neudělala dobře anglická strava, nedostatek spánku, deci vína po vzletu, menší turbulence a nebo to byl taky mix všeho dohromady.
Pomohla až po cca 5h letu Coca Cola, kterou Jožka poctivě na záchodcích vyštěrchal, za což mu patří můj velký dík ❤
V Dallasu vybíháme z letadla s 3kufry, 3 batohy, 1 taškou plnou jídla pro Josefa, kočárkem, Josefem v nosičce a 1 rezervním pytlíkem na případné další nevolnosti. Letadlo má zpoždění a my máme 1,5h na imigrační kontrolu, vyzvednutí odbaveného kufru, nové odbavení kufru, kontrolu zase všech příručáků a přesun na opačnou stranu letiště. Tedy celé to sprintujem, v půlce křičí Štěpán "to je jak v Sám doma, jen hlavně neztraťme Kevina teda Sofinku" ...a jak řekl "pan vedoucí" v letadle, "na mazáka", jsme tu ještě s rezervou.
Let do Los Angeles zhruba 3h prospíme.
Kufr a autosedačku vyzvedáváme v pořádku až na místo určení. ...a Josef? ano tak ten letěl s námi a ve smyčce nakrmte mě a já budu zase spinkat tak mě moc nerušte se zúčastnil. Zbylé děti jsou již samoobslužné až tedy na jedno polití tatínka colou za což nebyl rád a jedna holčička z toho byla na chvilku smutná.
Po 24h na cestě vyzvedáváme auto a jedeme koupit postýlku. 15min před zavíračkou nabíháme s 4 dětmi do targetu, kde kromě postýlky, bereme podsedák, bednu plínek, toasty, šunku,sýr,pytlík jablek pro děti k večeři neb by před půlnocí jedly a ráno se budou hodit k snídani... a teď ještě 1,5h cesta do Palm Springs. Nejslabším článkem cesty vyhlášena matka.
Je ráno 6,30, vše sluncem zalité a my si spokojeně vypravíme zážitky z cesty a jak jsme rádi, že jsme ten let v Dallasu stihli. Teď přichází onen moment, kdy nastává chyba v "Matrixu" nebo taky slovníkem našich dětí "fail". Tento okamžik si pamatujte ještě se k němu v našem cestovním deníku vrátíme. Byly 2 varianty řešení. Po vzájemné dohodě volíme variantu č.2.
Děti chvátají na koupačku v bazénu, Jožka jede do T-Mobile pro novou simku/ mobilní data. Po přebalení kufříků opět nakládáme auto tak abychom velký kufr vykládali až zase za několik dní.
Pak jedeme navštívit Palm Springs Air museum. Jožka si dal ještě dostaveníčko s recepčním, který byl teplejší než dnešní den, aby rozchodili alespoň usa telefon. My se s dětmi učíme Farenheitovu stupnici k ovládání místních klimatizací. Muzeum nás nadchlo, 3h jsou pryč ani nevíme jak.
Dnešní noc za mě nic moc. Sousedi nad námi mají dítě, které prakticky celou noc řve, což není kompatibilní s matkou, která řeší jestli to náhodou neřve její dítě. Samozřejmě zbytek mých spolucestujících spí. Máme první ubytování se snídaní. Dobře, ráno fasujeme pytlíky s vodou, džusíčkem, müsli tyčkou, kompotem, příbory, mufinem, který je překvapivě sladší než ten manažer na recepci v Palm Springs. Děti tedy snídají pizzu od večeře. Josef vdechne svoji müsli kapsičku a frčíme směr Grand Canyon. Dneska naviguje pan Google. Přeci jen není třeba rodinu zatěžovat dva dny za sebou.
Ve visitor centru kupujeme lístek do parku pro auto za pěkných 35,-$, který platí i na zítra. Nastupujeme do busu (ten je již v ceně zaplaceného vstupu) a jedeme do Village. Odtud busy fungují jako hop on hop off u jednotlivých vyhlídek. Část cesty jdeme pěšky, Josífka mám v manduce. Ten po chvilce usíná. Grand Canyon je jedno velké wow. Vlastně celou dobu přemýšlíte jestli se vám ta scenérie zdá nebo je opravdu skutečná. Je to nepopsatelné a musí se to zažít. Sofie byla v počátku výpravy určena průzkumnicí, což možná nebylo zcela uvažené neb její nadšení pro výlet je opravdu velké, a tak ji už sledujeme z protějších skal. Její tempo je vražedné a naše touha fotit a točit videa nás značně brzdí. Naštěstí občas zatouží také po fotce tak na nás počká. Konečná stanice Hermits Rest zde je stánek s občerstvením a další úchvatná vyhlídka. Josífka bolí zoubky a celý výlet kromě pauzy na jídlo prospí.
Zpět nás veze bus již bez zastávek, protože přišla v některých částech bouřka, a tak dle amerického hesla "safety first", odvaží lidi na hlavní parkoviště a park uzavírají. Jestli mě při cestování uchvátil na Aljašce park Denali, v Norsku fjordy, v Brazílii vodopády Foz do Iguazú, v Rio de Janeiru socha Krista, na Novém Zélandu příroda, tak Grand Canyon je samozřejmě zařazen do top ten.
Vstávám ve 4h k Josífkovi a už se bohužel nezadaří pokračovat ve spánku. Ne že bych nechtěla, ale je stále co dělat. Přebalit, uvařit mlíčko, přebalit, zuby pořád bolí tak jedem nurofen na teplotu. Připravit ovoce a zeleninu na cestu, toasty se šunkou a sýrem. Po včerejší zkušenosti děti rovnou k snídani fasují oreo jogurty, co jsem jim včera vybrala v obchodě. Což mě vede k myšlence.
Jestli něco v Americe miluju, je to nakupování v samoobsluhách. Ten jejich přístup k zákazníkovi. Jasně mají to naučené, ale proč to není i u nás? Pokladní není ve stresu, že musí namarkovat určitý počet položek za minutu, nekrčí mi jídlo, nehazí ho na sebe na hromadu, nemračí se na mě ani se netváří, že ji bytostně otravuji. Případně, že je ve smrti a asi brzo zkolabuje za kasou. Pokecá s vámi, nákup vám roztřídí do tašek/bedýnek a ještě se zeptá jestli jste všechno našli a jste spokojení. Za mě značka ideál.
Dneska čeká Štěpku a Jáchyma překvapení. Jožka jim při plánování trasy objednal let vrtulníkem nad Grand Canyonem. Míříme tedy na místní letiště, kde kluci absolvují krátké instruktážní video a nastupuje se do vrtulníku. Let trvá zhruba 25min. My s Josífkem a Sofinkou zatím sledujeme přistávající a odlétající vrtulníky.
Kluci se vrací nadšení a jede se zpět do Grand Canyonu.
Tentokrát jedeme autem na druhou stranu neb máme nové ubytování asi 2,5h odsud. Zastavujeme na jednotlivých vyhlídkách. Člověku opět přechází zrak. Děti dychtivě pózují pro další a další fotky neb tady je to prý ještě hezčí než na té minulé vyhlídce, slyším stále dokola. S Jožkou si už děláme legraci, že z USA budeme mít jen jedno album Grand Canyon 🤣. Počasí je tu opravdu proměnlivé, a tak lehce zmokneme než se vrátíme od věže zpět na parkoviště. Sofinka má cestou v běhu před deštěm asociaci s válkou na Ukrajině neb jsem prý vypadala jako když běžím se schovat a ochraňuji dítě. Následuje opět hovor o Putinovi a ruských obyvatelích, kteří žijí v ČR a proč utíkají před režimem. Někdy jsou ty jejich myšlenky, co se jim honí v hlavičce překvapivé. Nasedáme do auta, Josífek se láduje jen co může a za deště jedeme do Page.
Děti po vyložení kufrů, bleskurychle oblékají plavky a míří na recepci zjistit, kde je bazén. My si teda nejsme jisti jestli tu vůbec nějaký je. Když stojí v hotelové hale oděni do koupacího a Sofi s maskou a ploutvema, zahlasí, že by to bylo fakt trapný zjistit, že tu žádný bazén nemají. Naštěstí to dobře dopadne a recepční je směřuje, kam mají jít. Přebaluji tašky a chystám potravu a oblečení na dalších 24 pro Josífka, který úspěšně atakuje toaletu. Máme to dnes intimnější než včera, ale stále má každý, kde spát a zítra ráno opět jedeme dál.
Další vybraná lokace je Zion national park. V návštěvnickém centru přesedáme na autobus a jedeme do Temple of Sinawava, což je poslední zastávka na trase parkem. Pokračujeme pěšky Riversede walk. Sofi chladí nohy v říčce a Jáchym mě střídá v nošení Josífka, který zase spokojeně usne. V parku to vypadá jako v pohádce. Příroda je velmi rozmanitá. Dnešní čas strávený na cestě autem při přesunech je zhruba 3,5 hodiny.
U večeře ve Wendys' je za top dne jednohlasně vyhlášena 🐎 koňská podkova.
Místní herna, laser game a motokáry. Jako best of rodiče to zakončíme oreo shakem v Burger kingu, nákupem potravin, dobrůtek na další dny a večerní koupačkou se všemi dětmi v bazénu.
Balíš, balím, balíme ...dneska jdu spinkat až v jednu ráno, abych ve tři mohla zase vstát k Josífkovi a za ranního kuropění, jak se u nás na Moravě říká, budíme s Jožkou děti. Čas na výlet.
Před 10h již vystupujeme na parkovišti v Grand Canyon West. Přesun z Las Vegas bez zastávek 2h 20min. Kupujeme lístky, nasedáme na bus a jedeme na vyhlídku Eagel point. Následuje prosklený oblouk nad kaňonem zvaný Skywalk. Nachází se v indiánské rezervaci na západním konci kaňonu v oblasti, kterou obývá kmen Hualapajů. Je ovšem jasné, že stavbu Skywalku by kmen samotný financovat nemohl. Projektu se proto ujal lasvegaský podnikatel původem z Číny – David Jin, s nímž se kmen bude po příštích 25 let dělit o výnosy. Mezi další příjmy bude patřit provozování návštěvnického centra, restaurací, hotelu či pořádání vyhlídkových jízd v terénních automobilech. Celá vyhlídka připomíná obrovskou podkovu a je vyrobena z devadesáti tun speciálně tvrzeného skla z Německa. Plošina snese podle konstruktérů zatížení odpovídající hmotnosti nejméně sedmdesáti letadel Boeing 747. Pro absolutní bezpečnost je vyhlídka uchycena na 94 kovových tyčích zavrtaných čtrnáct metrů hluboko do vápencového masivu. Při procházce si můžete vychutnat slastný pohled skrz skleněnou podlahu, celý chodník vyčnívá 21 metrů přes okraj strmého útesu a pod sebou máte 1200 metrů prázdna, přičemž od propasti vás dělí pouze osm centimetrů skla. Celé by to bylo úžasné, kdyby nám před vstupem nezabavili mobily k focení a nechtěli nás skasírovat o dalších 25$ za 1 fotku (nebo 65$ za 15 fotek). Jako chápu, že polovina z 1400 příslušníků kmene Hualapajů je trvale bez práce, třetina žije pod hranicí chudoby, ale tohle je pěkná lumpárna. No nic, nenecháme si výlet pokazit a užasle hledíme do kaňonu. Navštěvujeme indiánské příbytky a na trase busu vystupujeme na dalších vyhlídkách. Je něco přes 40°C. Josífek po tom co za cesty v autě poctivě 1,5h snídal, si tu ve stínu slupne další kuřecí kapsičku a za hlasitého smíchu doráží na turisty a turisky, kteří neodolají miminku a začnou na něj dělat opičky. V tomhle je vážně pohodář, vždy se na někoho zahledí tak dlouho, dokud mu nepodlehne a začne si s námi povídat.
Nakonec zaníříme do hotelové haly, kde je kasino neb musíme vyzkoušet trochu místního hazardu. Měníme $75 na žetony a jdeme hrát ruletu. Štěstí začátečníka se plní, a tak na první hru vyhráváme barvu i číslo ve čtveřici. Skvělé! Odkládáme si, co jsme vložili a zbylou výhru jdeme úspěšně prohrát.
Těžká rána rodičova, ale my to dneska dáme. Studená sprcha na rozjezd. Balíme, děti si na kočovný způsob cestování velmi rychle zvykly. Sbalení a rozbalení nám trvá čím dál méně času. Podotýkám, že stále se jedná o přesuny všech hmot, co máme s sebou, proto když vystupujeme z hotelového výtahu lidé nechápavě zírají na množství vystupujicích dětí, ověšených taškami a kufry. Slyším jen "big family". Dáváme to totiž na jeden zátah, třeba dnes táhnu kromě 6ti tašek kočár s juniorem a příručákem. Z 23patra to na 2x podstupovat nechceš.
Dojezd 4h 40min a první odbočka po 150 mílích. Dnes nás čeká nejdelší přesun v rámci jednoho dne. I když na čistý čas strávený v autě se to vyrovná našemu výletu do Grand Canyonu. Milovník aut by nad námi zaplakal neb pro úsporu času veškeré krmení dravé zvěře probíhá za jízdy. Pit Stop na přebalení se zkracuje pod 5min včetně zbavení se kontaminovaného předmětu. V roli zásobovače se sprasím každý den, příště bych měla zvážit zda si nepřibalit igelitovou zástěru i když já bych se jistě zlila i tak. Naše testování amerických občerstvení pokračuje, i když tedy dnes ne příliš uspokojivě, jídlo pálí, pálí a ukrutně pálí. Kluci hlásí, že roní slzy a hoří jim žaludek. Arbys prý už navštěvovat nebudeme. Zatím vítězí Wendy's, Subway, Panda a MC Donald. Cestou zvládáme vyhlídku na zaparkovaná letadla a zastávku pro doplnění zásob ve Walmartu.
Co pan Josífek? Po řádné snídani, svačině to zalomil a probral se až na místě. Zuby už má prořízlé 2. Na hotelu proběhne zase za odměnu výklus k bazénu a Josífkovi se koupačka moc líbí.
Na cestách se občas něco přihodí, jako když zaplatíte za benzín, koupíte si kafe a po placení odjedete. Samozřejmě zvyk je zvyk, jako v ČR, bohužel v USA si s českou paltební kartou natankujete až po placení, tedy když na to nezapomenete. Naštěstí nám po dvou dnech peníze vrátili zpět na kartu.
Narozeninové ráno začínáme skvělou hotelovou snídaní s čerstvým ovocem, bílým jogurtem a čajem v porcelánovém hrníčku. Jev v USA velmi neobvyklý. Vše sluncem zalité se trošku pokazí, když se Sofi podaří při odchodu z pokoje rozbít v chodbě skleničku se sirupem na kašel. Tedy sbírám střepy a Sofi dostává poslední dávku sirupu ...snad kašlat už nebude neb jiný sirup nemáme. Na lepkavé podlaze stihnu ještě zlehka podklouznout při odchodu z pokoje.
Sequoia national park cíl dne. Zhruba 4h na cestě.
Na první vyhlídce se fotíme s obřím balvanem. Vše by bylo super, kdybych při pokusu o výskok nedopadla na nohu tak, že jsem si přišlápla prostředníček. Modří už vědí, že letošní rok mě naše letní cestovatelské putování stálo malíček na pravé noze a prostředníček a prsteníček na levé noze. Tedy celou dovolenou jedu v jedněch sandálech neb do jiných bot se nevejdu. Teď jsem tomu zaléčenému prostředníčku ještě naložila. Prima, zbytek parku posílena ibalginem na bolest propajdám. Jeden hezčí sekvoj než druhý.
Největším lákadlem General Sherman tree je zhruba 2300 - 2700 let starý, 83,8 m vysoký a průměr kmene má 7,7 m - má 3 nej - nejstarší, nejvyšší žijící a nejširší strom na světě. Vede k němu Sherman Tree Trail, která se klikatí lesem obřích sekvojí. Kromě nej lze najít v parku ještě další 4 stromy, které jsou, co se týče objemu dřeva, jedny z největších na světě. Sekvojovce obrovské jsou právem nazývány jako mamutí stromy. Při procházece Giant Forestem, jsme si připadali, jako skuteční trpaslíci.V parku je k vidění i nejvyšší hora Spojených států Mount Whitney (4421 m n.mořem) (bereme-li pouze kontinet bez Aljašky). Návštěvu tohoto parku můžu jen doporučit.
Na hotelu vysílám chlapečky ihned pro led, ne do pití, ale na nohu. Poslední článek prostředníčku hezky zčernal tedy z narozeninové večeře je rázem uložení maminky do postele. Sofinka mi připraví ze zásob salát, chlapci toast a manžel skleničku vína. Jsme spolu.
V pokoji je nevídané vedro. Při příchodu totiž Josífek bleskurychle zmáčkl čudlík na stěně u klimatizace, kterou tak vyřadil z provozu. Proto na recepci prosíme o pomoc. Paní rozebere půlku klimatizace a já už se v duchu přesvědčuji o tom, že tu klimatizaci nepotřebujeme. Potřebujeme, z kluků leje a venku je stále 41°. Tak co? budeme se znovu stěhovat? Né, nakopla tu starou herku, haleluja!
Dnes to přišlo prvně, nechce se mi vstávat. V noci 2x vařit mlíčko a v 4,30 asi i spojení se zubama byl Josífek dost hlasitý (rozuměj řval jako lev) takže kromě spící Sofinky vzbudil všechny.
Na snídani jdu jako poslední, potřebuji studenou sprchu, abych probudila tělo k životu. Tolik důležitá večerní příprava neproběhla. Hážu jídlo to igelitek, počítám pleny, odměrky mléka, lahve, kapsičky, bodyčka,lžičky,bryndáky.... ponožky. Děti nadšeně vítají zprávu, že dnes si kufříky balit nemusí. Ještě jednou na nocleh se sem vrátíme. Josef junior drtí chobotnici vlhčenými ubrousky asi si to zasloužila. Jedeme do Yosemitského národního parku asi 2hodinky z hotelu + 2h zpět. V autě posloucháme podkast "Kecy a politika". Dneska kupodivu nemáme na rozjezd Lunetic😂.
Před desátou jsme u brány do parku. Nevýhoda cestování na blind je, že třeba zjistíte, že vás tam nepustí, protože nemáte rezervaci na průjezd. Ok, hledáme WiFi neb tu nefungují ani americká data. V nejbližší lodge zjistíme, že rezervace je možná na úterý. Prima, dnes je neděle a do 16h abychom mohli projet, tu čekat nechceme neb v autě máme 4 děti a je 10h ráno. Jedeme ještě o kousek níže se zeptat do místního ubytování zda by třeba neměli možnost nějakého výletu a svezli nás. Jožka přichází s rezervací na nocleh v parku za 24$ díky které nás prý do parku pustí. Zachvíli projíždíme branou a Sofi se mě ptá zda tu jsou medvědi, proč šišky píchají, jestli tu jsou dravé ryby a další záludné dotazy, které malou cestovatelku zajímají. Při pohledu na Yosemity, které patří mezi světové dědictví UNESCO vám přechází zrak. Jedná se o třetí nejstarší park Ameriky. Žulové stěny, které ční jako pilíře smaragdově zeleného Yosemitského údolí s pruhy vodopádů, sekvoje v Mariposa Grove zase vykukují jako mrakodrapy. Lapete tu po dechu nad tou krásou. Mezi nejznámější vrcholky patří El Capitan, Half Dome a Sentinel Rock. Half Dome se chlubí vertikálním sklonem 93 %, což ho řadí do čela mezi nejstrmějši útesy v Severní Americe. Na jedné z vycházek objeví Sofi fakt pěkný klacek, který by potřebovala asi stejně jako ty kameny z Grand Canyonu. Jestli někdo z osazenstva našeho auta má dobrodružnou povahu je to Sofie. Na vycházce, kde si chladíme nohy po chvilce usoudí, že je třeba se v té ledové vodě vykoupat a přeplavat na druhý břeh. Na jiné vyhlídce stopuje tatínka ke kamenům. Touha po fotce z jednoho z nich ji žene přelést několik stromů, kládu, přehopsat po kamenech a už je uprostřed řeky na balvanu. Objevujeme malou písečnou beach s křišťálově průzračnou vodou a Josífek po prvotním otužení, caká radostně kolem sebe a bere to po čtyřech. Při lovení kamínků z pusy zjišťuji, že má venku 3 zub. Při výjezdu z parku máte stále pocit úžasu. Tento park jistě stojí za návštěvu na několik dní, my bohužel už více času na něj nemáme.
Kolik je? Tolik jako včera v tuto dobu. Dobře. 24min a je sbaleno k odchodu.
Přesun do dalšího ubytování 3h 15min. Pamatujete si chybu v Matrixu 1. den ráno v Palm Springs? Tak dnes ji jedeme napravit. Doufám 🙏v happy end na konci dne. O co jde? Cestuji bez pasu a řidičáku. Ty zůstaly v noci po příletu v autopůjčovně.
Wendy's...My jedeme do Wendy's? Mňam, slyším ze zadních řad v autě.🤣 Vypěstovali jsme si tu závislost.
"Wanted" hledá se zachodový duch jež uzamyká veřejné toalety. Jestli jste o něm slyšeli pohybuje se velmi tiše, nenápadně a jeho cíl je jasný - uzamknout a opustit toaletu. Vytváří tak na veřejných toaletách fronty. My už víme, kdo za to může, proč musí navštívit každou toaletu po cestě a je tam tak dlouho! Přistižena při činu a usvědčena špinavým oblečením. Důvod nevysvětlen jakože "prenk". Škoda, že jsem na to nepřišla dřív 🤦♀️ těch zamknutých záchodků po cestě Los Angeles - Palm Springs, Grand Canyon, Zion national park, Las Vegas, Grand Canyon West, Delano, Sequoia national park, Yosemity national park. Omlouvám se všem ženám ve frontách. To nevymyslíš 😅🙈😅🤭
Odpoledne návštěva Hollywoodu a chodníku slávy. Doklady vyzvednuty (1,2h + 1,2h zpět) - zítra je budu potřebovat.
Program dnešního dne jasný, sbalit, naložit a cca 35 min přesun do Universal studií, které jsou jednou z nejznámějších zábavních atrakcí v Los Angeles.
Byly uvedeny do provozu 30. dubna 1912. Patří mezi nejstarší filmová studia na americké půdě. K natáčení filmů a seriálů se využívají dodnes, byť postupem let se tento obří areál nacházející se v části Los Angeles nazývané Universal City přetransformoval primárně do zábavního parku s desítkami atrakcí, restaurací a suvenýr shopů.
Velká paráda....wow jako velká. Za mě vítězí Transformeři, Sofi bere všechny horské dráhy asi nejvíc prý Mumie, Harry Poter hned v závěsu. Vidět tu, ale můžete i celý Simpsnovic Springfield, Jurský svět, Kung fu Pandu, Mimoně, Tajný život mazlíčků.....
Sofie: Bože proč mě bolí nohy?
Já: Sofinko, protože je 19h a ty od 10h ráno v kuse chodíš.
Sofie: A to už ten park skutečně zavírají?
Já: Ano.
Sofie: Škoda, i když to by mi ty nohy asi upadly.
Podotýkám poslední cca 3h to odchodila v komplet mokrých teniskách, protože vodní atrakce nemohla vynechat. A v autě nám ukázala komplet sloupnutý chodidla.
Další přesun na ubytování je zhruba hodinu.
Do našeho nového pokoje se dostáváme lehce po půl desáté večer. Vybalit, vyprat, vykoupat a hop do postýlek, ráno vstáváme v 6,45. A děti samozřejmě rychlá koupačka v bazénu, než ho stihnout ve 22h zavřít.
Disney California Adventure park
Spali jsme vůbec?🤣 Josífek 6,47 řve, jak kdyby ho na nože brali. Asi zuby. Vypadá už jako malý upírek s vyčnívajícími 2 horními minitesáčky. Tedy o budíček se starat nemusíme. Vzhůru jsme všichni. V 7,40 nám jede bus do Disneylandu tak přidáváme na tempu.
Je to skvělý den. Ráno se na přání Sofinky začíná na ruském kole. Josífek, pod kolem bojuje s americkými špagetami, které mu nejedou, takže špagety už seškrabuji nejen z kočárku, lýtek, ale i z čela. Trošku jich je i pod lavičkou neb mi tu skleničku jedním chvatem skopnul, když se sápal po tašce. Víc jich naštěstí koupených nemáme. Pokračujeme na Strážce galaxie (prý jde o atrakci typu "mami jako když se s tebou utrhne výtah") a projít si park. Děti nadšeni z horské dráhy Incredicoaster, kde si dají 4x repete, protože to jedete hlavou dolů! My s Josífkem odpočíváme ve stínu. Doporučit můžeme Adorable Snowman Frosted Treats, kde mají skvělou citronovou zmrzlinu. S Jožkou se střídáme, tedy zvládnu s dětmi malou mořskou vílu Ariel a parádní jízdu kaňonem v autíčkách z pohádky cars, která mě skutecně nadchla - chvílemi totiž přemýšlíte, jak to udělali, že se to auto hýbe, vypadá tak skutečně a závěrečný závod s nočním osvětlením, byl top. V parku jsme od 8h ráno do 21,30h krásných 13,5h, kdy se děti zastavily jen ve frontách a 20minut na oběd. Sofie na závěr tancuje při laser show, kterou sledujeme z mola.
Z autobusu po cestě na hotel vidíme ohňostroj z druhého Disney parku, který si dokoukáme z hotelového parkoviště, načež děti běží pro plavky a do vířivky, protože je do 22h otevřeno. Ano, taky nechápu, kde berou pořád tu energii 😅.
Víčko na ten džus pořádně nedrží, ona to stejně vyleje.... než to dořeknu, vyleju ten džus já.
Dobré ráno.
Jedeme zpět do Universal studií. Koupili jsme totiž v úterý zvýhodněné lístky, kdy byl 1 den (mimo předem vypsaných dní) k lístku navíc zdarma. Plán je jasný, po otevření parku vyrazit na nejvzdálenější atrakce, kde je minimum lidí a čekací doba jen do 10 minut. 2x transformeři, 4x horská dráha Mumie, 1x Jurský svět a přesun do míst, kam jsme se ještě nepodívali. Odpoledne si dáme hodinovou prohlídku filmových studií, kterou Josífek úspěšně celou prospí v nosičce, což nikdo z nás nechápe, protože nám po kabině skáče King kong, učastníme se přestřelky v Rychle a zběsile nebo jsme součástí devastace metra. Filmové triky v plné své parádě. Venku je skutečně parno, a tak zcela vypoceni odcházíme z parku 30min před zavírací dobou.
Na hotelu běží Sofinka rychle ještě do bazénu. V 21,30 startuje ohňostroj v Disneylandu, a tak ho děti sledují z bazénu, jako by byla tahle mega dlouhá světelná podívaná jen pro ně.
Balíš balím balíme ...tentokrát je třeba všechny zavazadla přebalit do původní úsporné formy, v 17h odevzdáváme auto v půjčovně a poletíme do New Yorku.
Čím jsme tu cestovali? Máme vypůjčený Chrysler Pacifica - auto pro 7 lidí a má i poměrně velký kufr. Vejde se tam 1x velký kufr, 4 x příruční zavazadla, 1x složený kočárek o velikosti příručáku, 1x cestovní postýlka, pack s 24x 0,5l vodou a taky spousta tašek a batůžků kolem sedadel. Autosedačka "vajíčko" Britax Römer přicestovala s námi, její odbavení bylo v ceně letenky. Podsedák pro Sofi jsme kupovali na místě.
Dnes jsme tedy odpoledne vyjeli na pláž jménem Huntington beach. Její délka je prý 13,5km. Jít na pláž před odletem je taková sebedestrukční záležitost. I po x hodinách na cestě ze sebe stále vyklepáváte písek. Sofi si tu hned našla kamarádku na stavění hradu. Kluci skákali do vln a Josífek potřeboval ochutnat trošku písku. Projdeme se po místním molu a Sofi nám naplánuje, že by bylo prima bydlet přes cestu v těch domech a strávit tu prázdniny s koupáním. Ochutnáme další místní občerstvení tentokrát Fat bugrer, kde dělají i saláty.
Dnešní odlet je zcela na pohodu, Josífek vyřízen z pláže spí, a tak stále slyšíme od spolucestujících na letišti, jak máme roztomilé miminko.
Náš plán prospat celý let se nám moc nedaří. Místa v letadle máme totiž v poslední řadě, kde se nedá sklopit sedačka ke spánku. Za námi toalety tedy neustále někdo splachuje a před námi řady korejských turistů, kteří stále svítí lampičkami. Podmínky pro spánek nevalné. Holt ne vždy je posvícení, ale letenky byly levné.
Přílet do NY cca v 4,30h ráno. Jedeme tedy na hotel zda by nebyla možnost brzkého ubytování. Bohužel mají plno a pokoj pro nás budou mít až odpoledne.
Tak tu necháváme zavazadla a jdeme na snídani, kterou si bereme do Central parku. Východ Slunce nestihneme asi o 10min. Míjíme nepřeberné množství ranních běžců. Sofi zkoumá místní balvany, hřiště a hlavně ji nelze zabránit, aby neplašila místní holuby. Jožka přichází s nápadem jet se podívat na Sochu Svobody.
Neoklasicistní měděná socha připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie v roce 1776 vyjádřila podporu americkým osadníkům v boji za nezávislost. Statue of Liberty přivezli do USA v 350 dílech a během 4 měsíců ji zkompletovali a vztyčili 28. října 1886. Váží asi 203 tuny a s podstavcem měří 93 metrů. V pravé ruce drží Socha Svobody skoro třináctimetrovou pochodeň a v levé knihu s nápisem „July IV MDCCLXXVI“ – tedy 4.7. 1776 – den, kdy byla vyhlášena Deklarace nezávislosti.
Míříme tedy do metra, na trajekt na Staten Island. Zde bohužel dochází k velkým teplotním změnám. V newyorském metru je vedro a směsice pachů, že máte problém popadnout dech, ve vlaku je naopak silně podklimatizováno, což vyvolává pocit brzkého umrznutí. Za následek to má, že já Jáchym, Sofinka, Štěpán hned po tom, co obkoukneme Sochu svobody usínáme. Spí se na trajektu, v metru, v hotelovém lobby.... časový posun nepřispěl k 2hodinám spánku v letadle. Tedy jsme jak cestující skupinka Šípkových růženek.
Bydlíme kousek od Times Square. Její prohlídka nesmí chybět, jak ve dne, tak v noci a na ulici před hotelem jsou v sobotu trhy, což vidíme prvně....spát jdeme zhruba v deset. V noci se snad již časově srovnáme.
Dnešní snídani nám obstará Jožka až do postele, krásné new yorské probuzení. Na ulici rušno už od rána. Děti komentují, jak to tu vypadá a proč ty lidi žijí na ulici. Přeci jen je jich tu více než v Praze. Dnes cestujeme výhradně autobusy, pro nás s Jožkou nová zkušenost neb v minulosti jsme v NY cestovali výhradně jen metrem. Patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší metra na světě. Jeho celková délka je 373 km, projíždí čtvrtmi Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island a najdete zde na 468 stanic. Příjemná změna po new yorském metru neb s kočárkem to není vůbec komfortní - samé úzké schody nahoru a dolů.
Jedeme navštívit Intrepid Sea, Air &Space Museum - slavné vojenské, námořní a v menší míře i vesmírné muzeum, které ve své kategorii patří k nejlepším a největším na světě. Exponáty jsou úchvatné - najdete tu i Enterprise. Pod otevřeným nebem čeká legenda světového dopravního letectví – nadzvukový letoun Concorde v barvách British Airways. Po ukončení provozu těchto letadel, se mnoho z nich rozletělo na své poslední štace do různých muzeí po celém světě. V newyorském Intrepid Sea, Air & Space Museum zakotvil stroj registrace G-BOAD. Přístupná je zde i část interiéru, kam se bohužel nedostaneme neb mají pro nás zajímavé časy vyprodány. Ponorka Growler je jedinou svého druhu s řízenými střelami, která je v USA přístupná veřejnosti. Prohlédnout si můžete skoro celý stroj od místností pro posádku přes řídící centrum až po oblíbenou torpédovou komoru. 2. srpna 2022 slavili 40 let od otevření muzea.
Odsud další přesun na novou vyhlídku, na které jsme ještě v minulosti nebyli, s názvem The Edge. Je zde skleněná podlaha, což nás (hlavně asi mě) láká. Otevřená byla v březnu 2020 a nachází se v 100 podlaží budovy 30 Hudson Yards. Vřele doporučuji navštívit, je to skutečně skvělý zážitek.
Ráno si přispíme. Nenařídili jsme budík. Po lehce chaotickém ránu je náš dnešní cíl jasný - navštívit One World Observatory - 102 pater za 47 vteřin.
One World Trade Center, dříve známý jako Freedom Tower, je mrakodrap postavený v bezprostřední blízkosti místa, kde stály původní budovy Světového obchodního centra, které byly zničeny teroristickými útoky z 11. září 2001. 386,5m vysoká observatoř se nachází v 102 až 100 patře. Jedeme metrem neb je to nejrychlejší. Tentokrát bereme s sebou všechny děti a výtah vzhůru zvládají bez problémů. Výhled na NY je jako vždy dechberoucí, ať jdete na jakoukoliv vyhlídku, kterou zde můžete navštívit. Mají i komentovanou část, a tak po jejím konci děti zkouším z toho, co si zapamatovaly či porozuměly správně a co si o New Yorku odnesou. Josífek jako vždy spí. Asi by mi nikdo nevěřil, ale 90% podobných situací při našem cestování prostě prospí v nosičce.
Venku jdou kluci ještě navštívit památník k WTC včetně podzemí,
Teď kousek textu od Jožky. Památník 9/11 je jedna z věcí, které by člověk neměl při návštěvě NY vynechat. Už impozantně vypadá horní, volně přístupná část, s vodopády, v místech kde stála původní dvojčata. Po okrajích jsou uvedena jména všech obětí.
Místo je opravdu "silné" a velmi působivé. V podzemí muzea se ještě pocity umocní. Můžete si zde téměř minutu po minutě projít události onoho tragického dne. Je zde spousta exponátů z původních dvojčat, vybavení hasičů, osobní věci obětí ...
My se Sofinkou a Josífkem chceme jít obkouknout nějaké oblečky do školy. Bohužel náš oblíbený obchoďák je do jara 2023 zavřený, a tak skončíme v Gapu, kde mají příjemné slevy a školní výbava je pořízena. Na hotel docestujeme zase po deváté večerní a skutečně nás bolí nožičky.
Poslední dovolenkové ráno, poslední balení kufrů. Přeskupujeme kufříky abychom zabalili vše, co si děti vezou s sebou. Tedy třeba luk s šípy, co jedna holčička potřebovala z Disney store neb ten kluků doma už nepřežil její vášeň pro střílení. Tentokrát vezeme fialový (lepší). Kluci řeší nové boty, aby se jim nepomačkaly a já zase jestli mi zbylo dost jídla pro Josífka na cestu zpět. Kufry schováváme v hotelu a vyrazíme s dětmi na malý shopping. Ve tři musíme být zpět a jedeme na letiště. V autě si povídáme o naší top 5 z dovolené, kdy u dětí jednoznačně vyhrávají Universal studia Hollywood v těsném závěsu s Disneylandem a The One Observatory v New Yorku my s Jožkou zase volíme Grand Canyon, Horseshoe a parky Jožka sekvoje a já Yosemitský.
I s miminem se dá vyrazit na roadtrip :-)
Zde několik typů od nás:
- dětská postýlka - ve spoustě hotelů mají postálek nedostatek, případně nejsou vůbec levné (nabízeli nám 10 - 30 USD za noc). Některé letecké společnosti nabízejí společně s kočárkem odbavení i postýlky, či sedačky do auta v ceně infantí letenky. My jsme letěli s American Airlines a ti umožńují dvě takováto zavazadla. Rozhodli jsme se vzít sebou sedačku a postýlku koupili v nejbliždím Targetu (60-100 USD).
- v Targetu mívají často i lékárnu, včetně léků pro děti.
- do letadla můžete nastupovat s kojencem přednostně.
- kojenec nemá nárok na vlastní sedadlo v letadle. Ještě před startem požádejte letušky, ať Vám řeknou, jestli bude nějaké místo v letadle volné. Kdo cestuje s vámi si pak může přesednout a budete mít víc prostoru pro prcka. Vždy se nám personál snažil vyjít vstříc.
- do letadla se také hodí nosička. My používáme manduku a někdy je pro personál v letadle dostatečná a nebudou Vám dávat ani bezpečností pás.
- do letadla můžete mít pro mimino i vodu či různé kaše, jen počítejte s důkladnější kontrolou.
- v NY používejte autobusy, cestování s prckem je mnohem příjemnější než metrem. V létě je v tunelech strašné vedro a málokde jsou eskalátory. Výtahl zde také moc není.
- téměř ve všech hotelech měli na pokojích kávovar, ve které se dala připravit voda na mléko. A pokud tam není, tak pomůžou na recepci. Mikrovlnka pro ohřev až tak častá není.
Cestopis k naší výpravě napsala moje drahá manželka ...
Let do Dallasu zhruba 10h okořeněn mým 4 násobným poblitím a útrpnými pohledy Sofinky nad matkou.
Jinak ❌️ne nečekáme dalšího člena gangu
✅️ pravděpodobně mi neudělala dobře anglická strava, nedostatek spánku, deci vína po vzletu, menší turbulence a nebo to byl taky mix všeho dohromady.
Pomohla až po cca 5h letu Coca Cola, kterou Jožka poctivě na záchodcích vyštěrchal, za což mu patří můj velký dík ❤
V Dallasu vybíháme z letadla s 3kufry, 3 batohy, 1 taškou plnou jídla pro Josefa, kočárkem, Josefem v nosičce a 1 rezervním pytlíkem na případné další nevolnosti. Letadlo má zpoždění a my máme 1,5h na imigrační kontrolu, vyzvednutí odbaveného kufru, nové odbavení kufru, kontrolu zase všech příručáků a přesun na opačnou stranu letiště. Tedy celé to sprintujem, v půlce křičí Štěpán "to je jak v Sám doma, jen hlavně neztraťme Kevina teda Sofinku" ...a jak řekl "pan vedoucí" v letadle, "na mazáka", jsme tu ještě s rezervou.
Let do Los Angeles zhruba 3h prospíme.
Kufr a autosedačku vyzvedáváme v pořádku až na místo určení. ...a Josef? ano tak ten letěl s námi a ve smyčce nakrmte mě a já budu zase spinkat tak mě moc nerušte se zúčastnil. Zbylé děti jsou již samoobslužné až tedy na jedno polití tatínka colou za což nebyl rád a jedna holčička z toho byla na chvilku smutná.
Po 24h na cestě vyzvedáváme auto a jedeme koupit postýlku. 15min před zavíračkou nabíháme s 4 dětmi do targetu, kde kromě postýlky, bereme podsedák, bednu plínek, toasty, šunku,sýr,pytlík jablek pro děti k večeři neb by před půlnocí jedly a ráno se budou hodit k snídani... a teď ještě 1,5h cesta do Palm Springs. Nejslabším článkem cesty vyhlášena matka.
Je ráno 6,30, vše sluncem zalité a my si spokojeně vypravíme zážitky z cesty a jak jsme rádi, že jsme ten let v Dallasu stihli. Teď přichází onen moment, kdy nastává chyba v "Matrixu" nebo taky slovníkem našich dětí "fail". Tento okamžik si pamatujte ještě se k němu v našem cestovním deníku vrátíme. Byly 2 varianty řešení. Po vzájemné dohodě volíme variantu č.2.
Děti chvátají na koupačku v bazénu, Jožka jede do T-Mobile pro novou simku/ mobilní data. Po přebalení kufříků opět nakládáme auto tak abychom velký kufr vykládali až zase za několik dní.
Pak jedeme navštívit Palm Springs Air museum. Jožka si dal ještě dostaveníčko s recepčním, který byl teplejší než dnešní den, aby rozchodili alespoň usa telefon. My se s dětmi učíme Farenheitovu stupnici k ovládání místních klimatizací. Muzeum nás nadchlo, 3h jsou pryč ani nevíme jak.
Dnešní noc za mě nic moc. Sousedi nad námi mají dítě, které prakticky celou noc řve, což není kompatibilní s matkou, která řeší jestli to náhodou neřve její dítě. Samozřejmě zbytek mých spolucestujících spí. Máme první ubytování se snídaní. Dobře, ráno fasujeme pytlíky s vodou, džusíčkem, müsli tyčkou, kompotem, příbory, mufinem, který je překvapivě sladší než ten manažer na recepci v Palm Springs. Děti tedy snídají pizzu od večeře. Josef vdechne svoji müsli kapsičku a frčíme směr Grand Canyon. Dneska naviguje pan Google. Přeci jen není třeba rodinu zatěžovat dva dny za sebou.
Ve visitor centru kupujeme lístek do parku pro auto za pěkných 35,-$, který platí i na zítra. Nastupujeme do busu (ten je již v ceně zaplaceného vstupu) a jedeme do Village. Odtud busy fungují jako hop on hop off u jednotlivých vyhlídek. Část cesty jdeme pěšky, Josífka mám v manduce. Ten po chvilce usíná. Grand Canyon je jedno velké wow. Vlastně celou dobu přemýšlíte jestli se vám ta scenérie zdá nebo je opravdu skutečná. Je to nepopsatelné a musí se to zažít. Sofie byla v počátku výpravy určena průzkumnicí, což možná nebylo zcela uvažené neb její nadšení pro výlet je opravdu velké, a tak ji už sledujeme z protějších skal. Její tempo je vražedné a naše touha fotit a točit videa nás značně brzdí. Naštěstí občas zatouží také po fotce tak na nás počká. Konečná stanice Hermits Rest zde je stánek s občerstvením a další úchvatná vyhlídka. Josífka bolí zoubky a celý výlet kromě pauzy na jídlo prospí.
Zpět nás veze bus již bez zastávek, protože přišla v některých částech bouřka, a tak dle amerického hesla "safety first", odvaží lidi na hlavní parkoviště a park uzavírají. Jestli mě při cestování uchvátil na Aljašce park Denali, v Norsku fjordy, v Brazílii vodopády Foz do Iguazú, v Rio de Janeiru socha Krista, na Novém Zélandu příroda, tak Grand Canyon je samozřejmě zařazen do top ten.
Vstávám ve 4h k Josífkovi a už se bohužel nezadaří pokračovat ve spánku. Ne že bych nechtěla, ale je stále co dělat. Přebalit, uvařit mlíčko, přebalit, zuby pořád bolí tak jedem nurofen na teplotu. Připravit ovoce a zeleninu na cestu, toasty se šunkou a sýrem. Po včerejší zkušenosti děti rovnou k snídani fasují oreo jogurty, co jsem jim včera vybrala v obchodě. Což mě vede k myšlence.
Jestli něco v Americe miluju, je to nakupování v samoobsluhách. Ten jejich přístup k zákazníkovi. Jasně mají to naučené, ale proč to není i u nás? Pokladní není ve stresu, že musí namarkovat určitý počet položek za minutu, nekrčí mi jídlo, nehazí ho na sebe na hromadu, nemračí se na mě ani se netváří, že ji bytostně otravuji. Případně, že je ve smrti a asi brzo zkolabuje za kasou. Pokecá s vámi, nákup vám roztřídí do tašek/bedýnek a ještě se zeptá jestli jste všechno našli a jste spokojení. Za mě značka ideál.
Dneska čeká Štěpku a Jáchyma překvapení. Jožka jim při plánování trasy objednal let vrtulníkem nad Grand Canyonem. Míříme tedy na místní letiště, kde kluci absolvují krátké instruktážní video a nastupuje se do vrtulníku. Let trvá zhruba 25min. My s Josífkem a Sofinkou zatím sledujeme přistávající a odlétající vrtulníky.
Kluci se vrací nadšení a jede se zpět do Grand Canyonu.
Tentokrát jedeme autem na druhou stranu neb máme nové ubytování asi 2,5h odsud. Zastavujeme na jednotlivých vyhlídkách. Člověku opět přechází zrak. Děti dychtivě pózují pro další a další fotky neb tady je to prý ještě hezčí než na té minulé vyhlídce, slyším stále dokola. S Jožkou si už děláme legraci, že z USA budeme mít jen jedno album Grand Canyon 🤣. Počasí je tu opravdu proměnlivé, a tak lehce zmokneme než se vrátíme od věže zpět na parkoviště. Sofinka má cestou v běhu před deštěm asociaci s válkou na Ukrajině neb jsem prý vypadala jako když běžím se schovat a ochraňuji dítě. Následuje opět hovor o Putinovi a ruských obyvatelích, kteří žijí v ČR a proč utíkají před režimem. Někdy jsou ty jejich myšlenky, co se jim honí v hlavičce překvapivé. Nasedáme do auta, Josífek se láduje jen co může a za deště jedeme do Page.
Děti po vyložení kufrů, bleskurychle oblékají plavky a míří na recepci zjistit, kde je bazén. My si teda nejsme jisti jestli tu vůbec nějaký je. Když stojí v hotelové hale oděni do koupacího a Sofi s maskou a ploutvema, zahlasí, že by to bylo fakt trapný zjistit, že tu žádný bazén nemají. Naštěstí to dobře dopadne a recepční je směřuje, kam mají jít. Přebaluji tašky a chystám potravu a oblečení na dalších 24 pro Josífka, který úspěšně atakuje toaletu. Máme to dnes intimnější než včera, ale stále má každý, kde spát a zítra ráno opět jedeme dál.
Další vybraná lokace je Zion national park. V návštěvnickém centru přesedáme na autobus a jedeme do Temple of Sinawava, což je poslední zastávka na trase parkem. Pokračujeme pěšky Riversede walk. Sofi chladí nohy v říčce a Jáchym mě střídá v nošení Josífka, který zase spokojeně usne. V parku to vypadá jako v pohádce. Příroda je velmi rozmanitá. Dnešní čas strávený na cestě autem při přesunech je zhruba 3,5 hodiny.
U večeře ve Wendys' je za top dne jednohlasně vyhlášena 🐎 koňská podkova.
Místní herna, laser game a motokáry. Jako best of rodiče to zakončíme oreo shakem v Burger kingu, nákupem potravin, dobrůtek na další dny a večerní koupačkou se všemi dětmi v bazénu.
Balíš, balím, balíme ...dneska jdu spinkat až v jednu ráno, abych ve tři mohla zase vstát k Josífkovi a za ranního kuropění, jak se u nás na Moravě říká, budíme s Jožkou děti. Čas na výlet.
Před 10h již vystupujeme na parkovišti v Grand Canyon West. Přesun z Las Vegas bez zastávek 2h 20min. Kupujeme lístky, nasedáme na bus a jedeme na vyhlídku Eagel point. Následuje prosklený oblouk nad kaňonem zvaný Skywalk. Nachází se v indiánské rezervaci na západním konci kaňonu v oblasti, kterou obývá kmen Hualapajů. Je ovšem jasné, že stavbu Skywalku by kmen samotný financovat nemohl. Projektu se proto ujal lasvegaský podnikatel původem z Číny – David Jin, s nímž se kmen bude po příštích 25 let dělit o výnosy. Mezi další příjmy bude patřit provozování návštěvnického centra, restaurací, hotelu či pořádání vyhlídkových jízd v terénních automobilech. Celá vyhlídka připomíná obrovskou podkovu a je vyrobena z devadesáti tun speciálně tvrzeného skla z Německa. Plošina snese podle konstruktérů zatížení odpovídající hmotnosti nejméně sedmdesáti letadel Boeing 747. Pro absolutní bezpečnost je vyhlídka uchycena na 94 kovových tyčích zavrtaných čtrnáct metrů hluboko do vápencového masivu. Při procházce si můžete vychutnat slastný pohled skrz skleněnou podlahu, celý chodník vyčnívá 21 metrů přes okraj strmého útesu a pod sebou máte 1200 metrů prázdna, přičemž od propasti vás dělí pouze osm centimetrů skla. Celé by to bylo úžasné, kdyby nám před vstupem nezabavili mobily k focení a nechtěli nás skasírovat o dalších 25$ za 1 fotku (nebo 65$ za 15 fotek). Jako chápu, že polovina z 1400 příslušníků kmene Hualapajů je trvale bez práce, třetina žije pod hranicí chudoby, ale tohle je pěkná lumpárna. No nic, nenecháme si výlet pokazit a užasle hledíme do kaňonu. Navštěvujeme indiánské příbytky a na trase busu vystupujeme na dalších vyhlídkách. Je něco přes 40°C. Josífek po tom co za cesty v autě poctivě 1,5h snídal, si tu ve stínu slupne další kuřecí kapsičku a za hlasitého smíchu doráží na turisty a turisky, kteří neodolají miminku a začnou na něj dělat opičky. V tomhle je vážně pohodář, vždy se na někoho zahledí tak dlouho, dokud mu nepodlehne a začne si s námi povídat.
Nakonec zaníříme do hotelové haly, kde je kasino neb musíme vyzkoušet trochu místního hazardu. Měníme $75 na žetony a jdeme hrát ruletu. Štěstí začátečníka se plní, a tak na první hru vyhráváme barvu i číslo ve čtveřici. Skvělé! Odkládáme si, co jsme vložili a zbylou výhru jdeme úspěšně prohrát.
Těžká rána rodičova, ale my to dneska dáme. Studená sprcha na rozjezd. Balíme, děti si na kočovný způsob cestování velmi rychle zvykly. Sbalení a rozbalení nám trvá čím dál méně času. Podotýkám, že stále se jedná o přesuny všech hmot, co máme s sebou, proto když vystupujeme z hotelového výtahu lidé nechápavě zírají na množství vystupujicích dětí, ověšených taškami a kufry. Slyším jen "big family". Dáváme to totiž na jeden zátah, třeba dnes táhnu kromě 6ti tašek kočár s juniorem a příručákem. Z 23patra to na 2x podstupovat nechceš.
Dojezd 4h 40min a první odbočka po 150 mílích. Dnes nás čeká nejdelší přesun v rámci jednoho dne. I když na čistý čas strávený v autě se to vyrovná našemu výletu do Grand Canyonu. Milovník aut by nad námi zaplakal neb pro úsporu času veškeré krmení dravé zvěře probíhá za jízdy. Pit Stop na přebalení se zkracuje pod 5min včetně zbavení se kontaminovaného předmětu. V roli zásobovače se sprasím každý den, příště bych měla zvážit zda si nepřibalit igelitovou zástěru i když já bych se jistě zlila i tak. Naše testování amerických občerstvení pokračuje, i když tedy dnes ne příliš uspokojivě, jídlo pálí, pálí a ukrutně pálí. Kluci hlásí, že roní slzy a hoří jim žaludek. Arbys prý už navštěvovat nebudeme. Zatím vítězí Wendy's, Subway, Panda a MC Donald. Cestou zvládáme vyhlídku na zaparkovaná letadla a zastávku pro doplnění zásob ve Walmartu.
Co pan Josífek? Po řádné snídani, svačině to zalomil a probral se až na místě. Zuby už má prořízlé 2. Na hotelu proběhne zase za odměnu výklus k bazénu a Josífkovi se koupačka moc líbí.
Na cestách se občas něco přihodí, jako když zaplatíte za benzín, koupíte si kafe a po placení odjedete. Samozřejmě zvyk je zvyk, jako v ČR, bohužel v USA si s českou paltební kartou natankujete až po placení, tedy když na to nezapomenete. Naštěstí nám po dvou dnech peníze vrátili zpět na kartu.
Narozeninové ráno začínáme skvělou hotelovou snídaní s čerstvým ovocem, bílým jogurtem a čajem v porcelánovém hrníčku. Jev v USA velmi neobvyklý. Vše sluncem zalité se trošku pokazí, když se Sofi podaří při odchodu z pokoje rozbít v chodbě skleničku se sirupem na kašel. Tedy sbírám střepy a Sofi dostává poslední dávku sirupu ...snad kašlat už nebude neb jiný sirup nemáme. Na lepkavé podlaze stihnu ještě zlehka podklouznout při odchodu z pokoje.
Sequoia national park cíl dne. Zhruba 4h na cestě.
Na první vyhlídce se fotíme s obřím balvanem. Vše by bylo super, kdybych při pokusu o výskok nedopadla na nohu tak, že jsem si přišlápla prostředníček. Modří už vědí, že letošní rok mě naše letní cestovatelské putování stálo malíček na pravé noze a prostředníček a prsteníček na levé noze. Tedy celou dovolenou jedu v jedněch sandálech neb do jiných bot se nevejdu. Teď jsem tomu zaléčenému prostředníčku ještě naložila. Prima, zbytek parku posílena ibalginem na bolest propajdám. Jeden hezčí sekvoj než druhý.
Největším lákadlem General Sherman tree je zhruba 2300 - 2700 let starý, 83,8 m vysoký a průměr kmene má 7,7 m - má 3 nej - nejstarší, nejvyšší žijící a nejširší strom na světě. Vede k němu Sherman Tree Trail, která se klikatí lesem obřích sekvojí. Kromě nej lze najít v parku ještě další 4 stromy, které jsou, co se týče objemu dřeva, jedny z největších na světě. Sekvojovce obrovské jsou právem nazývány jako mamutí stromy. Při procházece Giant Forestem, jsme si připadali, jako skuteční trpaslíci.V parku je k vidění i nejvyšší hora Spojených států Mount Whitney (4421 m n.mořem) (bereme-li pouze kontinet bez Aljašky). Návštěvu tohoto parku můžu jen doporučit.
Na hotelu vysílám chlapečky ihned pro led, ne do pití, ale na nohu. Poslední článek prostředníčku hezky zčernal tedy z narozeninové večeře je rázem uložení maminky do postele. Sofinka mi připraví ze zásob salát, chlapci toast a manžel skleničku vína. Jsme spolu.
V pokoji je nevídané vedro. Při příchodu totiž Josífek bleskurychle zmáčkl čudlík na stěně u klimatizace, kterou tak vyřadil z provozu. Proto na recepci prosíme o pomoc. Paní rozebere půlku klimatizace a já už se v duchu přesvědčuji o tom, že tu klimatizaci nepotřebujeme. Potřebujeme, z kluků leje a venku je stále 41°. Tak co? budeme se znovu stěhovat? Né, nakopla tu starou herku, haleluja!
Dnes to přišlo prvně, nechce se mi vstávat. V noci 2x vařit mlíčko a v 4,30 asi i spojení se zubama byl Josífek dost hlasitý (rozuměj řval jako lev) takže kromě spící Sofinky vzbudil všechny.
Na snídani jdu jako poslední, potřebuji studenou sprchu, abych probudila tělo k životu. Tolik důležitá večerní příprava neproběhla. Hážu jídlo to igelitek, počítám pleny, odměrky mléka, lahve, kapsičky, bodyčka,lžičky,bryndáky.... ponožky. Děti nadšeně vítají zprávu, že dnes si kufříky balit nemusí. Ještě jednou na nocleh se sem vrátíme. Josef junior drtí chobotnici vlhčenými ubrousky asi si to zasloužila. Jedeme do Yosemitského národního parku asi 2hodinky z hotelu + 2h zpět. V autě posloucháme podkast "Kecy a politika". Dneska kupodivu nemáme na rozjezd Lunetic😂.
Před desátou jsme u brány do parku. Nevýhoda cestování na blind je, že třeba zjistíte, že vás tam nepustí, protože nemáte rezervaci na průjezd. Ok, hledáme WiFi neb tu nefungují ani americká data. V nejbližší lodge zjistíme, že rezervace je možná na úterý. Prima, dnes je neděle a do 16h abychom mohli projet, tu čekat nechceme neb v autě máme 4 děti a je 10h ráno. Jedeme ještě o kousek níže se zeptat do místního ubytování zda by třeba neměli možnost nějakého výletu a svezli nás. Jožka přichází s rezervací na nocleh v parku za 24$ díky které nás prý do parku pustí. Zachvíli projíždíme branou a Sofi se mě ptá zda tu jsou medvědi, proč šišky píchají, jestli tu jsou dravé ryby a další záludné dotazy, které malou cestovatelku zajímají. Při pohledu na Yosemity, které patří mezi světové dědictví UNESCO vám přechází zrak. Jedná se o třetí nejstarší park Ameriky. Žulové stěny, které ční jako pilíře smaragdově zeleného Yosemitského údolí s pruhy vodopádů, sekvoje v Mariposa Grove zase vykukují jako mrakodrapy. Lapete tu po dechu nad tou krásou. Mezi nejznámější vrcholky patří El Capitan, Half Dome a Sentinel Rock. Half Dome se chlubí vertikálním sklonem 93 %, což ho řadí do čela mezi nejstrmějši útesy v Severní Americe. Na jedné z vycházek objeví Sofi fakt pěkný klacek, který by potřebovala asi stejně jako ty kameny z Grand Canyonu. Jestli někdo z osazenstva našeho auta má dobrodružnou povahu je to Sofie. Na vycházce, kde si chladíme nohy po chvilce usoudí, že je třeba se v té ledové vodě vykoupat a přeplavat na druhý břeh. Na jiné vyhlídce stopuje tatínka ke kamenům. Touha po fotce z jednoho z nich ji žene přelést několik stromů, kládu, přehopsat po kamenech a už je uprostřed řeky na balvanu. Objevujeme malou písečnou beach s křišťálově průzračnou vodou a Josífek po prvotním otužení, caká radostně kolem sebe a bere to po čtyřech. Při lovení kamínků z pusy zjišťuji, že má venku 3 zub. Při výjezdu z parku máte stále pocit úžasu. Tento park jistě stojí za návštěvu na několik dní, my bohužel už více času na něj nemáme.
Kolik je? Tolik jako včera v tuto dobu. Dobře. 24min a je sbaleno k odchodu.
Přesun do dalšího ubytování 3h 15min. Pamatujete si chybu v Matrixu 1. den ráno v Palm Springs? Tak dnes ji jedeme napravit. Doufám 🙏v happy end na konci dne. O co jde? Cestuji bez pasu a řidičáku. Ty zůstaly v noci po příletu v autopůjčovně.
Wendy's...My jedeme do Wendy's? Mňam, slyším ze zadních řad v autě.🤣 Vypěstovali jsme si tu závislost.
"Wanted" hledá se zachodový duch jež uzamyká veřejné toalety. Jestli jste o něm slyšeli pohybuje se velmi tiše, nenápadně a jeho cíl je jasný - uzamknout a opustit toaletu. Vytváří tak na veřejných toaletách fronty. My už víme, kdo za to může, proč musí navštívit každou toaletu po cestě a je tam tak dlouho! Přistižena při činu a usvědčena špinavým oblečením. Důvod nevysvětlen jakože "prenk". Škoda, že jsem na to nepřišla dřív 🤦♀️ těch zamknutých záchodků po cestě Los Angeles - Palm Springs, Grand Canyon, Zion national park, Las Vegas, Grand Canyon West, Delano, Sequoia national park, Yosemity national park. Omlouvám se všem ženám ve frontách. To nevymyslíš 😅🙈😅🤭
Odpoledne návštěva Hollywoodu a chodníku slávy. Doklady vyzvednuty (1,2h + 1,2h zpět) - zítra je budu potřebovat.
Program dnešního dne jasný, sbalit, naložit a cca 35 min přesun do Universal studií, které jsou jednou z nejznámějších zábavních atrakcí v Los Angeles.
Byly uvedeny do provozu 30. dubna 1912. Patří mezi nejstarší filmová studia na americké půdě. K natáčení filmů a seriálů se využívají dodnes, byť postupem let se tento obří areál nacházející se v části Los Angeles nazývané Universal City přetransformoval primárně do zábavního parku s desítkami atrakcí, restaurací a suvenýr shopů.
Velká paráda....wow jako velká. Za mě vítězí Transformeři, Sofi bere všechny horské dráhy asi nejvíc prý Mumie, Harry Poter hned v závěsu. Vidět tu, ale můžete i celý Simpsnovic Springfield, Jurský svět, Kung fu Pandu, Mimoně, Tajný život mazlíčků.....
Sofie: Bože proč mě bolí nohy?
Já: Sofinko, protože je 19h a ty od 10h ráno v kuse chodíš.
Sofie: A to už ten park skutečně zavírají?
Já: Ano.
Sofie: Škoda, i když to by mi ty nohy asi upadly.
Podotýkám poslední cca 3h to odchodila v komplet mokrých teniskách, protože vodní atrakce nemohla vynechat. A v autě nám ukázala komplet sloupnutý chodidla.
Další přesun na ubytování je zhruba hodinu.
Do našeho nového pokoje se dostáváme lehce po půl desáté večer. Vybalit, vyprat, vykoupat a hop do postýlek, ráno vstáváme v 6,45. A děti samozřejmě rychlá koupačka v bazénu, než ho stihnout ve 22h zavřít.
Disney California Adventure park
Spali jsme vůbec?🤣 Josífek 6,47 řve, jak kdyby ho na nože brali. Asi zuby. Vypadá už jako malý upírek s vyčnívajícími 2 horními minitesáčky. Tedy o budíček se starat nemusíme. Vzhůru jsme všichni. V 7,40 nám jede bus do Disneylandu tak přidáváme na tempu.
Je to skvělý den. Ráno se na přání Sofinky začíná na ruském kole. Josífek, pod kolem bojuje s americkými špagetami, které mu nejedou, takže špagety už seškrabuji nejen z kočárku, lýtek, ale i z čela. Trošku jich je i pod lavičkou neb mi tu skleničku jedním chvatem skopnul, když se sápal po tašce. Víc jich naštěstí koupených nemáme. Pokračujeme na Strážce galaxie (prý jde o atrakci typu "mami jako když se s tebou utrhne výtah") a projít si park. Děti nadšeni z horské dráhy Incredicoaster, kde si dají 4x repete, protože to jedete hlavou dolů! My s Josífkem odpočíváme ve stínu. Doporučit můžeme Adorable Snowman Frosted Treats, kde mají skvělou citronovou zmrzlinu. S Jožkou se střídáme, tedy zvládnu s dětmi malou mořskou vílu Ariel a parádní jízdu kaňonem v autíčkách z pohádky cars, která mě skutecně nadchla - chvílemi totiž přemýšlíte, jak to udělali, že se to auto hýbe, vypadá tak skutečně a závěrečný závod s nočním osvětlením, byl top. V parku jsme od 8h ráno do 21,30h krásných 13,5h, kdy se děti zastavily jen ve frontách a 20minut na oběd. Sofie na závěr tancuje při laser show, kterou sledujeme z mola.
Z autobusu po cestě na hotel vidíme ohňostroj z druhého Disney parku, který si dokoukáme z hotelového parkoviště, načež děti běží pro plavky a do vířivky, protože je do 22h otevřeno. Ano, taky nechápu, kde berou pořád tu energii 😅.
Víčko na ten džus pořádně nedrží, ona to stejně vyleje.... než to dořeknu, vyleju ten džus já.
Dobré ráno.
Jedeme zpět do Universal studií. Koupili jsme totiž v úterý zvýhodněné lístky, kdy byl 1 den (mimo předem vypsaných dní) k lístku navíc zdarma. Plán je jasný, po otevření parku vyrazit na nejvzdálenější atrakce, kde je minimum lidí a čekací doba jen do 10 minut. 2x transformeři, 4x horská dráha Mumie, 1x Jurský svět a přesun do míst, kam jsme se ještě nepodívali. Odpoledne si dáme hodinovou prohlídku filmových studií, kterou Josífek úspěšně celou prospí v nosičce, což nikdo z nás nechápe, protože nám po kabině skáče King kong, učastníme se přestřelky v Rychle a zběsile nebo jsme součástí devastace metra. Filmové triky v plné své parádě. Venku je skutečně parno, a tak zcela vypoceni odcházíme z parku 30min před zavírací dobou.
Na hotelu běží Sofinka rychle ještě do bazénu. V 21,30 startuje ohňostroj v Disneylandu, a tak ho děti sledují z bazénu, jako by byla tahle mega dlouhá světelná podívaná jen pro ně.
Balíš balím balíme ...tentokrát je třeba všechny zavazadla přebalit do původní úsporné formy, v 17h odevzdáváme auto v půjčovně a poletíme do New Yorku.
Čím jsme tu cestovali? Máme vypůjčený Chrysler Pacifica - auto pro 7 lidí a má i poměrně velký kufr. Vejde se tam 1x velký kufr, 4 x příruční zavazadla, 1x složený kočárek o velikosti příručáku, 1x cestovní postýlka, pack s 24x 0,5l vodou a taky spousta tašek a batůžků kolem sedadel. Autosedačka "vajíčko" Britax Römer přicestovala s námi, její odbavení bylo v ceně letenky. Podsedák pro Sofi jsme kupovali na místě.
Dnes jsme tedy odpoledne vyjeli na pláž jménem Huntington beach. Její délka je prý 13,5km. Jít na pláž před odletem je taková sebedestrukční záležitost. I po x hodinách na cestě ze sebe stále vyklepáváte písek. Sofi si tu hned našla kamarádku na stavění hradu. Kluci skákali do vln a Josífek potřeboval ochutnat trošku písku. Projdeme se po místním molu a Sofi nám naplánuje, že by bylo prima bydlet přes cestu v těch domech a strávit tu prázdniny s koupáním. Ochutnáme další místní občerstvení tentokrát Fat bugrer, kde dělají i saláty.
Dnešní odlet je zcela na pohodu, Josífek vyřízen z pláže spí, a tak stále slyšíme od spolucestujících na letišti, jak máme roztomilé miminko.
Náš plán prospat celý let se nám moc nedaří. Místa v letadle máme totiž v poslední řadě, kde se nedá sklopit sedačka ke spánku. Za námi toalety tedy neustále někdo splachuje a před námi řady korejských turistů, kteří stále svítí lampičkami. Podmínky pro spánek nevalné. Holt ne vždy je posvícení, ale letenky byly levné.
Přílet do NY cca v 4,30h ráno. Jedeme tedy na hotel zda by nebyla možnost brzkého ubytování. Bohužel mají plno a pokoj pro nás budou mít až odpoledne.
Tak tu necháváme zavazadla a jdeme na snídani, kterou si bereme do Central parku. Východ Slunce nestihneme asi o 10min. Míjíme nepřeberné množství ranních běžců. Sofi zkoumá místní balvany, hřiště a hlavně ji nelze zabránit, aby neplašila místní holuby. Jožka přichází s nápadem jet se podívat na Sochu Svobody.
Neoklasicistní měděná socha připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie v roce 1776 vyjádřila podporu americkým osadníkům v boji za nezávislost. Statue of Liberty přivezli do USA v 350 dílech a během 4 měsíců ji zkompletovali a vztyčili 28. října 1886. Váží asi 203 tuny a s podstavcem měří 93 metrů. V pravé ruce drží Socha Svobody skoro třináctimetrovou pochodeň a v levé knihu s nápisem „July IV MDCCLXXVI“ – tedy 4.7. 1776 – den, kdy byla vyhlášena Deklarace nezávislosti.
Míříme tedy do metra, na trajekt na Staten Island. Zde bohužel dochází k velkým teplotním změnám. V newyorském metru je vedro a směsice pachů, že máte problém popadnout dech, ve vlaku je naopak silně podklimatizováno, což vyvolává pocit brzkého umrznutí. Za následek to má, že já Jáchym, Sofinka, Štěpán hned po tom, co obkoukneme Sochu svobody usínáme. Spí se na trajektu, v metru, v hotelovém lobby.... časový posun nepřispěl k 2hodinám spánku v letadle. Tedy jsme jak cestující skupinka Šípkových růženek.
Bydlíme kousek od Times Square. Její prohlídka nesmí chybět, jak ve dne, tak v noci a na ulici před hotelem jsou v sobotu trhy, což vidíme prvně....spát jdeme zhruba v deset. V noci se snad již časově srovnáme.
Dnešní snídani nám obstará Jožka až do postele, krásné new yorské probuzení. Na ulici rušno už od rána. Děti komentují, jak to tu vypadá a proč ty lidi žijí na ulici. Přeci jen je jich tu více než v Praze. Dnes cestujeme výhradně autobusy, pro nás s Jožkou nová zkušenost neb v minulosti jsme v NY cestovali výhradně jen metrem. Patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší metra na světě. Jeho celková délka je 373 km, projíždí čtvrtmi Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island a najdete zde na 468 stanic. Příjemná změna po new yorském metru neb s kočárkem to není vůbec komfortní - samé úzké schody nahoru a dolů.
Jedeme navštívit Intrepid Sea, Air &Space Museum - slavné vojenské, námořní a v menší míře i vesmírné muzeum, které ve své kategorii patří k nejlepším a největším na světě. Exponáty jsou úchvatné - najdete tu i Enterprise. Pod otevřeným nebem čeká legenda světového dopravního letectví – nadzvukový letoun Concorde v barvách British Airways. Po ukončení provozu těchto letadel, se mnoho z nich rozletělo na své poslední štace do různých muzeí po celém světě. V newyorském Intrepid Sea, Air & Space Museum zakotvil stroj registrace G-BOAD. Přístupná je zde i část interiéru, kam se bohužel nedostaneme neb mají pro nás zajímavé časy vyprodány. Ponorka Growler je jedinou svého druhu s řízenými střelami, která je v USA přístupná veřejnosti. Prohlédnout si můžete skoro celý stroj od místností pro posádku přes řídící centrum až po oblíbenou torpédovou komoru. 2. srpna 2022 slavili 40 let od otevření muzea.
Odsud další přesun na novou vyhlídku, na které jsme ještě v minulosti nebyli, s názvem The Edge. Je zde skleněná podlaha, což nás (hlavně asi mě) láká. Otevřená byla v březnu 2020 a nachází se v 100 podlaží budovy 30 Hudson Yards. Vřele doporučuji navštívit, je to skutečně skvělý zážitek.
Ráno si přispíme. Nenařídili jsme budík. Po lehce chaotickém ránu je náš dnešní cíl jasný - navštívit One World Observatory - 102 pater za 47 vteřin.
One World Trade Center, dříve známý jako Freedom Tower, je mrakodrap postavený v bezprostřední blízkosti místa, kde stály původní budovy Světového obchodního centra, které byly zničeny teroristickými útoky z 11. září 2001. 386,5m vysoká observatoř se nachází v 102 až 100 patře. Jedeme metrem neb je to nejrychlejší. Tentokrát bereme s sebou všechny děti a výtah vzhůru zvládají bez problémů. Výhled na NY je jako vždy dechberoucí, ať jdete na jakoukoliv vyhlídku, kterou zde můžete navštívit. Mají i komentovanou část, a tak po jejím konci děti zkouším z toho, co si zapamatovaly či porozuměly správně a co si o New Yorku odnesou. Josífek jako vždy spí. Asi by mi nikdo nevěřil, ale 90% podobných situací při našem cestování prostě prospí v nosičce.
Venku jdou kluci ještě navštívit památník k WTC včetně podzemí,
Teď kousek textu od Jožky. Památník 9/11 je jedna z věcí, které by člověk neměl při návštěvě NY vynechat. Už impozantně vypadá horní, volně přístupná část, s vodopády, v místech kde stála původní dvojčata. Po okrajích jsou uvedena jména všech obětí.
Místo je opravdu "silné" a velmi působivé. V podzemí muzea se ještě pocity umocní. Můžete si zde téměř minutu po minutě projít události onoho tragického dne. Je zde spousta exponátů z původních dvojčat, vybavení hasičů, osobní věci obětí ...
My se Sofinkou a Josífkem chceme jít obkouknout nějaké oblečky do školy. Bohužel náš oblíbený obchoďák je do jara 2023 zavřený, a tak skončíme v Gapu, kde mají příjemné slevy a školní výbava je pořízena. Na hotel docestujeme zase po deváté večerní a skutečně nás bolí nožičky.
Poslední dovolenkové ráno, poslední balení kufrů. Přeskupujeme kufříky abychom zabalili vše, co si děti vezou s sebou. Tedy třeba luk s šípy, co jedna holčička potřebovala z Disney store neb ten kluků doma už nepřežil její vášeň pro střílení. Tentokrát vezeme fialový (lepší). Kluci řeší nové boty, aby se jim nepomačkaly a já zase jestli mi zbylo dost jídla pro Josífka na cestu zpět. Kufry schováváme v hotelu a vyrazíme s dětmi na malý shopping. Ve tři musíme být zpět a jedeme na letiště. V autě si povídáme o naší top 5 z dovolené, kdy u dětí jednoznačně vyhrávají Universal studia Hollywood v těsném závěsu s Disneylandem a The One Observatory v New Yorku my s Jožkou zase volíme Grand Canyon, Horseshoe a parky Jožka sekvoje a já Yosemitský.
Jsme česká firmaJsme česká firma
plán cesty od Riggs
I s miminem se dá vyrazit na roadtrip :-)
Zde několik typů od nás:
- dětská postýlka - ve spoustě hotelů mají postálek nedostatek, případně nejsou vůbec levné (nabízeli nám 10 - 30 USD za noc). Některé letecké společnosti nabízejí společně s kočárkem odbavení i postýlky, či sedačky do auta v ceně infantí letenky. My jsme letěli s American Airlines a ti umožńují dvě takováto zavazadla. Rozhodli jsme se vzít sebou sedačku a postýlku koupili v nejbliždím Targetu (60-100 USD).
- v Targetu mívají často i lékárnu, včetně léků pro děti.
- do letadla můžete nastupovat s kojencem přednostně.
- kojenec nemá nárok na vlastní sedadlo v letadle. Ještě před startem požádejte letušky, ať Vám řeknou, jestli bude nějaké místo v letadle volné. Kdo cestuje s vámi si pak může přesednout a budete mít víc prostoru pro prcka. Vždy se nám personál snažil vyjít vstříc.
- do letadla se také hodí nosička. My používáme manduku a někdy je pro personál v letadle dostatečná a nebudou Vám dávat ani bezpečností pás.
- do letadla můžete mít pro mimino i vodu či různé kaše, jen počítejte s důkladnější kontrolou.
- v NY používejte autobusy, cestování s prckem je mnohem příjemnější než metrem. V létě je v tunelech strašné vedro a málokde jsou eskalátory. Výtahl zde také moc není.
- téměř ve všech hotelech měli na pokojích kávovar, ve které se dala připravit voda na mléko. A pokud tam není, tak pomůžou na recepci. Mikrovlnka pro ohřev až tak častá není.
Cestopis k naší výpravě napsala moje drahá manželka ...
Let do Dallasu zhruba 10h okořeněn mým 4 násobným poblitím a útrpnými pohledy Sofinky nad matkou.
Jinak ❌️ne nečekáme dalšího člena gangu
✅️ pravděpodobně mi neudělala dobře anglická strava, nedostatek spánku, deci vína po vzletu, menší turbulence a nebo to byl taky mix všeho dohromady.
Pomohla až po cca 5h letu Coca Cola, kterou Jožka poctivě na záchodcích vyštěrchal, za což mu patří můj velký dík ❤
V Dallasu vybíháme z letadla s 3kufry, 3 batohy, 1 taškou plnou jídla pro Josefa, kočárkem, Josefem v nosičce a 1 rezervním pytlíkem na případné další nevolnosti. Letadlo má zpoždění a my máme 1,5h na imigrační kontrolu, vyzvednutí odbaveného kufru, nové odbavení kufru, kontrolu zase všech příručáků a přesun na opačnou stranu letiště. Tedy celé to sprintujem, v půlce křičí Štěpán "to je jak v Sám doma, jen hlavně neztraťme Kevina teda Sofinku" ...a jak řekl "pan vedoucí" v letadle, "na mazáka", jsme tu ještě s rezervou.
Let do Los Angeles zhruba 3h prospíme.
Kufr a autosedačku vyzvedáváme v pořádku až na místo určení. ...a Josef? ano tak ten letěl s námi a ve smyčce nakrmte mě a já budu zase spinkat tak mě moc nerušte se zúčastnil. Zbylé děti jsou již samoobslužné až tedy na jedno polití tatínka colou za což nebyl rád a jedna holčička z toho byla na chvilku smutná.
Po 24h na cestě vyzvedáváme auto a jedeme koupit postýlku. 15min před zavíračkou nabíháme s 4 dětmi do targetu, kde kromě postýlky, bereme podsedák, bednu plínek, toasty, šunku,sýr,pytlík jablek pro děti k večeři neb by před půlnocí jedly a ráno se budou hodit k snídani... a teď ještě 1,5h cesta do Palm Springs. Nejslabším článkem cesty vyhlášena matka.
Je ráno 6,30, vše sluncem zalité a my si spokojeně vypravíme zážitky z cesty a jak jsme rádi, že jsme ten let v Dallasu stihli. Teď přichází onen moment, kdy nastává chyba v "Matrixu" nebo taky slovníkem našich dětí "fail". Tento okamžik si pamatujte ještě se k němu v našem cestovním deníku vrátíme. Byly 2 varianty řešení. Po vzájemné dohodě volíme variantu č.2.
Děti chvátají na koupačku v bazénu, Jožka jede do T-Mobile pro novou simku/ mobilní data. Po přebalení kufříků opět nakládáme auto tak abychom velký kufr vykládali až zase za několik dní.
Pak jedeme navštívit Palm Springs Air museum. Jožka si dal ještě dostaveníčko s recepčním, který byl teplejší než dnešní den, aby rozchodili alespoň usa telefon. My se s dětmi učíme Farenheitovu stupnici k ovládání místních klimatizací. Muzeum nás nadchlo, 3h jsou pryč ani nevíme jak.
Dnešní noc za mě nic moc. Sousedi nad námi mají dítě, které prakticky celou noc řve, což není kompatibilní s matkou, která řeší jestli to náhodou neřve její dítě. Samozřejmě zbytek mých spolucestujících spí. Máme první ubytování se snídaní. Dobře, ráno fasujeme pytlíky s vodou, džusíčkem, müsli tyčkou, kompotem, příbory, mufinem, který je překvapivě sladší než ten manažer na recepci v Palm Springs. Děti tedy snídají pizzu od večeře. Josef vdechne svoji müsli kapsičku a frčíme směr Grand Canyon. Dneska naviguje pan Google. Přeci jen není třeba rodinu zatěžovat dva dny za sebou.
Ve visitor centru kupujeme lístek do parku pro auto za pěkných 35,-$, který platí i na zítra. Nastupujeme do busu (ten je již v ceně zaplaceného vstupu) a jedeme do Village. Odtud busy fungují jako hop on hop off u jednotlivých vyhlídek. Část cesty jdeme pěšky, Josífka mám v manduce. Ten po chvilce usíná. Grand Canyon je jedno velké wow. Vlastně celou dobu přemýšlíte jestli se vám ta scenérie zdá nebo je opravdu skutečná. Je to nepopsatelné a musí se to zažít. Sofie byla v počátku výpravy určena průzkumnicí, což možná nebylo zcela uvažené neb její nadšení pro výlet je opravdu velké, a tak ji už sledujeme z protějších skal. Její tempo je vražedné a naše touha fotit a točit videa nás značně brzdí. Naštěstí občas zatouží také po fotce tak na nás počká. Konečná stanice Hermits Rest zde je stánek s občerstvením a další úchvatná vyhlídka. Josífka bolí zoubky a celý výlet kromě pauzy na jídlo prospí.
Zpět nás veze bus již bez zastávek, protože přišla v některých částech bouřka, a tak dle amerického hesla "safety first", odvaží lidi na hlavní parkoviště a park uzavírají. Jestli mě při cestování uchvátil na Aljašce park Denali, v Norsku fjordy, v Brazílii vodopády Foz do Iguazú, v Rio de Janeiru socha Krista, na Novém Zélandu příroda, tak Grand Canyon je samozřejmě zařazen do top ten.
Vstávám ve 4h k Josífkovi a už se bohužel nezadaří pokračovat ve spánku. Ne že bych nechtěla, ale je stále co dělat. Přebalit, uvařit mlíčko, přebalit, zuby pořád bolí tak jedem nurofen na teplotu. Připravit ovoce a zeleninu na cestu, toasty se šunkou a sýrem. Po včerejší zkušenosti děti rovnou k snídani fasují oreo jogurty, co jsem jim včera vybrala v obchodě. Což mě vede k myšlence.
Jestli něco v Americe miluju, je to nakupování v samoobsluhách. Ten jejich přístup k zákazníkovi. Jasně mají to naučené, ale proč to není i u nás? Pokladní není ve stresu, že musí namarkovat určitý počet položek za minutu, nekrčí mi jídlo, nehazí ho na sebe na hromadu, nemračí se na mě ani se netváří, že ji bytostně otravuji. Případně, že je ve smrti a asi brzo zkolabuje za kasou. Pokecá s vámi, nákup vám roztřídí do tašek/bedýnek a ještě se zeptá jestli jste všechno našli a jste spokojení. Za mě značka ideál.
Dneska čeká Štěpku a Jáchyma překvapení. Jožka jim při plánování trasy objednal let vrtulníkem nad Grand Canyonem. Míříme tedy na místní letiště, kde kluci absolvují krátké instruktážní video a nastupuje se do vrtulníku. Let trvá zhruba 25min. My s Josífkem a Sofinkou zatím sledujeme přistávající a odlétající vrtulníky.
Kluci se vrací nadšení a jede se zpět do Grand Canyonu.
Tentokrát jedeme autem na druhou stranu neb máme nové ubytování asi 2,5h odsud. Zastavujeme na jednotlivých vyhlídkách. Člověku opět přechází zrak. Děti dychtivě pózují pro další a další fotky neb tady je to prý ještě hezčí než na té minulé vyhlídce, slyším stále dokola. S Jožkou si už děláme legraci, že z USA budeme mít jen jedno album Grand Canyon 🤣. Počasí je tu opravdu proměnlivé, a tak lehce zmokneme než se vrátíme od věže zpět na parkoviště. Sofinka má cestou v běhu před deštěm asociaci s válkou na Ukrajině neb jsem prý vypadala jako když běžím se schovat a ochraňuji dítě. Následuje opět hovor o Putinovi a ruských obyvatelích, kteří žijí v ČR a proč utíkají před režimem. Někdy jsou ty jejich myšlenky, co se jim honí v hlavičce překvapivé. Nasedáme do auta, Josífek se láduje jen co může a za deště jedeme do Page.
Děti po vyložení kufrů, bleskurychle oblékají plavky a míří na recepci zjistit, kde je bazén. My si teda nejsme jisti jestli tu vůbec nějaký je. Když stojí v hotelové hale oděni do koupacího a Sofi s maskou a ploutvema, zahlasí, že by to bylo fakt trapný zjistit, že tu žádný bazén nemají. Naštěstí to dobře dopadne a recepční je směřuje, kam mají jít. Přebaluji tašky a chystám potravu a oblečení na dalších 24 pro Josífka, který úspěšně atakuje toaletu. Máme to dnes intimnější než včera, ale stále má každý, kde spát a zítra ráno opět jedeme dál.
Další vybraná lokace je Zion national park. V návštěvnickém centru přesedáme na autobus a jedeme do Temple of Sinawava, což je poslední zastávka na trase parkem. Pokračujeme pěšky Riversede walk. Sofi chladí nohy v říčce a Jáchym mě střídá v nošení Josífka, který zase spokojeně usne. V parku to vypadá jako v pohádce. Příroda je velmi rozmanitá. Dnešní čas strávený na cestě autem při přesunech je zhruba 3,5 hodiny.
U večeře ve Wendys' je za top dne jednohlasně vyhlášena 🐎 koňská podkova.
Místní herna, laser game a motokáry. Jako best of rodiče to zakončíme oreo shakem v Burger kingu, nákupem potravin, dobrůtek na další dny a večerní koupačkou se všemi dětmi v bazénu.
Balíš, balím, balíme ...dneska jdu spinkat až v jednu ráno, abych ve tři mohla zase vstát k Josífkovi a za ranního kuropění, jak se u nás na Moravě říká, budíme s Jožkou děti. Čas na výlet.
Před 10h již vystupujeme na parkovišti v Grand Canyon West. Přesun z Las Vegas bez zastávek 2h 20min. Kupujeme lístky, nasedáme na bus a jedeme na vyhlídku Eagel point. Následuje prosklený oblouk nad kaňonem zvaný Skywalk. Nachází se v indiánské rezervaci na západním konci kaňonu v oblasti, kterou obývá kmen Hualapajů. Je ovšem jasné, že stavbu Skywalku by kmen samotný financovat nemohl. Projektu se proto ujal lasvegaský podnikatel původem z Číny – David Jin, s nímž se kmen bude po příštích 25 let dělit o výnosy. Mezi další příjmy bude patřit provozování návštěvnického centra, restaurací, hotelu či pořádání vyhlídkových jízd v terénních automobilech. Celá vyhlídka připomíná obrovskou podkovu a je vyrobena z devadesáti tun speciálně tvrzeného skla z Německa. Plošina snese podle konstruktérů zatížení odpovídající hmotnosti nejméně sedmdesáti letadel Boeing 747. Pro absolutní bezpečnost je vyhlídka uchycena na 94 kovových tyčích zavrtaných čtrnáct metrů hluboko do vápencového masivu. Při procházce si můžete vychutnat slastný pohled skrz skleněnou podlahu, celý chodník vyčnívá 21 metrů přes okraj strmého útesu a pod sebou máte 1200 metrů prázdna, přičemž od propasti vás dělí pouze osm centimetrů skla. Celé by to bylo úžasné, kdyby nám před vstupem nezabavili mobily k focení a nechtěli nás skasírovat o dalších 25$ za 1 fotku (nebo 65$ za 15 fotek). Jako chápu, že polovina z 1400 příslušníků kmene Hualapajů je trvale bez práce, třetina žije pod hranicí chudoby, ale tohle je pěkná lumpárna. No nic, nenecháme si výlet pokazit a užasle hledíme do kaňonu. Navštěvujeme indiánské příbytky a na trase busu vystupujeme na dalších vyhlídkách. Je něco přes 40°C. Josífek po tom co za cesty v autě poctivě 1,5h snídal, si tu ve stínu slupne další kuřecí kapsičku a za hlasitého smíchu doráží na turisty a turisky, kteří neodolají miminku a začnou na něj dělat opičky. V tomhle je vážně pohodář, vždy se na někoho zahledí tak dlouho, dokud mu nepodlehne a začne si s námi povídat.
Nakonec zaníříme do hotelové haly, kde je kasino neb musíme vyzkoušet trochu místního hazardu. Měníme $75 na žetony a jdeme hrát ruletu. Štěstí začátečníka se plní, a tak na první hru vyhráváme barvu i číslo ve čtveřici. Skvělé! Odkládáme si, co jsme vložili a zbylou výhru jdeme úspěšně prohrát.
Těžká rána rodičova, ale my to dneska dáme. Studená sprcha na rozjezd. Balíme, děti si na kočovný způsob cestování velmi rychle zvykly. Sbalení a rozbalení nám trvá čím dál méně času. Podotýkám, že stále se jedná o přesuny všech hmot, co máme s sebou, proto když vystupujeme z hotelového výtahu lidé nechápavě zírají na množství vystupujicích dětí, ověšených taškami a kufry. Slyším jen "big family". Dáváme to totiž na jeden zátah, třeba dnes táhnu kromě 6ti tašek kočár s juniorem a příručákem. Z 23patra to na 2x podstupovat nechceš.
Dojezd 4h 40min a první odbočka po 150 mílích. Dnes nás čeká nejdelší přesun v rámci jednoho dne. I když na čistý čas strávený v autě se to vyrovná našemu výletu do Grand Canyonu. Milovník aut by nad námi zaplakal neb pro úsporu času veškeré krmení dravé zvěře probíhá za jízdy. Pit Stop na přebalení se zkracuje pod 5min včetně zbavení se kontaminovaného předmětu. V roli zásobovače se sprasím každý den, příště bych měla zvážit zda si nepřibalit igelitovou zástěru i když já bych se jistě zlila i tak. Naše testování amerických občerstvení pokračuje, i když tedy dnes ne příliš uspokojivě, jídlo pálí, pálí a ukrutně pálí. Kluci hlásí, že roní slzy a hoří jim žaludek. Arbys prý už navštěvovat nebudeme. Zatím vítězí Wendy's, Subway, Panda a MC Donald. Cestou zvládáme vyhlídku na zaparkovaná letadla a zastávku pro doplnění zásob ve Walmartu.
Co pan Josífek? Po řádné snídani, svačině to zalomil a probral se až na místě. Zuby už má prořízlé 2. Na hotelu proběhne zase za odměnu výklus k bazénu a Josífkovi se koupačka moc líbí.
Na cestách se občas něco přihodí, jako když zaplatíte za benzín, koupíte si kafe a po placení odjedete. Samozřejmě zvyk je zvyk, jako v ČR, bohužel v USA si s českou paltební kartou natankujete až po placení, tedy když na to nezapomenete. Naštěstí nám po dvou dnech peníze vrátili zpět na kartu.
Narozeninové ráno začínáme skvělou hotelovou snídaní s čerstvým ovocem, bílým jogurtem a čajem v porcelánovém hrníčku. Jev v USA velmi neobvyklý. Vše sluncem zalité se trošku pokazí, když se Sofi podaří při odchodu z pokoje rozbít v chodbě skleničku se sirupem na kašel. Tedy sbírám střepy a Sofi dostává poslední dávku sirupu ...snad kašlat už nebude neb jiný sirup nemáme. Na lepkavé podlaze stihnu ještě zlehka podklouznout při odchodu z pokoje.
Sequoia national park cíl dne. Zhruba 4h na cestě.
Na první vyhlídce se fotíme s obřím balvanem. Vše by bylo super, kdybych při pokusu o výskok nedopadla na nohu tak, že jsem si přišlápla prostředníček. Modří už vědí, že letošní rok mě naše letní cestovatelské putování stálo malíček na pravé noze a prostředníček a prsteníček na levé noze. Tedy celou dovolenou jedu v jedněch sandálech neb do jiných bot se nevejdu. Teď jsem tomu zaléčenému prostředníčku ještě naložila. Prima, zbytek parku posílena ibalginem na bolest propajdám. Jeden hezčí sekvoj než druhý.
Největším lákadlem General Sherman tree je zhruba 2300 - 2700 let starý, 83,8 m vysoký a průměr kmene má 7,7 m - má 3 nej - nejstarší, nejvyšší žijící a nejširší strom na světě. Vede k němu Sherman Tree Trail, která se klikatí lesem obřích sekvojí. Kromě nej lze najít v parku ještě další 4 stromy, které jsou, co se týče objemu dřeva, jedny z největších na světě. Sekvojovce obrovské jsou právem nazývány jako mamutí stromy. Při procházece Giant Forestem, jsme si připadali, jako skuteční trpaslíci.V parku je k vidění i nejvyšší hora Spojených států Mount Whitney (4421 m n.mořem) (bereme-li pouze kontinet bez Aljašky). Návštěvu tohoto parku můžu jen doporučit.
Na hotelu vysílám chlapečky ihned pro led, ne do pití, ale na nohu. Poslední článek prostředníčku hezky zčernal tedy z narozeninové večeře je rázem uložení maminky do postele. Sofinka mi připraví ze zásob salát, chlapci toast a manžel skleničku vína. Jsme spolu.
V pokoji je nevídané vedro. Při příchodu totiž Josífek bleskurychle zmáčkl čudlík na stěně u klimatizace, kterou tak vyřadil z provozu. Proto na recepci prosíme o pomoc. Paní rozebere půlku klimatizace a já už se v duchu přesvědčuji o tom, že tu klimatizaci nepotřebujeme. Potřebujeme, z kluků leje a venku je stále 41°. Tak co? budeme se znovu stěhovat? Né, nakopla tu starou herku, haleluja!
Dnes to přišlo prvně, nechce se mi vstávat. V noci 2x vařit mlíčko a v 4,30 asi i spojení se zubama byl Josífek dost hlasitý (rozuměj řval jako lev) takže kromě spící Sofinky vzbudil všechny.
Na snídani jdu jako poslední, potřebuji studenou sprchu, abych probudila tělo k životu. Tolik důležitá večerní příprava neproběhla. Hážu jídlo to igelitek, počítám pleny, odměrky mléka, lahve, kapsičky, bodyčka,lžičky,bryndáky.... ponožky. Děti nadšeně vítají zprávu, že dnes si kufříky balit nemusí. Ještě jednou na nocleh se sem vrátíme. Josef junior drtí chobotnici vlhčenými ubrousky asi si to zasloužila. Jedeme do Yosemitského národního parku asi 2hodinky z hotelu + 2h zpět. V autě posloucháme podkast "Kecy a politika". Dneska kupodivu nemáme na rozjezd Lunetic😂.
Před desátou jsme u brány do parku. Nevýhoda cestování na blind je, že třeba zjistíte, že vás tam nepustí, protože nemáte rezervaci na průjezd. Ok, hledáme WiFi neb tu nefungují ani americká data. V nejbližší lodge zjistíme, že rezervace je možná na úterý. Prima, dnes je neděle a do 16h abychom mohli projet, tu čekat nechceme neb v autě máme 4 děti a je 10h ráno. Jedeme ještě o kousek níže se zeptat do místního ubytování zda by třeba neměli možnost nějakého výletu a svezli nás. Jožka přichází s rezervací na nocleh v parku za 24$ díky které nás prý do parku pustí. Zachvíli projíždíme branou a Sofi se mě ptá zda tu jsou medvědi, proč šišky píchají, jestli tu jsou dravé ryby a další záludné dotazy, které malou cestovatelku zajímají. Při pohledu na Yosemity, které patří mezi světové dědictví UNESCO vám přechází zrak. Jedná se o třetí nejstarší park Ameriky. Žulové stěny, které ční jako pilíře smaragdově zeleného Yosemitského údolí s pruhy vodopádů, sekvoje v Mariposa Grove zase vykukují jako mrakodrapy. Lapete tu po dechu nad tou krásou. Mezi nejznámější vrcholky patří El Capitan, Half Dome a Sentinel Rock. Half Dome se chlubí vertikálním sklonem 93 %, což ho řadí do čela mezi nejstrmějši útesy v Severní Americe. Na jedné z vycházek objeví Sofi fakt pěkný klacek, který by potřebovala asi stejně jako ty kameny z Grand Canyonu. Jestli někdo z osazenstva našeho auta má dobrodružnou povahu je to Sofie. Na vycházce, kde si chladíme nohy po chvilce usoudí, že je třeba se v té ledové vodě vykoupat a přeplavat na druhý břeh. Na jiné vyhlídce stopuje tatínka ke kamenům. Touha po fotce z jednoho z nich ji žene přelést několik stromů, kládu, přehopsat po kamenech a už je uprostřed řeky na balvanu. Objevujeme malou písečnou beach s křišťálově průzračnou vodou a Josífek po prvotním otužení, caká radostně kolem sebe a bere to po čtyřech. Při lovení kamínků z pusy zjišťuji, že má venku 3 zub. Při výjezdu z parku máte stále pocit úžasu. Tento park jistě stojí za návštěvu na několik dní, my bohužel už více času na něj nemáme.
Kolik je? Tolik jako včera v tuto dobu. Dobře. 24min a je sbaleno k odchodu.
Přesun do dalšího ubytování 3h 15min. Pamatujete si chybu v Matrixu 1. den ráno v Palm Springs? Tak dnes ji jedeme napravit. Doufám 🙏v happy end na konci dne. O co jde? Cestuji bez pasu a řidičáku. Ty zůstaly v noci po příletu v autopůjčovně.
Wendy's...My jedeme do Wendy's? Mňam, slyším ze zadních řad v autě.🤣 Vypěstovali jsme si tu závislost.
"Wanted" hledá se zachodový duch jež uzamyká veřejné toalety. Jestli jste o něm slyšeli pohybuje se velmi tiše, nenápadně a jeho cíl je jasný - uzamknout a opustit toaletu. Vytváří tak na veřejných toaletách fronty. My už víme, kdo za to může, proč musí navštívit každou toaletu po cestě a je tam tak dlouho! Přistižena při činu a usvědčena špinavým oblečením. Důvod nevysvětlen jakože "prenk". Škoda, že jsem na to nepřišla dřív 🤦♀️ těch zamknutých záchodků po cestě Los Angeles - Palm Springs, Grand Canyon, Zion national park, Las Vegas, Grand Canyon West, Delano, Sequoia national park, Yosemity national park. Omlouvám se všem ženám ve frontách. To nevymyslíš 😅🙈😅🤭
Odpoledne návštěva Hollywoodu a chodníku slávy. Doklady vyzvednuty (1,2h + 1,2h zpět) - zítra je budu potřebovat.
Program dnešního dne jasný, sbalit, naložit a cca 35 min přesun do Universal studií, které jsou jednou z nejznámějších zábavních atrakcí v Los Angeles.
Byly uvedeny do provozu 30. dubna 1912. Patří mezi nejstarší filmová studia na americké půdě. K natáčení filmů a seriálů se využívají dodnes, byť postupem let se tento obří areál nacházející se v části Los Angeles nazývané Universal City přetransformoval primárně do zábavního parku s desítkami atrakcí, restaurací a suvenýr shopů.
Velká paráda....wow jako velká. Za mě vítězí Transformeři, Sofi bere všechny horské dráhy asi nejvíc prý Mumie, Harry Poter hned v závěsu. Vidět tu, ale můžete i celý Simpsnovic Springfield, Jurský svět, Kung fu Pandu, Mimoně, Tajný život mazlíčků.....
Sofie: Bože proč mě bolí nohy?
Já: Sofinko, protože je 19h a ty od 10h ráno v kuse chodíš.
Sofie: A to už ten park skutečně zavírají?
Já: Ano.
Sofie: Škoda, i když to by mi ty nohy asi upadly.
Podotýkám poslední cca 3h to odchodila v komplet mokrých teniskách, protože vodní atrakce nemohla vynechat. A v autě nám ukázala komplet sloupnutý chodidla.
Další přesun na ubytování je zhruba hodinu.
Do našeho nového pokoje se dostáváme lehce po půl desáté večer. Vybalit, vyprat, vykoupat a hop do postýlek, ráno vstáváme v 6,45. A děti samozřejmě rychlá koupačka v bazénu, než ho stihnout ve 22h zavřít.
Disney California Adventure park
Spali jsme vůbec?🤣 Josífek 6,47 řve, jak kdyby ho na nože brali. Asi zuby. Vypadá už jako malý upírek s vyčnívajícími 2 horními minitesáčky. Tedy o budíček se starat nemusíme. Vzhůru jsme všichni. V 7,40 nám jede bus do Disneylandu tak přidáváme na tempu.
Je to skvělý den. Ráno se na přání Sofinky začíná na ruském kole. Josífek, pod kolem bojuje s americkými špagetami, které mu nejedou, takže špagety už seškrabuji nejen z kočárku, lýtek, ale i z čela. Trošku jich je i pod lavičkou neb mi tu skleničku jedním chvatem skopnul, když se sápal po tašce. Víc jich naštěstí koupených nemáme. Pokračujeme na Strážce galaxie (prý jde o atrakci typu "mami jako když se s tebou utrhne výtah") a projít si park. Děti nadšeni z horské dráhy Incredicoaster, kde si dají 4x repete, protože to jedete hlavou dolů! My s Josífkem odpočíváme ve stínu. Doporučit můžeme Adorable Snowman Frosted Treats, kde mají skvělou citronovou zmrzlinu. S Jožkou se střídáme, tedy zvládnu s dětmi malou mořskou vílu Ariel a parádní jízdu kaňonem v autíčkách z pohádky cars, která mě skutecně nadchla - chvílemi totiž přemýšlíte, jak to udělali, že se to auto hýbe, vypadá tak skutečně a závěrečný závod s nočním osvětlením, byl top. V parku jsme od 8h ráno do 21,30h krásných 13,5h, kdy se děti zastavily jen ve frontách a 20minut na oběd. Sofie na závěr tancuje při laser show, kterou sledujeme z mola.
Z autobusu po cestě na hotel vidíme ohňostroj z druhého Disney parku, který si dokoukáme z hotelového parkoviště, načež děti běží pro plavky a do vířivky, protože je do 22h otevřeno. Ano, taky nechápu, kde berou pořád tu energii 😅.
Víčko na ten džus pořádně nedrží, ona to stejně vyleje.... než to dořeknu, vyleju ten džus já.
Dobré ráno.
Jedeme zpět do Universal studií. Koupili jsme totiž v úterý zvýhodněné lístky, kdy byl 1 den (mimo předem vypsaných dní) k lístku navíc zdarma. Plán je jasný, po otevření parku vyrazit na nejvzdálenější atrakce, kde je minimum lidí a čekací doba jen do 10 minut. 2x transformeři, 4x horská dráha Mumie, 1x Jurský svět a přesun do míst, kam jsme se ještě nepodívali. Odpoledne si dáme hodinovou prohlídku filmových studií, kterou Josífek úspěšně celou prospí v nosičce, což nikdo z nás nechápe, protože nám po kabině skáče King kong, učastníme se přestřelky v Rychle a zběsile nebo jsme součástí devastace metra. Filmové triky v plné své parádě. Venku je skutečně parno, a tak zcela vypoceni odcházíme z parku 30min před zavírací dobou.
Na hotelu běží Sofinka rychle ještě do bazénu. V 21,30 startuje ohňostroj v Disneylandu, a tak ho děti sledují z bazénu, jako by byla tahle mega dlouhá světelná podívaná jen pro ně.
Balíš balím balíme ...tentokrát je třeba všechny zavazadla přebalit do původní úsporné formy, v 17h odevzdáváme auto v půjčovně a poletíme do New Yorku.
Čím jsme tu cestovali? Máme vypůjčený Chrysler Pacifica - auto pro 7 lidí a má i poměrně velký kufr. Vejde se tam 1x velký kufr, 4 x příruční zavazadla, 1x složený kočárek o velikosti příručáku, 1x cestovní postýlka, pack s 24x 0,5l vodou a taky spousta tašek a batůžků kolem sedadel. Autosedačka "vajíčko" Britax Römer přicestovala s námi, její odbavení bylo v ceně letenky. Podsedák pro Sofi jsme kupovali na místě.
Dnes jsme tedy odpoledne vyjeli na pláž jménem Huntington beach. Její délka je prý 13,5km. Jít na pláž před odletem je taková sebedestrukční záležitost. I po x hodinách na cestě ze sebe stále vyklepáváte písek. Sofi si tu hned našla kamarádku na stavění hradu. Kluci skákali do vln a Josífek potřeboval ochutnat trošku písku. Projdeme se po místním molu a Sofi nám naplánuje, že by bylo prima bydlet přes cestu v těch domech a strávit tu prázdniny s koupáním. Ochutnáme další místní občerstvení tentokrát Fat bugrer, kde dělají i saláty.
Dnešní odlet je zcela na pohodu, Josífek vyřízen z pláže spí, a tak stále slyšíme od spolucestujících na letišti, jak máme roztomilé miminko.
Náš plán prospat celý let se nám moc nedaří. Místa v letadle máme totiž v poslední řadě, kde se nedá sklopit sedačka ke spánku. Za námi toalety tedy neustále někdo splachuje a před námi řady korejských turistů, kteří stále svítí lampičkami. Podmínky pro spánek nevalné. Holt ne vždy je posvícení, ale letenky byly levné.
Přílet do NY cca v 4,30h ráno. Jedeme tedy na hotel zda by nebyla možnost brzkého ubytování. Bohužel mají plno a pokoj pro nás budou mít až odpoledne.
Tak tu necháváme zavazadla a jdeme na snídani, kterou si bereme do Central parku. Východ Slunce nestihneme asi o 10min. Míjíme nepřeberné množství ranních běžců. Sofi zkoumá místní balvany, hřiště a hlavně ji nelze zabránit, aby neplašila místní holuby. Jožka přichází s nápadem jet se podívat na Sochu Svobody.
Neoklasicistní měděná socha připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie v roce 1776 vyjádřila podporu americkým osadníkům v boji za nezávislost. Statue of Liberty přivezli do USA v 350 dílech a během 4 měsíců ji zkompletovali a vztyčili 28. října 1886. Váží asi 203 tuny a s podstavcem měří 93 metrů. V pravé ruce drží Socha Svobody skoro třináctimetrovou pochodeň a v levé knihu s nápisem „July IV MDCCLXXVI“ – tedy 4.7. 1776 – den, kdy byla vyhlášena Deklarace nezávislosti.
Míříme tedy do metra, na trajekt na Staten Island. Zde bohužel dochází k velkým teplotním změnám. V newyorském metru je vedro a směsice pachů, že máte problém popadnout dech, ve vlaku je naopak silně podklimatizováno, což vyvolává pocit brzkého umrznutí. Za následek to má, že já Jáchym, Sofinka, Štěpán hned po tom, co obkoukneme Sochu svobody usínáme. Spí se na trajektu, v metru, v hotelovém lobby.... časový posun nepřispěl k 2hodinám spánku v letadle. Tedy jsme jak cestující skupinka Šípkových růženek.
Bydlíme kousek od Times Square. Její prohlídka nesmí chybět, jak ve dne, tak v noci a na ulici před hotelem jsou v sobotu trhy, což vidíme prvně....spát jdeme zhruba v deset. V noci se snad již časově srovnáme.
Dnešní snídani nám obstará Jožka až do postele, krásné new yorské probuzení. Na ulici rušno už od rána. Děti komentují, jak to tu vypadá a proč ty lidi žijí na ulici. Přeci jen je jich tu více než v Praze. Dnes cestujeme výhradně autobusy, pro nás s Jožkou nová zkušenost neb v minulosti jsme v NY cestovali výhradně jen metrem. Patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší metra na světě. Jeho celková délka je 373 km, projíždí čtvrtmi Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island a najdete zde na 468 stanic. Příjemná změna po new yorském metru neb s kočárkem to není vůbec komfortní - samé úzké schody nahoru a dolů.
Jedeme navštívit Intrepid Sea, Air &Space Museum - slavné vojenské, námořní a v menší míře i vesmírné muzeum, které ve své kategorii patří k nejlepším a největším na světě. Exponáty jsou úchvatné - najdete tu i Enterprise. Pod otevřeným nebem čeká legenda světového dopravního letectví – nadzvukový letoun Concorde v barvách British Airways. Po ukončení provozu těchto letadel, se mnoho z nich rozletělo na své poslední štace do různých muzeí po celém světě. V newyorském Intrepid Sea, Air & Space Museum zakotvil stroj registrace G-BOAD. Přístupná je zde i část interiéru, kam se bohužel nedostaneme neb mají pro nás zajímavé časy vyprodány. Ponorka Growler je jedinou svého druhu s řízenými střelami, která je v USA přístupná veřejnosti. Prohlédnout si můžete skoro celý stroj od místností pro posádku přes řídící centrum až po oblíbenou torpédovou komoru. 2. srpna 2022 slavili 40 let od otevření muzea.
Odsud další přesun na novou vyhlídku, na které jsme ještě v minulosti nebyli, s názvem The Edge. Je zde skleněná podlaha, což nás (hlavně asi mě) láká. Otevřená byla v březnu 2020 a nachází se v 100 podlaží budovy 30 Hudson Yards. Vřele doporučuji navštívit, je to skutečně skvělý zážitek.
Ráno si přispíme. Nenařídili jsme budík. Po lehce chaotickém ránu je náš dnešní cíl jasný - navštívit One World Observatory - 102 pater za 47 vteřin.
One World Trade Center, dříve známý jako Freedom Tower, je mrakodrap postavený v bezprostřední blízkosti místa, kde stály původní budovy Světového obchodního centra, které byly zničeny teroristickými útoky z 11. září 2001. 386,5m vysoká observatoř se nachází v 102 až 100 patře. Jedeme metrem neb je to nejrychlejší. Tentokrát bereme s sebou všechny děti a výtah vzhůru zvládají bez problémů. Výhled na NY je jako vždy dechberoucí, ať jdete na jakoukoliv vyhlídku, kterou zde můžete navštívit. Mají i komentovanou část, a tak po jejím konci děti zkouším z toho, co si zapamatovaly či porozuměly správně a co si o New Yorku odnesou. Josífek jako vždy spí. Asi by mi nikdo nevěřil, ale 90% podobných situací při našem cestování prostě prospí v nosičce.
Venku jdou kluci ještě navštívit památník k WTC včetně podzemí,
Teď kousek textu od Jožky. Památník 9/11 je jedna z věcí, které by člověk neměl při návštěvě NY vynechat. Už impozantně vypadá horní, volně přístupná část, s vodopády, v místech kde stála původní dvojčata. Po okrajích jsou uvedena jména všech obětí.
Místo je opravdu "silné" a velmi působivé. V podzemí muzea se ještě pocity umocní. Můžete si zde téměř minutu po minutě projít události onoho tragického dne. Je zde spousta exponátů z původních dvojčat, vybavení hasičů, osobní věci obětí ...
My se Sofinkou a Josífkem chceme jít obkouknout nějaké oblečky do školy. Bohužel náš oblíbený obchoďák je do jara 2023 zavřený, a tak skončíme v Gapu, kde mají příjemné slevy a školní výbava je pořízena. Na hotel docestujeme zase po deváté večerní a skutečně nás bolí nožičky.
Poslední dovolenkové ráno, poslední balení kufrů. Přeskupujeme kufříky abychom zabalili vše, co si děti vezou s sebou. Tedy třeba luk s šípy, co jedna holčička potřebovala z Disney store neb ten kluků doma už nepřežil její vášeň pro střílení. Tentokrát vezeme fialový (lepší). Kluci řeší nové boty, aby se jim nepomačkaly a já zase jestli mi zbylo dost jídla pro Josífka na cestu zpět. Kufry schováváme v hotelu a vyrazíme s dětmi na malý shopping. Ve tři musíme být zpět a jedeme na letiště. V autě si povídáme o naší top 5 z dovolené, kdy u dětí jednoznačně vyhrávají Universal studia Hollywood v těsném závěsu s Disneylandem a The One Observatory v New Yorku my s Jožkou zase volíme Grand Canyon, Horseshoe a parky Jožka sekvoje a já Yosemitský.
I s miminem se dá vyrazit na roadtrip :-)
Zde několik typů od nás:
- dětská postýlka - ve spoustě hotelů mají postálek nedostatek, případně nejsou vůbec levné (nabízeli nám 10 - 30 USD za noc). Některé letecké společnosti nabízejí společně s kočárkem odbavení i postýlky, či sedačky do auta v ceně infantí letenky. My jsme letěli s American Airlines a ti umožńují dvě takováto zavazadla. Rozhodli jsme se vzít sebou sedačku a postýlku koupili v nejbliždím Targetu (60-100 USD).
- v Targetu mívají často i lékárnu, včetně léků pro děti.
- do letadla můžete nastupovat s kojencem přednostně.
- kojenec nemá nárok na vlastní sedadlo v letadle. Ještě před startem požádejte letušky, ať Vám řeknou, jestli bude nějaké místo v letadle volné. Kdo cestuje s vámi si pak může přesednout a budete mít víc prostoru pro prcka. Vždy se nám personál snažil vyjít vstříc.
- do letadla se také hodí nosička. My používáme manduku a někdy je pro personál v letadle dostatečná a nebudou Vám dávat ani bezpečností pás.
- do letadla můžete mít pro mimino i vodu či různé kaše, jen počítejte s důkladnější kontrolou.
- v NY používejte autobusy, cestování s prckem je mnohem příjemnější než metrem. V létě je v tunelech strašné vedro a málokde jsou eskalátory. Výtahl zde také moc není.
- téměř ve všech hotelech měli na pokojích kávovar, ve které se dala připravit voda na mléko. A pokud tam není, tak pomůžou na recepci. Mikrovlnka pro ohřev až tak častá není.
Cestopis k naší výpravě napsala moje drahá manželka ...
Let do Dallasu zhruba 10h okořeněn mým 4 násobným poblitím a útrpnými pohledy Sofinky nad matkou.
Jinak ❌️ne nečekáme dalšího člena gangu
✅️ pravděpodobně mi neudělala dobře anglická strava, nedostatek spánku, deci vína po vzletu, menší turbulence a nebo to byl taky mix všeho dohromady.
Pomohla až po cca 5h letu Coca Cola, kterou Jožka poctivě na záchodcích vyštěrchal, za což mu patří můj velký dík ❤
V Dallasu vybíháme z letadla s 3kufry, 3 batohy, 1 taškou plnou jídla pro Josefa, kočárkem, Josefem v nosičce a 1 rezervním pytlíkem na případné další nevolnosti. Letadlo má zpoždění a my máme 1,5h na imigrační kontrolu, vyzvednutí odbaveného kufru, nové odbavení kufru, kontrolu zase všech příručáků a přesun na opačnou stranu letiště. Tedy celé to sprintujem, v půlce křičí Štěpán "to je jak v Sám doma, jen hlavně neztraťme Kevina teda Sofinku" ...a jak řekl "pan vedoucí" v letadle, "na mazáka", jsme tu ještě s rezervou.
Let do Los Angeles zhruba 3h prospíme.
Kufr a autosedačku vyzvedáváme v pořádku až na místo určení. ...a Josef? ano tak ten letěl s námi a ve smyčce nakrmte mě a já budu zase spinkat tak mě moc nerušte se zúčastnil. Zbylé děti jsou již samoobslužné až tedy na jedno polití tatínka colou za což nebyl rád a jedna holčička z toho byla na chvilku smutná.
Po 24h na cestě vyzvedáváme auto a jedeme koupit postýlku. 15min před zavíračkou nabíháme s 4 dětmi do targetu, kde kromě postýlky, bereme podsedák, bednu plínek, toasty, šunku,sýr,pytlík jablek pro děti k večeři neb by před půlnocí jedly a ráno se budou hodit k snídani... a teď ještě 1,5h cesta do Palm Springs. Nejslabším článkem cesty vyhlášena matka.
Je ráno 6,30, vše sluncem zalité a my si spokojeně vypravíme zážitky z cesty a jak jsme rádi, že jsme ten let v Dallasu stihli. Teď přichází onen moment, kdy nastává chyba v "Matrixu" nebo taky slovníkem našich dětí "fail". Tento okamžik si pamatujte ještě se k němu v našem cestovním deníku vrátíme. Byly 2 varianty řešení. Po vzájemné dohodě volíme variantu č.2.
Děti chvátají na koupačku v bazénu, Jožka jede do T-Mobile pro novou simku/ mobilní data. Po přebalení kufříků opět nakládáme auto tak abychom velký kufr vykládali až zase za několik dní.
Pak jedeme navštívit Palm Springs Air museum. Jožka si dal ještě dostaveníčko s recepčním, který byl teplejší než dnešní den, aby rozchodili alespoň usa telefon. My se s dětmi učíme Farenheitovu stupnici k ovládání místních klimatizací. Muzeum nás nadchlo, 3h jsou pryč ani nevíme jak.
Dnešní noc za mě nic moc. Sousedi nad námi mají dítě, které prakticky celou noc řve, což není kompatibilní s matkou, která řeší jestli to náhodou neřve její dítě. Samozřejmě zbytek mých spolucestujících spí. Máme první ubytování se snídaní. Dobře, ráno fasujeme pytlíky s vodou, džusíčkem, müsli tyčkou, kompotem, příbory, mufinem, který je překvapivě sladší než ten manažer na recepci v Palm Springs. Děti tedy snídají pizzu od večeře. Josef vdechne svoji müsli kapsičku a frčíme směr Grand Canyon. Dneska naviguje pan Google. Přeci jen není třeba rodinu zatěžovat dva dny za sebou.
Ve visitor centru kupujeme lístek do parku pro auto za pěkných 35,-$, který platí i na zítra. Nastupujeme do busu (ten je již v ceně zaplaceného vstupu) a jedeme do Village. Odtud busy fungují jako hop on hop off u jednotlivých vyhlídek. Část cesty jdeme pěšky, Josífka mám v manduce. Ten po chvilce usíná. Grand Canyon je jedno velké wow. Vlastně celou dobu přemýšlíte jestli se vám ta scenérie zdá nebo je opravdu skutečná. Je to nepopsatelné a musí se to zažít. Sofie byla v počátku výpravy určena průzkumnicí, což možná nebylo zcela uvažené neb její nadšení pro výlet je opravdu velké, a tak ji už sledujeme z protějších skal. Její tempo je vražedné a naše touha fotit a točit videa nás značně brzdí. Naštěstí občas zatouží také po fotce tak na nás počká. Konečná stanice Hermits Rest zde je stánek s občerstvením a další úchvatná vyhlídka. Josífka bolí zoubky a celý výlet kromě pauzy na jídlo prospí.
Zpět nás veze bus již bez zastávek, protože přišla v některých částech bouřka, a tak dle amerického hesla "safety first", odvaží lidi na hlavní parkoviště a park uzavírají. Jestli mě při cestování uchvátil na Aljašce park Denali, v Norsku fjordy, v Brazílii vodopády Foz do Iguazú, v Rio de Janeiru socha Krista, na Novém Zélandu příroda, tak Grand Canyon je samozřejmě zařazen do top ten.
Vstávám ve 4h k Josífkovi a už se bohužel nezadaří pokračovat ve spánku. Ne že bych nechtěla, ale je stále co dělat. Přebalit, uvařit mlíčko, přebalit, zuby pořád bolí tak jedem nurofen na teplotu. Připravit ovoce a zeleninu na cestu, toasty se šunkou a sýrem. Po včerejší zkušenosti děti rovnou k snídani fasují oreo jogurty, co jsem jim včera vybrala v obchodě. Což mě vede k myšlence.
Jestli něco v Americe miluju, je to nakupování v samoobsluhách. Ten jejich přístup k zákazníkovi. Jasně mají to naučené, ale proč to není i u nás? Pokladní není ve stresu, že musí namarkovat určitý počet položek za minutu, nekrčí mi jídlo, nehazí ho na sebe na hromadu, nemračí se na mě ani se netváří, že ji bytostně otravuji. Případně, že je ve smrti a asi brzo zkolabuje za kasou. Pokecá s vámi, nákup vám roztřídí do tašek/bedýnek a ještě se zeptá jestli jste všechno našli a jste spokojení. Za mě značka ideál.
Dneska čeká Štěpku a Jáchyma překvapení. Jožka jim při plánování trasy objednal let vrtulníkem nad Grand Canyonem. Míříme tedy na místní letiště, kde kluci absolvují krátké instruktážní video a nastupuje se do vrtulníku. Let trvá zhruba 25min. My s Josífkem a Sofinkou zatím sledujeme přistávající a odlétající vrtulníky.
Kluci se vrací nadšení a jede se zpět do Grand Canyonu.
Tentokrát jedeme autem na druhou stranu neb máme nové ubytování asi 2,5h odsud. Zastavujeme na jednotlivých vyhlídkách. Člověku opět přechází zrak. Děti dychtivě pózují pro další a další fotky neb tady je to prý ještě hezčí než na té minulé vyhlídce, slyším stále dokola. S Jožkou si už děláme legraci, že z USA budeme mít jen jedno album Grand Canyon 🤣. Počasí je tu opravdu proměnlivé, a tak lehce zmokneme než se vrátíme od věže zpět na parkoviště. Sofinka má cestou v běhu před deštěm asociaci s válkou na Ukrajině neb jsem prý vypadala jako když běžím se schovat a ochraňuji dítě. Následuje opět hovor o Putinovi a ruských obyvatelích, kteří žijí v ČR a proč utíkají před režimem. Někdy jsou ty jejich myšlenky, co se jim honí v hlavičce překvapivé. Nasedáme do auta, Josífek se láduje jen co může a za deště jedeme do Page.
Děti po vyložení kufrů, bleskurychle oblékají plavky a míří na recepci zjistit, kde je bazén. My si teda nejsme jisti jestli tu vůbec nějaký je. Když stojí v hotelové hale oděni do koupacího a Sofi s maskou a ploutvema, zahlasí, že by to bylo fakt trapný zjistit, že tu žádný bazén nemají. Naštěstí to dobře dopadne a recepční je směřuje, kam mají jít. Přebaluji tašky a chystám potravu a oblečení na dalších 24 pro Josífka, který úspěšně atakuje toaletu. Máme to dnes intimnější než včera, ale stále má každý, kde spát a zítra ráno opět jedeme dál.
Další vybraná lokace je Zion national park. V návštěvnickém centru přesedáme na autobus a jedeme do Temple of Sinawava, což je poslední zastávka na trase parkem. Pokračujeme pěšky Riversede walk. Sofi chladí nohy v říčce a Jáchym mě střídá v nošení Josífka, který zase spokojeně usne. V parku to vypadá jako v pohádce. Příroda je velmi rozmanitá. Dnešní čas strávený na cestě autem při přesunech je zhruba 3,5 hodiny.
U večeře ve Wendys' je za top dne jednohlasně vyhlášena 🐎 koňská podkova.
Místní herna, laser game a motokáry. Jako best of rodiče to zakončíme oreo shakem v Burger kingu, nákupem potravin, dobrůtek na další dny a večerní koupačkou se všemi dětmi v bazénu.
Balíš, balím, balíme ...dneska jdu spinkat až v jednu ráno, abych ve tři mohla zase vstát k Josífkovi a za ranního kuropění, jak se u nás na Moravě říká, budíme s Jožkou děti. Čas na výlet.
Před 10h již vystupujeme na parkovišti v Grand Canyon West. Přesun z Las Vegas bez zastávek 2h 20min. Kupujeme lístky, nasedáme na bus a jedeme na vyhlídku Eagel point. Následuje prosklený oblouk nad kaňonem zvaný Skywalk. Nachází se v indiánské rezervaci na západním konci kaňonu v oblasti, kterou obývá kmen Hualapajů. Je ovšem jasné, že stavbu Skywalku by kmen samotný financovat nemohl. Projektu se proto ujal lasvegaský podnikatel původem z Číny – David Jin, s nímž se kmen bude po příštích 25 let dělit o výnosy. Mezi další příjmy bude patřit provozování návštěvnického centra, restaurací, hotelu či pořádání vyhlídkových jízd v terénních automobilech. Celá vyhlídka připomíná obrovskou podkovu a je vyrobena z devadesáti tun speciálně tvrzeného skla z Německa. Plošina snese podle konstruktérů zatížení odpovídající hmotnosti nejméně sedmdesáti letadel Boeing 747. Pro absolutní bezpečnost je vyhlídka uchycena na 94 kovových tyčích zavrtaných čtrnáct metrů hluboko do vápencového masivu. Při procházce si můžete vychutnat slastný pohled skrz skleněnou podlahu, celý chodník vyčnívá 21 metrů přes okraj strmého útesu a pod sebou máte 1200 metrů prázdna, přičemž od propasti vás dělí pouze osm centimetrů skla. Celé by to bylo úžasné, kdyby nám před vstupem nezabavili mobily k focení a nechtěli nás skasírovat o dalších 25$ za 1 fotku (nebo 65$ za 15 fotek). Jako chápu, že polovina z 1400 příslušníků kmene Hualapajů je trvale bez práce, třetina žije pod hranicí chudoby, ale tohle je pěkná lumpárna. No nic, nenecháme si výlet pokazit a užasle hledíme do kaňonu. Navštěvujeme indiánské příbytky a na trase busu vystupujeme na dalších vyhlídkách. Je něco přes 40°C. Josífek po tom co za cesty v autě poctivě 1,5h snídal, si tu ve stínu slupne další kuřecí kapsičku a za hlasitého smíchu doráží na turisty a turisky, kteří neodolají miminku a začnou na něj dělat opičky. V tomhle je vážně pohodář, vždy se na někoho zahledí tak dlouho, dokud mu nepodlehne a začne si s námi povídat.
Nakonec zaníříme do hotelové haly, kde je kasino neb musíme vyzkoušet trochu místního hazardu. Měníme $75 na žetony a jdeme hrát ruletu. Štěstí začátečníka se plní, a tak na první hru vyhráváme barvu i číslo ve čtveřici. Skvělé! Odkládáme si, co jsme vložili a zbylou výhru jdeme úspěšně prohrát.
Těžká rána rodičova, ale my to dneska dáme. Studená sprcha na rozjezd. Balíme, děti si na kočovný způsob cestování velmi rychle zvykly. Sbalení a rozbalení nám trvá čím dál méně času. Podotýkám, že stále se jedná o přesuny všech hmot, co máme s sebou, proto když vystupujeme z hotelového výtahu lidé nechápavě zírají na množství vystupujicích dětí, ověšených taškami a kufry. Slyším jen "big family". Dáváme to totiž na jeden zátah, třeba dnes táhnu kromě 6ti tašek kočár s juniorem a příručákem. Z 23patra to na 2x podstupovat nechceš.
Dojezd 4h 40min a první odbočka po 150 mílích. Dnes nás čeká nejdelší přesun v rámci jednoho dne. I když na čistý čas strávený v autě se to vyrovná našemu výletu do Grand Canyonu. Milovník aut by nad námi zaplakal neb pro úsporu času veškeré krmení dravé zvěře probíhá za jízdy. Pit Stop na přebalení se zkracuje pod 5min včetně zbavení se kontaminovaného předmětu. V roli zásobovače se sprasím každý den, příště bych měla zvážit zda si nepřibalit igelitovou zástěru i když já bych se jistě zlila i tak. Naše testování amerických občerstvení pokračuje, i když tedy dnes ne příliš uspokojivě, jídlo pálí, pálí a ukrutně pálí. Kluci hlásí, že roní slzy a hoří jim žaludek. Arbys prý už navštěvovat nebudeme. Zatím vítězí Wendy's, Subway, Panda a MC Donald. Cestou zvládáme vyhlídku na zaparkovaná letadla a zastávku pro doplnění zásob ve Walmartu.
Co pan Josífek? Po řádné snídani, svačině to zalomil a probral se až na místě. Zuby už má prořízlé 2. Na hotelu proběhne zase za odměnu výklus k bazénu a Josífkovi se koupačka moc líbí.
Na cestách se občas něco přihodí, jako když zaplatíte za benzín, koupíte si kafe a po placení odjedete. Samozřejmě zvyk je zvyk, jako v ČR, bohužel v USA si s českou paltební kartou natankujete až po placení, tedy když na to nezapomenete. Naštěstí nám po dvou dnech peníze vrátili zpět na kartu.
Narozeninové ráno začínáme skvělou hotelovou snídaní s čerstvým ovocem, bílým jogurtem a čajem v porcelánovém hrníčku. Jev v USA velmi neobvyklý. Vše sluncem zalité se trošku pokazí, když se Sofi podaří při odchodu z pokoje rozbít v chodbě skleničku se sirupem na kašel. Tedy sbírám střepy a Sofi dostává poslední dávku sirupu ...snad kašlat už nebude neb jiný sirup nemáme. Na lepkavé podlaze stihnu ještě zlehka podklouznout při odchodu z pokoje.
Sequoia national park cíl dne. Zhruba 4h na cestě.
Na první vyhlídce se fotíme s obřím balvanem. Vše by bylo super, kdybych při pokusu o výskok nedopadla na nohu tak, že jsem si přišlápla prostředníček. Modří už vědí, že letošní rok mě naše letní cestovatelské putování stálo malíček na pravé noze a prostředníček a prsteníček na levé noze. Tedy celou dovolenou jedu v jedněch sandálech neb do jiných bot se nevejdu. Teď jsem tomu zaléčenému prostředníčku ještě naložila. Prima, zbytek parku posílena ibalginem na bolest propajdám. Jeden hezčí sekvoj než druhý.
Největším lákadlem General Sherman tree je zhruba 2300 - 2700 let starý, 83,8 m vysoký a průměr kmene má 7,7 m - má 3 nej - nejstarší, nejvyšší žijící a nejširší strom na světě. Vede k němu Sherman Tree Trail, která se klikatí lesem obřích sekvojí. Kromě nej lze najít v parku ještě další 4 stromy, které jsou, co se týče objemu dřeva, jedny z největších na světě. Sekvojovce obrovské jsou právem nazývány jako mamutí stromy. Při procházece Giant Forestem, jsme si připadali, jako skuteční trpaslíci.V parku je k vidění i nejvyšší hora Spojených států Mount Whitney (4421 m n.mořem) (bereme-li pouze kontinet bez Aljašky). Návštěvu tohoto parku můžu jen doporučit.
Na hotelu vysílám chlapečky ihned pro led, ne do pití, ale na nohu. Poslední článek prostředníčku hezky zčernal tedy z narozeninové večeře je rázem uložení maminky do postele. Sofinka mi připraví ze zásob salát, chlapci toast a manžel skleničku vína. Jsme spolu.
V pokoji je nevídané vedro. Při příchodu totiž Josífek bleskurychle zmáčkl čudlík na stěně u klimatizace, kterou tak vyřadil z provozu. Proto na recepci prosíme o pomoc. Paní rozebere půlku klimatizace a já už se v duchu přesvědčuji o tom, že tu klimatizaci nepotřebujeme. Potřebujeme, z kluků leje a venku je stále 41°. Tak co? budeme se znovu stěhovat? Né, nakopla tu starou herku, haleluja!
Dnes to přišlo prvně, nechce se mi vstávat. V noci 2x vařit mlíčko a v 4,30 asi i spojení se zubama byl Josífek dost hlasitý (rozuměj řval jako lev) takže kromě spící Sofinky vzbudil všechny.
Na snídani jdu jako poslední, potřebuji studenou sprchu, abych probudila tělo k životu. Tolik důležitá večerní příprava neproběhla. Hážu jídlo to igelitek, počítám pleny, odměrky mléka, lahve, kapsičky, bodyčka,lžičky,bryndáky.... ponožky. Děti nadšeně vítají zprávu, že dnes si kufříky balit nemusí. Ještě jednou na nocleh se sem vrátíme. Josef junior drtí chobotnici vlhčenými ubrousky asi si to zasloužila. Jedeme do Yosemitského národního parku asi 2hodinky z hotelu + 2h zpět. V autě posloucháme podkast "Kecy a politika". Dneska kupodivu nemáme na rozjezd Lunetic😂.
Před desátou jsme u brány do parku. Nevýhoda cestování na blind je, že třeba zjistíte, že vás tam nepustí, protože nemáte rezervaci na průjezd. Ok, hledáme WiFi neb tu nefungují ani americká data. V nejbližší lodge zjistíme, že rezervace je možná na úterý. Prima, dnes je neděle a do 16h abychom mohli projet, tu čekat nechceme neb v autě máme 4 děti a je 10h ráno. Jedeme ještě o kousek níže se zeptat do místního ubytování zda by třeba neměli možnost nějakého výletu a svezli nás. Jožka přichází s rezervací na nocleh v parku za 24$ díky které nás prý do parku pustí. Zachvíli projíždíme branou a Sofi se mě ptá zda tu jsou medvědi, proč šišky píchají, jestli tu jsou dravé ryby a další záludné dotazy, které malou cestovatelku zajímají. Při pohledu na Yosemity, které patří mezi světové dědictví UNESCO vám přechází zrak. Jedná se o třetí nejstarší park Ameriky. Žulové stěny, které ční jako pilíře smaragdově zeleného Yosemitského údolí s pruhy vodopádů, sekvoje v Mariposa Grove zase vykukují jako mrakodrapy. Lapete tu po dechu nad tou krásou. Mezi nejznámější vrcholky patří El Capitan, Half Dome a Sentinel Rock. Half Dome se chlubí vertikálním sklonem 93 %, což ho řadí do čela mezi nejstrmějši útesy v Severní Americe. Na jedné z vycházek objeví Sofi fakt pěkný klacek, který by potřebovala asi stejně jako ty kameny z Grand Canyonu. Jestli někdo z osazenstva našeho auta má dobrodružnou povahu je to Sofie. Na vycházce, kde si chladíme nohy po chvilce usoudí, že je třeba se v té ledové vodě vykoupat a přeplavat na druhý břeh. Na jiné vyhlídce stopuje tatínka ke kamenům. Touha po fotce z jednoho z nich ji žene přelést několik stromů, kládu, přehopsat po kamenech a už je uprostřed řeky na balvanu. Objevujeme malou písečnou beach s křišťálově průzračnou vodou a Josífek po prvotním otužení, caká radostně kolem sebe a bere to po čtyřech. Při lovení kamínků z pusy zjišťuji, že má venku 3 zub. Při výjezdu z parku máte stále pocit úžasu. Tento park jistě stojí za návštěvu na několik dní, my bohužel už více času na něj nemáme.
Kolik je? Tolik jako včera v tuto dobu. Dobře. 24min a je sbaleno k odchodu.
Přesun do dalšího ubytování 3h 15min. Pamatujete si chybu v Matrixu 1. den ráno v Palm Springs? Tak dnes ji jedeme napravit. Doufám 🙏v happy end na konci dne. O co jde? Cestuji bez pasu a řidičáku. Ty zůstaly v noci po příletu v autopůjčovně.
Wendy's...My jedeme do Wendy's? Mňam, slyším ze zadních řad v autě.🤣 Vypěstovali jsme si tu závislost.
"Wanted" hledá se zachodový duch jež uzamyká veřejné toalety. Jestli jste o něm slyšeli pohybuje se velmi tiše, nenápadně a jeho cíl je jasný - uzamknout a opustit toaletu. Vytváří tak na veřejných toaletách fronty. My už víme, kdo za to může, proč musí navštívit každou toaletu po cestě a je tam tak dlouho! Přistižena při činu a usvědčena špinavým oblečením. Důvod nevysvětlen jakože "prenk". Škoda, že jsem na to nepřišla dřív 🤦♀️ těch zamknutých záchodků po cestě Los Angeles - Palm Springs, Grand Canyon, Zion national park, Las Vegas, Grand Canyon West, Delano, Sequoia national park, Yosemity national park. Omlouvám se všem ženám ve frontách. To nevymyslíš 😅🙈😅🤭
Odpoledne návštěva Hollywoodu a chodníku slávy. Doklady vyzvednuty (1,2h + 1,2h zpět) - zítra je budu potřebovat.
Program dnešního dne jasný, sbalit, naložit a cca 35 min přesun do Universal studií, které jsou jednou z nejznámějších zábavních atrakcí v Los Angeles.
Byly uvedeny do provozu 30. dubna 1912. Patří mezi nejstarší filmová studia na americké půdě. K natáčení filmů a seriálů se využívají dodnes, byť postupem let se tento obří areál nacházející se v části Los Angeles nazývané Universal City přetransformoval primárně do zábavního parku s desítkami atrakcí, restaurací a suvenýr shopů.
Velká paráda....wow jako velká. Za mě vítězí Transformeři, Sofi bere všechny horské dráhy asi nejvíc prý Mumie, Harry Poter hned v závěsu. Vidět tu, ale můžete i celý Simpsnovic Springfield, Jurský svět, Kung fu Pandu, Mimoně, Tajný život mazlíčků.....
Sofie: Bože proč mě bolí nohy?
Já: Sofinko, protože je 19h a ty od 10h ráno v kuse chodíš.
Sofie: A to už ten park skutečně zavírají?
Já: Ano.
Sofie: Škoda, i když to by mi ty nohy asi upadly.
Podotýkám poslední cca 3h to odchodila v komplet mokrých teniskách, protože vodní atrakce nemohla vynechat. A v autě nám ukázala komplet sloupnutý chodidla.
Další přesun na ubytování je zhruba hodinu.
Do našeho nového pokoje se dostáváme lehce po půl desáté večer. Vybalit, vyprat, vykoupat a hop do postýlek, ráno vstáváme v 6,45. A děti samozřejmě rychlá koupačka v bazénu, než ho stihnout ve 22h zavřít.
Disney California Adventure park
Spali jsme vůbec?🤣 Josífek 6,47 řve, jak kdyby ho na nože brali. Asi zuby. Vypadá už jako malý upírek s vyčnívajícími 2 horními minitesáčky. Tedy o budíček se starat nemusíme. Vzhůru jsme všichni. V 7,40 nám jede bus do Disneylandu tak přidáváme na tempu.
Je to skvělý den. Ráno se na přání Sofinky začíná na ruském kole. Josífek, pod kolem bojuje s americkými špagetami, které mu nejedou, takže špagety už seškrabuji nejen z kočárku, lýtek, ale i z čela. Trošku jich je i pod lavičkou neb mi tu skleničku jedním chvatem skopnul, když se sápal po tašce. Víc jich naštěstí koupených nemáme. Pokračujeme na Strážce galaxie (prý jde o atrakci typu "mami jako když se s tebou utrhne výtah") a projít si park. Děti nadšeni z horské dráhy Incredicoaster, kde si dají 4x repete, protože to jedete hlavou dolů! My s Josífkem odpočíváme ve stínu. Doporučit můžeme Adorable Snowman Frosted Treats, kde mají skvělou citronovou zmrzlinu. S Jožkou se střídáme, tedy zvládnu s dětmi malou mořskou vílu Ariel a parádní jízdu kaňonem v autíčkách z pohádky cars, která mě skutecně nadchla - chvílemi totiž přemýšlíte, jak to udělali, že se to auto hýbe, vypadá tak skutečně a závěrečný závod s nočním osvětlením, byl top. V parku jsme od 8h ráno do 21,30h krásných 13,5h, kdy se děti zastavily jen ve frontách a 20minut na oběd. Sofie na závěr tancuje při laser show, kterou sledujeme z mola.
Z autobusu po cestě na hotel vidíme ohňostroj z druhého Disney parku, který si dokoukáme z hotelového parkoviště, načež děti běží pro plavky a do vířivky, protože je do 22h otevřeno. Ano, taky nechápu, kde berou pořád tu energii 😅.
Víčko na ten džus pořádně nedrží, ona to stejně vyleje.... než to dořeknu, vyleju ten džus já.
Dobré ráno.
Jedeme zpět do Universal studií. Koupili jsme totiž v úterý zvýhodněné lístky, kdy byl 1 den (mimo předem vypsaných dní) k lístku navíc zdarma. Plán je jasný, po otevření parku vyrazit na nejvzdálenější atrakce, kde je minimum lidí a čekací doba jen do 10 minut. 2x transformeři, 4x horská dráha Mumie, 1x Jurský svět a přesun do míst, kam jsme se ještě nepodívali. Odpoledne si dáme hodinovou prohlídku filmových studií, kterou Josífek úspěšně celou prospí v nosičce, což nikdo z nás nechápe, protože nám po kabině skáče King kong, učastníme se přestřelky v Rychle a zběsile nebo jsme součástí devastace metra. Filmové triky v plné své parádě. Venku je skutečně parno, a tak zcela vypoceni odcházíme z parku 30min před zavírací dobou.
Na hotelu běží Sofinka rychle ještě do bazénu. V 21,30 startuje ohňostroj v Disneylandu, a tak ho děti sledují z bazénu, jako by byla tahle mega dlouhá světelná podívaná jen pro ně.
Balíš balím balíme ...tentokrát je třeba všechny zavazadla přebalit do původní úsporné formy, v 17h odevzdáváme auto v půjčovně a poletíme do New Yorku.
Čím jsme tu cestovali? Máme vypůjčený Chrysler Pacifica - auto pro 7 lidí a má i poměrně velký kufr. Vejde se tam 1x velký kufr, 4 x příruční zavazadla, 1x složený kočárek o velikosti příručáku, 1x cestovní postýlka, pack s 24x 0,5l vodou a taky spousta tašek a batůžků kolem sedadel. Autosedačka "vajíčko" Britax Römer přicestovala s námi, její odbavení bylo v ceně letenky. Podsedák pro Sofi jsme kupovali na místě.
Dnes jsme tedy odpoledne vyjeli na pláž jménem Huntington beach. Její délka je prý 13,5km. Jít na pláž před odletem je taková sebedestrukční záležitost. I po x hodinách na cestě ze sebe stále vyklepáváte písek. Sofi si tu hned našla kamarádku na stavění hradu. Kluci skákali do vln a Josífek potřeboval ochutnat trošku písku. Projdeme se po místním molu a Sofi nám naplánuje, že by bylo prima bydlet přes cestu v těch domech a strávit tu prázdniny s koupáním. Ochutnáme další místní občerstvení tentokrát Fat bugrer, kde dělají i saláty.
Dnešní odlet je zcela na pohodu, Josífek vyřízen z pláže spí, a tak stále slyšíme od spolucestujících na letišti, jak máme roztomilé miminko.
Náš plán prospat celý let se nám moc nedaří. Místa v letadle máme totiž v poslední řadě, kde se nedá sklopit sedačka ke spánku. Za námi toalety tedy neustále někdo splachuje a před námi řady korejských turistů, kteří stále svítí lampičkami. Podmínky pro spánek nevalné. Holt ne vždy je posvícení, ale letenky byly levné.
Přílet do NY cca v 4,30h ráno. Jedeme tedy na hotel zda by nebyla možnost brzkého ubytování. Bohužel mají plno a pokoj pro nás budou mít až odpoledne.
Tak tu necháváme zavazadla a jdeme na snídani, kterou si bereme do Central parku. Východ Slunce nestihneme asi o 10min. Míjíme nepřeberné množství ranních běžců. Sofi zkoumá místní balvany, hřiště a hlavně ji nelze zabránit, aby neplašila místní holuby. Jožka přichází s nápadem jet se podívat na Sochu Svobody.
Neoklasicistní měděná socha připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie v roce 1776 vyjádřila podporu americkým osadníkům v boji za nezávislost. Statue of Liberty přivezli do USA v 350 dílech a během 4 měsíců ji zkompletovali a vztyčili 28. října 1886. Váží asi 203 tuny a s podstavcem měří 93 metrů. V pravé ruce drží Socha Svobody skoro třináctimetrovou pochodeň a v levé knihu s nápisem „July IV MDCCLXXVI“ – tedy 4.7. 1776 – den, kdy byla vyhlášena Deklarace nezávislosti.
Míříme tedy do metra, na trajekt na Staten Island. Zde bohužel dochází k velkým teplotním změnám. V newyorském metru je vedro a směsice pachů, že máte problém popadnout dech, ve vlaku je naopak silně podklimatizováno, což vyvolává pocit brzkého umrznutí. Za následek to má, že já Jáchym, Sofinka, Štěpán hned po tom, co obkoukneme Sochu svobody usínáme. Spí se na trajektu, v metru, v hotelovém lobby.... časový posun nepřispěl k 2hodinám spánku v letadle. Tedy jsme jak cestující skupinka Šípkových růženek.
Bydlíme kousek od Times Square. Její prohlídka nesmí chybět, jak ve dne, tak v noci a na ulici před hotelem jsou v sobotu trhy, což vidíme prvně....spát jdeme zhruba v deset. V noci se snad již časově srovnáme.
Dnešní snídani nám obstará Jožka až do postele, krásné new yorské probuzení. Na ulici rušno už od rána. Děti komentují, jak to tu vypadá a proč ty lidi žijí na ulici. Přeci jen je jich tu více než v Praze. Dnes cestujeme výhradně autobusy, pro nás s Jožkou nová zkušenost neb v minulosti jsme v NY cestovali výhradně jen metrem. Patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší metra na světě. Jeho celková délka je 373 km, projíždí čtvrtmi Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island a najdete zde na 468 stanic. Příjemná změna po new yorském metru neb s kočárkem to není vůbec komfortní - samé úzké schody nahoru a dolů.
Jedeme navštívit Intrepid Sea, Air &Space Museum - slavné vojenské, námořní a v menší míře i vesmírné muzeum, které ve své kategorii patří k nejlepším a největším na světě. Exponáty jsou úchvatné - najdete tu i Enterprise. Pod otevřeným nebem čeká legenda světového dopravního letectví – nadzvukový letoun Concorde v barvách British Airways. Po ukončení provozu těchto letadel, se mnoho z nich rozletělo na své poslední štace do různých muzeí po celém světě. V newyorském Intrepid Sea, Air & Space Museum zakotvil stroj registrace G-BOAD. Přístupná je zde i část interiéru, kam se bohužel nedostaneme neb mají pro nás zajímavé časy vyprodány. Ponorka Growler je jedinou svého druhu s řízenými střelami, která je v USA přístupná veřejnosti. Prohlédnout si můžete skoro celý stroj od místností pro posádku přes řídící centrum až po oblíbenou torpédovou komoru. 2. srpna 2022 slavili 40 let od otevření muzea.
Odsud další přesun na novou vyhlídku, na které jsme ještě v minulosti nebyli, s názvem The Edge. Je zde skleněná podlaha, což nás (hlavně asi mě) láká. Otevřená byla v březnu 2020 a nachází se v 100 podlaží budovy 30 Hudson Yards. Vřele doporučuji navštívit, je to skutečně skvělý zážitek.
Ráno si přispíme. Nenařídili jsme budík. Po lehce chaotickém ránu je náš dnešní cíl jasný - navštívit One World Observatory - 102 pater za 47 vteřin.
One World Trade Center, dříve známý jako Freedom Tower, je mrakodrap postavený v bezprostřední blízkosti místa, kde stály původní budovy Světového obchodního centra, které byly zničeny teroristickými útoky z 11. září 2001. 386,5m vysoká observatoř se nachází v 102 až 100 patře. Jedeme metrem neb je to nejrychlejší. Tentokrát bereme s sebou všechny děti a výtah vzhůru zvládají bez problémů. Výhled na NY je jako vždy dechberoucí, ať jdete na jakoukoliv vyhlídku, kterou zde můžete navštívit. Mají i komentovanou část, a tak po jejím konci děti zkouším z toho, co si zapamatovaly či porozuměly správně a co si o New Yorku odnesou. Josífek jako vždy spí. Asi by mi nikdo nevěřil, ale 90% podobných situací při našem cestování prostě prospí v nosičce.
Venku jdou kluci ještě navštívit památník k WTC včetně podzemí,
Teď kousek textu od Jožky. Památník 9/11 je jedna z věcí, které by člověk neměl při návštěvě NY vynechat. Už impozantně vypadá horní, volně přístupná část, s vodopády, v místech kde stála původní dvojčata. Po okrajích jsou uvedena jména všech obětí.
Místo je opravdu "silné" a velmi působivé. V podzemí muzea se ještě pocity umocní. Můžete si zde téměř minutu po minutě projít události onoho tragického dne. Je zde spousta exponátů z původních dvojčat, vybavení hasičů, osobní věci obětí ...
My se Sofinkou a Josífkem chceme jít obkouknout nějaké oblečky do školy. Bohužel náš oblíbený obchoďák je do jara 2023 zavřený, a tak skončíme v Gapu, kde mají příjemné slevy a školní výbava je pořízena. Na hotel docestujeme zase po deváté večerní a skutečně nás bolí nožičky.
Poslední dovolenkové ráno, poslední balení kufrů. Přeskupujeme kufříky abychom zabalili vše, co si děti vezou s sebou. Tedy třeba luk s šípy, co jedna holčička potřebovala z Disney store neb ten kluků doma už nepřežil její vášeň pro střílení. Tentokrát vezeme fialový (lepší). Kluci řeší nové boty, aby se jim nepomačkaly a já zase jestli mi zbylo dost jídla pro Josífka na cestu zpět. Kufry schováváme v hotelu a vyrazíme s dětmi na malý shopping. Ve tři musíme být zpět a jedeme na letiště. V autě si povídáme o naší top 5 z dovolené, kdy u dětí jednoznačně vyhrávají Universal studia Hollywood v těsném závěsu s Disneylandem a The One Observatory v New Yorku my s Jožkou zase volíme Grand Canyon, Horseshoe a parky Jožka sekvoje a já Yosemitský.
