Naše první zastávka byla v mandlové kavárně firmy Mandlárna. Od paní majitelky jsme si vyslechli příběh, jak legalizovala mandlovici a po ochutnávce několika pálenek, likérů a samotných mandlí jsme vyrazili na prohlídku Mandloňových sadů v Hustopečích, kde v minulém století stálo 50 tisíc mandloní – nyní jich zde najdete 1500.
Tyto sady jsou veřejně přístupné a též je dovolené si tu vlastnoručně natrhat mandle, jelikož ty neslouží samotné Mandlárně pro výrobu jejich produktů, ale právě lidem, co si pro ně přijdou. Sad jsme si prošli, vyzkoušeli si loupat mandle kladívkem i kamenem, vylezli na zdejší rozhlednu a pak pokračovali v naší cestě. 

Čekalo nás totiž trojchodové menu v restauraci Amande. Veganské menu obsahovalo předkrm z veganského sýru, mandlí a jahodového přelivu, hlavní chod ve formě těstovin se špenátem, olivami a sušenými rajčaty a dezert mohl být ovocný sorbet – ten jsem vynechala, jelikož nebylo zrovna počasí, v kterém bych měla chuť na zmrzlinu.
Pokud byste též měli zájem o veganské menu, pak nezapomeňte do restaurace zavolat alespoň den dopředu. 

Vydatný oběd je třeba něčím zapít, tudíž naše další kroky vedli do Vinařství Sonnberk. Tohle byla jedna z pro mě nejhezčích zastávek celého moravského výletu. Vlastnoručně jsme si totiž vyzkoušeli sbírání hroznů i jejich pomletí a po vylisování jsme čerstvou šťávu mohli ochutnat. Dobrá, ale extrémně sladká! Burčák, co nám přinesli poté našim chuťovým pohárkům vyhovoval víc. 

Po jemném ovínění následoval check in na našem ubytování v Ambrožově dvoře. Zde pro nás byl také připravený workshop výroby kombuchy, kterou mám moc ráda a díky workshopu jsem se o ní dozvěděla zase o trochu víc. František z firmy Lok Lok nám řekl něco o historii kombuchy a jejích zdravotních benefitech a pak nám rovnou demonstroval, jak taková výroba kombuchy vypadá. Za mě je houba SCOBY, z které se kombucha připravuje, prostě fascinující!
Po workshopu na nás přišel hlad, tak jsme si přímo ve dvoře ugrilovali připravené grilovací koše od Ambrožova dvora. Klasický koš upravili na veganský a já tak čekala, že ugrilujeme nějakou obyč zeleninu a to bude vše. Nakonec tomu téměř tak i bylo, ale to ochucení zeleniny, hub, brambor a k tomu jakýsi rajčatový sosík byl naprosto skvělý a já se rozhodně necítila jako po nějaké odfláknuté večeři. 

Po grilování nás ještě čekal poslední program dne – jak jinak než víno. Ve sklepě dvora na nás čekala degustace vín od vinařství Kolby. Ovínění jsme si pak povídali asi do jedné do rána, kdy jsme se konečně rozhodli jít spát, ať jsme alespoň trochu ready na další zážitky.

První den končil vínem a druhý den jim zase začínal. Na však jen tak ledajakým, nýbrž meruňkovým! Já na víno obecně moc nejsem, ale tohle meruňkové od vinařství Lacina mi fakt zachutnalo. Ze všech, co jsme za ten víkend okoštovali nejvíc. Mimo vinných ochutnávek se k Lacinům můžete jít podívat i na zážitkovou expozici o historii tohoto vinařství, která sahá více jak 100 let do minulosti. 

Následoval krátký výlet na rozhlednu Slunečná, kde jsme vylezli nahoru obhlédnout okolí a pospíchali zpět do auta – částečně kvůli zimě, částečně kvůli hladu. Z rozhledny jsou mimo jiné vidět i Opilé sklepy, které při rozhlížení se určitě nepřehlídnete. 

Hlad nás vyhnal do Němčiček, ke kapličce sv. Antonína Paduánského. Tady najdete modrou maringotku s názvem Mezi řádky, v které si můžete objednat něco k pití i snědku. Já zvolila čaj a tempehový sendvič. Ten tu najdete v běžné nabídce, není potřeba dopředu nikam volat.

Vína prý bylo stále málo, tak jsme vyrazili na Velkopavlovické vinobraní. Omrkli jsme slavnostní průvod plný krásných tradičních krojů, poslechli cimbálovku, vypili nějaký ten litřík burčáku a jeli zpátky do Ambrožova dvora na další grilovačku a vydatný spánek v barokní posteli. 

V Ambrožově dvoře si můžete objednat nejen grilovací koš, ale i snídaňový koš, v kterém z vegan-friendly potravin najdete chléb, marmelády, granolu, směs oříšků a sušeného ovoce, čerstvé ovoce a mošt. Pokud si koupíte nějaký rostlinný jogurt nebo mléko, tak se najíte dostatečně :)

Poslední den jsme začali výletem do Staroviček, kde sídlí dílna levandulové farmy Lavandia. U šálku levandulové kávy nám pan majitel popovídal něco málo o tom, jak jsou farmu vede a se mnou jeho vyprávění velmi rezonovalo - farma zaměstnává lidi s různým druhem handicapu, levanduli pěstují v rámci ekologického zemědělství, produkty si vyrábí sama (některé navíc ve spolupráci s dalšími lokálními podniky) a stonky levandule, které se nevyužívají na výrobu produktů, spaluje, čímž si pro sebe vyrábí energii. Miluju environmentálně i sociálně zodpovědné podniky!

Z levandulové dílny jsme se vypravili na oběd do restaurace Na 17ce, která nás hned u vchodu překvapila svým vzhledem. Krásná vstupní vrata a uvnitř boží oldschool kolo. A jídlo? Skvělý! Každopádně stejně jako v restauraci Amande si zavolejte alespoň den dopředu, pokud chcete veganské menu. 

Naše poslední zastávka byla čokoládovna Herůfek, kde nám majitelé udělali exkurzi v jejich výrobně. Já osobně chození do různých výroben miluji, jelikož ráda vidím, jak produkty vznikají. A koukat, jak vzniká čokoláda? Nádhera! Krásné to však nebylo jen na pohled, ale i na poslech – manželé Herůfkovi k výrobě čokolády totiž přistupují drobátko jinak. Sami si vyrobili stroj na zpracování kakaových bobů, spojují se s dalšími lokálními podniky jako například Lavandia nebo restaurace Eska a co pro mě bylo nejdůležitější a nejzajímavější – Herůfkovi podporují tzv. direct trade, který je ještě o level výš než fair trade. Znamená to, že kakaové boby ideálně nakupují přímo od farmářů a některé z nich navíc znají, jelikož se za nimi jeli podívat. 

Nakonec ještě jedna zajímavost o čokoládovně – Herůfkovi se zapojili do projektu, v rámci kterého se kakaové boby z Belize plavily do Evropy plachetnicí, to jest bez emisí skleníkových plynů.